Jakub Kohák: „Myslím si, že bych byl dobrým prezidentem. Určitě lepším než ta svoloč, která je tam nyní“

Jakub Kohák je známý herec, moderátor a režisér. Donedávna byl známý především jako režisér úspěšných reklam, které dokonce i v zahraničí získaly mnoho ocenění, nyní však plánuje režírovat i první celovečerní filmy. Jak Jakub Kohák vnímá aktuální koronavirovou situaci a kdy bude zvažovat nad tím, že se ujme postu prezidenta České republiky? Více v rozhovoru níže.

Jste známý svou velkou láskou k fotbalu. Dokonce si vzpomínám, že jsme se spolu úplně poprvé potkali při cestě do San Marina, kde jsme cestovali na fotbalový zápas Česko vs. San Marino. Fotbal je stále vašim favoritem?

Pokud se jedná o sport, fotbalu se věnuji nejvýrazněji. Je to týmový sport a mám v tomto prostředí spoustu kamarádů. Ale mám rád i další sporty. Nicméně teď mám zranění menisku, takže mě to bolí a sport jsem trochu omezil. Ale pořád hraju!

Takže sportujete i přes bolest? Je pravda, že je o vás známo, že jste tak trochu ranař a člověk, který jde přes mrtvoly… Je to tak ve všem?

Úplně ve všem ne. Pokud jde o sport, tak ano, ale v životě jsem mírný. Možná až mírumilovný. (smích)

A v práci?

Tam je to případ od případu. Samozřejmě vyznávám to, aby práce byla odvedena dobře, ale zároveň musí být všichni spokojeni.

Věnujete se mnoha různým oborům… Co vás momentálně zaměstnává ze všeho nejvíc?

V rámci práce momentálně píšu knížku s mým kamarádem Martinem Feninem o jeho kariéře. Doslova zpackané kariéře fotbalisty. K tomu jsem začal hrát v představení Partička, v rámci kterého objíždíme republiku a bavíme lidi. Tohle představení čtenáři určitě znají z televizních obrazovek. Do toho ještě vysílám v rádiu Evropa 2, kde mám svůj seriál Svět podle Koháka, ale věnuji se také psaní článků a fejetonů, občas natočím reklamu, hraju ve filmu apod.

Pomalu a jistě chystáme i můj první osobní celovečerní film, který budu režírovat. Takže už ne pouze krátká reklamní videa, ale i celovečerák. Mám jeden projekt, který je na spadnutí, ale ještě se řeší finance, koronavirus apod. Film ponese název Bůh z Břevnova a bude to životopisný film o legendárním fotbalistovi Janu Bergerovi. Takže se zkrátka nezastavím.

Jak zvládáte věnovat se tolika věcem najednou? Není to někdy trochu na hlavu?

Naopak je to hrozně uvolňující a díky vícero aktivitám nikdy neupadnu do stereotypu. Čím víc aktivit mám, tím je mi paradoxně lépe, protože si odpočinu. Když hraju, odpočinu si od psaní. Když píšu, tak si odpočinu od režírování apod. Vše se nějak rovnoměrně rozkládá.

Nicméně zvládáte to dobře a s úsměvem… Je o vás známo, že jste veselý člověk. Je tomu tak vždy?

Vůbec ne. Jsem veselý a vtipný jen v situacích, kdy to uznám za vhodné. Umím být i pěkně ostrý, když na to přijde.

"Česko je doslova bazénovou velmocí. V počtu bazénů na obyvatele předbíháme mnohé evropské státy," říká Zdeněk Vosolsobě25. 11. 2020

Povězte mi, co dokáže Jakuba Koháka rozpálit ze všeho nejvíc?

Nejvíc asi nadutost a hloupost lidí. Naposledy jsem jednomu šílenému motoristovi vykopnul zadní světlo. Byl jsem připraven ho na ulici doslova rozšvihat. Takhle to ve mně pěnilo. Naštěstí nevystoupil a odjel. Zůstala po něm jen hromádka střepů. Když to na mě občas přijde, tak to stojí za to.

Dokáže vás rozpálit i to, co se aktuálně děje okolo koronaviru? Vícero oborů, kterým se věnujete, se to dotýká…

To máte pravdu. Natáčím například film Láska na špičkách. Je to komedie o hasičích. Půlku máme za sebou a kvůli koroně se další část bude natáčet příští rok. Odsunul se nám ještě jeden film. Pandemie koronaviru teď všechno ovládá a nikdo neví, kam se vrtnout a co bude zítra, pozítří či za týden… Myslím, že se nás to dotýká úplně všech, ať už pracujeme v jakémkoliv oboru.

Jaký máte názor na postup české vlády? Pohledy české veřejnosti se totiž začínají štěpit a docela razantně lišit…

Určitě je dobré dodržovat oficiální pokyny. Nikdo totiž neví, co by se stalo, kdyby se vše pustilo a rozjelo. Myslím, že je dobře, že lidé trochu zpomalili. Já jsem byl například víc s dětmi. V normálním koloběhu jsem totiž doma velmi málo.

Líbí se mi, že vzhledem k omezení cestování mimo ČR, se Češi vydali na cesty po Česku. Takže všechno zlé je k něčemu dobré, ale ideální stav to rozhodně není. Nicméně moc do té problematiky nevidím a je těžké v takové situaci někomu radit. Nechávám to na vládě a odbornících.

Když už jsme u vlády a odborníků, vy jste se v rámci soutěže Tvoje tvář má známý hlas jmenoval prezidentem poroty. Uvažujete o této funkci i v reálném světě?

Ze všeho nejdřív jsem mou funkci v porotě nazval jako předseda poroty, poté jsem byl ministr, císař a chtěl jsem být ještě arcibiskup, papež a bůh poroty. A ano, prezident jsem byl také. (smích) Myslím, že bych byl dobrý prezident! Rozhodně lepší než ta svoloč, která je tam nyní.

Svoloč? Takové slovo neznám…

Tak jste se jej právě naučil. Je to příhodně ruské slovíčko a v žádném případě není lichotivé. Ale zpět k tomu prezidentovi. Podobné ambice politického charakteru nemám. Ono se to totiž vždy obrátí proti vám. Nyní se věnuji kultuře a tvořím zábavu, ale politiku už berou všichni vážně. Neexistuje, abyste neměl protivníky apod.

Takže nikdy?

Ledaže by celý národ stoprocentně hlasoval v můj prospěch a bylo by to ihned. Bez kandidatury a bez politických debat. V tu chvíli bych to zvážil. (smích)

Hovořil jste o protivnících… Ty přece musíte mít jako veřejně vystupující osoba i nyní? Zvlášť dnešní sociální sítě jsou pro hejtery doslova rájem, protože anonymně můžou komentovat cokoliv…

Je toho velká spousta. Ale naštěstí nejsem na sociálních sítích tak aktivní. Mám akorát Instagram. V rámci věku jsem zhruba někde uprostřed mezi dvěma skupinami. Mí starší kamarádi to nemají a vůbec nechápou, proč by to měli mít. Mladší bez toho naopak neumí žít.

Nicméně doba je bohužel taková, jaká je. Když vám chtěl dříve někdo vyjádřit nesouhlas, tak si s tím musel dát práci. Musel napsat korespondenční dopis, musel vyvinout činnost a vložit do toho nějaké peníze. Dnes může každý dement napsat cokoliv. Proto bych byl pro, aby byli na sítích všichni dohledatelní, měli tam adresu, telefon apod. Všichni by měli za své skutky platit. Když někdo napíše opravdu velké zlo, měl by jít k soudu. Absolutní anonymita nikdy nic dobrého nepřinesla.

Evropský výzkum LGBTI: Skoro půlka queer lidí v Česku se na ulici nevodí za ruku. Které země jsou na tom ještě hůř a kde se na veřejnosti můžete i políbit?11. 11. 2020

Vnímáte to tedy tak, že dnešní svět plný online prostředí není úplně v pořádku?

Není. Lidé by měli žít především reálný život, ne život na sociálních sítích. Je lepší koukat se na potok v lese reálně, ne na telefonu. Lidé by měli dávat přednost opravdovému životu a prožitkům. Já se samozřejmě také rád na nějaké věci na internetu podívám, ale mám své meze a většinou vždy velmi lituji času, který prokoukám do telefonu.

Myslím, že kdyby se všechny sítě ze dne na den zrušily, spousta mladých lidí by byla nešťastná, ale za měsíc či za rok by to bylo úplně normální. I mladí lidé by si na to zvykli a měli by to podobně, jako jsme to v dětství měli my. Jsem moc šťastný, že jsem zažil dobu bez internetu a bez mobilních telefonů. Bylo to krásné. Sice teď mluvím jako dědeček, který opakuje oblíbenou frázi “za nás to bylo lepší”, ale teď už přesně chápu, proč mi to dříve starší lidé říkali. Stejně to podle mě za pár let pochopí i dnešní mládež. Něco na tom je.

Vy už máte dvě vlastní děti, takže to asi vidíte i u nich?

Ano, mám dva kluky. Jeden má 4 roky a druhý 10 let. Ale od technologií je držíme co nejdál.

Něco takového je v dnešní době možné?

Ve škole k tomu přístup mají, ale doma ani náhodou. Bohužel je spousta rodičů, kteří vychovávají děti s tabletem. Nemusí se o dítě starat a jsou rádi, že jim dá pokoj. Místo toho, aby se mu věnovali a mluvili s ním, chtějí od něj mít klid a takto to odbydou.

U nás nic takového neprobíhá. Starší syn má pouze tlačítkový telefon, na kterém může hrát maximálně hada, toť vše. A nechybí mu to. Až budou mít věk, kdy si můžou rozhodovat sami, zvolí si svůj směr. Dokud to vedeme my, tak to děláme tak, jak je to dle nás nejvhodnější.

Ale je pravda, že starší syn chtěl PlayStation. Já jsem ho dříve někde dostal, ale zůstal zabalený a schovaný. Když bylo synovi deset let, dostal jej k narozeninám. Bylo to v březnu a od té doby ho ještě nerozbalil. A je to dobře. Denně u něčeho sedět tři hodiny, to vůbec nikam nevede…

A já vás zrovna tipoval na vášnivého hráče...

Kdysi jsem hrál, ale zpětně vidím, že ty hodiny prosezené u her byly k ničemu. Posledních patnáct let už jsem nehrál žádnou hru. Raději si zahraju fotbal živě. Jak už jsem říkal, život je hlavně o reálných prožitcích. To by si měli všichni pamatovat!

Zdroj: Jan Witek