Herečka Dana Morávková: „Znám lidi, které chtěli z homosexuality vyléčit. Bohužel to v sobě kvůli těmto nesmyslům spousta lidí potlačuje”

Známá herečka Dana Morávková se v exkluzivním rozhovoru pro magazín LUI rozpovídala nejen o tom, jak vnímá aktuální situaci spojenou s koronavirem, ale také o tom, jaký lék používá na svůj mladistvý vzhled, proč by měli mít gayové a lesby možnost se brát a jaké herecké role má ze všeho nejraději.

Jak prožíváte aktuální období a jakým způsobem ovlivnil koronavirus vaše hraní v divadle?

Divadlo ještě donedávna fungovalo a hráli jsme, ale lidé byli díky zprávám v médiích vyplašení, takže jich chodilo daleko méně. V divadle museli sedět v roušce, ale ti, co přišli, byli strašně vděční a my jsme byli šťastní, že vůbec můžeme hrát. Avšak situace je prostě taková, že lidé mají strach. A z toho, co vidím v médiích, se jim upřímně nedivím. Teď už jsou divadla opět zavřená. Aktuální situace zkrátka ovlivňuje úplně všechny. Celý svět.

I přes to vás stále vidím usměvavou, tudíž se vám daří zachovat si pozitivní přístup?

Co mi zbývá? Mám skvělého muže, skvělého syna a jsme relativně zdraví, takže se z toho nehroutím.

Naposledy jsme se spolu viděli před osmi lety v Chorvatsku, můžete mi říct, jak to děláte, že stále vypadáte stejně dobře?

To jste hodný. Už je mi tolik, kolik mi je a nejsem žádná dorostenka, ale pořád se za dorostenku považuju. Nicméně moc se nepozoruju a neprožívám.

To je lék na to, jak vypadat dobře?

Používám samozřejmě kvalitní kosmetiku, chodím ke kosmetičce a mám výbornou kamarádku lékařku Kateřinu Adamcovou. K ní chodím na infuzi vitamínu C. Vitamíny jsou totiž důležité a v jedné infuzi je v přepočtu například 50 pomerančů. Takové množství ovoce nemáte šanci sníst. Tato infuze je prospěšná nejen pro imunitu, ale údajně prospívá i pleti.

Jakým způsobem pečujete o vnitřní psychickou pohodu?

Ráda chodím například na thajské masáže, ráda tancuju a vzhledem k tomu, že předcvičuji malým holčičkám, tak i cvičím. To vše mě udržuje v psychické pohodě. A určitě k tomu pomáhá i herectví, díky kterému jsem neustále v pohybu.

Takže při hraní po těch letech už nezažíváte žádný stres?

Hraní mě nabíjí, ale samozřejmě, že zažívám i stres. S každou premiérou je ve mně velký stres. Čím jsem starší, tím jsem zodpovědnější. Ale miluji tyto momenty a vždy a znovu mi přijdou úžasné. Divadlo v sobě ukrývá určitý dar, že i když vás bolí duše či tělo, jakmile vyjdete na podium, veškerá bolest zmizí. I kdyby jen na dvě hodiny, prostě na chvíli zmizí.

Kromě divadla však účinkujete v televizi, moderujete, navrhujete kabelky apod. Co ze všech těchto věcí děláte nejraději?

Všechno. Není nic, co bych upřednostnila. Jsem ráda, že mohu vykonávat tak pestrou profesi. Navíc se ráda pohybuju ve společnosti. Například během první vlny omezení kvůli koronaviru mi strašně chyběli lidé. Samozřejmě jsem udržovala telefonický kontakt a například s kolegou Pepou Cardou jsem si volala téměř denně, ale není to ono. Nedokázala jsem si představit, že nepřijdu do divadla nebo na natáčení a s lidmi se neobejmu.

Nejvíc mi na tom všem vadí, že se vlastně lidé bojí lidí. Když začala první vlna, tak jsem vůbec nechápala odstřižení starších lidí od ostatních. Nerozuměla jsem nařízení, ať babičky a dědy necháme v domovech. Že nesmíme na návštěvu apod. Ale samozřejmě nejsem doktor, takže chápu, že určitá rizika existují. Nicméně já bych spíše řekla, ať si lidé vezmou babičku a dědu domů, ať sedí na zahradě, ale hlavně ať je nenechávají v ústavu. Bylo mi to proti srsti a je to asi i díky tomu, že už rodiče nemám, ale nedovedu si představit, že bych takto maminku někde nechala…

Bisexuálové nejsou skrytí gayové a ani se „nehledají“. Vědci potvrdili, že mužská bisexualita skutečně existuje11. 8. 2020

Vraťme se zpět k divadlu. Dnes zrovna hrajete představení „Jistě, pane premiére“, což je hra o politice. Jaký názor máte na českou politiku a našeho premiéra?

Heleďte, já se s vámi budu bavit o divadle, o kabelkách, o čemkoliv dalším, ale nebudu se s vámi bavit o politice. Jsou tady od toho chytřejší lidé, tak ať se vyjadřují oni. Já bych politiku dělat nechtěla. Politika je jako fotbal. Všichni sedí v hospodě a mají pocit, že by to dělali lépe.

Sperma jako ukazatel mužského zdraví – co vše můžete zjistit z ejakulátu i sami doma?2. 10. 2020

Před nějakou dobou jste na TV Barrandov uváděla pořad Tenký led, kde jste probírala různá palčivá témata, co vás zaujalo nejvíc?

Všechno to byla témata, která mě zajímala. Jeden díl pořadu byl věnován třeba transgender lidem. Hodně dlouho jsem si přála dohnat paní doktorku Fifkovou a dva zástupce trans lidí, kteří si tranzicí prošli. Trvalo nám skoro čtvrt roku, než jsme to dali dohromady. Šlo mi o to, abych divákům ukázala, že jsou to normální lidé, kteří prostě jen měli tu smůlu, že se narodili v jiném těle a pak se našli a mají vnitřní potřebu s tím něco udělat, aby byli šťastní.

Tudíž můžete říct, že jste tomuto a dalším podobným tématům otevřená?

Zajímá mě to a v rámci pořadu jsem se chtěla i něco dozvědět. I lidé, kteří mě sledují, jsou zvídaví a také se chtějí dozvědět zajímavé informace.

Je pravda, že máte velmi široký záběr fanoušků – od těch nejmladších, až po nejstarší… Měla jste vždy pozitivní reakce? Zvlášť starší lidé jsou více konzervativní a podobná témata jako je problematika transgender lidí zkrátka nechápou…

Musím říct, že jsem měla samé hezké reakce. Nesetkala jsem se s ničím negativním, nebo to nebylo až tak zlé, že bych si to pamatovala. Já jsem ráda, že se v mém pořadu o této problematice mluvilo, že to paní doktorka vysvětlila a ukázalo se, že je to opravdu složitý a bolestivý proces, který tito lidé musí podstupovat.

Kdyby za vámi s něčím takovým přišel váš syn, byla byste s tím v pohodě?

Pokud matka a otec milují své dítě, chtějí, aby bylo šťastné. A to neplatí jen o transgender osobách, ale třeba i o gayích a lesbách. Ale samozřejmě znám gaye, kteří se doma nikomu nesvěřili. Mám kamaráda gaye, jehož maminka je lékařka a chtěla ho léčit…

Právě mezi homosexuály se pohybuji odmalička. Dělala jsem krasobruslení a balet. Každý druhý tanečník a krasobruslař je gay. A to bylo za komunistů, kdy se o tom vůbec nemluvilo, velké tabu a ty blbější to dokonce chtěli léčit, ačkoliv se to léčit nedá.

Ono se podobná individua, která chtějí léčit homosexualitu, najdou i dnes. Například v Polsku podobné léčebny fungují…

A stejně to nevyléčí. Není to nemoc. Bohužel to kvůli těmto věcem v sobě spousta lidí potlačuje. Znám několik lidí, kteří to potlačovali a dnes mají rodiny a ztratili velkou část života pod falešnou identitou. Ale musím podotknout, že jsou to skvělí rodičové.

Když už jsme u těch rodin, vy schvalujete, aby dva muži či dvě ženy společně vychovávali děti?

Jako matka si opravdu upřímně myslím, a ať mě za to třeba ukamenují, že je lepší mít dva homosexuální rodiče, kteří budou hodní a budou se starat o vymodlené dítě, než dva heterosexuální hajzly, kteří na něj budou kašlat. Nevím, jak jinak to popsat. Na můj vkus je moc dětských domovů a dětí v kojeneckých ústavech. Ale na druhou stranu znám třeba Veroniku Kašákovou, která s bratrem nechtěla jít k rodičům a chtěla zůstat v dětském domově, protože se tam cítili lépe. V ten moment jsem pochopila, že některé dětské domovy dají dětem lepší zázemí než rodiče.

Nicméně nejsem politik, nejsem ani psycholog a někdo, kdo tomu rozumí, by to možná vysvětlil jinak. Ale jak říkám, za mě raději hodní rodiče gayové či lesby než heteráčtí hajzlíci, kteří se nestarají. Ale pozor! I mezi gayi a lesbami se najdou hajzlové. A že jich pár znám. (smích) Takže tu skupinu určitě nijak nepovyšuji. Neznamená to, že všichni gayové a lesby budou skvělí rodiče.

Nicméně problém byste asi neměla ani s manželstvím stejnopohlavních párů?

Vůbec ne. Chápu, že jsou jim některá práva upírána. Že když například přijdou do nemocnice, tak jim nesdělí zdravotní stav toho druhého, ale i z pohledu dědických věcí apod. Ale opět to není o tom, že jsou si všichni gayové a lesby věrní až za hrob. Musím říct, že s tím v mém okolí nemá problém nikdo. Můj největší kamarád je gay, pan režisér Weigl, se kterým jsem točila filmy, mi dokonce svědčil svatbu. Další přítel je Zdeněk Troška. Já mám kolem sebe samé bezvadné lidi.

Myslíte, že jste tak empatická díky tomu, že jste herečka a že se vlastně sama často musíte vcítit do role jiných lidí?

Možná ano. Netuším. Rozděluji lidi na ty, kteří jsou fajn a chci se s nimi vidět a na ty, kteří nejsou fajn a nechci se s nimi potkávat.

V rámci hereckých rolí se často převtělujete... Za jaké osobnosti nejraději?

Mám ráda cokoliv, když je co hrát. Ať už je to dramatické či vtipné. Ale vy jste mě navedl na takovou myšlenku, že ve filmu a v divadle se muži daleko lépe převtělí do ženské role než opačně. Předělaná holka na kluka je vidět strašně málo, nebo to zkrátka nevychází.

To máte pravdu. Kdo ví, čím to bude… (smích)

Asi je to těžké udělat z nás chlapa a není to tak vtipné.

Vy už jste někdy chlapa hrála?

Ne. Pravděpodobně tomu nejsem typově předurčená. Nikdy mi to nikdo nenabídl. Jsem totiž malinká. Kdyby nějakou herečku v rámci takové role oslovovali, bude to někdo vyšší.

Často máte možnost hrát různé „mrchy“, to vás také dost baví?

Ano, moc! Tam je vše dovoleno. Mají to rádi i lidé.

Nestává se, že vás pak kvůli tomu vnímají ve špatném světle i v civilu?

Někdo možná ano, ale já to prostě neřeším a neprožívám.

Hodně působíte také na sociálních sítích a je pravda, že právě tam to zarytí hejteři občas známým osobnostem dokážou docela znepříjemnit…

Mě sledují samí hodní lidé. Hejty většinou píšou diskutující pod čáru v rámci nějakého článku v Blesku či Aha. Tyhle lidi bych někdy chtěla vidět. Mají různé přezdívky apod. Když jsem třeba veřejně podpořila pana profesora Drahoše v prezidentských volbách, tak mě hejtovali a psali mi, že podporuji dětskou pedofilii. Snažili se najít jakoukoliv nepravdivou špínu. Ale je mi to jedno. Ať klidně píšou. Mít takovou náplň dne by mě hodně bavilo…

Kateřina Koki9 Mlejnková: „Dlouho jsem byla ve stresu a byla na sebe přísná, ale pak jsem si uvědomila, že je život úplně o něčem jiném.“14. 8. 2020

Je pravda, že na vašich sociálních sítích jsou především lidé, kteří vás chtějí sledovat. Jak jste k sítím vlastně přišla?

Ano. Mám tam strašně hodné lidi. Má fotografka Klárka Bartheldi mi řekla, abych měla Instagram, že je to lepší než Facebook a syn mi potvrdil, že Facebook je mrtvé médium. Takže poslouchám. (smích) Dávám tam věci, které mám ráda, střípky z divadla, natáčení, různé spolupráce apod. K těm spolupracím bych ještě dodala, že lidé, kteří mě znají, ví, že pokud s někým spolupracuji, tak tam opravdu chodím či danou věc používám a neberu všechno.

Je pravda, že hezky se s tím dá spojit i to, že navrhujete kabelky… V žádném rozhovoru jste ještě neprozradila, kolik jich máte. Řeknete mi to?

Kabelky miluji a číslo neprozradím. Nikdy je nebudu počítat. (smích)

Máte na ně doma speciální místnost?

Ne. Jsou všude. Ale manžel to zvládá. Má radost, že je nemusí kupovat a platit.

Zdroj: Jan Witek