Gay pohádky nejsou jen moderní trend. Příběhy s LGBT postavami existovaly, ale byly záměrně z paměti lidí „vymazány“
Vymazaná LGBTQ historie
Ačkoliv v dnešní moderní době se již na trhu pohádkové příběhy, v nichž jsou hlavními postavami např. stejnopohlavní dvojice (příkladem může být i do češtiny přeložený příběh Princ a Princ), objevují, rozhodně se nejedná o zrovna významný segment. Přesto se ale určité hranice začínají i v mainstreamu prolamovat – minimálně v rovině toho, jak jsou vyobrazovány ženské „hrdinky“. Ostatně, stačí vzpomenout třeba na animák Rebelka, který rozhodně zažitý stereotyp o klasické princezně bourá. Když ale do pohádkového světa pronikají LGBT postavy, mnozí to označují za „nemístné nóvum“ nebo jednoduše moderní trend a snahu podřídit se stávajícímu „diktátu“ o rovnosti ve všech směrech. Jenže jak se ukazuje, vlastně je to všechno trošku jinak.
Ještě dlouho předtím, než byl vynalezen knihtisk, se pohádky předávaly mezi lidmi klasicky ústně – vyprávěním. Příběhy si lidé povídali např. u ohně apod., logicky pak existovalo nespočet různých verzí v závislosti na vypravěči/vypravěčce. Ovšem právě vynález knihtisku tuto praxi radikálně změnil, lidé, kteří se stávali také gramotnějšími, začali číst knihy. A tak se různé verze příběhů začaly unifikovat. Podle Petea Jordi Wooda, britského spisovatele, ilustrátora a scenáristy, však LGBT pohádky existovaly bok po boku s těmi, které pracovaly s heterosexuálními postavami, mnohé (resp. drtivá většina) ale vymizela nebo byla upravena tak, aby odpovídala společenským očekáváním.
Nehodící se škrtněte
„Právě v období průmyslové revoluce a vynálezu knihtisku začali první folkloristé sbírat příběhy. Vydělávali na poslechu vypravěčů, když jejich příběhy začali sepisovat a vydávali je v různých sbírkách. Právě tato určitá katalogizace ale znamenala zánik mnoha příběhů – těch, které se do děl těchto autorů již nevešly. A právě v tomto bodě začalo docházet k filtrování LGBTQ příběhů,“ popisuje Wood.
Ačkoliv určitý literární kánon pak máme samozřejmě i v Česku, nositeli poselství tradičních českých pohádek se stala vybraná hrstka autorů/ek, ti přitom samozřejmě čerpali z mnoha různých zdrojů – a to včetně evropské ústní slovesnosti. Ta přitom byla již na počátku 20. století podrobena přezkoumání a kritickému oku folkloristů, kteří se také určitého „třídění pohádek“ ujali. Klasickým výchozím materiálem se tak stal (a stále jím je) tzv. Aarneho-Thompsonův katalog. Jedná se o nejvýznamnější mezinárodní katalog pohádkových bytostí a lidových příběhů, který porovnává texty předávané v různých lokalitách, určuje jejich původ, vznik, a také je klasifikuje. První verze tohoto katalogizačního systému vznikla ve Finsku v roce 1910 a mezi lety 1921-1961 byla rozšířena Američanem Stithem Thompsonem. Navzdory původu Thompsona byl ale systém vytvořen na základě evropských pohádek a i dnes mu mnozí (kromě jiného) právě zaměření se drtivě na evropské příběhy vytýkají. Ovšem k výtce je tu toho mnohem více.
Právě Stith Thompson totiž podle Wooda v podstatě „nehodící se příběhy“ vymazal. „Bohužel dnes je možné říci, že Stith Thompson využil k textovým editacím vlastní smysl pro dobro a zlo,“ konstatuje Wood. Jeden z hodnocených indexů, který byl k třídění příběhů užit, totiž pracuje i se sekcí „Nepřirozené zvrácenosti“, kam je řazena homosexualita společně s incestem a bestialitou. Nakonec i sám Thompson po letech přiznal, že z klasicky uznávaného kánonu vynechal mnoho příběhů právě proto, že byly zvrácené nebo nepřirozené. V podstatě jeden člověk se tak stal zodpovědným za to, jaké příběh se následně staly těmi tradičními a přijímanými.
Zapomenutá queer pohádka?
Wood se ale odmítl vzdát a během své univerzitní práce zaměřené na ilustraci, se začal kánonem lidových pohádek podle Stitha Thompsona znovu probírat. Po analýze více jak šesti stovek pohádkových příběhů a pokusech nahlížet na ně také z jiné perspektivy než jen z hlediska dominující heterosexuality, pak Wood konečně našel, co hledal. „Našel jsem zvláštní příběh odehrávající se na moři, figuroval v něm pes a námořník. Existoval v několika různých jazycích – dánštině, němčině apod., ale ne v angličtině,“ popisuje počátek bádání. Nakonec se mu ale podařilo porovnat různé synopse a našel jednu doslova pohádkovou gay zápletku. „Je tu chlapík, který se chce stát námořníkem, a tak se vydá na velké dobrodružství, které končí nabídkou k sňatku s krásným princem,“ popisuje s tím, že i postavu čarodějnice tento příběh, který se ztratil v historii, vykresloval netypicky jako pozitivní a báječnou postavou, což je poměrně nečekané oproti běžným standardům. „Je to přitom starodávný příběh s pozitivním zachycením člověka, kterého je možné číst jako gaye – nebo případně asexuála – dokáže totiž porazit zlo, když odolá ženské kráse v něm ztvárněné. Nevíme, kdy byl poprvé příběh známý také jako The Dog and the Sea poprvé vyprávěn, ale pravděpodobně i dříve než v roce 1800, kdy byl zaznamenán na papír. Přitom tolik rezonuje s dnešním světem! Objevují se tu nejen queer aspekty, ale dokonce i téma mužského duševního zdraví a změna klimatu. Pokud byl tento příběh průkopnický v době, kdy vznikl, je vlastně i dnes,“ shrnuje Wood, který téma přepracoval a ztvárnil jej také v ilustrované podobě.
Jen otevřít oči
Příběhů, na které by bylo možné uplatnit queer čtení, je pak samozřejmě možné najít mnohem více – příkladem může být i klasický příběh Legenda o Mulan, v němž hlavní hrdinka vystupuje jako muž, aby mohla být přijata do armády. Bez ohledu na to, nakolik záměrně, či ne, pak příběh i v podání filmového giganta Disneyho jasně zachycuje queer narativ poukazující nejen na problematiku genderové identity, ale i sexuální orientace. Je to totiž vlastně příběh o mladém člověku, který nezapadá ani do klasické představy mužství, ale ani ženství. A takových nakonec i uznávaný kánon jistě obsahuje mnohem více. Není přitom třeba na klasické pohádky začít uměle šroubovat queer koncepty, bohatě postačí otevřít oči a vnímat veškerý rozměr předávaného obsahu. Tak schválně, které české pohádky nám toho mohou říct mnohem víc, než se na první pohled zdá?
