Pro coming out se rozhodl až ve 42 letech. Do té doby žil rodinným životem a zápasil se závislostí na alkoholu. Až nyní je šťastný

Johne, co vlastně děláš tady v České republice, co tě přivedlo do téhle maličké zemičky v srdci Evropy?

Je to rozhodně nádherná země. Přijel jsem sem před sedmnácti lety docela sám, bylo mi něco přes dvacet, můj bratr zrovna spáchal sebevraždu...

Proč, jestli se můžu zeptat?

Deprese... vlastně nevím.

Takže k tomu neměl žádný zvláštní důvod?

Ne, trpěl depresí, naboural se v autě, jel v drogách, prostě měl problémy a zabil se, a já jsem prostě potřeboval vypadnout. Odjet z Austrálie, někam zmizet.

Jsi ze Sydney?

Ano, jsem ze Sydney. Předtím jsem pracoval v reklamní branži. Pak jsem přijel sem. Udělal jsem v Barceloně TOEFL a pak jsem se přesunul sem a dostal jsem smlouvu na rok. Takže proto jsem v Česku. Hned první víkend po příjezdu jsem šel do Radosti a bylo to tam super. Bylo pozdě v noci, byl jsem tam s pár dalšími lektory a uviděl jsem na parketu nějakou holku, jak tam tancuje sama, zalíbila se mi, a najednou mě ovládl takový ten nečekaný pocit...

Ale to jsi ještě nevěděl, že jsi gay?

Ne... já to věděl vždycky. Ale to je složitý. 

Takže sis to nedokázal připustit. 

Celá ta věc je... já jsem si to náhodou připustit dokázal. Ale asi jsem lhal sám sobě. Věděl jsem to asi od deseti.

Více v Galerii

Zdroje: iStock

Jako všichni ostatní.

Jo. Přitahovali mě kluci. To jsem věděl. Ale pořád si myslím, že sexualita je hodně fluidní věc, spektrum je široké. Poznal jsem kluky, kteří tvrdili, že by s ženskou nikdy nic mít nemohli, že je to nechutný.

Golden gays...

Jo, golden gays. Ale tehdy jsem o tom hodně přemýšlel a věřil jsem, že se dá dosáhnout dokonalosti...

Co byla tvoje definice dokonalosti? Oženit se s ženou svých snů, založit rodinu...?

Tak něco. Chtěla to tak moje máma, moji rodiče, přáli si vnoučata, chtěli pro mě jen to nejlepší. Už si z té doby všechno nepamatuju, ale vyrůstal jsem začátkem osmdesátek, tehdy jsem o tom všem přemýšlel, a myslím, že když jsem viděl gaye, nebylo to nic, s čím bych se chtěl ztotožnit. Jejich život mi nepřipadal nijak skvělý. Jak se k nim lidi chovali, epidemie AIDS... nedokázal jsem si představit, že by gay mohl být otcem, a já se otcem opravdu hodně chtěl stát.

Znal jsi tehdy nějaké jiné gaye? Když jsi žil v Sydney?

V mládí ne.

Takže tvoje představa o životě gayů byla založená na tom, jak ho popisovala masmédia. Neznal jsi žádné příběhy o nich, podrobnosti z jejich života...

Ne, tehdy jsem neznal nikoho. Znal jsem jen ten pocit, který jsem získal od rodičů. Nenazval bych je homofoby, ale...

Nebyli tolerantní?

My jsme o tom vlastně nikdy nemluvili, chápeš? Vždycky jsem měl dojem, že mě odsuzují, protože nejsem nápadně mužný. Můj bratr, ten, který se zabil, byl o pět let mladší, a on byl ten správný mužný kluk... a já jsem si vždycky připadal jiný. Ale na nic homofobního si nevzpomínám. Prostě jsme o tom nemluvili. Ale určitě jsem cítil, co je normální a přijatelné a co není. Věděl jsem, že bych měl být normální, nechtěl jsem nijak vyčnívat, očividně jsem měl strach. Teď se s tím těžko smiřuju...

S čím se těžko smiřuješ?

Snažím se přijmout všechno, pro co jsem se rozhodl. Že jsem v určitém bodě svého života neměl odvahu se vyoutovat. Ale jak říkám, sexualita pro mě nikdy nebyla hybná síla.

Kdy ses poprvé vyspal s klukem? Kolik ti bylo?

Čtyřicet dva.

Čtyřicet dva?

Byl jsem dvaačtyřicetiletý panic.

Takže ty jsi přišel z Austrálie do Česka, když ti bylo asi tak 24?

Jo. Chodil jsem s holkama, ale nikdy z toho nebylo nic vážnýho.

A měl jsi s nimi sex a fungovalo to?

Jo. Fungovalo.

Ničeho zvláštního sis nevšiml?

Měl jsem pocit, že je to obtížnější, než by mělo... těžší.

Ale mít sex jsi byl schopný?

Jo, to jo. – Pro mě je důležitá intimita a hlubší porozumění. Před manželkou jsem byl zamilovaný do jedné další ženy a pak jsem se z nějakých důvodů zamiloval do své manželky.

Je to Češka?

Ano. – A nikdy, nikdy jsme se sexem neměli žádný problém. Nikdy. Tedy na začátku. Později to bylo složitější. Když o tom přemýšlím, tak to asi bylo tak, že na začátku jsem byl tak upnutý na to, čeho jsem chtěl v životě dosáhnout...

Na to, co ti určili jiní, třeba rodina? Byl jsi pod tlakem?

Jo, pravděpodobně. Takže jsem si musel najít hezkou holku, oženit se s ní, založit rodinu... vydělávat spoustu peněz, koupit dům, zplodit spoustu dětí...

... a předstírat, že jsi šťastný.

Myslím, že prvních deset let jsem nic předstírat nemusel. 

Byl jsi s ní šťastný. I když jsi věděl, že máš fantazie o mužích. A když jsi onanoval, myslel jsi na muže?

Jo, jasně.

A tvoje žena nevěděla, že se díváš na gay porno. Takže ty jsi s ní měl vztah a přitom jsi věděl, že jsi gay.

Jo.

A jak jsi to zvládal?

Taková věc se zvládá těžko. Myslím, že tehdy jsem se neměl rád. Tak to bylo. Navíc jsem byl sobec, protože jsem chtěl rodinu, děti, chtěl jsem to dokonalé štěstí.

Jak tě mohla tvoje žena mít ráda, když jsi neměl rád sám sebe? Říká se přece, že když nemáš rád sebe, nemůžeš čekat, že tě bude mít rád někdo jiný. Byla to čistá forma lásky, nebo na tobě měla ráda něco, co jsi pro ni představoval? Vytvořil jsi iluzi sebe sama, do které se zamilovala... dokonalého muže, kterým jsi chtěl být.

Myslím... neříkám, že jsem byl dokonalý, ale myslím, že jsem odvedl docela dobrou práci. Měla mě ráda, a když jsem se jí vyoutoval, chtěla se mnou zůstat, vymyslet nějaký způsob, jak by to mohlo fungovat. Byla z toho v šoku, neměla o tom ani tušení.

A co bylo dál? Co se stalo potom, cos jí to řekl?

Řeknu to popořadě. Ona, její máma a všichni si kladli zásadní otázku, opravdu bolestnou, ptala se mě na to několikrát: „Věděl jsi to už předtím? Jak jsi to mohl udělat? Jak jsi nám mohl lhát?“ A to bylo to nejtěžší, s čím jsem se musel vypořádat, ale upřímně, nikdy to nebylo vědomé rozhodnutí, neřekl jsem si: „Dobře, teď si vyberu tuhle cestu.“

Já myslím, že jsi to udělal. Vždycky se musíš rozhodnout. Aspoň když jsi dospělý. Ve dvaceti už dítě nejsi. Možná se nerozhodujeme vědomě, ale rozhodujeme se.

Ano. To je pravda. Když jsem říkal, že jsem se neměl rád, byl jsem přesvědčený, že ta moje část, která je gay, není součástí mojí identity. Že je to sice moje část, ale že ji můžu někde pohřbít, uvěznit a zahodit klíč. Opravdu jsem věřil tomu, že je to možné.

Říkáš, že jsi byl přesvědčený, že je to tvoje část. Byla jen sexuální, nebo to bylo ještě něco víc?

Nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlel jinak než jako o sexuální identitě. 

Zamiloval ses někdy do nějakého muže? Už předtím?

Ne, nikdy. Neměl jsme rád ani sebe.

Co když jsi jen bisexuální? Co když nejsi gay? Ve společnosti je spousta mužů, kteří mají ženu, rodinu, mají rádi své děti, žijí spořádaným rodinným životem... ale čas od času si to zkrátka rozdají s nějakým chlápkem. Děje se to často a oni jsou prostě bisexuální. Pokud jde o sexualitu, nikoli sexuální orientaci – to jsou dvě různé věci.

Definovat lásku je pro mě opravdu těžké. Věřil jsem, že svou manželku miluju.

Umíš si představit, že miluješ muže a žiješ s ním v partnerském vztahu?

Ano, umím. Žiju tak. Od doby, kdy jsem loni „přiznal“ sobě a jiným lidským bytostem, že jsem gay, se toho spousta změnila. 

Co tě k tomu vedlo?

Chtěl jsem se zbavit závislosti na alkoholu.

Takže ty jsi kvůli tomu začal pít? Protože jsi potlačoval velkou část svojí osobnosti.

Jo. Myslím, že to v tom hrálo důležitou roli.

Jak dlouho jsi pil? A jak moc?

Začal jsem v sedmnácti, chodil jsem pařit, všichni chlastali, v Austrálii je to běžné, lidi to prostě dělají, vytvářejí si na tom závislost. Určitě to byl způsob, jak zapomenout a otupit se. Pociťoval jsem hlubokou duševní bolest kvůli celému svému životu, kvůli tomu, co dělám. Není to jednoduché, sebere ti to spoustu energie, když musíš nosit masku.

Když žiješ dvojím životem, děláš, že jsi někdo jiný...

Já jsem vlastně nikdy dvojím životem nežil. Byl jsem v internátní škole, trochu jsem vyváděl... nikdy jsem žádnému klukovi nedal ani pusu, až do loňska. Teď trochu přeskočím... když jsem poprvé políbil muže, a to ani nebylo rande, stalo se to spíš náhodou, byla to nádhera. Vlastně mě ani moc nepřitahoval, ale ta pusa byla fantastická. Vůbec jsem nemohl přestat. A pak jsem si řekl: panebože, tohle je něco!

Takže jsi při líbání muže cítil něco úplně jiného než při líbání ženy?

Rozhodně, já...

Můžeš to ohodnotit na stupnici od jedné do desíti?

To vůbec není jednoduchý. Je tam taková spousta různých kvalitativních faktorů...

Zkus se soustředit jen na tu pusu.

No...

Takže s klukem to je za deset!

No, možná je to tak, že líbat manželku, kterou jsem miloval, je sedm bodů, možná šest, a líbat toho kluka deset. – Nevím, jestli je možné mít takovou sílu vůle, že přiměješ svoje tělo, aby tě poslouchalo, myslím sexuálně. Manželka mě pořád vzrušovala, měl jsem s ní vždycky erekci. A vždycky mi to připomene. Ale jakmile jsem jí řekl, že jsem gay, jako by se něco přepnulo, a ta moje část, která s ní dokázala spát, byla najednou pryč.

Takže pak už tě nevzrušovala?

Vůbec ne. Posledních pět let to stejně šlo z kopce. Prvních deset let jsme měli děti, stavěli dům, prostě jsme budovali a říkali jsme si, že šťastní budeme později, asi jsem na to tehdy měl energii. Ale pak, když už jsme měli děti, dům i peníze, jsem si připadal prázdný a byl jsem opravdu nešťastný. Nenaplněný. Začal jsem víc pít, pil jsem každý den pivo, IPA, to je hodně silné. Den co den jsem se zpil do němoty.

A jak dlouho ti trvalo, než ti došlo, co se s tebou děje?

Dlouho jsem věděl, že mám s alkoholem problém, začal jsem si uvědomovat, že tu je souvislost s tím, že potlačuju část sebe.

A proto ses rozhodl začít chodit na terapii?

Přistěhovali jsme se sem v červenci 2018 a přestal jsem pít v říjnu, takže pár měsíců to trvalo, tady je pivo levnější než voda, začal jsem pít ještě víc, byl jsem opilý do bezvědomí v tramvaji, v parku, několikrát mě okradli. Že přestanu pít, jsem se rozhodl jednou o víkendu. Bylo to hrozné, byli jsme v parku, byl jsem zpitý do němoty, naše děti byly šikanované nějakými jinými dětmi...

Ty jsi byl opilý s dětmi v parku?

Jo. Děti u toho byly pořád.

Jak jsou staré?

Třináct, jedenáct a tři. Kluk a dvě holky. – K tomu třetímu vůbec nevím, jak jsme přišli, protože jsme spolu spali tak jednou za rok. Ale určitě je moje, protože dvě z nich mají vzácnou chorobu metabolismu. Než jsem se rozhodl, že přestanu pít, snažili jsme se to s manželkou řešit. Já už jsem jí neměl co říct, věděl jsem, že jsem úplně všechno podělal. Začal jsem si připouštět, že jsem totální hovado. Připadal jsem si úplně prázdný.

Někdo tě přesvědčil, abys začal chodit na terapii?

Součástí léčby alkoholismu je přijetí všech svých částí, být maximálně upřímný. Navštěvoval jsem terapeutickou skupinu. Nenapadlo mě ale, že je potřeba přijmout i svou sexualitu. Pak mi ale došlo, že jediný způsob, jak se uzdravit, je být naprosto upřímný, a rozhodl jsem se na místě.

Kolik tam bylo lidí, když jsi to řekl?

Já jsem to neřekl, jen jsem si to pomyslel. Bylo tam asi deset lidí a asi o dva týdny později jsem vedoucímu řekl, že mu musím říct něco, o čem si myslím, že hraje důležitou roli v mém problému s alkoholem. Přeju si, abych měl odvahu říct, že jsem gay, ale řekl jsem něco jako, že si myslím, že nejsem úplně jednoznačně hetero. A vedoucí na to: „To je v pohodě.“ 

A on pro to měl pochopení...

Jo. A pak jsem si sestavil plán, jak to sdělit manželce. To byl další krok.

Můžeš popsat chvíli, kdy jsi jí to sdělil? Podrobně?

Bylo to naprosto příšerné. Řekl jsem jí, že jsem si uvědomil, že jednou z příčin mého alkoholismu bylo, že jsem zabil část sebe sama, kterou jsem nikdy nepřijal, a že jestli chci přestat pít a uzdravit se, musím přijmout i tuhle část.

Začala v tuhle chvíli něco tušit?

Ne, vůbec ne. Už si přesně nevzpomínám, jak to bylo, ale řekl jsem jí, že musím být upřímný, což jsem do té doby nebyl, myslel jsem si, že dokážu žít i tak. A že jsem si teď uvědomil, že to není v pořádku. A pak jsem dodal: „Jsem gay.“

A jaká byla její první, bezprostřední reakce?

Vůbec tomu nebyla schopná uvěřit, vytřeštila oči. Můžu to přirovnat ke čtyřem fázím truchlení – nejdřív byla v naprostém popření. Vůbec nebyla schopná připustit, že je to možné. Pak začala hledat důvody, proč to není možné. Pak nastaly citové výlevy, pláč...

Říkal jsi, že se chtěla pokusit vztah udržet...

Jedna z prvních věcí, které jsem jí řekl, byla, že chci, aby byla šťastná, že si zaslouží jen to nejlepší. Byla přesvědčená, že jsem bisexuální a že vlastně o nic nejde. Mně ale bisexualita vlastně nic moc neříká. Nic o ní nevím a nepřipadám si jako bisexuál.

Říkal jsi ale, že si myslíš, že sexualita může být fluidní. Není to vlastně bisexualita?

Já osobně si v této chvíli tak nepřipadám. Cítím se jako gay a asi jsem to tak měl vždycky.

Jak se díváš na Gay Pride? Podporuješ tuhle akci, nebo jsi v popření?

Pro mě je to všechno úplně nové. Vždycky jsem podporoval komunitu gayů, ne navenek,  vždycky jsem byl spíš opatrný. Teď ji stoprocentně podporuji, a protože cítím, že jsem se ochuzoval o něco, co je mojí částí, chci se přiblížit ke komunitě gayů, třeba i tím, že se tu spolu teď bavíme. Chci se tohohle dění víc účastnit.

Kdy ses seznámil se svým současným partnerem? Bylo to hned potom, co ses vyoutoval manželce? Jak dlouho ti to trvalo?

Když jsem se vyoutoval, byl jsem jako utržený ze řetězu, měl jsem pocit, že si musím  vynahradit čtyřicet let.

Jaký byl první sex s mužem? Co jste dělali?

Nebylo to tak, že bychom na to hned skočili. Mazlili jsme se, orální sex...

Která role je ti bližší?

Jako myslíš, jestli nahoře, nebo dole?

Nebo jestli jsi fexibilní.

Asi jsem spíš flexibilní. To je zvláštní, protože na začátku jsem byl rozhodně radši nahoře. Vůbec jsem si nedokázal představit...

Jak myslíš, na začátku? S muži?

Jo. Na začátku jsem se choval jako děvka.

Kolik jich bylo? Desítky? Stovky?

Ne, proboha, stovky ne. Nevím. Dvacet? Pár setkání, na začátku několik vztahů... S jedním klukem jsem ze začátku sexuálně experimentoval... Ale v té době pro mě bylo důležitější zbavit se závislosti na alkoholu. Tohle byla úplně nová část mého života a musel jsem se soustředit na střízlivost. Říká se, že když přestaneš pít, tvůj mozek naváže tam, kde jsi byl, než jsi do toho spadl, pokud jde o osobnostní zralost. Takže mě bylo zase sedmnáct. Jako gay jsem zatracenej puberťák. Prostě to není jednoduchý. Rozhodně pro mě bylo nejdůležitější zůstat střízlivý. Zároveň jsem potřeboval nasbírat sexuální zkušenosti s gayi.

Jak vypadá tvůj ideální partner? Nebo je to víc o porozumění?

Myslím, že je to víc o hlubším porozumění.

Ale vybíral sis je podle obrázků.

Někdy se stane, že jdeš s někým na rande, a když ho potkáš, tak se ukáže, že pokud jde o sex, není co čekat. Jindy jsem se sešel s někým, kdo se mi líbil na fotce, vyzařoval úžasnou energii...

... a okamžitě jste si porozuměli.

Ano. Začala fungovat chemie. Pro mě je ve vztazích hlubší porozumění a jiskření zásadní. Možná je to to, co jsi myslel, když jsi mluvil o bisexualitě. Když cítím hlubší propojení, sex nepředstavuje problém. 

A je jedno, jestli je to kluk, nebo holka.

No, teď možná...

Ještě se vrátím k okamžiku, kdy jsi manželce řekl, že jsi gay. Jak dlouho trvalo, než jste se rozešli?

Máme tři děti, takže to bylo velice těžké. Bydleli jsme dál spolu, ale úplně jsme se míjeli. Začala chodit ven, měla milence, já jsem hlídal děti... Ale pak jsem si uvědomil, že některé věci dělám kvůli ní, protože se cítím provinile.

A jak je na tom tvoje rodina teď?

Dobře. Ale trvalo to hrozně dlouho. Snažím se teď vychutnávat život. Řekl jsem to všem důležitým lidem postupně, otci, sestře, babičce... Sestra nebyla úplně překvapená, ovšem všichni ostatní byli naprosto v šoku. Ale pak mě bezvýhradně podpořili. Hlavně táta. Když jsem mu to řekl, jeho reakce byla: „To pro tebe muselo být opravdu moc těžké. Jsem s tebou, mám tě rád, můžeš se na mě spolehnout.“ Pak se chtěl ujistit, že se budu dál starat o rodinu, plnit svoje povinnosti. Což samozřejmě dělám.

Takže jsme se ženou žili spolu ještě skoro rok v jednom bytě a pak se to začalo zhoršovat. Ne přímo vztahy, ale bylo mezi námi hrozné napětí. Byli jsme manželé 16 let, rozpadal se nám vztah, máme tři děti... prostě toho bylo moc. Začali jsme se hádat. Bál jsem se odejít, byl to zásadní krok. Opustit děti a tak. Až loni v září jsem si našel byt.

A jsi teď šťastný? 

Naprosto.

Jak dlouho jsi se současným partnerem?

Sedm měsíců.

Je stejně starý jako ty?

Ne, je mladší, je mu 31. Mám radši mladší muže, starší mě vůbec nepřitahují. Přišel jsem na zajímavou věc. Měl jsem rande s několika kluky a zjistil jsem, že chodí jen se staršími muži. 

To je takový tatínkovský komplex.

Já si vážím jejich upřímnosti. Jsme třeba v Podolí a oni mi říkají, že vypadám skvěle, jako by mi bylo něco přes třicet, ale mně je jasné, že z toho nic nebude. Prostě se mi líbí muži, kteří jsou ve formě.

Chodíš do fitka?

Ano. Zhubl jsem o dvacet kilo, předtím jsem nerespektoval svoje tělo.

A chodíš do gay klubů?

Byl jsem asi už ve většině z nich. Ale zas tak úžasné to není.