Česká rodina zanechala život v Česku a odjela na Bali, kde buduje domy z kontejnerů. Na známém indonéském ostrově postavila i kulturní centrum
Jak jste přišli na myšlenku vybudovat něco podobného a využít ke stavbě staré kontejnery?
Lukáš: Na začátku byla pouze představa vlastního domu z kontejneru. Našeho nápadu se pak chytil Petr Vančura, který byl prvním odvážlivcem, který se na projektu podílel. Jelikož se přidalo pár dalších kamarádů, kteří chtěli postavit na Bali podobný dům, během čtyř let vznikl celý Joshua District, který se stále vyvíjí. Nyní se zde nachází pět vil z kontejnerů, restaurace, coworking, sk8 rampa, galerie, dva módní obchody a pekárna s organickými produkty.
Proč zrovna Bali a kde přesně jste se tam usídlili?
Martina: Surfing, teplo, nové zkušenosti, jazyky, ale hlavně opustit stereotyp, ve kterém jsme žili. Usídlili jsme se na západním pobřeží, asi patnáct kilometrů od centra města, poblíž chrámu Tanah Lot v balijské vesnici Pakung Tibah a blízko pláže Pig Stone Beach.
Svůj projekt nazýváte „kulturním centrem“, co přesně to znamená?
Martina: Vytvořili jsme místo, kde se scházejí podobně smýšlející lidé, umělci, sportovci, zkrátka spousta šikovných lidí, kteří se propojují a spolupracují. Pořádají se zde výstavy, markety, workshopy, party, pop up story, školení, přednášky, vzdělávací projekty apod. Je to zkrátka místo podporující kreativitu všeho druhu.
Kolik takových domů jste už postavili?
Lukáš: Z lodních kontejnerů jsme postavili už pět obytných domů a restauraci s galerií a coworking centrem – Joshua District.
Martina: Dále tři železobetonové stavby na klíč, asi dvacet stavebních renovací a kompletní řešení interiérů. Mezi naše projekty patří kromě obytných domů také vily, malý hotel, noční klub, módní obchody a podobně.
Jak dlouho jste tento projekt budovali a jak jste pro něj našli místo?
Lukáš: Projekt se buduje stále. Myslím, že to nemá konce, nicméně všechno začalo před pěti lety. Místo tenkrát náhodou objevila Martina, když jsem chodil „dráždit“ motorku na motokrosovou trať a ona poblíž česala nějakou modelku na focení ve svatební vile, která se nachází nedaleko nás.
Jak se žije v takovém kontejneru a co je v rámci tohoto způsobu bydlení největší výhodou?
Lukáš: Žije se v něm naprosto stejně jako v jakémkoli jiném domě. Výhodou je zmiňovaná recyklace, a hlavně rychlost stavby. Dá se říct, že se jedná o takové LEGO pro dospělé.
Není zrovna na Bali, kde jsou tropické teploty, trošku problém, pokud jde o bydlení v kontejneru? Není v nich moc velké horko?
Martina: Není a nevidím žádný důvod, proč by tomu tak mělo být. Samozřejmě se musí dbát na systém izolace od slunečních paprsků, ale jinak má takový dům naopak spoustu výhod. Vzhledem k tomu, že se Bali nachází v „ohnivém prstenci“, kde není zemětřesení a tsunami nic neobvyklého, je to nejlepší způsob ochrany.
Lukáš: Přesně tak! Takové základní pravidlo u zemětřesení je – hned ven z domu, ale u kontejnerové stavby je to přesně naopak. Uvnitř kontejneru jste v bezpečí.
Kromě stavby domů z kontejnerů se zabýváte také výrobou designových předmětů ze starých recyklovaných materiálů, můžete mi k tomu říct trochu víc?
Lukáš: Specializujeme se na výrobu interiérového designu formou recyklace a zabýváme se i autorskou tvorbou, při které se recyklace nepoužívá vždy, anebo se často jedná o kombinaci.
Martina: V zásadě se snažíme oživit staré věci, vdechnout jim nový život, přetvořit je a vrátit zpět do oběhu. Na začátku to vzniklo jako „z nouze ctnost“, potřebovali jsme vybavit první salon a postavit první bydlení, ať už v Čechách, či na Bali. Zkrátka tvořit věci k obrazu svému, bez vynaložení velkých finančních prostředků, a zároveň se realizovat a neplýtvat.
Jaké věci děláte nejčastěji?
Lukáš: Navrhujeme interiéry, exteriéry, od nápadů přes 3D, až po kompletní realizaci a vybavení vlastním produktovým designem. Mimo to k naší práci patří také dozor stavebních realizací.
Martina: Co se týče vlastní výroby, jedná se zejména o svítidla, art deko a dekorativní nádobí.
Kde pro svou práci hledáte inspiraci?
Lukáš: Dá se říct, že všude kolem, inspirujeme se v přírodě, u lidí, ve veřejných prostorách či v médiích.
Kolik času trávíte na Bali a kolik v Česku?
Martina: Žijeme na Bali celoročně. V tuto chvíli již osm let. Jelikož nám ale dospěly děti a vrátily se do Čech, tak bychom chtěli čas rozdělit mezi Prahu a Bali, případně jej obohatit o nějakou další destinaci typu Berlín, Amsterodam, New York či Tokio, ale to mluvím spíše o osobním životě a interiérovém designu.
Lukáš: Poznali jsme na Bali lidi z celého světa a je otevřená spousta dvířek pro různé spolupráce, ale nic neplánujeme, uvidíme, co přinese čas.
Lze nějak porovnat život na Bali a v Česku?
Lukáš: Samozřejmě, že lze, ale jsou to dva zcela odlišné světy. Poloha, klima, kultura, mentalita, životní styl. Sami jsme občas trochu ztracení. (smích)
Zkusím se tedy zeptat trochu jinak. Je něco, co vám na Česku chybí?
Lukáš: To je trochu složitější, ale zásadní rozdíl je hlavně zeměpisný, takže nám někdy chybí mírnější počasí. Každý den tady vypotíme litry vody. Částečně možná i trochu takový ten evropský řád, protože tady je úplně jiná kultura a mentalita. Ale na druhou stranu nám zase vadí právě ten přehnaný důraz na dodržování pravidel v Evropě. Zkrátka některé kulturní zvyky a tradice a část evropské mentality nám chybí. Někdy je moc i pláže, slunce a džungle, takže po určité době si od toho potřebujeme odpočinout.
Uvažujete o další lokalitě, kde byste vybudovali něco podobného?
Lukáš: V případě Joshua Districtu, kde je vše trochu složitější než u designu, se otevírá spousta dvířek. Dostali jsme již nekonkrétní nabídku udělat něco podobného v Bangkoku a na Novém Zélandu, ale popravdě momentálně nevíme, kde nám hlava stojí, a teprve čas ukáže, čemu dáme zelenou a čemu ne.
