Rouška jako módní trend? „Vykašlete se na to a používejte raději zdravotnické roušky“, říká ostravský stylista Luděk Šmehlík
Celý svět je nyní sevřený v rukách koronaviru, dotýká se to nějakým způsobem i modelingového průmyslu?
Co se týče naší agentury, tak se nám bohužel zrušily všechny akce, známé festivaly apod. Našeho oboru se to tak dotklo hodně, jelikož dodáváme hostesky, promotérské týmy, propagační materiály, děláme eventy a módní přehlídky.
Kdybych to měl zhodnotit ze strany módního průmyslu obecně, spousta továren musela na nějakou dobu zastavit výrobu. Tudíž byl problém v zásobování napříč celou Evropou. Stávalo se, že prodejny neměly dost zboží, neměly nové kolekce, ale zároveň nemohly udělat výprodeje těch stávajících, tudíž šlo spoustu věcí do obrovských slev. Za směšné koruny si tak lidé mohli pořídit kabáty a další věci, což je pro mnoho lidí samozřejmě fajn, ale pro výrobce je to bohužel smutnější.
Problémy se objevily i v segmentu luxusního zboží. Kvůli tomu, že se nějakou dobu nevyrábělo a u luxusních kousků se většinou nejedná o skladové zboží, vytvořila se velká prodleva a nyní se na některé kousky strašně dlouho čeká.
Koronavirus s sebou přinesl tak trochu nový módní trend a doplněk, kterým je rouška. Dá se něco podobného vůbec nazvat trendem?
Není to trend jako takový. Třeba v Asii je to naprosto běžná záležitost. Je tam tak špatné ovzduší a spousta různých nemocí, že místní nosí roušky neustále. Avšak vzhledem k tomu, že se rouška stala povinností napříč celým světem, spousta módních domů a návrhářů přichází s vlastními návrhy. Některé návrhy se mi líbí, například ten od návrhářky Jitky Stauder z Ostravy. Ještě během první vlny pandemie vytvořila nádhernou kolekci roušek pro charitativní účely.
Měla by se rouška vždy sladit s celkovým outfitem?
Nedávno jsem četl zajímavý článek, zda by se rouška měla sladit třeba s kapesníčkem u pánského obleku. Takové sety už jsem viděl – motýlek, kapesníček a rouška, ale za mě už je to hodně. Kapesníček by měl ladit s kravatou nebo motýlkem, ale ani jedna věc by neměla mít stejnou barvu. Stačí doladit barevné tóny. Musím ještě říct, že ačkoliv nemám nic proti látkovým rouškám, osobně se přikláním raději k těm jednorázovým zdravotnickým, jelikož jsou víc hygienické. Mnoho lidí totiž u látkových roušek často nedodržuje hygienu, nepřevařuje a používá je klidně i týden.
Když už jsme u těch módních trendů, jak je na tom Ostrava?
Určitě na vzestupu. Praha je samozřejmě metropole a v našem hlavním městě už je to o něčem jiném, ale Ostrava i Brno jsou na tom velmi dobře, co se vnímání módy týče. Hodně je to způsobeno i tím, že veškerou módu a trendy mají dnes díky internetu a sociálním sítím na dosah úplně všichni. Pomáhají tomu modelové, modelky, influenceři atd.
Můžeme tedy říct, že i v Ostravě jde móda kupředu a lidé mají smysl třeba i pro odvážnější módní kousky?
Určitě ano. Ale většina Čechů se drží toho, že oblečení má sloužit primárně k ochraně našeho těla před nepříznivým počasím. Dnes už je to rozděleno tak, že máme oblečení k různým příležitostem – volný čas, společenská událost apod. Nicméně Češi mají tendenci oblékat se stylem „nenadchne, neurazí“, hlavně aby to bylo praktické. Nedávají velkou váhu známému rčení „šaty dělají člověka“.
Jsem rád, že se to postupně zlepšuje. Mladá generace čerpá inspiraci z magazínů, ale hlavně ze sociálních sítí. Také v Ostravě už dnes máme obrovská nákupní centra, která zastupují všechny známé módní značky. Kdysi zde bylo jedno obchodní centrum, ve kterém byl největším hitem obchod Kenvelo. Móda je v Ostravě, ale i v dalších českých městech, dostupnější. Je to důležité, protože mnoho lidí se stále bojí nakupovat online. Ačkoliv je nakupování na e-shopech neomezené a věci lze vrátit, pokud vám nesedí, lidé se toho bojí. Pro mnoho lidí je nakupování v obchodech zároveň jakýmsi rituálem, při kterém relaxují.
Na co se dnes v módě dbá úplně nejvíc?
Velký boom zažívá alternativní tvorba a obnovitelné materiály, které příliš nezatěžují přírodu – různé lněné materiály, konopná látka apod. Často se přešívají i různé staré věci, které dříve s módou neměly nic společného. Znám jednu autorku, která je schopná vytvořit outfit klidně i ze starého koberce.
Říkáte, že Praha je českou módní metropolí. Jakto, že jste zůstal věrný Ostravě a nepřemístil jste se do “centra dění”?
I když jsem v Ostravě, pracovně jezdím do Prahy pravidelně. Dnes nasednete do vlaku a za tři hodiny jste v Praze, tudíž to není žádný problém. Ve vlaku můžete pracovat, připravovat si materiály apod. Je to daleko lepší než cesta autem po D1, pokud vás tedy nejede několik a k tomu ještě nepřevážíte spoustu věcí.
Praha samozřejmě nabízí úplně jiné příležitosti a jsou tam větší studia, prostory, produkce a tvoří se tam obrovské projekty, ale já osobně moc nemusím ruch velkoměsta. Turisti, multikultura apod. Někdy je to na mě trochu moc. Mě třeba rozčiluje, když dojdu do restaurace a řeknou mi: „Hello.“ Jsme přeci v Česku. Praha je prostě moc rušné a divoké město. Ale to nemění nic na tom, že je úžasné a nádherné a jak říkám, jezdíme tam často, třeba i za kulturou. V Ostravě mám všechny přátele, svou rodinu a stabilní základ naší firmy, na kterém stavíme dál. Kromě Prahy jezdíme doslova po celé republice, případně i do zahraničí. Tudíž ani neuvažujeme o tom, že bychom se do Prahy někdy přesunuli.
Vždy mě zajímalo, zda je prostředí modelingu opravdu tak drsné a tvrdé, jak se často říká? Jaké s tím máte zkušenosti?
Víte, blbce najdete v každém oboru. Ale různé scénky, kdy si modelky podřezávají podpatky a lepí si na ně toaletní papír, se nikdy neděly. Většina modelů a modelek, ale i návrhářů, kameramanů a fotografů, jsou profesionálové. V rámci mé kariéry jsem nezažil, že by si někdo vyloženě dělal naschvály, nebo se nějak pomlouval. V našem oboru jsou všichni tak trochu praštění, kreativní a barevní. Vesměs všichni mají rádi zábavu a neustále se chtějí posouvat kupředu. Nejsou to pesimističtí lidé. Proto je prostředí modelingu velmi příjemné a kreativní. To mě na tom baví nejvíc – zábava, show, zařizování, vymýšlení, produkce, jak bude vypadat choreografie, jak to načasujeme, jak budou vypadat modely apod.
Co vás naopak v rámci vaší práce nebaví?
Papíry a byrokracie. Administrativní činnost je jedním slovem nechutná. (smích)
Již delší dobu máte přítelkyni, což je u stylisty trochu překvapení. Existuje totiž jakýsi předsudek, že „všichni“ návrháři, stylisti a kadeřníci jsou gayové. Proč tomu tak je?
Je pravda, že obecné vnímání této branže je takové. Často se též říká, že pokud jde o homosexuála, tak je v těchto oborech vždy dobrý. Takhle je to zažité, ale ani s jedním bych stoprocentně nesouhlasil. I když je docela možné, že jsem jediný heterosexuální stylista v Česku, protože žádného jiného neznám. (smích)
V našem oboru určitě pracuje více homosexuálů. Ale není to podmínkou ani pravidlem. Když však někomu řeknu, že jsem stylista, tak mě automaticky takto zaškatulkuje. Setkávám se s tím často. I moje maminka měla pochybnosti. (smích) Muž, který se hezky obleče a vypadá dobře, je většinou považován za gaye. Stejné je to třeba i u tanečníků standardních tanců. Podobné předsudky se vyskytují i u žen, které když jsou hezky upravené, tak jsou hned považovány za „coury“. Nejčastěji to prohlašují ti, kteří se upravit a tancovat neumí.
Když už jsme u těch předsudků, jaký máte názor na dnes stále častěji se objevující plnoštíhlé modely a modelky (tzv. plus size)?
Já osobně proti tomu nejsem a nevadí mi to. Zcela logicky se neoblékají pouze hubení lidé a větší velikosti je nutno prezentovat ne větších modelech a modelkách, jinak by to vypadalo hloupě. Viděl jsem však i pár módních přehlídek, kterých se zúčastnily třeba starší modelky a bylo to zajímavé zpestření. Na druhou stranu se mi však nelíbí, když je něco podobného nadsazováno na úkor standardního konceptu modelingu a hubených modelek.
Dle mého by modelka neměla odvádět pozornost, ale co nejlépe prezentovat daný model. K tomu mi sedí „klasický“ vzhled hubené modelky bez výraznějších předností. Nelíbí se mi, když proti tomu někdo bojuje. Řekl bych, že nejsem fanouškem ani jednoho extrému. Zároveň se mi nelíbí, že z různých veletrhů a dalších akcí modelky mizí. Nevím, zda to souvisí s kauzou Me Too, ale například u představení aut již nestojí dvě krásné hostesky, protože je to považováno za sexismus. Ze stejného důvodu došlo ke zrušení promenády v plavkách na soutěžích krásy. Jak jinak chcete prezentovat spodní prádlo a plavky? Na světě se samozřejmě odehrály a stále odehrávají špatné věci, ale tohle už je dle mého opravdu moc.
