Závislost na internetu, práce z domu, žádné cestování ani kultura. I neveselé korona-výhledy ale mohou vyústit v happy-end
Technologická závislost a kompletní změna pracovního stylu
Kvůli karanténě a izolacím se moderní technologie pro mnohé staly jedinou možností, jak zůstat v kontaktu se světem, ale i blízkými. Počty uživatelů digitálních platforem raketově rostou a právě využití internetu je také pro velkou skupinu lidí jedinou možností, jak pracovat (ale také se vzdělávat a bavit). Online svět do našich životů pronikl tak jako ještě nikdy dříve a je fakt, že odvykání bude těžké (přitom podle odborníků k němu vlastně ani nebude důvod).
Co je ale zcela nezpochybnitelné, je skutečnost, že již nyní se v nespočtu oborů naprosto setřely rozdíly mezi domovem a pracovním prostorem. Lidé budou čelit velké výzvě – budou se totiž muset naučit tyto dvě sféry oddělit, jelikož je poměrně pravděpodobné, že např. princip home-office se v oborech, v nichž to bude možné, stane novou normou. V tomto případě by se ale nepochybně dalo polemizovat o tom, zda je to špatně, či nikoliv – některým totiž právě režim práce z domova, který zaměstnavatelé dříve zrovna plošně umožňovat nechtěli, vyhovuje mnohem více než každodenní docházka.
Změna nákupních návyků
Přežijí ti nejsilnější, to je sice klasické pravidlo evoluce, bohužel ale platí i pro byznys. Zejména maloobchod zažívá těžké časy a pokud za drobnými obchody nestojí velká společnost, je dost možné, že se nového roku nedočkají. Poměrně zajímavou oblastí, která by právě na koronavirus mohla doplatit, je trh s módou – protože ačkoliv v „dobrých časech“ populace ráda nakupuje fast fashion, nyní se zdá, že bez deseti nových triček, tří nových sukní a pěti trendy párů bot každý měsíc se jednoduše dokážeme obejít. Otázkou tak je, nakolik to byznys s oblečením poznamená. Jedno je ale jasné – klasické „výlety“ do obchodních center se stanou minulostí. Stejně jako mnoho lidí zavrhne klasické velké nákupy potravin. Proč taky jezdit do obchodního domu či supermarketu, když vše je možné nakoupit online?
Cestování
V posledních letech jsme si v podstatě zvykli, že letět téměř kamkoliv, včetně druhého konce světa, není problém. Existují ale predikce, že některé letecké společnosti stávající krizi nepřežijí, jiné budou muset svůj provoz radikálně omezit. A ti, kteří přežijí, se budou prát o své živobytí. Minimálně ve střednědobém horizontu tak zásadně ubude letů – což bude logická reakce na fakt, že sama populace bude mít méně peněz na cestování (a jak již bylo naznačeno, např. model konání zahraničních pracovních schůzek či konferencí se změní a podobné akce přejdou do online režimu). Cestování jako takové pak logicky ovlivní i pandemie jako taková – nutnost podstupovat testy apod. totiž na chuti někam letět lidem rozhodně nepřidá.
Sníží se ale s velkou pravděpodobností i četnost městských linek (a ty logicky zdraží, což ostatně dokládá i situace v Praze) a veřejné dopravy, a to ruku v ruce s faktem, že mnoho lidí bude pracovat z domova a jiní se raději budou dopravovat vlastními auty (dělat si iluzi, že se centry měst začnou naopak prohánět lidé na kolech, je značně naivní).
Zdroj: Giphy
Vzdělávání
I když každému musí být jasné, že minimálně výuka na prvním, ale i druhém stupni základních škol v distanční podobě nahradit nelze, přesto je možné očekávat, že i vzdělávání se ve velké míře přesune do virtuálního světa. Ostatně, podle aktuálních údajů OSN se více jak 90 % dětí z celého světa právě nyní vzdělává z domova. Problém, na který tento model ovšem naráží, je nutnost příslušné technologie vlastnit a umět je užívat – v tomto případě tedy vyvstává tzv. digitální chudoba, která určité skupiny dětí z výuky vylučuje, v obrysech, jaké si donedávna nikdo nedokázal ani představit. Nutno totiž říci, že ani dnes rozhodně není pravidlem,že by všechny děti (a to včetně těch, které žijí v ekonomicky prosperujících oblastech) měly k dispozici počítače či tablety s vysokorychlostním internetem, které by mohly pro online výuku využít.
Kultura a sport
Výhledy týkající se budoucnosti kultury se značně různí – a lze říci, že jsou rozděleny na odhady pozitivní a negativní docela vyrovnaně, půl na půl. Podle těch optimističtějších se kulturní svět zvládne otřepat a vrátí se ještě silnější, než byl (ne, vyhladovění doporučované naší hlavou státu skutečně nebude třeba), kromě toho získá – právě i díky prezentaci online, která se stala běžnou praxí (např. online streamované koncerty či divadelní představení jsou i u nás běžné) – i publikum nové.
Zdroj: Giphy
Podle pesimistů naopak mnozí svůj byznys zabalí (podobně jako herec z Ostravska, který se rekvalifikoval na hrobníka…), celý kulturní sektor se rozpadne a přežijí jen ti nejsilnější (rozumějte, např. ti kteří dosáhnou na dotace). Realita pravděpodobně bude někde mezi, přesto tyto výhledy nejsou nijak lákavé. O tom, jak dynamická výsledná proměna bude, pak svědčí i nové rozhodnutí společnosti Disney, která již avizovala, že premiéry některých velkofilmů nebude uvolňovat pro kina (do kterých lidé nechodí, protože nemohou či se bojí), ale odvysílá je na vlastní online platformě Disney+. Ovšem základním předpokladem pro tuto změnu také je, že bude vůbec co vysílat/promítat – natáčení nespočtu seriálů je nyní pozastaveno, televizní i filmové štáby omezeny co do počtu přítomných, filmové premiéry jsou odloženy, takže i kdyby se kina v dohledné době opět otevřela, nakonec by stejně nebylo na co diváky nalákat.
Totéž, co pro kulturu, ale platí i pro sport – veškeré sportovní události byly odloženy, zápasy ani utkání se nekonají. Výpadek v příjmech se pak nepochybně promítne jak do fungování sportovních klubů, tak i dalších sportovních odvětví, která byla živa např. se sponzoringu.
Ačkoliv ale koronavirus naše životy nepochybně změní v mnoha rovinách a některé prognózy se pravděpodobně naplní, je možné, že i tato pandemie se bude řídit podobnými pravidly jako svět na počátku minulého století, když se lidstvo potýkalo se španělskou chřipkou. Ve chvíli, kdy bylo její šíření zastaveno a lidé se vyrovnali s důsledky první světové války, rozhodně nedošlo ke společenskému útlumu. Ba naopak – lidé hledali bezstarostnou zábavu a chtěli si jednoduše znovu užívat života. Ekonomika se v té době dokázala poměrně rychle vzpamatovat a nebýt Velké hospodářské krize, pravděpodobně by tento šťastný svět vesele vzkvétal. A tak doufejme, že až skončí stávající pandemie, zareagují lidé stejné – pocitem úlevy a snahou dopřát si nespočet různých potěšení.
