Přední český stylista Filip Vaněk: „Momentálně si dopřávám dovolenou, jakou jsem za 25 let své kariéry nezažil“

Filip Vaněk je známý český stylista, který pravidelně spolupracuje s mnohými českými celebritami, ale i s významnými podnikateli. Jak vypadá jeho běžný pracovní den a jak moc jej zasáhla aktuální pandemie koronaviru?

Jak aktuální období ovlivňuje vaši práci stylisty?

Tím, že ustala výroba reklam, televizních projektů a spousta další práce se odsunula, se mi samozřejmě značně uvolnil diář. I to, že jsou zavřené obchody a lidé nemají náladu si zrovna teď kupovat oblečení, má na mou práci velký vliv. Transfer looků mi komplikuje i omezená doprava a cestování do některých zemí.

Situace s koronou vlastně celkově ovlivnila produkci v módním světě, kdy značky nevyrábějí tolik samplů, aby je mohly posílat, a některé části kolekcí jsou zcela zrušeny.

Ale na druhou stranu to vnímám jako období, kdy by se člověk měl nějakým způsobem zastavit. Já jsem totiž 25 let nonstop pracoval. Bez přestávek. Proto pro mě na začátku celé krize bylo nejhorší zjištění, že neumím nakládat s volným časem. Že jsem ve finále nikdy žádný neměl. A to doslova.

Zůstal jste trochu v šoku?

Přesně tak. Byl jsem v šoku z toho, že něco nemusím. Neuměl jsem si vyplnit volný čas, který jsem měl. Takže jsem se až nyní začal učit, že existuje něco jako volno, protože i dovolené pro mě většinou byly plné akce.

Jak jste s volným časem nakonec naložil?

Zjistil jsem, že se můžu například posadit a otevřít knížku. Do té doby jsem knížky kupoval, abych je měl, ale skoro nikdy jsem je nezačal číst. Otevřít knihu pro mě bylo strašně divné a najednou zjišťuji, že to jde, že si člověk může hodinu číst, pít čaj a nic nedělat.

Takže je to pro vás spíše období plné relaxu, nebo z toho naopak šílíte?

Na začátku jsem doslova šílel a nevěděl jsem si s tím rady. Jako by pro mě skončil svět. Teď to mám tak, že odpočívám. Zjistil jsem, že jsem za těch 25 let něco dokázal a teď si můžu chvíli užít to, že nic nemusím. Takhle jsem nikdy neuvažoval. Dokonce se mi stane, že někdo volá a něco potřebuje, ale já to odmítnu, protože jsem v modu, kdy odpočívám. Jako kdybych byl na opravdové dovolené, kterou jsem za 25 let fakt nezažil.

Bude vůbec možné vrátit se zpět do pracovního modu, nebo už navždy budete v „důchodu“? (smích)

Jakmile se všechno nastartuje a budu odpočatý, pojedu opět naplno. Nebojím se toho.

Blíží se rok 2021, jaké trendy v módě můžeme očekávat? Bude nějakou roli hrát třeba i rouška?

V roce 2020 po celém světě ustal zájem o tzv. věci na show off a na výsluní jsou spíše věci pohodlné. Nicméně nehovořil bych úplně o trendech, nosí se zkrátka všechno, ale v poslední době byla v kurzu spíše ugly móda a věci potírající pohlaví.

Co se luxusní módy týče, je logické, že se luxus musí vrátit tam, kde byl, a ne se ubírat do streetového segmentu. Opět se vracíme k luxusně zpracovaným věcem z prémiového materiálu. Značky se vracejí k tradičnímu řemeslu, střihům a siluetám a k nedostupné ceně, kdy se oddaluje možnost prémiové značky nosit všem, ale budou si je moct dovolit jen privilegovaní lidé, stejně jako to bylo v osmdesátých a devadesátých letech. Míchání streetu s luxusem pomalu vymizí a vše se vrátí do starých kolejí. Dior bude Dior, Chanel bude Chanel a Nike bude Nike, ne že všichni budou dělat všechno a často ještě společně. Bude to mít za následek, že některé značky vymizí a zůstanou jen ty silné.

A roušky? Mají v módě své místo a nějakou budoucnost?

Rozhodně ne. Je to pouze reakce na současnou situaci. Móda vždy odráží vývoj společnosti a její náladu, ale trend se z toho určitě nestane.

Koronavirus změnil sexuální chování, orgasmová krize působí i na zdraví2. 11. 2020

Spolupracujete s mnoha známými osobnostmi. Jak vypadá váš den, kdybychom brali v potaz, že máme normální situaci bez koronaviru?

V první řadě je každý můj den úplně jiný. Je rozdíl, když Leoš Mareš jede tour a já jedu s ním, nebo když mám koncert v O2 aréně a řada mých klientů vyráží na společenské akce. Buď ráno vstanu, jedu ke klientovi, kde třídím a prohrabávám šatnu a dávám dohromady věci, které jsou potřeba vyhodit a nahradit jinýma, nebo s těmito lidmi chodím po nákupech, letím do zahraničí pro nějaké věci, připravuji focení, ke kterému musím věci různě dohledávat apod.

Pak mám ale i dny, kdy ráno vstanu a skoro celý den dělám administrativní věci, vyřizuji, píšu články, nebo dělám popisky k fotkám. Je to strašně rozmanité, a to je na tom to, co mě baví. Jsem člověk, který nedokáže setrvat v nějakém stereotypu a nebaví mě dělat stejnou věc moc dlouho. Vždy se pro něco nadchnu, chvíli mě to baví a pak se chci nadchnout pro něco jiného.

V kolik vstáváte, abyste to všechno stíhal?

Každý můj den během standardního režimu začíná v 5.30 a končí kolem deváté večer, kdy se už jen osprchuji, vyčistím si zuby a jdu si lehnout. Teď mám takové dny, že nedělám skoro nic, a například nedávno jsem zůstal téměř celý den v pyžamu. (smích) A nic se nestalo…

Zmínil jste Leoše Mareše, jak funguje taková spolupráce s ním? Co všechno spadá do vaší agendy?

Spolupracujeme průběžně celý rok. Myslím, že je to už 18 let, co spolu děláme. Všechny projekty, které Leoš chystá, řešíme spolu. Přemýšlíme nad tím, jak v nich bude vypadat, jak během nich bude působit na lidi, a do toho se mu samozřejmě starám o šatník.

Takže i o každodenní šatník?

Ano. Nyní těch akcí také tolik nemá, ale za „běžného života“ to vypadá tak, že se podíváme do diáře, co v tom týdnu má, a na celý týden mu připravím všechny věci, které bude potřebovat. Nemusím u něj být každý den, ale jednou za čas v závislosti na jeho programu připravíme, co má mít na sobě, jak v tom má působit, a v nějakých intervalech to obnovujeme. Pokud se pracuje na nějakém projektu, jako je koncert či natáčení, tak ho řešíme separátně. Jednou až dvakrát do roka pak řešíme komplexně celý šatník, kdy je potřeba se nějakých věcí zbavit a některé doplnit. A takhle to funguje vesměs se všemi.

Existují ale i lidé, kteří mi zavolají pouze jednorázově, že něco potřebují, že se chystají na nějakou akci apod. Samozřejmě jsem klientům k dispozici i pro nákupy módy atd. Je to hodně individuální.

Jste-li ve stresu a nic vás netěší, je tu skvělé nové wellness. Jeho hlavní aktérky mají čtyři nohy a bučí30. 11. 2020

Byl byste pro, aby měl každý člověk po ruce stylistu? Jak si v tomto ohledu stojíme oproti zahraničí?

V zahraničí je to například totožné, jako když si někdo najímá účetního a právníka, stejným způsobem si najme stylistu. Ale rozhodně to není služba pro každého. Jedná se o službu pro lidi, jejichž povolání a životní styl vyžaduje, aby ušetřili čas v některých ohledech a některé věci si zařídili tak, že se jim o ně někdo postará. Pro tuhle skupinu lidí jsou zde stylisté. Ačkoliv v zahraničí je to běžnější, i u nás už to začíná být častější.

Kdo patří mezi vaše zákazníky? Je to více známých osobností, nebo naopak podnikatelé a manažeři?

Rozhodně mám více podnikatelů a manažerů. Mezi nimi je spousta lidí, kteří si nemohou dovolit ztrácet čas a řešit, co budou mít na sobě, chodit si to vybírat a kupovat. Oni si takový servis objednají, protože jejich čas je natolik cenný, že se potřebují věnovat něčemu jinému.

Ale jak říkám, ne každý to ke své práci potřebuje. Stylista je tady pro lidi, kteří si uvědomují, že jejich image a vzezření je součástí jejich povolání či podnikání, a nemají čas se o to starat. Případně samozřejmě pro lidi, které to baví a dokážou si přiznat, že tomu nerozumí a chtějí si nechat poradit. Dobrý stylista vás to může naučit.

Jak moc důležitý je vztah mezi vámi a klientem? Předpokládám, že je velmi důležité, aby souhlasil s vašimi názory a nápady?

Není to úplně o tom, aby souhlasil s mými názory. Dobrý stylista musí především pochopit klienta. Musí pochopit jeho vnitřní nastavení a nějak ho „učesat“, aby v něm nebyly chyby. Nemůžete měnit styl člověka. Například když má někdo rád přezdobené věci, které se vám osobně nelíbí, musíte s tím pracovat tak, aby se v tom ten daný člověk cítil dobře a měl to přezdobené, jak chce, ale abyste zároveň dodržoval hranice estetiky.

Já mohu měnit jen lidi na focení, kdy jsou to doslova jen ramínka, ale v běžném životě musí být stylista v jisté míře i psychologem a na klienta se tzv. napojit. Ale jistě existují i lidé, na které se nenapojíte a nefunguje tam symbióza, v ten moment je potřeba od toho ustoupit.

Zdroj: Jan Witek