Seveřané mají skvělý recept, jak přežít temnou depresivní zimu (i s pivem v ruce). Bude se hodit i v Česku
Vzhůru na čerstvý vzduch – bez ohledu na cokoliv
I když by někdo mohl nabýt pocitu, že friluftsliv je další trendy výmysl, pravdou je, že tato filozofie byla popsána v severské kultuře již v 19. století a mj. se objevila také v jedné z básní norského spisovatele Henrika Ibsena. A nyní je to termín, který běžně užívají v Norsku, Švédsku i Dánsku. Co v překladu znamená? V podstatě něco jako „život na čerstvém vzduchu“, de facto se tedy jedná o trávení co nejvíce času venku, ideálně vnímáním přírody či aktivním sportem. „Je to užívání si pobytu v přírodě, naslouchání listí či sledování mraků,“ popisuje pak přímo Kim Lindquist ze Švédské outdoorové asociace.
A jak se zdá, právě friluftsliv je model, který by nyní mohl přijít vhod nejen na severu, v podstatě totiž nabízí alternativu, jak v bezpečí a rozumně přečkat zimní období napříč celou severní polokoulí.
Koronavirus totiž změnil běh života prakticky všude, ovšem za příznivého počasí se s ním lidé vypořádávali různě – centrum Litvy se např. proměnilo v jednu velkou open-air kavárnu, v USA lidé začali masivně kempovat a např. v Kašmíru se učitelé rozhodli pro vyučování pod širým nebem. Nic z toho ale s teplotami kolem (a pod) nulou už možné nebude. A tak nezbývá než si osvojit právě nový životní styl, friluftsliv.
Když Ibsen myslí na sociální distanc
V perspektivě stávající situace je pak velmi příznačné, že friluftsliv vlastně také stojí a padá na určité formě sociálního distancu. Ibsen totiž význam termínu popsal jako určitý „čerstvý a svobodný prostor pro mé myšlenky“, což de facto znamená, že právě pobyt venku je také časem, kdy lidé mají prostor na to věnovat se vlastním myšlenkám a úvahám. Je to na jednu stranu nezávislost a na stranu druhou určitá forma „sebeizolace“. S tím by pak nepochybně souhlasili i mnozí romantičtí básnící, jimž právě pobyt v přírodě umožnil tichou reflexi. Správě byste navíc měli odložit všechny technologie a jednoduše v přírodě načerpat veškerou potřebnou energii.
Šťastní a v pohodě
Právě friluftsliv navíc lidem pomáhá k pocitu pohody. „Jsme potomci lovců a sběračů, takže příroda je naše přirozené prostředí. Když opustíme město a vrátíme se do přírody, opravdu se cítíme lépe,“ doplňuje pak další odborník, Philip Persson. Ovšem v českém kontextu bohatě postačí jednoduše vyrazit z bytu ven. Ačkoliv jen těžko v centrech měst budeme jezdit na běžkách a pražské metro jistě nepojede přímo k lyžařskému areálu, jako je tomu např. v Oslu, i tak se lze severskou filozofií inspirovat. Začínají s tím již lidé po celém světě, začínají poznávat místo svého bydliště, jeho okolí, městské čtvrti, v nichž žijí (ale doposud je neznali), nacházejí v nich nové kouzlo a specifickou intimitu.
A pohyb venku lidem přináší také dnes tolik potřebný pocit štěstí (ne náhodou tedy severské národy patří k těm nejšťastnějším vůbec). Ostatně, podle studie zmiňované v loňském čísle časopisu Nature i pouhé dvě hodiny týdně strávené v přírodě (klidně i v městském parku) zvyšují míru pocitu štěstí. A jelikož v přírodě realizovaná terapie (zahraničení, rafting ad.) dokonce dlouhodobě pomáhá také vojenským veteránům trpícím posttraumatickou poruchou, je jasné, jak moc se nyní, v době pandemie, může (z hlediska načerpání optimismu a odhodlání) hodit všem těm, jejichž psychika v důsledku velmi trpí.
Ani déšť ani mráz…na nás neplatí
A Skandinávci se přesně tím, co friluftsliv hlásá, sami řídí. Svůj čas se snaží trávit co nejvíce ve venkovních prostorách, a to bez ohledu na to, jaké je zrovna roční období, o počasí ani nemluvě. Již v norských mateřských školách se tak velmi často objevuje fráze, že neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení.
Friluftsliv je přitom docela volně pojatelný, není třeba sportovat, pro pobyt venku vlastně není třeba ani žádný konkrétní cíl. Do jisté míry klišovitě je cílem právě samotná cesta – a vlastně je základní podstatou určité „bloumání“. A hlavně, ačkoliv základ celé filozofie pochází ze Skandinávie, kde jsou velmi specifické podmínky (příroda všude na dosah, velmi krátké dny v období zimy ad.), lze jej v základu uplatnit prakticky kdekoliv na světě. „Ve Skandinávii mají dlouhou a tuhou zimu a myslím, že právě friluftsliv je odpovídající reakcí. Ale zima je prostě pravidelně se opakující období, kdy je pro mnohé lidi těžké, aby byli šťastní a dělali věci, které mají rádi. Může za to změna ročního období, méně denního světla i slunce a také všudypřítomný chlad,“ popisuje tak lektor skandinávských studií na Washingtonské univerzitě Andy Mayer stav, který se vlastně týká obyvatel všech zemí, kde se střídají klasická roční období.
Není ovšem třeba, aby člověk byl profi sportovec nebo zdatný otužilec, friluftsliv může klidně znamenat i dlouhé procházky s přáteli, jízdu na kole nebo výlet se psem. A pokud se vybavíte na cestu pivem (v Česku? Bez váhání!), aktuálně samozřejmě jen lahvovým/plechovkovým, můžete tvrdit, že naplňujete další specifický severský termín: utepils (doslova „pití piva venku“)…
