„Nejhorší bylo přiznat si, že jsem muž, který se stal obětí domácího násilí,“ říká Lumír (38)
Nyní dle tvých slov zažíváš skvělý vztah, ale dříve tomu tak nebylo. Můžeš mi o tom povědět trochu víc?
Předchozí dlouhodobý vztah nedopadl vůbec dobře a mohu říct, že se s tím dodnes psychicky vyrovnávám. Ačkoliv jsem si to dlouho nechtěl přiznat, stal jsem se obětí domácího násilí.
Hovoříš o dlouhodobém vztahu… Jak dlouho jsi s předchozí partnerkou byl?
S bývalou ženou jsme se potkali již na střední škole. Oba jsme studovali gymnázium v Orlové. Již ve 21 letech jsme se rozhodli, že se spolu vezmeme. Rok poté se nám narodil syn. Nějakou dobu jsme žili zcela normálním životem, ale zhruba po pěti letech vztahu to začalo skřípat.
Co si mám představit pod slovem „skřípat“? Byl k tomu nějaký důvod? Například nevěra apod.?
Ze strany manželky se začaly objevovat různé návaly vzteku a zlosti. Občas neměla daleko k tomu, aby rozbíjela mé, ale dokonce i naše společné věci. Musím říct, že to bylo zcela bezdůvodně. Žádná nevěra, ani nic podobného. Já byl do ní neustále zamilovaný, tudíž jsem tyto excesy nějakým způsobem vždy přecházel.
Nicméně postupem času se to začalo stupňovat. Bohužel to určitým způsobem začal vnímat i náš syn, na kterého byla často také velmi zlá, proto měl větší vztah spíše ke mně. S jakoukoliv věcí, prosbou a radou se vždy rozhodl jít za mnou. Tohle v mé manželce samozřejmě vzbuzovalo ještě větší vztek. Často prohlašovala, že jsme se spikli, že společně jdeme proti ní apod.
Šlo pouze o vztek a špatnou náladu, nebo se vám pokoušela ublížit i fyzicky?
To úplně ne. Takovou sílu neměla. Šlo spíše o psychické vydírání a vědomé ubližování a například i ničení věcí.
Ničení věcí?
Ano. Když byl náš syn starší, pravidelně jsme spolu například hráli hry skrze PlayStation. Oba jsme rádi hráli fotbal a hokej. Jednoho dne jsme chtěli hrát, ale zjistili jsme, že téměř všechny DVD s hrami byly tak poškrábané, že jsme je mohli odepsat. Náhoda? Vůbec ne. Později se bývalá manželka přiznala, že to udělala, abychom se synem společně netrávili tolik času. Jednou mi během záchvatu dokonce vzala pracovní notebook a vzteky s ním praštila o zem.
Takové nálady přicházely z ničeho nic?
Občas se něco podobného stalo jen tak, ale někdy to byly úplné maličkosti, které ji dokázaly vytočit. Například neumyté nádobí, rozházené boty, kalhoty přehozené přes židli. Nejhorší na tom však bylo, že někdy jí tyto věci vadily, ale někdy je vůbec nebrala v potaz. Byla opravdu náladová a často se její excesy přivalily jako blesk z čistého nebe. Občas se její nálada změnila i během pár minut. Pak ale přišla a starala se o mě, jako by mě chtěla vynést do sedmého nebe.
Nebylo v tu dobu na místě vyhledat odbornou pomoc?
Častokrát jsem to navrhoval a prosil ji, ať s tím někam zajde. V ten moment se buď opět vytočila, že ji mám za blázna, nebo zkrátka jen odmítla. Neměl jsem tedy možnost ji pomoct a po několika letech jsem to prostě už nevydržel a musel jsem ji opustit. Zpětně jsem si uvědomil, že jsem se vlastně stal obětí domácího násilí.
Kdy jste si to uvědomil? Kdy přišel ten zlom, že už jste to nevydržel?
Trvalo mi to opravdu dlouho. Musím říct, že když byla bývalá manželka v normálním stavu, měli jsme opravdu krásný vztah. Vždy se chovala hezky. Ale těch nervových výlevů přibývalo víc a víc, ačkoliv jsem se opravdu snažil a chtěl jsem pro ni dělat to nejlepší. Miloval jsem ji. Má láska k ní však postupem času samozřejmě opadala. Neustále jsem se však snažil náš vztah udržet, alespoň kvůli syna. Zásadní rozhodnutí však nakonec učinil on.
Jak to myslíte?
Jednoho dne, kdy opět došlo k jednomu z výlevů mé bývalé manželky, do kterého byl zatažen i náš syn, jsem se doslova zhroutil. Nevěděl jsem, co mám dělat a věděl jsem, že fyzická síla nic nevyřeší. Ženu bych navíc nikdy nebyl schopen uhodit. Ležel jsem v ložnici a snažil se to rozdýchat. Během toho za mnou přišel náš syn a povídá, že by bylo lepší, kdybychom se od mámy odstěhovali, aby nás neustále tolik netrápila.
V ten moment jsem si uvědomil, že při životě udržuji něco, co již dávno není možné zachránit. A hlavně jsem si uvědomil, že nemusím vztah s mou bývalou manželkou udržovat jen kvůli našemu synovi, protože už ani on nechtěl být svědkem jejího chování.
Jak dlouho trvalo, než jste k tomuto uvědomění došel?
S bývalou manželkou jsem byl od 16 let. Vydržel jsem s ní až do svých 35 let. Bylo to dlouhé období a posledních pár let bylo opravdu utrpením. Dnes lituji, že to trvalo tak dlouho. Nakonec jsem do péče dostal i našeho syna a nyní žijeme spokojený život.
Proč jste si nechtěl přiznat, že jste obětí domácího násilí?
Bylo mi to trapné. Mísila se ve mně spousta různých pocitů. Na jedné straně zamilovanost, na druhé straně odpor k hrubému chování exmanželky. Nikomu jsem se nemohl svěřit s tím, že mi žena rozbíjí mé věci apod. Chlapi v práci by se mi akorát vysmáli. Chtěl jsem zkrátka jen žít normální život a neustále jsem věřil, že to bude lepší, což po každém nervovém výlevu mé exmanželky také bylo. Byl jsem zmatený a jsem rád za větu, kterou tehdy prohlásil můj syn, který toho všeho byl svědkem. Ulevilo se mi. Určitě by se o tomto tématu mělo hovořit častěji. Podobných mužů, kteří zažívají takovou situaci, totiž určitě existuje více.
