„Prezident říká, že zkrachují jen neschopní podnikatelé, ale sám si kvůli nulovému turismu nadělil 215 milionů,“ říká Matyáš Sichrovský, majitel proslulé Radosti FX
Matyáš Sichrovský
V letech 2007-2012 v Radosti externě pořádal studentské akce a mejdany. V letech 2015-2017 do podniku vstoupil se společnicí, se kterou se jim však nepodařilo obchodně spolupracovat, tak se z podniku stáhl. Bývalá majitelka nakonec dovedla Radost FX skoro k bankrotu a na jaře letošního roku se Matyáš vrátil, aby podnik převzal a pokusil se zachránit. Prostory prošly velkou rekonstrukcí a na podzim mělo být vše spuštěno. To se bohužel kvůli vládním nařízením spojeným s koronavirem nepodařilo. Co bude dál?
Majitel Radosti FX Matyáš SichrovskýFoto: Juan Calderón
Jak vnímáte celou situaci spojenou s koronavirem? Nejdřív jsme tady měli první vlnu a teď druhou…
Pražských klubů a restaurací se bohužel nedotkla jen první a druhá vlna, ale i období mezi tím. Léto je totiž obecně docela slabé, ale kvůli tomu, že zde téměř nejsou turisti a studenti, tak nás rozvolněná letní sezóna rozhodně nezachránila a alespoň pro nás byla určitě minusová. Radost jsem přebíral pod své ruce v květnu. Čas bez hostů jsem využil k rekonstrukci, léto jsme nějak přestáli a dali dohromady dramaturgii na podzim. Když už se to konečně mohlo spustit, tak nás zavřeli podruhé.
Nejhorší je, že to přicházelo postupně. Prvně jsme byli omezeni do půlnoci. To se ještě nějaká party uspořádat dala. Poté jsme mohli mít otevřeno jen do desíti, což už bylo jen pro skalní fanoušky. Pak přišla ta věc s židlemi a otevírací doba jen do osmi, což už nemělo cenu nic pořádat. Nyní nás zavřeli úplně.
Je něco, co byste vy osobně udělal jinak, kdybyste měl kompetenci rozhodovat?
Už na jaře jsem říkal, že se můžou využít hotely, které byly zavřené. Tam se přece mohli dát lidé, kteří patří do rizikové skupiny a nás by nechali vydělávat. Zachránili by tím segment hotelnictví, ohrožené skupiny a dle mého by ušetřili i spoustu peněz.
Není dobře, že se kolem koronaviru točí obrovská mediální masáž. Viděli jsme to jasně na tržbách. Kdykoliv došlo k nějakému prohlášení ministra, premiéra či odborníka, tržby okamžitě spadly na polovinu. A to už i tak byly třeba na dvaceti procentech. Proti tomu prakticky nemáte šanci bojovat.
Ale vy stále bojujete?
Snažíme se. Pracujeme na rekonstrukci a doděláváme věci, které se nestihly. V rámci byznysu zkoušíme okénko a rozvoz jídel.
Má něco takového vůbec cenu?
Určitě nás to z peněz nevytrhne a nepokryje nám to ani fixní náklady. Proto jsme museli propustit téměř všechny zaměstnance. Jsem zde pouze já, kolegyně a kuchař, který je skvělý a chceme si jej udržet, proto zkoušíme to okno. Ale lidé šetří a spousta z nich je doma na home office, tudíž nemají potřebu chodit na jídlo do restaurace.
Vláda však neustále argumentuje tím, že nabízí pomoc, že lze zažádat o kompenzaci nájemného, výplat apod. Jak je reálně možné takové pomoci dosáhnout?
Je to různé. Například program Covid Nájemné byl podmíněný tím, že příspěvek na nájemné dostanete, až se s majitelem prostor domluvíte na slevě, jinak vám stát nic nepřispěje (rozhovor byl prováděn ještě před vyhlášením programu Covid Nájemné II., pozn. red.). Ne každý majitel má možnost a chtíč dávat slevu. My jsme ji naštěstí dostali, jelikož si prostor pronajímáme od městské části Praha 2, která nám v souladu se státem slevu udělila. Ale je to běh na dlouhou trať a na další podporu teprve čekáme.
Je to určitě pomoc, ale nezachrání nás to. V Praze jsou náklady obrovské. Stačí se podívat jen na nájmy. Tudíž pořád nevím, zda to přežijeme.
Podnikatelé si často stěžují, že pomoc přichází pozdě. Že se prvně vydají vládní nařízení a teprve pak někdy dojde na pomoc…
To je další věc. A nyní mluvím o vyhlašování nařízení obecně. Snažím se svůj podnik vést opravdu důsledně, proto rád plánuju, stavím program, organizuju práci, objednávky apod. Ve skladu máme věci, které se kazí a projdou a když vám pak ze dne na den vláda mění podmínky, nedá se na to flexibilně reagovat. Od prezidenta pak dostanete informaci, že jste neschopný idiot a ať klidně zkrachujete. Navíc je to člověk, který žije z našich daní. Je to dost demotivující.
Dám vám jeden příklad, abych poukázal na to, jak moc je prohlášeni Zemana povrchní, zcestné a nemístné. Správa Pražského hradu si kvůli propadu příjmů z turismu, pronájmu a nižšího zájmu o konání společenských akcí způsobených šířením koronaviru zažádala o finanční injekci v podobě 215 milionů korun a vláda jim to samozřejmě schválila. A teď si vezměte ten paradox. Proč Správa Pražského hradu peníze potřebovala? Z úplně stejných důvodů, jako my – měli zavřeno, nevybrali nic na vstupném, nedorazili turisté apod. Chybí nám úplně to stejné, co jim. Lidé, kteří přes den obdivují hrad a večer se k nám jdou bavit. Kde si máme požádat o dotaci my? V takové situaci nás ještě Zeman, který si sám nadělí dotaci, nazve neschopnými idioty? Víc k tomu nemám co říct. Přesně to vystihuje jeho zahleděnost a krátkozrakost. Já jsem na dovolené nebyl tři roky, prodávám své věci, abychom to tady udrželi a pak slyším tohle.
Teď už nezbývá nic jiného než věřit v lepší zítřky…
Věříme, že se to urovná, proto do toho neustále vkládáme energii a peníze, které byly původně připraveny na něco jiného. Já jsem dokonce prodal své auto i motor do Tatry 603. Jdeme do toho naplno a srdcem. Ale musíme vidět nějaké světlo na konci tunelu. Podnikání teď není vůbec lehké. Když zároveň slyším, jakou podporu mají podnikatelé v zahraničí, v Česku je to až téměř drsné.
Nejhorší je, že nevíme, do kdy to bude trvat. V tuto chvíli saháme do zásob. Mám více byznysů, takže v létě jsem Radost dotoval například z výdělků z mého gastro provozu v kempu, ale ten už je teď zavřený. Myslím, že do konce roku to udržíme a uvidíme, co bude dál.
Je nějaká možnost spojit se s ostatními kluby a restauracemi a bojovat nějak společně?
V Praze se formuje sdružení klubů a barů, v rámci kterého se spojují vlastníci a provozovatelé podobných podniků, jako jsme my. Navzájem se informujeme, mluvíme o aktuální situaci a doufáme, že když budeme slyšet takto jednotně, tak to bude mít nějaký hlubší význam než jednotlivé výstřely každého z nás.
Ale snažíme se jednat i sami za sebe. Nyní opět jednám s městskou částí o další slevě na nájemném, ale bohužel se to zatím nesetkává s úspěchem. Radost je tady téměř 30 let, takže skrytě doufáme, že by nás mohli podržet, protože těžko by v těchto časech hledali jiného nájemce.
Hovořil jste o rekonstrukci, takže když se na chvíli vzdálíme od koronaviru, jaké plány máte s Radostí do budoucna?
Rozhodně nechci, aby tady byla roztříštěná dramaturgie, jako tomu bylo dosud. Mám vizi, že z Radosti udělám největší urban klub v Česku. Chci, aby se tady potkávaly taneční školy, rapy a míchaly se různé styly, což by bylo především o víkendu. V týdnu bychom zde chtěli mít jazzové večery, divadla a různá další vystoupení. Také bychom rádi obnovili různé výstavy a galeristiku v přízemních prostorách. Zkrátka multikulturní centrum, které má co nabídnout.
Nápadů je hodně, teď už pouze záleží na tom, kdy je budeme moci realizovat. Věříme, že námi chystané novinky budou rezonovat s českým i zahraničním publikem. K tomu máme novou kuchyni a věřím, že máme našlápnuto k tomu, abychom se opět stali významným kulturním místem, ne pouze obyčejným klubem. Na Praze 2 žádný podobný prostor s tak významnou historií není.
Mluvil jste taktéž o nové kuchyni. Ta je stále vegetariánská?
Ano, pořád se soustředíme na vegetariánskou stravu. Původní šéfkuchař si zde přivedl tchána a ze spolupráce s ním jsem nadšený. Sáhli jsme po receptech z čerstvých surovin a vše jsme vylepšili a obnovili. Používáme moderní postupy a zakládáme si na kvalitní stravě. Přeci jen už nejsme jedinou vegetariánskou restaurací v Praze.
Kdybyste měl z menu něco vypíchnout, co by to bylo?
Legendární jsou naše nachos. Ty jsou zde již od počátku, proto jsme je zachovali a jen trochu upravili. Začali jsme také opět dělat brunche. Které však nyní kvůli omezením neprovozujeme. Nyní funguje pouze okno a rozvoz skrze Dáme Jídlo a Wolt. Chceme si tak udržet alespoň kuchaře a když to nebude mít kýžený efekt, tak prostě zavřeme, kuchaře dáme do montérek a budeme dál pracovat na rekonstrukci.
