Zpěvačka Helena Zeťová: „Muži, kteří mají víc kosmetických krémů než já, mě děsí“
Jaké typy mužů vás přitahují?
Neřekla bych, že by mě přitahoval konkrétní druh mužů. Rozhodně nemám jeden fyzický typ, který bych hledala. Každý můj chlap vypadal dost jinak. Spíš potřebuji z muže cítit vnitřní klid. Sama jsem dost ustrašený člověk, i když si lidi většinou myslí opak. Umím být docela hysterická a potřebuju někoho, kdo mě uvede do klidu. Třeba můj nevlastní otec Lešek Semelka je takový. Ten werichovský přístup k věcem, kdy ho nic nerozhodí – to je to, co mě na chlapech baví.
Takže u muže oceníte i ochranitelskou roli.
Ano. Lidi si o mně myslí, že jsem taková ta drsná ranařka, ale já jsem se vlastně vždycky schovávala za nějakého muže. Můj chlap byl vždy ve všech věcech silnější než já. To já potřebuju. Chci mít pocit, že se nemusím stydět za to, že jsem slabá.
Mění se vaše očekávání vůči mužům s přibývajícími životními zkušenostmi?
Jsem vděčná za to, že jsem v životě neměla žádné tragické zážitky. V Řecku jsem prožila tři krásné vztahy a každý z mých partnerů byl úplně jiný. Nikdy mě nic neranilo tak, abych příště hledala něco odlišného. Můžu říct, že si příště klidně naběhnu znova. (smích)
Vyrostla jsem s Leškem a s mým tátou. Každý z nich byl v něčem odlišný. Vybírám si jejich dobré vlastnosti a hledám je pak u svého partnera. To se nijak nemění.
Názory na mužnost jsou v různých dobách různé. Dřív byl idol svalnatý muž cigaretou, který si ale neuměl uvařit ani se postarat o děti. Jaký je podle vás ideální muž dnes?
Neříkám, že by chlap měl mít cigaretu a svaly, ale přiznávám, že dřívější pořádky mi byly tak nějak bližší. Dnešní doba je taková zvláštní. Nemyslím, že uvolňování mužských a ženských rolí je špatné. Spíš si myslím, že chlap má umět vzít za práci, opravit věci v domě. Dneska vám nikdo s ničím nepomůže, protože oni prostě neví jak.
Pobývám teď na vesnici a tady se žije, jako se žilo kdysi. Proto jsem tu ráda. Chlapi jsou tady pořád chlapi a ženský jsou ženský – jsou doma, starají se a jsou rády. Za mě je to takhle fajn. Neříkám, že je to tak správně, ale já s tím osobně souhlasím.
Ztotožňujete se tedy s tvrzením, že dnešní muži jsou oproti dřívějším generacím změkčilí?
Myslím, že asi ano. Třeba co se kosmetiky týče, spousta mužů na sebe dbá víc než leckterá žena. Neříkám, že je to špatně, ale mě osobně to děsí. Můj táta je Valach, ráno vstane a umyje si pusu studenou vodou a vypadá dobře. Myslím, že naše doba je divná v mnoha směrech.
Považujete se ve všech ohledech za 100% ženskou, nebo máte i „mužské“ stránky?
Jsem stoprocentní ženská ve spoustě věcí – dokážu být hysterická, něžná, milá, protivná, nesnesitelná. Ale mám i mužské stránky, což se spíš týká práce. Vyrostla jsem na Valašku a mám ráda mužské práce. Něco ve mně se snaží sobě i okolí dokázat, že to zvládnu. Teď jsem se třeba pustila do fasády. Ale ve výsledku jsem asi stoprocentně ženská, protože vždycky nakonec volám chlapovi, ať mi to jde pomoct dodělat nebo mě sundat ze střechy, protože se bojím slézt.
Jsou nějaké návyky, které muži u sebe tolerují, ale u žen je nemají rádi?
Myslím, že nedochvilnost. Tento zlozvyk má spousta mužů a dokážou si ho vždy skvěle odůvodnit. Taky alkohol, protože chlap se většinou zvládne líp opít, zatímco my ženy to moc neumíme, a navíc nám stačí málo. A rozhodně cigarety. Já sama jsem byla kuřačka, ale kuřáka jsem za partnera nikdy nechtěla. Nesnesla jsem, aby mi smrděl cigaretou. A vím, že stejně tak to muž často nemá rád na partnerce, protože žena by měla být voňavá. Já sama jsem byla typ kuřačky se žvýkačkou a zubním kartáčkem neustále v kapse.
Jak se Vám toho zlozvyku podařilo zbavit?
Potřebovala jsem s tím skončit, zpívá se mi teď tisíckrát líp. Kouřila jsem dvacet let, bez cigaret jsem už tři roky. Ale nikotinu se těžko odvyká, takže si pomáhám nikotinovými sáčky LYFT / VELO. Nic se nevdechuje, je to jen nikotin, což je jediná složka, kterou kuřák potřebuje. Navíc chutnají jako ovocné žvýkačky. Díky těm sáčkům si klidně vyjdu procházku na Lysou horu a nevyplivnu přitom plíce.
