Proč se tak bojíme třetího pohlaví, když spousta kultur ho má už dávno?

Třetí kolonku na své úřední dokumenty v poslední době přidalo několik zemí – Austrálie, Indie, Dánsko, Španělsko. Jiné státy včetně České republiky se tomu zatím brání. Proč? Není to žádný výstřelek moderní doby. Vždyť identity, které nejsou ani mužem ani ženou, se již dávno vyskytují v řadě světových kultur.

Co je vlastně třetí pohlaví

Pojem „třetí pohlaví“ se obvykle používá v diskuzích o úředním uznání dalšího pohlaví – tedy zařazení pověstné třetí kolonky na úřední dokumenty. Neznamená, že vedle muže a ženy má existovat jedno další pohlaví. Spíš označuje celou řadu identit, které se prostě nevejdou do položek „muž“ nebo „žena“.

Německo například před dvěma lety rozeznalo třetí kolonku, která je ovšem určená pouze intersex lidem. To jsou ti, kdo se narodili s různými variacemi v primárních pohlavních znacích anebo v chromozomální výbavě, takže jednoznačně nespadají do kategorie muž, nebo žena.

Třetí kolonka by mohla vyhovovat také nebinárním lidem, kteří svoji identitu vidí někde na škále mezi mužským a ženským pólem. Anebo ji vůbec neřeší, ale je pro ně těžké prohlásit se buď za 100% muže, nebo za 100% ženu. No a zařadit by se do ní mohli i příslušníci skupin, jimž tradiční kultury připisují zvláštní identitu a jinou společenskou roli než tradičně mužům a ženám. Teď mluvíme například o two-spirit identitách u původních obyvatel Ameriky, o indických hidžrách, nebo burneších na Balkáně.

Balkánští burneši: ženy přebírají společenskou roli muže

Pro alternativní přístupy k genderu nemusíme chodit až do vzdálených exotických kultur. Stačí se podívat na Balkán, kde u křesťanských patriarchálních komunit žijících podle tradičního zvykového práva existuje institut burneša. Má ho člověk, který se narodil jako žena a rituálem se své ženské role vzdává, aby přebral společenskou roli muže. Docházelo k tomu v rodinách bez mužského dědice – žena tehdy měla podobnou hodnotu jako zvíře, takže dcery nemohly převzít vedení hospodářství a rodině hrozila ztráta majetku. Zároveň se burnešem mohla dobrovolně stát dívka, která si nechtěla vzít snoubence, jehož jí vybrala rodina. Raději se dobrovolně vzdala ženství a uchýlila se k celoživotnímu celibátu. Burneša je společensky uznávaná, nebo spíš bychom měli říct uznávaný. Může rozhodovat, domlouvat byznys, nosit zbraň i hodinky, kouřit. Obvykle se naučil mužským pohybům a chování tak dobře, že jeho okolí ani netušilo, že se tento člověk narodil jako žena.

Burneši se vyskytovali v severní Albánii, Černé Hoře, Kosovu i na některých ostrovech Dalmácie. S rozvojem moderní společnosti i tam ženy dostaly občanská práva, takže dnes už taková potřeba prohlásit se za muže není. Stále ale dožívají poslední burneši. Americká fotografka je v severní Albánii fotila ještě v roce 2013.

Žádné další experimenty s genderem však na dnešním Balkáně neprobíhají. Albánie ani Kosovo nepovolují úřední změnu pohlaví, v Černé Hoře si trans lidé mohou pohlaví úředně změnit, pokud projdou operací, sterilizací a rozvedou se.

Vozíčkářka Ema Rónová: „Chtěla bych žít normální život, ale prostředí v Česku mi hází klacky pod nohy“2. 10. 2020

Indické hidžry: božské bytosti, které nezapadají

Zvláštní postavení v indické společnosti mají hidžry. Jsou považovány za božské, protože dosáhly nirvány díky rituálnímu odstranění genitálií a už nemají žádné touhy po lásce ani majetku. Dnes jsou spíš opovrhovanou a zneužívanou skupinou lidí, kteří museli odejít od své původní rodiny, nebo byli přímo vyhnáni. Hidžrami se stávají intersex lidé narození s mužskými i ženskými pohlavními znaky, a tím svoji rodinu v rigidní indické společnosti uvrhli do hanby. Do rodiny hidžer přicházejí také transgender lidé či gayové, kteří se lépe cítí v ženské společenské roli. Tradičně hidžry podstupovaly amputaci penisu, dnes je již dostupná i hormonální terapie a lékařsky provedená operace, i když pouze na nelegálních klinikách. Chudé hidžry si na ni šetří dlouhé roky.

Hidžry tradičně mívaly význačné postavení. Rozdávaly požehnání i prokletí a společnost před nimi měla bázlivý respekt. S příchodem Britů a jejich pořádků, které mimo jiné potlačily mimomanželské sexuální styky, se společenský status hidžer změnil do outsiderů, kteří jsou přes den zavrhovaní a v noci využívaní k prostituci. Řada jich chodí do zaměstnání jako muži a až po setmění žije dost nebezpečný život ženy.

Indický Nejvyšší soud rozhodl v roce 2014 o úředním zavedení třetího pohlaví pro transgender osoby, a tím se Indie stala jedním z průkopníků na poli genderové identity. 

Indiánští two-spirit: lidé napůl z mužského a ženského světa

Některé původní národy Severní Ameriky rozeznávaly čtyři a někdy i šest genderů. Vedle muže a ženy existovali různí two-spirit lidé, kteří v sobě měli mužskou i ženskou duši a díky tomu byli blíže stvořiteli světa. Právě z nich se rekrutovali léčitelé, zaříkávači, strážci orální historie, lidé, kteří předvídali budoucnost. Přicházející osadníky samozřejmě ostatní gendery mátly a snažili se je vetlačit do tradičního rozdělení muž – žena. Tak došlo k rozšíření homofobie a transfobie i mezi některými původními národy a jejich two-spirits členové se pak uchylovali do anonymity měst. Tam ovšem stáli stranou LGBT komunity a byli o to víc ohroženi bezdomovectvím, depresemi, návykovými látkami.

Označení two-spirit je nové, zavedla ho mezikmenová LGBT konference původních amerických obyvatel ve Winnipegu v roce 1990. Kmeny, které jinak mají různé koncepty a různá označení genderů, se na něm shodly jako na důstojném společném pojmenování svých LGBTQ příslušníků a příslušnic. „Two-spirit“ tedy dnes popisuje sexuální, genderovou a spirituální identitu původních obyvatel Ameriky. Odráží jejich vlastní historii a hledí do budoucnosti, která má two-spirit lidem vrátit jejich místo v tradiční kmenové společnosti. Proto se dnes někdy můžete shledat se zkratkou LGBTQ2S.

Karanténou znudění muži objevili pánskou manikúru. Na světě je nový (zdraví prospěšný) trend19. 8. 2020

S identitou zaniká i kus světa

Podobné případy najdeme v řadě dalších zemí. V severní Nigérii si yan daudu, muže s ženskou duší, brávali politici jako zábavný doprovod na své volební kampaně. Po nárůstu radikálního islámu a několika „morálních čistkách“ se dnes drží v ústraní a obávají se o život. Stejně tak havajští māhū měli tradiční spirituální a společenské role, o které po příchodu kolonizátorů přišli. Po vyhnání ze svých vlastních rodin si vytvořili náhradní rodiny, které udržovaly jejich tradici pro budoucí generace.

S každým zákazem identit však svět přichází o kus poznání a kulturního bohatství. Možná je na čase inspirovat se původními národy, které importovanou homofobii a transfobii dokázaly odmítnout a znovu mezi sebe pozvaly své odlišující se členy tím, že ji dali nové jméno two-spirit. My bychom něco podobného pro naše LGBT+ lidi mohli udělat přidáním třetí kolonky do úředních formulářů.

Zdroj: Bohdana Rambousková