
Evropský výzkum LGBTI: Dvě třetiny intersex Evropanů a Evropanek se cítí diskriminovány. Problém je zařídit si i občanku
Intersex lidé jako nejmenší skupina z LGBTI
Výzkumu Agentury EU pro lidská práva (FRA) se zúčastnilo 137 508 LGBTI lidí a z nich bylo jen 1519 intersex. V mnoha zemích se od této skupiny respondentů nepodařilo sehnat ani relevantní vzorek odpovědí. V České republice a na Slovensku sběr dat zajišťoval magazín LUI. V naší zemi jsme shromáždili dotazníky od 37 intersex lidí, u našich sousedů dokonce 72 dotazníků.
Být intersex neznamená ani odlišnou sexuální orientaci, ani genderovu identitu. Jedná se o pohlavní variance, které se neshodují s přísně vymezenými lékařskými definicemi muže a ženy. Variance se mohou projevit v anatomii, chromozomální nebo hormonální výbavě. Mnohdy jsou zjištěny ihned po narození nebo i dříve. Někdy se ale projeví až v pozdějších fázích života, obvykle během dospívání, kdy se něco děje jinak oproti očekávanému vývoji. Kolik je mezi námi intersex lidí? Přibližně 1,7 % a z toho asi 0,5 % tvoří děti, které se rovnou narodí s intersex znaky, a tudíž jim ve velmi raném věku hrozí lékařské zásahy v podobě operací či sterilizace za účelem „normalizace pohlaví“.
Lékaři dělají rozhodnutí často sami
Právě lékařské zásahy bez dostatečné informovanosti rodiče nebo intersex člověka samotného jsou jedním z hlavních problémů, jimž dodnes intersex lidé čelí. Zařadit jedince jednoznačně do mužského, nebo ženského pohlaví je ze strany mnohých lékařů prioritou a nezvažují přitom důsledky pro psychiku jedince a jeho právo na tělesnou i duševní integritu. Mnozí intersex lidé se až v dospělosti dozvídají, že jizvy na jejich pohlavních orgánech pocházejí z operací provedených v raném dětství.
Většina (62 %) respondentů výzkumu z řad intersex lidí uvedla, že oni sami ani jejich rodiče nebyli žádáni a ani nedali souhlas k první operaci upravující jejich pohlavní znaky (k těmto operačním zákrokům dochází u různých lidí v různém věku). Téměř polovina respondentů sdělila, že plně informovaný souhlas nedali k hormonální terapii (49 %) nebo k jakýmkoli dalším lékařským zásahům (47 %).
Intersex lidé se o své variaci dozvídají různým způsobem
Ke zjištění, že jedinec nepatří výhradně do kategorie žena nebo muž, dochází v různých fázích života. Proto se liší také způsob, jak se o skutečnosti, že jsou intersex, jednotliví respondenti dozvěděli. Jen jeden ze tří obdržel přesnou lékařskou diagnózu a jasné informace o svém případu. Další zhruba třetina má lékařsky určenou pohlavní variaci, ale nezná přesné informace o tom, jaké chromozomální nebo hormonální variace se u nich vyskytují. Víc než čtyři respondenti z deseti u sebe sami odhalili variaci sekundárních pohlavních znaků. A existují i tací – zhruba jeden z deseti – jimž o jejich příslušnosti k intersex skupině neřekl lékař, ale druzí lidé.
Diskriminace na denní bázi
Naše společnost je silně standardizovaná. Jakmile se nevejdete do jedné z předurčených škatulek, narazíte na nepřekonatelné problémy. Téměř dvě třetiny (62 %) respondentů se kvůli tomu, že jsou intersex, cítily diskriminovány minimálně v jedné oblasti života za poslední rok před vyplněním dotazníku.
Citlivé bývá zejména zařizování osobních dokumentů. Na překážky přitom narazil jeden z pěti intersex respondentů (19 %). Byrokratickou šikanu zažilo 58 % intersex žadatelů o vydání osobních dokumentů – museli dodat obšírné lékařské zprávy a další potvrzení, která v mnoha případech nebyli schopni sehnat, a museli platit extra poplatky. Celým 41 % žadatelů bylo vydání dokumentu nebo jiná služba, o kterou žádali, odmítnuta a byli šikanováni personálem. A u 44 % bylo porušeno právo na soukromí, kdy byla zveřejněna jejich citlivá osobní data.
Na diskriminaci si intersex lidé stěžují také při využívání zdravotnických služeb. „Je těžké najít lékařskou péči pro mé zdravotní potřeby bez diskriminace. Proto chodím k lékaři jen v případech extrémní nutnosti,“ říká v dotazníku 49letá intersex osoba z Německa.
Intersex lidé čelí násilí, opovržení i společenské izolaci
Právě diskriminaci z důvodu odlišných pohlavních znaků považuje za svůj největší problém jeden ze tří (34 %) intersex lidí. Stejné množství (33 %) označilo za největší potíž, jíž intersex lidé čelí, šikanu a/nebo násilí. „Poslední fyzický útok, který jsem zažila, bylo osahávání a úder do prsou na tramvajové zastávce, když jsem jela domů z firemního vánočního večírku,“ napsala 49letá intersex trans žena z Velké Británie.
O něco méně respondentů (29 %) uvedlo, že hlavním problémem je, že většinová společnost vidí intersex jako chorobu a patologický jev. Víc než jednoho ze čtyř (26 %) nejvíc trápí psychologické problémy a společenská izolace. Jeden z pěti (19 %) označil jako svůj největší problém operaci „normalizace pohlaví“, která na něm byla provedena v dětském věku.
Normalizace pohlaví musí skončit
V roce 2017 vyzvala Rada Evropy členské státy k zákazu lékařsky zbytných operací „normalizace pohlaví“, sterilizací a dalších druhů lékařských zásahů vykonávaných na intersex dětech bez informovaného souhlasu jich samotných nebo jejich rodičů. Tuto výzvu dosud vyslyšely pouze dva členské státy EU. V roce 2019 odsoudil lékařské zásahy na intersex dětech i stigma, jemuž intersex lidé čelí, i Evropský parlament. Zařazení intersex respondentů do výzkumu FRA je snad jedním z kroků, které naznačují, že se na tuto skupinu obyvatel EU přestane zapomínat.
„Jsem hrdý na to, že jsem intersex. Bude to ještě nějakou dobu trvat, než se o existenci intersex lidí všichni dozvědí a pochopí, že biologické pohlaví nemá jen dvě možnosti. Ještě déle bude potřeba, aby lidé přijali to, že si každý může svobodně zvolit, jak se bude identifikovat. Protože to vyžaduje, aby se lidé začali zabývat svojí vlastní identitou,“ uvedla v dotazníku 35letá bisexuální intersex osoba ze Švédska.