Evropský výzkum LGBTI: Skoro půlka queer lidí v Česku se na ulici nevodí za ruku. Které země jsou na tom ještě hůř a kde se na veřejnosti můžete i políbit?

Jak se v posledních sedmi letech změnil život LGBTI lidí v Evropské unii z hlediska jejich lidských práv? Téměř nijak. To je poměrně smutný výsledek výzkumu, který vloni provedla FRA – Agentura EU pro lidská práva. Zúčastnilo se ho 140 tisíc LGBTI osob ze zemí EU plus Srbska a Severní Makedonie, kteří kandidují na přistoupení. Sběr dat v Česku a na Slovensku zajišťoval magazín LUI. Podívali jsme nyní zblízka na data, jak otevřeně dnes LGBTI Evropané a Evropanky žijí.

Otevřeně gay v každé situaci je sotva čtvrtina LGBTI Evropanů

Respondenti vyplnili dotazníky v roce 2019. Výsledky lze porovnat se stejným výzkumem FRA z roku 2012. Mezi oběma šetřeními uběhlo sedm let – za tu dobu například devět evropských zemí přijalo manželství pro gay a lesbické páry. Přesto z výsledků žádné třeskuté změny v postavení LGBTI lidí na starém kontinentu nevyplývají.

Vlastně dost zarážející je, že 61 % LGBTI Evropanů a Evropanek se i dnes raději se svým partnerem stejného pohlaví nechytne na veřejnosti za ruku. A vyhýbají se i dalším projevům náklonnosti. „Přeju si, abych nemusela vymýšlet, která trasa je pro nás bezpečná, když jdu s mojí partnerkou a držíme se za ruce. A abych pokaždé nemusela cítit ty odsuzující pohledy,“ napsala v dotazníku 21letá lesba v Estonsku.

Z celoevropského pohledu se ke své identitě vždy zcela otevřeně hlásí sotva čtvrtina LGBTI lidí (23 %). Když měli dospělí respondenti na škále zaznačit, jak moc jsou vyoutovaní, polovina (52 %) jich uvedla, že svou LGBTI identitu dávají najevo vždy nebo často. Což znamená, že celá druhá polovina se buď zcela skrývá, nebo své pravé já odhalí jen v některých bezpečných prostředích. Zní to smutně, přitom právě v tomto ohledu se situace poměrně dost zlepšila. V roce 2012 svou identitu obvykle nebo vždy tajily dvě třetiny LGBTI Evropanů a Evropanek.

Přežít mládí, pak už bude fajn

Nejopatrnější jsou v tomto směru mladí lidé. Otevřeně gay ve všech situacích je pouze 12 % mladých ve věku 18 až 24 let, u teenagerů mezi 15. a 17. rokem je toto číslo ještě mnohem nižší (jen 5 %). Je fakt, že tito středoškoláci dost často tají svoji odlišnou sexuální orientaci nebo genderovou identitu i doma před vlastními rodiči. V temném období dospívání plném chaosu a depresivních myšlenek se mohou uklidňovat jediným: s věkem se jejich situace bude zlepšovat. Z LGBTI Evropanů starších 55 let si totiž dovolí být plně out celých 36 %.

Roli v tom ovšem hraje vzdělání. Ti s vyšším vzděláním se ke své skutečné identitě hlásí dvojnásobně víc oproti těm, kdo mají nižší stupeň vzdělání.

Kdo všechno se skrývá pod zkratkou LGBTQQIAA+ a proč jsou tam některá písmenka dvakrát3. 9. 2020

ČR je v otevřenosti LGBTI lidí pod evropským průměrem

Mohou si LGBTI Češi a Češky dovolit být veřejně sami sebou? V této oblasti naše země za Evropou zaostává. Zatímco celoevropsky se prohlašuje za zcela otevřeně gay 23 % lidí, v Česku je to jen 18 %. Těch, kdo naopak svou identitu vždycky skrývají, je celoevropsky 30 % a v ČR ještě o pět procent víc. Z hlediska Evropy tedy nejsme žádné hvězdy. V porovnání s ostatními zeměmi východní Evropy jsme samozřejmě nejlepší.

Představte si ale, jaké by to bylo žít v Dánsku, které vede žebříček otevřenosti LGBTI lidí. Celých 45 % respondentů tam uvedlo, že se ve všech situacích zcela otevřeně hlásí ke své menšinové sexuální orientaci nebo genderové identitě. Naopak opravdu krušný život mají lidé v Litvě a Severní Makedonii, kde se vždy skrývá 60 %! To je pak jasné, že vlády daných zemí mají pocit, že u nich žádní LGBTI lidé nežijí.

LGBTI lidé jsou vytlačováni z veřejného prostoru

Další údaje ukázaly, že LGBTI Evropané se nejenže na veřejnosti neprojevují, ale z určitých míst se raději úplně stahují. Nějaký druh diskriminace, ať už se jednalo o veřejný prostor, pracoviště, školu nebo zdravotnické zařízení, za poslední rok před výzkumem (tedy v roce 2018) zažilo 43 % respondentů – tedy skoro polovina. Toto číslo od předchozího výzkumu v roce 2012 narostlo o šest procentních bodů. Alarmující je situace transgender lidí, jejichž diskriminace narostla z 43 % na dnešních 60 %.

Proto se třetina LGBTI lidí raději vyhýbá určitým lokalitám ze strachu z obtěžování nebo útoku. Nejhůř jsou na tom queer lidé v Polsku, kde si jich záda neustále hlídá 79 %, v Severní Makedonii (77 %) a v Srbsku (76 %). Jedinou zemí s převahou těch, kdo se nikdy žádným místům nevyhýbají, je Malta (53 %). Až budete chtít jet na pohodovou dovolenou, vyrazte tam a jste v bezpečí.   

Nicméně 58 % respondentů uvedlo, že během posledních pěti let zažili v práci, na ulici, v hromadné dopravě, v obchodě nebo na internetu obtěžování v podobě verbálního útoku nebo výhružek – a to včetně incidentů sexuální povahy. Terčem fyzického útoku násilné nebo sexuální povahy se stalo 5 % respondentů. (Ač se procenta mohou zdát malá, ve skutečnosti je to sedm tisíc obětí útočníků.) A jen 14 % z nich poslední takový útok nahlásilo. Tento vývoj je velmi nebezpečný, protože naznačuje pozvolné zatlačování queer lidí do podzemí.

Každý dvacátý člověk má nadpočetné bradavky. Muži sice mají obvykle jen dvě, přesto je otázkou proč vlastně16. 10. 2020

Co by dnešní situaci mohlo zlepšit?

Dojem z vývoje v Evropě je mezi jejími LGBTI obyvateli smíšený. 40 % jich má pocit, že předsudky vůči LGBTI v jejich zemi zeslábly (ať už jen trochu, nebo hodně). Toto zlepšení vidí především gayové a bisexuální muži i ženy. Mezi trans a intersex lidmi je o tom přesvědčeno výrazně méně respondentů. Téměř stejně velká skupina (36 %) má ovšem pocit, že předsudky v jejich zemi naopak narostly.

Jak z toho ven? „Dvě věci jsou klíčové pro zlepšení postavení queer lidí v EU: měli by být více vidět a měly by přestat nenávistné projevy těch, kdo ovlivňují veřejné mínění (politici, představitelé církve),“ říká v dotazníku 39letá lesba z Česka. Podobně to vidí stejně stará respondentka ze Slovenska: „Naše komunita potřebuje mnohem víc podpory, zejména od politiků, médií a také policie. Jejich zavírání očí před homofobií je zřejmě tím hlavním problémem. Dokud homofobie nezačne být trestána, nehneme se z místa.“

Ti, kdo se domnívají, že se situace v jejich zemi zlepšila, věří, že by dalšímu pokroku pomohla větší viditelnost LGBTI lidí a jejich účast na každodenním životě. Dále by byly prospěšné pozitivní změny v zákonech a podpora ze strany veřejně známých osobností i občanské společnosti.

Zdroj: Bohdana Rambousková