Gay pohádky nejsou jen moderní trend. Příběhy s LGBT postavami existovaly, ale byly záměrně z paměti lidí „vymazány“

Pověsti, lidová vyprávění i pohádky se součástí našich životů stávají již od dětství. Chlapci se z nich „učí“, že by měli být chrabrými princi, a dívky podléhají idealizované představě romantického vztahu. Ačkoliv proti podobnému modelu lze jistě mít mnoho výhrad, určitá pohádková idealizace světa především děti také učí snít a nezřídka jim zprostředkovává různé fantazijní modely. Jejich základem je ale obvykle vztah muže a ženy. Že by tedy gay pohádky a obecně příběhy, jejichž hrdiny/kami jsou LGBT postavy, nikdy v lidové slovesnosti neexistovaly? Nebo se jen někomu „nehodily do krámu“?

Vymazaná LGBTQ historie

Ačkoliv v dnešní moderní době se již na trhu pohádkové příběhy, v nichž jsou hlavními postavami např. stejnopohlavní dvojice (příkladem může být i do češtiny přeložený příběh Princ a Princ), objevují, rozhodně se nejedná o zrovna významný segment. Přesto se ale určité hranice začínají i v mainstreamu prolamovat – minimálně v rovině toho, jak jsou vyobrazovány ženské „hrdinky“. Ostatně, stačí vzpomenout třeba na animák Rebelka, který rozhodně zažitý stereotyp o klasické princezně bourá. Když ale do pohádkového světa pronikají LGBT postavy, mnozí to označují za „nemístné nóvum“ nebo jednoduše moderní trend a snahu podřídit se stávajícímu „diktátu“ o rovnosti ve všech směrech. Jenže jak se ukazuje, vlastně je to všechno trošku jinak.

Ovládáte jazyk lásky? Díky této speciální „řeči“ budou vaše vztahy konečně bez chyby28. 7. 2020

Ještě dlouho předtím, než byl vynalezen knihtisk, se pohádky předávaly mezi lidmi klasicky ústně – vyprávěním. Příběhy si lidé povídali např. u ohně apod., logicky pak existovalo nespočet různých verzí v závislosti na vypravěči/vypravěčce. Ovšem právě vynález knihtisku tuto praxi radikálně změnil, lidé, kteří se stávali také gramotnějšími, začali číst knihy. A tak se různé verze příběhů začaly unifikovat. Podle Petea Jordi Wooda, britského spisovatele, ilustrátora a scenáristy, však LGBT pohádky existovaly bok po boku s těmi, které pracovaly s heterosexuálními postavami, mnohé (resp. drtivá většina) ale vymizela nebo byla upravena tak, aby odpovídala společenským očekáváním.

Nehodící se škrtněte

„Právě v období průmyslové revoluce a vynálezu knihtisku začali první folkloristé sbírat příběhy. Vydělávali na poslechu vypravěčů, když jejich příběhy začali sepisovat a vydávali je v různých sbírkách. Právě tato určitá katalogizace ale znamenala zánik mnoha příběhů – těch, které se do děl těchto autorů již nevešly. A právě v tomto bodě začalo docházet k filtrování LGBTQ příběhů,“ popisuje Wood.

Ačkoliv určitý literární kánon pak máme samozřejmě i v Česku, nositeli poselství tradičních českých pohádek se stala vybraná hrstka autorů/ek, ti přitom samozřejmě čerpali z mnoha různých zdrojů – a to včetně evropské ústní slovesnosti. Ta přitom byla již na počátku 20. století podrobena přezkoumání a kritickému oku folkloristů, kteří se také určitého „třídění pohádek“ ujali. Klasickým výchozím materiálem se tak stal (a stále jím je) tzv. Aarneho-Thompsonův katalog. Jedná se o nejvýznamnější mezinárodní katalog pohádkových bytostí a lidových příběhů, který porovnává texty předávané v různých lokalitách, určuje jejich původ, vznik, a také je klasifikuje. První verze tohoto katalogizačního systému vznikla ve Finsku v roce 1910 a mezi lety 1921-1961 byla rozšířena Američanem Stithem Thompsonem. Navzdory původu Thompsona byl ale systém vytvořen na základě evropských pohádek a i dnes mu mnozí (kromě jiného) právě zaměření se drtivě na evropské příběhy vytýkají. Ovšem k výtce je tu toho mnohem více.

Právě Stith Thompson totiž podle Wooda v podstatě „nehodící se příběhy“ vymazal. „Bohužel dnes je možné říci, že Stith Thompson využil k textovým editacím vlastní smysl pro dobro a zlo,“ konstatuje Wood. Jeden z hodnocených indexů, který byl k třídění příběhů užit, totiž pracuje i se sekcí „Nepřirozené zvrácenosti“, kam je řazena homosexualita společně s incestem a bestialitou. Nakonec i sám Thompson po letech přiznal, že z klasicky uznávaného kánonu vynechal mnoho příběhů právě proto, že byly zvrácené nebo nepřirozené. V podstatě jeden člověk se tak stal zodpovědným za to, jaké příběh se následně staly těmi tradičními a přijímanými. 

Zapomenutá queer pohádka?

Wood se ale odmítl vzdát a během své univerzitní práce zaměřené na ilustraci, se začal kánonem lidových pohádek podle Stitha Thompsona znovu probírat. Po analýze více jak šesti stovek pohádkových příběhů a pokusech nahlížet na ně také z jiné perspektivy než jen z hlediska dominující heterosexuality, pak Wood konečně našel, co hledal. „Našel jsem zvláštní příběh odehrávající se na moři, figuroval v něm pes a námořník. Existoval v několika různých jazycích – dánštině, němčině apod., ale ne v angličtině,“ popisuje počátek bádání. Nakonec se mu ale podařilo porovnat různé synopse a našel jednu doslova pohádkovou gay zápletku. „Je tu chlapík, který se chce stát námořníkem, a tak se vydá na velké dobrodružství, které končí nabídkou k sňatku s krásným princem,“ popisuje s tím, že i postavu čarodějnice tento příběh, který se ztratil v historii, vykresloval netypicky jako pozitivní a báječnou postavou, což je poměrně nečekané oproti běžným standardům. „Je to přitom starodávný příběh s pozitivním zachycením člověka, kterého je možné číst jako gaye – nebo případně asexuála – dokáže totiž porazit zlo, když odolá ženské kráse v něm ztvárněné. Nevíme, kdy byl poprvé příběh známý také jako The Dog and the Sea poprvé vyprávěn, ale pravděpodobně i dříve než v roce 1800, kdy byl zaznamenán na papír. Přitom tolik rezonuje s dnešním světem! Objevují se tu nejen queer aspekty, ale dokonce i téma mužského duševního zdraví a změna klimatu. Pokud byl tento příběh průkopnický v době, kdy vznikl, je vlastně i dnes,“ shrnuje Wood, který téma přepracoval a ztvárnil jej také v ilustrované podobě.

„Co to máte za batmobil, pane?“ Aneb týdenní testování nové Toyoty GR Supra A90 Edition10. 7. 2020

Jen otevřít oči

Příběhů, na které by bylo možné uplatnit queer čtení, je pak samozřejmě možné najít mnohem více – příkladem může být i klasický příběh Legenda o Mulan, v němž hlavní hrdinka vystupuje jako muž, aby mohla být přijata do armády. Bez ohledu na to, nakolik záměrně, či ne, pak příběh i v podání filmového giganta Disneyho jasně zachycuje queer narativ poukazující nejen na problematiku genderové identity, ale i sexuální orientace. Je to totiž vlastně příběh o mladém člověku, který nezapadá ani do klasické představy mužství, ale ani ženství. A takových nakonec i uznávaný kánon jistě obsahuje mnohem více. Není přitom třeba na klasické pohádky začít uměle šroubovat queer koncepty, bohatě postačí otevřít oči a vnímat veškerý rozměr předávaného obsahu. Tak schválně, které české pohádky nám toho mohou říct mnohem víc, než se na první pohled zdá?