Ivan Bartoš: „Pořád nechápu, jak může manželství pro LGBT ohrozit tradiční rodinu. Mezi piráty je mnoho věřících, Boha chápeme jako lásku“

PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D. (40) je známým českým politikem a současným členem a předsedou České pirátské strany. Od října 2017 je taktéž poslancem Poslanecké sněmovny České republiky. Jak vidí aktuální situaci s koronavirem, co mu politika vzala, dala a uvažuje třeba nad funkcí premiéra České republiky? Více v rozhovoru níže.

Jedním z hlavních aktuálních témat je momentálně koronavirus. Jak celou situaci dle vás vláda zvládá?

Když se daří, není moc těžké předstírat, že něco řídíte. Za jedno volební období může ministr i premiér, pokud tedy neudělá nějakou politickou chybu, vládnout v klidu, aniž by se nějak přemáhal. Dokonce z toho lidé mohou mít pocit, že svou práci dělá dobře. Ale když se nedaří, a to jsme kromě koronaviru byli svědky i celosvětového ochlazení ekonomiky, tak se pozná, kdo to myslí vážně, kdo má systémové myšlení a umí věci řídit. To nám z vlády bohužel nepředvedl nikdo. Tedy kromě určitých věcí, které nebylo tak těžké zařídit – vypnout, zakázat, nařídit…

Myslíte, že tohle nebyly dobré kroky?

Uznávám, že jsme si tím koupili trochu času. Stálo nás to sice 250 miliard ztráty na příjmech, plus další sekeru za to, že jsme vše vypnuli, ale to už všichni ví.

Co byste tedy udělal jinak?

My jsme chtěli problémy řešit jasně a konstruktivně. Nevím, co vláda dělala přes léto, ale o hlavní pilíře, které mohou zabránit dalšímu lockdownu, se vláda nepostarala. Kde bylo posílení chytré karantény? Zapojení call center do trasování? Ochrana rizikových skupin? Vláda to ignorovala. Navíc nás jako opozici kritizovala, že lidi strašíme druhou vlnou. Pak mě doslova naštvalo, když jsem Babiše viděl vystupovat v projevu před národem s téměř psím pohledem a řečmi o tom, že jsme to nečekali, že nás nikdo nevaroval.

Jak hodnotíte výměnu ministra zdravotnictví?

Představte si, že hrajete šachy, ale nejste dobrý šachový hráč. Vlastně té hře ani nerozumíte, ale víte, že kdo na konci přijde o krále, prohrává. Poté v nějaké složité situaci obětujete koně, ale stále tam máte střelce, nicméně ten chodí po jiných políčcích a hru vám nevyhraje. Je to zlé. Opírám se o to, co o něm historicky zaznělo. Nehledě na to, že tady máme ministra Tomana, který je ve střetu zájmů, premiéra, který je totálně ve střetu zájmů a nyní pana Prymulu, který už byl jednou kvůli střetu zájmů odejit z vedení královehradecké nemocnice.

Nicméně věci by se měly řešit strategicky, s rozmyslem a podle nějakých pravidel, kterým bude každý rozumět. Takhle by měl alespoň vypadat management na vládní úrovni – fakta, data, odborná analýza a predikce. Avšak naše vláda vždy reaguje na nějakou náhlou situaci. Nutno zmínit, že pan Babiš není manažer, ale obchodník. V každé firmě se totiž pracuje s určitou předpovědí vývoje a vyhodnocují se rizika. Když už si lidé nekupují CD, musí se trh hudby proměnit ve stylu služeb Spotify a Deezer. Takhle by měla fungovat Česká republika, ale bohužel tomu tak není.

Existují cesty a my jsme jich navrhovali hodně. Říkali jsme, na co je potřeba se připravit. Nechtěli jsme přece docílit italského scénáře a přetížit systém. Navíc vláda měla pomoc i od odborníků, nebylo to jen v rukou pirátů. Vládě radili ekonomové a další odborníci, akorát nebyli vyslyšeni, případně byli úplně odstaveni, když se vyjadřovali moc kriticky. To se snad neděje nikde v západní Evropě, aby takovou vážnou situaci šlendriánsky řešilo paralelně pět lidí a na konci večera přišel premiér a řekl, že je všechno jinak.

Sleduji, že mezi Čechy nyní narůstá jistá nevole v dodržování vládních nařízení. V zahraničí dokonce probíhají i protesty. Jaký na to máte názor? Měli bychom se jako Češi opět semknout?

Víte, když se v Česku za poslední roky něco dobrého děje, tak je to vždy mimo vládní orchestraci. Šlo to vidět na začátku pandemie, kdy všichni začali vyrábět roušky. Kromě toho se hodně bavím s mladými progresivními lidmi z průmyslu a obchodu. Ti říkají, že paradoxně nejlepší období pro český byznys bylo za dočasné Rusnokovy vlády. V té době totiž nebyly žádné ad-hoc daňové balíčky, které mění pravidla uprostřed roku apod. Stabilita a klid jsou důležité. Když víte, v čem se pohybujete, míra jistoty stoupá. Jistotu teď bohužel nemá nikdo.

Nevoli občanů se nedivím. V krizovém zákoně je bod, který se týká komunikace. Je tam přesně popsáno, jak má komunikace v krizových situacích vypadat, protože když má někdo možnost hodiny mluvit v největších českých médiích, zodpovědnost je opravdu vysoká. Ale když se i v takové situaci hraje politická hra, vzniká jen obrovský chaos a nejistota. Tato nejistota je důvodem inflace, ale i zmíněného chování lidí. Komunikace nebyla zvládnuta, tudíž se nedivím, že mají lidé pocit, že si z nich vláda dělá legraci.

Objevte novou chladicí realitu – do XL chladniček uložíte vše, co si budete přát. Potraviny si navíc déle zachovají svěžest i čerstvost31. 8. 2020

Kdybyste tušil, co všechno vás v politice čeká, šel byste do toho znovu?

Šel. Já chci žít ve svobodné zemi. To byl hlavní důvod, proč jsem šel do politiky. Dlouhou dobu jsem budoval svou kariéru v oblasti systémové architektury pro velké firmy. Což je trochu paradox, protože jsem vystudovaný filozof. Měl jsem dobré bydlo. Ale říkal jsem si, že bych chtěl žít v zemi, ve které když člověk pracuje, tak má šanci mít se dobře. Spousta lidí v Česku však strašně maká, ale nežije si hezky. Musejí si spořit každý měsíc, aby nakonec mohli odjet na deset dní dovolené. Já jsem byl v pohodě, měl jsem dobře placenou práci, ale najednou jsem viděl, že se náš stát ubírá špatným směrem. Říkal jsem si, že za chvíli bych možná nemohl poslouchat hudbu, kterou mám rád, podnikat v oboru, ve kterém chci apod. Má cesta byla jasná.

Přemýšlíte nad tím, jaké by to bylo, kdybyste do politiky nevstoupil?

Občas ano. Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych po práci skončil, šel na nealko pivko a přemýšlel nad tím, kam o víkendu pojedu na houby. Avšak myslím, že bych se se svou povahou trápil tím, co se okolo mě děje.

Když vznikala Česká pirátská strana, Jirkovi Kadeřávkovi jsem napsal mail, který občas sdílím i dnes. V tom mailu je vše pravda. Vše, co těch 11 let dělám, odpovídá tomu, co jsem napsal v tom mailu, stále držím kurz. Práce však není hotová a dokud není hotová, tak od ní neodejdu.

Nicméně změny nelze dělat tak rychle. I když se prostředí kolem nás mění vysokou rychlostí, změny ozvěn minulosti a konzervativního myšlení našich občanů jsou pomalé. Vezměte si třeba rovnost mužů a žen – obrovské světové téma, které už se řeší x let a stále není dotaženo k dokonalosti. Stále mezi muži a ženami existují jisté rozdíly.

Když už jsme u té rovnosti, vaše strana jako jediná v Česku jednohlasně podporuje například rovnost práv pro LGBT komunitu. Pokud se nemýlím, vy osobně jste věřící? Jak je možné, že jste se takto shodli?

A to mezi námi máme protestanty, husity, jako jsem já, Mikuláše Ferenčíka a Olgu Richterovou jako evangelíky, nebo třeba Radka Holomčíka, který je katolík. Bůh je láska! Tím se řídím já. Dobře uchopená víra je strašně silná věc. Pro mě je víra velmi silná. Přitom to nejde vidět a nikomu to necpu, což je dle mého poselství evangelia.

V rámci rovnosti je to čistě pragmatická věc. Buď tady máme rovnost, nebo nemáme. Neexistuje žádné ale. Jsme v sekulárním státě a věřím, že to platí. Vezměte si třeba manželství. Máme zde listinu práv a svobod a manželství jako takové je státní institut. Ani zde nějaká definice vztahu k bohu, tradici apod., nehraje roli. Bohužel jde u zemí V4 vidět, že když začne vyhrávat konzervativní a duchovní křídlo politiky, začíná se ohýbat i legislativa státu, země či města. Jasným úkazem jsou například LGBT free zóny v Polsku, zákazy potratů, zákazy úřední změny pohlaví apod.

Takže je důležité dostat pryč přebytečný konzervatismus?

Když se podívám na to, jakým způsobem žiju já, jsem vlastně také velký konzervativec. Když se podívám, jaké mám zvyky, jak věci plánuji, že mám od 18 let stejnou „paruku“ a od 20 let nosím stejnou značku trenek… (smích) A není to z pohodlnosti. Když ty trenky někde nemají, tak jsem ochotný si pro ně dojet i někam dál, ačkoliv bych si na rohu mohl koupit trenky jiné. Takže jsem velmi konzervativní, ale nikoho nenutím nosit trenky stejné značky. Něco podobného musíme dodržovat a ochraňovat i v politice státu. Aby lidé mohli žít bez nároku na úkor jiných. Nikdy jsem například neviděl pankáče, aby na někoho pokřikoval, ať je také pankáčem. Viděl jsem jen lidi, co řvou na pankáče, ať nejsou pankáči…

Jak to tedy vypadá s hlasováním o manželství pro všechny?

To je šaškárna, co? Jak o tom nechtějí hlasovat… Vezměte si třeba katolické Irsko, které si v referendu odhlasovalo manželství pro všechny. Jde to. Důležité je myslet na to, že by měly být platné zákony státu a žádné církevní zákony je nemohou přebíjet. Ani zvykové. Je nutné to hlídat. My jsme stoprocentně pro, protože je to pouze otázka rovnosti, a stále dosud nechápeme, jak to může ohrozit „tradiční rodinu“.

Ale je to těžké. Pokusím se to trochu rozvést. Řada problémů v České republice je způsobena tím, že je společnost chudá. Asi 20 procent lidí je na hranici bídy. Dalších 20 procent žije na hranici možného pádu. Pokud je společnost takto nastavena, lidé dřou a nemají jistoty, ale každý z nás potřebuje mít nějaký společenský status. V bohaté společnosti si společenský status nepotřebujete budovat na nějakých rozdílech. Jste totiž hrdý na svou práci, prožíváte svůj „americký sen“ a žijete v právním a poctivém státě. V takové chvíli jste hrdý a opravdový vlastenec. Ale v chudé společnosti si hledáte zástupné věci, na kterých definujete svůj společenský status. Tudíž pokud můžete mít manželství, jste na tom lépe než gayové či lesby. Někteří lidé tak zakládají svůj společenský status na tom, že je někomu něco upřeno a díky tomu se cítí lépe. A jaký je lék? No přece mít bohatou a vzdělanou společnost, aby byl náš status definován reálnými věcmi.

To je ta mise. Mít bohatou, vzdělanou, digitálně a jinými způsoby propojenou společnost. V takovém případě bude společenský status na vysoké úrovni a podobné hlasování o manželství nebude pro politické strany, kterým nyní vychází, že se jim na tomto tématu štěpí elektorát, problém a nemusely by to takhle dva roky zdržovat.

Vzpomeňte si, že při volbě prezidenta byla panu Drahošovi otázka ohledně rovnosti manželství položena. Ale jeho tým mu asi řekl, že není dobré na ni odpovídat. Ale když se podíváme na Slovensko, jedna z hodnot paní Čaputové je, že mluví pravdu. A to bylo pro Slováky v přímé volbě prezidenta evidentně rozhodující. I když mají rozdílné názory na sňatky, v rámci kterých je Slovensko daleko konzervativnější, paní Čaputová na tuto otázku odpověděla a mohla říct, co si myslí. Její skutečnou hodnotou totiž byla pravda. Takže kdyby se upustilo od automatického měření veřejného mínění, na čemž je momentálně postavena největší vládnoucí strana v Česku, tak je manželství pro všechny dávno schváleno.

Rozlučte se s nekvalitně umytým nádobím. Moderní myčky odvedou skvělou práci, jejich ovládání je hračka i na dálku9. 10. 2020

Jakou zemi byste chtěl předat našim dětem?

Zhruba v mých 20 letech, kdy jsem začal svět vnímat trochu více do hloubky, všichni slibovali západní standard. Nic takového se však nestalo. Pořád jezdíme po špatných silnicích apod. Proč si každý, kdo jede do Rakouska, pochvaluje cesty, barevné a chutné salámy v obchodech? Rád bych tedy zlepšil životní úroveň všech lidí a viděl Česko vzdělanější a hrdé.

Jste dlouholetý předseda České pirátské strany, přemýšlel jste někdy o postu premiéra či prezidenta?

Dokud to půjde, tak to potáhnu. Piráti už v minulých volbách řekli, za jakých podmínek by se účastnili na vládě, ale ty podmínky nebyly naplněny ani volebním výsledkem, ani postupem vítězné strany ANO. My samozřejmě pracujeme s účastí na vládě a je to naším cílem. Jsou věci, které chceme realizovat a které jsou dosud zaparkovány, třeba již zmiňované manželství pro všechny. No a celostátní lídr strany je logicky také kandidátem na premiéra.

Ale jedná se o konsekvenci věcí, které je potřeba udělat – získat podporu strany na celostátního lídra, mít dobrý výsledek ve volbách a vstoupit do jednání o účasti na vládě. Takže ta představa tady je. Nicméně je nutno zmínit, že to není solitérní pozice.

Co tím myslíte?

Být lídr znamená, že máte dobrý tým, který je v řadě věcí nad vámi. V některých chvílích jste jen ten, kdo věci prezentuje. Podobný je výkon v pozici předsedy. Je daný tím, jak strana funguje jako celek. Je důležité si to uvědomit. Jakmile se někdo začne považovat za spasitele a supermana, tak je to špatně. I já umím máknout. I když už nemůžu, tak se často ještě překonám. Ale nejsem solitér a ani bych nechtěl být. Člověk nemůže vše pojmout sám. Každý dělá chyby a když nemáte zpětnou vazbu a víc úhlů pohledu, jste stereotypní, všechno řešíte podle jednoho mustru a podle toho, co vám přijde zajímavé, což dělá pan premiér Babiš.

Proč byl Joey z Přátel magnet na ženy? Byl to muž typu „himbo“, z nějž by si měli vzít příklad i všichni dnešní pánové18. 9. 2020

Co vám politika dala a co vám naopak vzala?

Každý den se musím naučit nějakou věc a rozšiřuji si obzory a souvislosti chápání světa. Tohle se tedy děje, pokud děláte politiku poctivě a zajímají vás řešení. A o to se také snažím. No a co mi vzala? Určitě volný čas na mé koníčky. Ale samozřejmě se nějaký ten čas najde a kulturu a sport řeším sice z jiného pohledu, ale dostanu se k tomu. Pokud však politiku chcete dělat dobře a poctivě, musí se stát náplní vašeho života. Ale musíte zároveň dodržovat duševní hygienu, aby se z vás nestal vyhořelý workoholik.

Jakým způsobem duševní hygienu provádíte?

Po šesti týdnech, co doma máme Bertíka (Ivanu Bartošovi se v srpnu letošního roku narodil syn Bertram, pozn. red.), jsem si to ještě přesně neposkládal. Nyní to vyžaduje trochu jiný přístup. Ale před spaním si například lehnu a čtu si, i kdyby to měly být jen dvě stránky. Velmi rád mám ranní kávu. Mimo to je nutné hlídat si kalendář a naložit si toho na den tolik, kolik zvládnete, jinak před sebou jen sunete úkoly, a nakonec se systém opět zasekne.

V tomto mi občas radí Jakub Michálek, který vždy říká, ať si napíšu seznam nejdůležitějších věcí, pak je seřadím podle toho, co dělám rád a zamyslím se, zda ty, které vyjdou na prvních místech, dělat musím. Je totiž důležité, abyste dělali věci, které děláte pořádně. Je naopak zbytečné utápět energii na něčem, co dělat nechcete a co vás nebaví.

Když to vztáhneme na život, co vás baví a co vám osobně dělá největší radost?

Strašně moc miluju svou ženu. Je to drahokam. Nejen chováním, ale i životním nastavením. Společně řešíme politiku, školství a zkrátka všechno. Je to doslova můj životní partner. Dělá mi velkou radost být s ní. Společně občas vyvádíme strašné kraviny a prostě nás to spolu baví. Kéž by měl každý takové štěstí. Jsem za to nesmírně rád, ale musím říct, že jsem hledal opravdu dlouho. (smích) Ale není to jen o radostech, sdílíme samozřejmě i strasti. Obojí je stejně důležité. Ale pohoda je například také zahrát si karty Magic se 40letými „kluky“. Jsou to momenty, které si užívám a u kterých relaxuji.

A co hudba? Jste přeci vášnivý hudebník…

Z toho mám často nervy. Vždy mi někdo zavolá, abych za půl roku přijel někam hrát. Já to odkývnu, pak zapomenu, poté mi to připomenou a já zjistím, že je to v sobotu. Před akcí přijdu na to, že mi po aktualizaci počítače přestal fungovat DJ hardware, tak si musím koupit nový. Pak jedu na akci, hodinu a půl prožiju v pekle, že to zkazím a pak mám zase půl roku klid. (smích)

Ale ještě bych dodal, že mám rád filmovou tvorbu a myslím si, že není důležité honit lidi za to, že stahují hudbu a filmy na internetu. Daleko lepší je vytvořit služby jako Netflix či Deezer, které jsou dostupné širokým masám lidí. Cena těchto služeb dohromady vyjde stejně jako jedna návštěva kina s popcornem a kolou… Alles gute!

Zdroj: Jan Witek