Česká snowboardistka a olympionička Šárka Pančochová o svém coming outu: “Je mi jedno, co si o mně ostatní myslí. Důležité je, zda jsem ve svém nitru spokojená”
Kde jsem vás momentálně zastihl? Stále v Coloradu?
Teď jsem zrovna v Evropě, ale mám nějaké věci v Coloradu i v Oregonu. Jsem takový kolotočář a jsem tak trochu všude a zároveň nikde. Ale nějak mi to prostě vyhovuje. Někdy v budoucnu bych sice chtěla mít místo, kam se budu pravidelně vracet, ale zatím nevím, kde by to mohlo být.
Čemu se v tomto období aktuálně věnujete a jak pandemie koronaviru zasáhla vaše tréninky?
Normálně bych v tuto chvíli byla buď na Novém Zélandu, nebo v Austrálii. Ale letos jsem si asi po 6ti letech udělala léto v Evropě. A musím říct, že to bylo opravdu super. Mohla jsem trávit čas s rodinou a zároveň trénovat v Rakousku na ledovci nebo na airbagu (speciální nafukovací povrch, který dokáže nahradit zasněžený svah, pozn. red.). Pandemie se mě naštěstí tolik nedotkla a trénink šel podle plánu.
Patříte mezi vyoutované sportovkyně a s coming outem jste veřejně vystoupila v roce 2017. Kdy proběhl váš coming out v soukromí?
Myslím, že to bylo někdy v roce 2013.
Kdy jste poprvé zjistila, že vás více přitahují ženy?
Myslím, že jsem si to uvědomila zhruba před deseti lety, když mi bylo 19 let.
Jak na to reagovala nejbližší rodina?
Rodiče mě vždy podporovali ve všem. Když jsem jim řekla, že mám přítelkyni, tak si z toho moc nedělali. Brali to jako hotovou věc.
Takže asi nemůžeme hovořit o tom, že byl coming out tím nejtěžším, čím jste si dosud v životě prošla?
Určitě to nebylo nejtěžší období. Například zranění jsou vždy o něco intenzivnější zážitek. Ale já se dívám na svět docela pozitivně. To, co se nám v životě děje, není ve smyslu špatné ani dobré. Jsou to zkrátka situace, které se dějí a musíme je vyřešit jak nejlépe dokážeme.
Jak moc je sportovní prostředí, ve kterém se pohybujete, tolerantní k LGBT komunitě?
V rámci našeho sportu jsou všichni docela tolerantní a mám spoustu kamarádů po celém světě, kterým nepřijde výstřední být homosexuál. Já jsem člověk, kterému je celkem jedno, co si o něm ostatní myslí. Důležité je, zda jsem ve svém nitru spokojená.
Jak na váš coming out reagovali sponzoři? Může taková informace ovlivnit spolupráci?
V této době už si nikdo nedovolí, aby něco takového, a hlavně přirozeného, ovlivnilo spolupráci. Ale když jsem byla mladší, tak jsem se samozřejmě trochu bála, že by to mohlo mé spolupráce se sponzory nějakým způsobem ovlivnit.
Jaké ohlasy tehdy na vaše prohlášení byly obecně? Mám na mysli lidi z okolí, fanoušky apod…
Většina lidí mě podpořila. Ale vždy se najde někdo, kdo nesouhlasí. To však není můj problém.
Co říkáte na to, co se v souvislosti s LGBT+ komunitou aktuálně děje v naší vlasti? Mám teď na mysli hlavně to, že stojí schválení manželství pro všechny…
Bylo by super, kdyby se o tom alespoň hlasovalo. Abychom zkrátka věděli, jak na tom jsme. Nebo o tom politici nechtějí hlasovat, protože ví, že by to prošlo? Upřímně si myslím, že to dřív či později bude a ty strany, které budou hlasovat pro, získají respekt veřejnosti.
Světem prolétla zpráva o tom, že jste svou přítelkyni požádala o ruku, ale vyčkáváte až bude manželství pro všechny v Česku legální. Pak se teprve vezmete. Je to tak?
Chtěly jsme podpořit LGBT+ komunitu doma a pomoct k tomu, aby se změna uskutečnila co nejdřív. A proto čekáme, dokud se nebudeme moci vzít v České republice.
Jak moc se aktivně zasazujete o lepší práva pro LGBT+ komunitu?
Snažím se pomoct, co to jde. Letos jsem byla v Praze na radnici, kde vyvěšovali LGBT+ vlajku. Pomáhám také organizaci Jsme Fér se vším, co zrovna potřebují. A díky tomu, že mě lidé znají, snažím se být aktivnější i na sociálních sítích a dostat tuto problematiku do podvědomí široké veřejnosti.
Velkou část roku pobýváte v USA. Jaké jsou největší rozdíly mezi USA a Českem, co se LGBT+ komunity a přístupu k ní týče?
Ne úplně celé Spojené státy jsou vůči LGBT+ komunitě tolerantní. Ale akceptují rozlišnosti lidí a proto je možné pro homosexuální partnery vstoupit do manželství. Něco podobného si musíme uvědomit i u nás. Toto téma se netýká úplně všech osobně, ale je důležité, abychom jako komunita spolupracovali a pomáhali si.
Co byste na závěr vzkázala všem lidem, kteří dosud svou orientaci tají a bojí se s ní vyjít navenek?
Když člověk něco skrývá a neustále na to myslí, využívá energii, která by mohla být použitá k objevení jeho pravého já a skrytého potenciálu. Být sám sebou je nejsvobodnější pocit a už jenom kvůli tomu nemá smysl tajit své pravé já.
