„Zrušit by se měla především Poslanecká sněmovna, tam po sobě také neustále plivají,“ říká Zlata Holušová, ředitelka festivalu Colours of Ostrava

Zlata Holušová se v kultuře pohybuje již spoustu let. Od roku 2002 je ředitelkou jednoho z největších hudebních festivalů nejen v Česku, ale i v Evropě. Zvlášť pro kulturu je letošní rok spojený s pandemií koronaviru velmi bolestivý. Co si o postupu vlády a omezování kultury myslí Zlata Holušová a jak moc ji překvapilo, když byl v Česku zakázán zpěv? Více v rozhovoru níže.

Co říkáte na to, co se v souvislosti s pandemií koronaviru aktuálně děje v kultuře?

Musím říct, že máme obrovské „štěstí“, že můžeme žít v dystopické době a poznat nepoznatelné. Alespoň takto se pokouším vnímat aktuální situaci z té lepší stránky. Jsem překvapena, do jakých absurdních situací nás vláda staví. Zejména kreativci jsou postaveni před nový úkol. Musí začít zcela novým způsobem budovat svou pracovní identitu.

Nikdo z nás samozřejmě neočekával, že se dožijeme toho, že bude zakázáno zpívat. Takže si občas připadáme jako v zemi krále Miroslava… Tudíž se dokonce zhmotňují pohádky. (smích) Já bych raději navrhovala, aby se zrušila Poslanecká sněmovna, protože když tam přednášejí, tak po sobě plivají velice hezky…

Proč si myslíte, že nařízení přicházejí takto nárazově a někdy tak trochu postrádají smysl?

Ukazuje se bezradnost lidí, kteří jsou u moci. Například to, že je chudákům zpěvákům zakázáno zpívat a již předem jsou tak považováni za nakažené a tím pádem i dehonestováni, se dá vyřešit i jinak. Pokud má zpěv takovou infekčnost, o čemž silně pochybuji, stačilo by se opřít o nejrůznější odborné studie, které nám však dosud nikdo nepředstavil. Problém by se poté dal vyřešit třeba neobsazením prvních tří řad na koncertech.

Ale to je jen jedna z mnoha absurdit dnešního světa. Nejvíc nebezpečné na tom je, že se něco podobného stává normálním. Stává se normálním omezovat kulturu a bojím se, že dojdeme do stadia, kdy nám řeknou, že vlastně ani o nic nepřicházíme, protože z hlediska zdravého rozumu bychom měli vědět, že stejně následující rok či dva nebudeme moci nic dělat a že jsme si tedy měli najít jiné práce. Může se stát, že celý kreativní průmysl dostane tohle závěrečné rozhodnutí.

To nezní jako příliš dobrá předpověď. Jste až taková pesimistka?

Takhle, nejsem zase takový skeptik, jak to možná z poslední odpovědi vyznívá. Zažila jsem například období komunismu, kdy byla hudba zakazována z ideových důvodů, ale zároveň v té době vznikaly nejúžasnější hudební počiny. Takže uvidíme, jak si s celou věcí pohraje čas a co vše se z toho nakonec vyvrbí. Největší omyl našich mocipánů je, že když zakážou zpívat a zakážou dětem tělocvik a spoustu dalších věcí, může to znamenat velké nebezpečí v podobě depresí, frustrací a tíživé nálady. Všechno tohle může přerůst ve velké problémy.

Nicméně kreativní lidé by měli být flexibilní a na jakýkoliv nesmysl by si měli vymyslet protizbraň a začít kreativním způsobem pracovat na tom, jak mohou poukázat na věci, které svým způsobem opravdu postrádají logiku.

Česká snowboardistka a olympionička Šárka Pančochová o svém coming outu: “Je mi jedno, co si o mně ostatní myslí. Důležité je, zda jsem ve svém nitru spokojená”16. 9. 2020

Když aktuální situaci vztáhnu k festivalu Colours of Ostrava, dotklo se vás to, stejně jako i všech ostatních, opravdu hodně... Jednu akci jste dokonce museli zrušit přímo v den konání… Jak je v takové době možné plánovat další ročník?

My ho samozřejmě určitým způsobem naplánovaný máme, protože jsme letošní ročník de facto replikovali na příští rok a budeme dělat všechno pro to, aby se uskutečnil. Ale musíme mít obrovskou pokoru k aktuální situaci, protože vůbec nevíme, co si budeme moci dovolit. V práci však pokračujeme, snažíme se vymyslet nové projekty a hledat skuliny. Sedíme nad festivalem dnes a denně a hledáme všechny možné cesty. Rozhodně jsem se nevzdali.

Musíte komunikovat s umělci, s partnery a fanoušky festivalu. Jsou všichni shovívaví k tomu, co se děje? Myslím teď v souvislosti s rušením koncertů apod.

Jediná spravedlnost je, že celý svět je na tom aktuálně stejně. Všichni utrpěli obrovské rány a nikdo nemá pocit, že bychom za to mohli. Musíme se k sobě chovat hezky, slušně, pomáhat si a čekat, jak se situace bude dále vyvíjet. Jsem ráda, že dle mých informací zatím žádný velký festival další ročník neodpískal a všichni se snaží udržet, co to půjde. Všichni pracují na různých modelech průběhu festivalů a přemýšlejí nad tím, jak zabezpečit návštěvníky apod. Ale vzhledem k tomu, že se dnes vydávají nařízení jako je zákaz zpěvu, je ze všeho nejdřív nutné postavit se těmto stupiditám.

Stalo se vůbec něco takového, že vás vláda jako odborníky oslovila a v těchto věcech se s vámi poradila?

Nějaké schůzky s vládou proběhly v rámci naší asociace FESTAS. Ale nápady se v hlavách našich politiků rodí rychleji než jakékoliv snahy se nějak domluvit. Ještě před pár týdny hlavní hygienička tvrdila, že na kulturních akcích se téměř nikdo nenakazil a že jsou v pohodě. Do tří týdnů zakázali zpěv. Tudíž se neustále jen připravujeme na další a další rány a doufáme, že se po nich opět zvedneme. Bohužel je to pro celý kreativní průmysl velmi devastující a mám obavy, aby nedošly možnosti, jak těmto lidem pomoct. Ale od toho je to kreativní průmysl, aby se i v nových modelech nastavení světa neustále pokoušel přežít.

Vaše hlavní přání však pravděpodobně je, aby se svět vrátil zpět do starých kolejí?

Samozřejmě. Chceme opět udělat festival pro 50 000 lidí a doufáme, že se toho dočkáme. Ale počítáme se vším. Ještě nás čeká asi hodně výzev. Budeme se snažit být alespoň tak kreativní, jako naši politici.

Stále vymýšlíme nějaké novinky a připravujeme toho opravdu spoustu. Je pravda, že tolik prostoru na kreativní tvorbu jsme ještě neměli, protože v normálním provozu na to moc času není. Nyní se nám vytvořily nové časové rámce, které můžeme věnovat vlastním kreativním nápadům.

Takže se na celé situaci najdou i pozitivní věci?

Jak už jsem říkala dříve, pokud jsme kreativci, tak jsme schopni vymýšlet nové věci i ve chvíli, kdy je tvoříme pouze do šuplíku. Plakat nad rozlitým mlékem by nám nijak nepomohlo. Snažíme se využít všechen čas tak, abychom z celé situace vyšli ještě nápaditější, zajímavější a silnější. Věřím, že až se festival bude opět konat, tak i návštěvníci budou trochu jiní a budou možná více vděční. Myslím si, že v každém z nás v poslední době trochu vzrostla pokora.

Když už jsme u té pokory a návštěvníků festivalu, dočkali jste se i jejich podpory?

Ano! To nás drží nad vodou. Absolutní většina našich návštěvníků nás podpořila a spolu s námi čeká, co se bude dít. To je to, proč má smysl festival dělat a usilovně bojovat. Podpora, kterou všechny festivaly dostaly od svých fanoušků, ukazuje, že lidé mají srdce na správném místě.

Když se na chvíli zaměříme na lepší myšlenky a odpoutáme se od koronaviru, koho osobně byste ráda dostala na festival a dosud se to nepodařilo. Máte nějaký velký sen?

Momentálně nejsem schopná vám odpovědět. Vše se změnilo a priority jsou nastaveny jinak. Mým největším snem je, aby festival mohl proběhnout. Je už skoro jedno, kdo na něm vystoupí. Důležité je, abychom mohli být všichni spolu, užívat energii, vyprázdnit hlavy, vytancovat se apod. Takže hlavní vysněnou hvězdou je to, abychom opět byli spolu.

Věřím, že kvůli aktuální situaci jste vystavena velkému stresu. Jak proti němu bojujete?

Chodím každý den cvičit. Stres z těla doslova dostávám pohybem. Je potřeba si chránit své tělo a duševní zdraví. Ale k tomu nyní dospěli asi všichni. Každý se snaží, aby stres co nejvíce eliminoval a každý trochu jinou aktivitou. Možná bude po tomto roce i daleko víc dětí. (smích)

Aromantik není totéž, co asexuál: Proč rozlišovat mezi romantickou a sexuální přitažlivostí?21. 7. 2020

Co byste závěrem popřála české kultuře v těchto krušných časech?

Určitě bych si přála, aby všichni ten čas navíc použili k tomu, že budou tvořit. Aby umělci vymysleli krásné nové písně, malíři nakreslili nové obrazy a technici vymysleli třeba nové způsoby zapojení... Ráda bych, aby zkrátka každý v těch možnostech, které nyní má, vytvořil co nejlepší dílo. Rutina je pryč, všechno se posekalo, ale tvůrčí schopnosti lidem zůstaly.

Zdroj: Jan Witek