Muži jdou svou vlastní cestu. Radikální mužské hnutí touží po životě bez žen a sexu ze msty
Hnutí MGTOW (čtěte mig-tau) je jedním ze střípků v moři tzv. „manosféry“, tedy oblasti, kde si muži snaží udržet iluzorní představu, že běh světa se podřizuje jen jim. Na tom by ani nebylo nic moc špatného, kdyby ovšem muži nesvalovali vinu ze všeho špatného, co se jim v životě děje, na ženy. A tak se jim za to také náležité „mstí“ – někteří tím, že zcela odmítají vztahy (což je ještě poměrně přijatelná msta), jiní tím, že si na vztahy se ženami jen hrají, případně je využívají jen na sex (to je ta horší varianta). Jelikož odříkání si sexu je ale pro mnohé nepřijatelné, z již tak extremistického hnutí se oddělují (neméně extrémní) buňky, které obdivují silné osobnosti mužského světa, jako je třeba blogger Matt Forney, autor materiálů „Proč si tlusté ženy nezaslouží být milovány“ či „Nutnost domácího násilí“…
Extrémní názory se samozřejmě objevují napříč světem, i některá ženská hnutí mohou nabývat poměrně bizarních rozměrů. Pravdou ale je, že zrovna MGTOW již čítá desetitisíce členů a související diskusní fóra obsahují přes 50 000 různých témat (včetně rad, jak se chytře rozvést nebo jak partnerce způsobit potrat…). Neschází ani videomateriály, které pravidelně sleduje tři čtvrtě milionu odběratelů. A vlogger a příznivec MGTOW vystupující pod přezdívkou Sandman dosáhl svými videi „Kritizuj ji a ona zničí tvoji kariéru“ a „Chytří muži se nežení“ k více jak 90 milionům zhlédnutí. Právě sňatek je pak v tomto mužském spolku hodnocen velmi negativně – a to jako nástroj žen, jak muže doslova „oškubat“, připravit je nejen o majetek, ale příp. i děti a samozřejmě i úctu.
Bez žen na věčné časy a nikdy jinak
Ačkoliv nad většinou teorií, které MGTOW propaguje, musí mnozí usilovně kroutit hlavou, faktem je, že hnutí se odkazuje k dobám „velkých mužů“ a zmiňuje přímo Schopenhauera, Beethovena, Galilea, ale dokonce i Ježíše Krista – a to jako předobrazy správného mužství. O ženách je pak v podstatě pojednáváno jako o bytostech parazitujících na úspěších mužů, kteří se ostatně zasloužili o mnohem větší zázraky vědy i objevy (příznivce hnutí pak samozřejmě vůbec nezajímá, že podmínky žen a jejich výchozí pozice byly historicky zcela jiné a odběhnout si od plotny k mikroskopu skutečně jen tak možné nebylo…). Pomocí podobně vytříbených argumentů pak muži sdružující se pod hlavičkou MGTOW dospívají k závěru, že když se žen zbaví, dosáhnou nejen větší svobody, ale také větších úspěchů.
„Konečně mám pocit, že jsem našel tajemství celého vesmíru,“ pochvaluje si tak jeden z mužů, který konečně „prozřel“ (což je v rámci komunitního slangu označováno jako tzv. spolkutí červené pilulky), a druhý rovnou doplňuje, že jeho okolí se stalo ultrafeminizovaným a situace pro muže – především pak ty, co jsou bílí a heterosexuální – se stále více zhoršuje (ano, i v tomto případě muži opomíjí poměrně zásadní fakt, že právě bílí a heterosexuální muži jsou ve společnosti stále tou nejvíce privilegovanou skupinou).
Čtyři fáze k dosažení mužského zenu
Jakmile muži konečně otevřou oči, v podstatě by měli postupovat po jednotlivých krocích až k plné mužské spokojenosti. V první fázi tak odmítají dlouhodobé partnerské vztahy, ve fázi druhé následuje udržování vztahů krátkodobých. Ve fázi číslo tři dochází k získání ekonomické svobody (v praktické rovině to znamená únik ze systému, protože z daní jsou podporovány jiné skupiny znevýhodněných, a to např. včetně žen – matek samoživitelek). V poslední fází pak dochází k úplnému opuštění společnosti – někdo se tak může uzavřít ve svém domě či bytě, jiný zamíří žít do přírody apod. Ačkoliv fáze čtyři je tou nejvíce ceněnou, nejvíce mužů (překvapivě) setrvává ve fázi dvě…
Ovšem i před muži, kteří setrvají ve fázi dvě, stojí velká výzva – čelit ženám. Právě ženy jsou totiž vnímány jako obrovské riziko a příznivci hnutí se mj. obávají nařčení ze znásilnění. Není proto divu, že zejména ruku v ruce s šířícími se myšlenkami hnutí MeToo (které nepochybně v některých případech opravdu překračuje míru zdravého rozumu) i hnutí radikálních mužů významně vzrostlo na popularitě. Ve finále se ale mnozí muži z hnutí MGTOW ženám raději vyhýbají úplně, což je nakonec asi ta lepší varianta.
Ženy vs. muži
I když si ale o hnutí MGTOW můžeme myslet cokoliv, pánové nepochybně stojí před obrovskou výzvou – vždyť se vlastně snaží osvobodit od veškeré toxicity, kterou kolem sebe (údajně) šíří ženy a volí k tomu cestu, která je paradoxně ženami naprosto posedlá. Na druhou stranu právě MGTOW je jasnou ukázkou toho, že různé formy extrému vedou jen a pouze k dalšímu extrému. Ostatně, hnutí MeToo, které za nárůstem popularity MGTOW nepochybně také stojí, bylo nezřídka interpretováno jako určitý hon na čarodějnice s cílem zničit vlivným mužům život a kariéru. Ačkoliv sexuální násilí na ženách by samozřejmě nemělo být tabu, forma, v jakou se MeToo zvrtlo, dala mužům „munici“ a argumenty k podložení toho, že je ženy skutečně chtějí zničit.
Nejsou to přitom jen radikální muži sdružující se pod hlavičkou MGTOW, kteří se ženám snaží systematicky vyhýbat – právě v souvislosti s MeToo začalo kontakty s kolegyněmi-ženami omezovat i množství „obyčejných mužů“ (máme na mysli všechny ty, co ženy nepovažují za ďábla v sukni), kteří se jednoduše začali bát právě falešných nařčení ze sexuálního obtěžování, kterým v dnešní době může být již prakticky cokoliv. A tak podobně jako násilí plodí násilí i nenávist plodí další nenávist. Možná by ale bylo lepší než a)utíkat do hlubokých lesů b)tahat obvinění se sexuálního obtěžování z rukávu jako králíky z klobouku pokusit se o rozumný dialog. Na druhou stranu – to je ve světě (zatím nezpochybněné) nadvlády bílého heterosexuálního muže nezřídka i dnes docela problém...
