Evropský výzkum LGBTI: Skoro půlka queer lidí v Česku se na ulici nevodí za ruku. Které země jsou na tom ještě hůř a kde se na veřejnosti můžete i políbit?

Jak se v posledních sedmi letech změnil život LGBTI lidí v Evropské unii z hlediska jejich lidských práv? Téměř nijak. To je poměrně smutný výsledek výzkumu, který vloni provedla FRA – Agentura EU pro lidská práva. Zúčastnilo se ho 140 tisíc LGBTI osob ze zemí EU plus Srbska a Severní Makedonie, kteří kandidují na přistoupení. Sběr dat v Česku a na Slovensku zajišťoval magazín LUI. Podívali jsme nyní zblízka na data, jak otevřeně dnes LGBTI Evropané a Evropanky žijí.

Otevřeně gay v každé situaci je sotva čtvrtina LGBTI Evropanů

Respondenti vyplnili dotazníky v roce 2019. Výsledky lze porovnat se stejným výzkumem FRA z roku 2012. Mezi oběma šetřeními uběhlo sedm let – za tu dobu například devět evropských zemí přijalo manželství pro gay a lesbické páry. Přesto z výsledků žádné třeskuté změny v postavení LGBTI lidí na starém kontinentu nevyplývají.

Vlastně dost zarážející je, že 61 % LGBTI Evropanů a Evropanek se i dnes raději se svým partnerem stejného pohlaví nechytne na veřejnosti za ruku. A vyhýbají se i dalším projevům náklonnosti. „Přeju si, abych nemusela vymýšlet, která trasa je pro nás bezpečná, když jdu s mojí partnerkou a držíme se za ruce. A abych pokaždé nemusela cítit ty odsuzující pohledy,“ napsala v dotazníku 21letá lesba v Estonsku.

Z celoevropského pohledu se ke své identitě vždy zcela otevřeně hlásí sotva čtvrtina LGBTI lidí (23 %). Když měli dospělí respondenti na škále zaznačit, jak moc jsou vyoutovaní, polovina (52 %) jich uvedla, že svou LGBTI identitu dávají najevo vždy nebo často. Což znamená, že celá druhá polovina se buď zcela skrývá, nebo své pravé já odhalí jen v některých bezpečných prostředích. Zní to smutně, přitom právě v tomto ohledu se situace poměrně dost zlepšila. V roce 2012 svou identitu obvykle nebo vždy tajily dvě třetiny LGBTI Evropanů a Evropanek.

Přežít mládí, pak už bude fajn

Nejopatrnější jsou v tomto směru mladí lidé. Otevřeně gay ve všech situacích je pouze 12 % mladých ve věku 18 až 24 let, u teenagerů mezi 15. a 17. rokem je toto číslo ještě mnohem nižší (jen 5 %). Je fakt, že tito středoškoláci dost často tají svoji odlišnou sexuální orientaci nebo genderovou identitu i doma před vlastními rodiči. V temném období dospívání plném chaosu a depresivních myšlenek se mohou uklidňovat jediným: s věkem se jejich situace bude zlepšovat. Z LGBTI Evropanů starších 55 let si totiž dovolí být plně out celých 36 %.

Roli v tom ovšem hraje vzdělání. Ti s vyšším vzděláním se ke své skutečné identitě hlásí dvojnásobně víc oproti těm, kdo mají nižší stupeň vzdělání.

Kdo všechno se skrývá pod zkratkou LGBTQQIAA+ a proč jsou tam některá písmenka dvakrát3. 9. 2020

ČR je v otevřenosti LGBTI lidí pod evropským průměrem

Mohou si LGBTI Češi a Češky dovolit být veřejně sami sebou? V této oblasti naše země za Evropou zaostává. Zatímco celoevropsky se prohlašuje za zcela otevřeně gay 23 % lidí, v Česku je to jen 18 %. Těch, kdo naopak svou identitu vždycky skrývají, je celoevropsky 30 % a v ČR ještě o pět procent víc. Z hlediska Evropy tedy nejsme žádné hvězdy. V porovnání s ostatními zeměmi východní Evropy jsme samozřejmě nejlepší.

Představte si ale, jaké by to bylo žít v Dánsku, které vede žebříček otevřenosti LGBTI lidí. Celých 45 % respondentů tam uvedlo, že se ve všech situacích zcela otevřeně hlásí ke své menšinové sexuální orientaci nebo genderové identitě. Naopak opravdu krušný život mají lidé v Litvě a Severní Makedonii, kde se vždy skrývá 60 %! To je pak jasné, že vlády daných zemí mají pocit, že u nich žádní LGBTI lidé nežijí.

LGBTI lidé jsou vytlačováni z veřejného prostoru

Další údaje ukázaly, že LGBTI Evropané se nejenže na veřejnosti neprojevují, ale z určitých míst se raději úplně stahují. Nějaký druh diskriminace, ať už se jednalo o veřejný prostor, pracoviště, školu nebo zdravotnické zařízení, za poslední rok před výzkumem (tedy v roce 2018) zažilo 43 % respondentů – tedy skoro polovina. Toto číslo od předchozího výzkumu v roce 2012 narostlo o šest procentních bodů. Alarmující je situace transgender lidí, jejichž diskriminace narostla z 43 % na dnešních 60 %.

Proto se třetina LGBTI lidí raději vyhýbá určitým lokalitám ze strachu z obtěžování nebo útoku. Nejhůř jsou na tom queer lidé v Polsku, kde si jich záda neustále hlídá 79 %, v Severní Makedonii (77 %) a v Srbsku (76 %). Jedinou zemí s převahou těch, kdo se nikdy žádným místům nevyhýbají, je Malta (53 %). Až budete chtít jet na pohodovou dovolenou, vyrazte tam a jste v bezpečí.   

Nicméně 58 % respondentů uvedlo, že během posledních pěti let zažili v práci, na ulici, v hromadné dopravě, v obchodě nebo na internetu obtěžování v podobě verbálního útoku nebo výhružek – a to včetně incidentů sexuální povahy. Terčem fyzického útoku násilné nebo sexuální povahy se stalo 5 % respondentů. (Ač se procenta mohou zdát malá, ve skutečnosti je to sedm tisíc obětí útočníků.) A jen 14 % z nich poslední takový útok nahlásilo. Tento vývoj je velmi nebezpečný, protože naznačuje pozvolné zatlačování queer lidí do podzemí.

Vědci vybízí k analýze obsahu toaletních mís. Odpadní vody prozrazují mnoho o lidském zdraví, včetně nákazy koronavirem4. 12. 2020

Co by dnešní situaci mohlo zlepšit?

Dojem z vývoje v Evropě je mezi jejími LGBTI obyvateli smíšený. 40 % jich má pocit, že předsudky vůči LGBTI v jejich zemi zeslábly (ať už jen trochu, nebo hodně). Toto zlepšení vidí především gayové a bisexuální muži i ženy. Mezi trans a intersex lidmi je o tom přesvědčeno výrazně méně respondentů. Téměř stejně velká skupina (36 %) má ovšem pocit, že předsudky v jejich zemi naopak narostly.

Jak z toho ven? „Dvě věci jsou klíčové pro zlepšení postavení queer lidí v EU: měli by být více vidět a měly by přestat nenávistné projevy těch, kdo ovlivňují veřejné mínění (politici, představitelé církve),“ říká v dotazníku 39letá lesba z Česka. Podobně to vidí stejně stará respondentka ze Slovenska: „Naše komunita potřebuje mnohem víc podpory, zejména od politiků, médií a také policie. Jejich zavírání očí před homofobií je zřejmě tím hlavním problémem. Dokud homofobie nezačne být trestána, nehneme se z místa.“

Ti, kdo se domnívají, že se situace v jejich zemi zlepšila, věří, že by dalšímu pokroku pomohla větší viditelnost LGBTI lidí a jejich účast na každodenním životě. Dále by byly prospěšné pozitivní změny v zákonech a podpora ze strany veřejně známých osobností i občanské společnosti.

Zdroj: Bohdana Rambousková