Finalistka Superstar 2020 Lucie Bikárová (16): „Netušila jsem, jak mohou být lidé zlí. Občas mi připadá, že mám více rozumu než čtyřicetileté ženské“
Nyní je vám 16 let, v kolika letech jste se hlásila do Superstar?
Už v 15 letech, teď je mi 16 a v prosinci mi bude 17 let. Utíká to rychle a strašně rychle utekla i soutěž samotná. Do března soutěž probíhala tak, jak měla. Poté měla být živá vystoupení s diváky a mělo jich být daleko více, ale koronavirus to překazil.
Čím myslíte, že jste porotu a diváky okouzlila?
Asi svým charakterem a ulítlou a bláznivou povahou. To se jim určitě zalíbilo, ale hlavně i to, že jsem byla svá a na nic jsem si nehrála a nelhala.
Je pravda, že ulítlá jste opravdu dost. Samozřejmě v dobrém slova smyslu…
U mě se objevuje taková zvláštnost, že mám velký strach z kamer, tou mou bláznivostí se proti tomu bráním a dokážu na kamery zapomenout. Takže bláznivost je často mou obranou před stresem.
Je pravda, že spousta vašich vrstevníků řeší úplně jiné starosti než takový zápřah, který jste zažila spolu se Superstar. Jak jste prožívala nápor stresu a emocí, který se na vás hrnul?
Byl to obrovský nával a přetrvává to dodnes. Všechno, co musím zvládnout a udělat, a také co musím snášet od lidí. Je toho dost.
Snášet od lidí? Co tím myslíte?
Tím, jak jsem nyní víc vidět, se kromě fanoušků samozřejmě objevují i hejtři. Teď se docela rozjeli. Někdy si říkám, jak ostatní můžou něco takového vůbec zvládat. Kolikrát se ptám i sama sebe. Jsem totiž strašně citlivý člověk.
Popravdě to tak moc nevypadá, působíte spíše hodně silně a ve všem doslova sebejistě…
Snažím se a nechci moc dávat najevo svou zranitelnost, ale na druhou stranu se nemám za co stydět. Je normální, že něco takového jako urážející komentáře může člověku ublížit a bolet. Nikomu by se nelíbilo, kdyby na něj někdo útočil. A vůbec ze všeho nejvíc mě mrzí, když jsou ti lidé klidně o patnáct a více let starší, že jim je kolem 30, 40 let. Takoví lidé se snaží zvyšovat si své ego vůči mně? Holčině, které by mohly dělat mámu? Smutné.
Lidé občas neznají hranice… To ale asi aktuálně sama poznáváte?
Bohužel ano. Ale naštěstí za mnou stojí má rodina, která mi v tom pomáhá. Moje maminka mě vždycky podrží a vysvětlí mi, že si z toho nemám nic dělat. Ale musím říct, že ze začátku jsem z toho byla doslova hotová. Často jsem doma plakala, že to nezvládnu. Ale máma mě vždy podrží, sedne si se mnou, řekne mi k tomu něco a já si pak sama uvědomím, že není potřeba si tím lámat hlavu.
Víte, ti lidé, kteří mají potřebu na mě útočit, mají většinou problém sami se sebou. Pravděpodobně se jim v životě muselo stát něco hrozného, když takto ubližují druhým. Samozřejmě mi chodí většina pozitivních zpráv, ale člověk se více upne na ty negativní. Musím k tomu však dodat, že mám radost, když mi lidé napíšou, co bych měla zlepšit, a pošlou mi nějakou konstruktivní kritiku. Mnohdy si z toho něco vezmu a posouvá mě to a mění.
V čem jste se naposledy změnila?
Například v rámci soutěže Superstar jsem se docela uklidnila. (smích) Respektive snažím se s tím pracovat, ale zase tak, abych byla sama sebou. Nicméně vím, že občas jsem to s tou svou ulítlostí už trochu přeháněla. Ale určitě to ze mě nezmizí a pořád zůstanu „bláznivou“ holkou, jakou mí fanoušci znají.
Je právě vaše ulítlost něco, na co si hejtři nejčastěji vylévají zlost?
Trefil jste to, ale hodně třeba i na vzhledu. Já naštěstí problém se svým vzhledem nemám a jsem spokojená, ale kdybych byla holčina, která si sama sebou není jistá, asi bych se už zhroutila. A takových holek v mém věku, které mají problém se svým vzhledem, je opravdu hodně.
Občas se objevilo i něco rasistického. Chodily mi zprávy od mladých kluků, které byly hrozně sprosté. Nestačila jsem zírat, co takoví mladí kluci dokážou vymyslet a napsat holce. Ale jak už jsem zmínila, psaly mi třeba i čtyřicátnice. Občas si říkám, co se stalo, že mám víc rozumu než někteří čtyřicátníci?
Nikdo by neměl soudit knihu podle obalu a ti lidé neví, jaká jsem a co zrovna prožívám. Mrzí mě to. Já bych třeba nikdy nikomu takové komentáře nepsala. Samozřejmě existují lidé, kteří mi nesedí, ale je to čistě můj osobní názor a nepotřebuju jim to vykřikovat do očí. Samozřejmě, že když se mě někdo zeptá, tak mu řeknu, že na někoho mám takový a takový názor, ale nebudu ho ponižovat a psát mu komentáře pod fotky. To mi přijde padlé na hlavu.
Nicméně Superstar nebyla vaše první soutěž, ještě před tím jste byla v několika dalších soutěžích?
Ano. Talent La Sophia, tu pořádá Nadace Ivetty Blanarovičové, kde teď Ivetce občas pomáhám. Pak několik dalších menších talentových soutěží. Až poté jsem se zúčastnila Superstar, což byla první velká soutěž s obrovským dosahem, kterou jsem absolvovala.
Připravovali vás v soutěži na to, co bude poté? Co špatného vás může potkat a jak se proti tomu bránit?
Bohužel ne, a asi bych to uvítala. Ale naštěstí jsem teď v kontaktu s Honzou a Marcelem Bendigovými a Lukášem Rejmonem, kteří mi dávají rady do života a moc mi v tomto směru pomáhají. Říkají mi, co funguje, jak mám věci dělat apod. Díky Janu Bendigovi a Lukášovi Rejmonovi se mi otevřely dveře showbyznysu. Sehnali mi také mého manažera Pepu. Patří jim velký dík. Jsou to lidé, kteří mi pomáhají plnit si můj sen. Díky nim vím, jak mířit neustále nahoru a nepadat zbytečně dolů.
Je pravda, že ačkoliv jste během soutěže podle svých slov prožívala spoustu stresu, tvrdá realita přichází teprve po ní… Udržet si všechno, co jste díky soutěži získala. Stačí jeden špatný krok a přijde to vniveč…
Přesně tak. Za chvíli je další Superstar a objeví se spousta dalších talentů. Musím máknout a je toho hodně, co je třeba udělat.
Jaké plány tedy máte do budoucna?
Nedávno mi vyšel song, spolu s Honzou Bendigem, který se jmenuje Dokola. Zhruba za dva týdny by měl vyjít další song. Čeká se na dostřižení klipu, který se, stejně jako ten k písni Dokola, natáčel v Tunisu. Ani netuším, jak jsme to zvládli, ale natáčení tohoto klipu bylo hotové asi za půl hodiny. (smích)
V hlavě mám několik dalších projektů, snad se povedou. S dalším songem mi bude po textové i hudební stránce pomáhat Refew a vycházet bude i klip s mou kamarádkou a zpěvačkou Rosie. Je to píseň o tom, jak je všechno nádherné, když jsme mladí, a že bychom si stále měli mladou duši zachovat, být crazy a užívat si života. V tomto songu dokonce i trochu rapuju. Je toho docela dost. Snažím se zkrátka neustále něco tvořit.
A jakým stylem se bude vaše tvorba ubírat? Co je vaše parketa?
Já jsem jednoznačně popová zpěvačka, ale chtěla bych sem přinést více pravé „Ameriky“, protože tady toho moc není. Češi na to nejsou zvyklí. Ale to neznamená, že budu tvořit pouze v angličtině, chci tvořit i v češtině. A k tomu chci vlastně zkusit i rapovat, takže se do své flow snažím přiřadit i tohle. Uvidíme, zda se to chytne.
A budete tvořit i romsky? Také jsem zahlédl, že velmi dobře vám jde i slovenština…
Hej. Áno! Viem hovoriť velmi dobre! (smích) Mám v plánu písničku, ve které bude po mém boku i Tomáš Botló. Nedělá mi problém zpívat ve slovenštině, takže tu bych chtěla udělat slovensky. Mám hodně fanoušků právě na Slovensku.
Ale nevynechám ani romštinu. Budu se snažit dělat více věcí pro všechny. V sobě mám kousek všeho. Jsem Romka, táta pochází ze Slovenska, máma je Češka. Mám toho v sobě strašně moc, takže toho chci využít a nevěnovat se pouze jednomu směru. Myslím si, že se to lidem bude líbit, když pokaždé přijdu s něčím trochu jiným.
Někde jsem zahlédl, že vás nazývají českou Arianou Grande? Ale když teď mluvíte i o rapu, vidím to spíše na českou Cardi B? Co vy na to? (smích)
Možná všechno dohromady. (smích) Ale jsem moc ráda, že mě nazývají Arianou Grande. Miluju ji strašně moc. Hlasově je úplně TOP. Byla jsem na jejím koncertě a stála jsem s otevřenou pusou. Mám do ní ještě hodně daleko, ale děkuji za tu přezdívku. (smích)
Kdo je pro vás TOP v rámci našeho českého a slovenského hudebního rybníčku? Zkuste vybrat alespoň tři interprety.
Už nějakou dobu říkám, že nejlepší zpěvák pro mě vždycky byl, je a bude Vojta Dyk. Miluju ho a doufám, že si to přečte. (smích) Baví mě i Ewa Farna a pak také Michal David.
S Michalem Davidem jste dokonce i zpívala… Jak to vzniklo?
Soutěžila jsem v soutěži Talent La Sophia, kde byl v porotě. Tam mi nabídnul, že si s ním můžu zazpívat, a pozval mě jako svého hosta do O2 arény. Poprvé jsem zpívala před tolika lidmi. Bylo jich celkem 19 000. Bylo mi tehdy teprve dvanáct let.
Ze slovenské scény doslova miluju a často poslouchám Marii Čírovou. Zpívala jsem od ní píseň Unikát. Mám moc ráda i Čekovského. A hodně mě baví také Tina, nedávno po dlouhé době vydala píseň Čo ak. Je to fakt talent.
A kdybychom se měli vydat do zahraničí?
Určitě Jessie J, také Ariana Grande a největší topka je pro mě Beyoncé. Je to můj vzor tanečně i pěvecky. Vždy ale říkám, že úplně nejvíc je pro mě vždy byla Whitney Houston, i když už mezi námi bohužel není. Neustále ji nosím v srdci, poslouchám její písně a často je zpívám.
