Radim (29): Drogy mi doslova zničily život. Hodně věcí lituji a nyní začínám od znova

Jak to dopadne, když se obyčejný kluk z menšího města chytne drog a ty jej doslova přerostou? Z příběhu mladého muže, kterému budeme říkat třeba Radim (dotyčný chtěl vzhledem k povaze příběhu zůstat v anonymitě) občas mrazí v zádech – drogy, ztráta rodiny a kriminalita aneb deset let života, na které by Radim nejraději zapomněl.

Kdy ses k drogám dostal úplně poprvé?

Bylo mi 18 let. V tu dobu už jsem několik let kouřil, samozřejmě i marihuanu, ale v 18 letech jsem poprvé přičuchl k tvrdším drogám. U nás v Karviné jsem se totiž dostal do party lidí, ve které jely drogy ve velkém.

Neměl jsi z toho strach?

Neřešil jsem to. Měl jsem touhu drogy vyzkoušet, a hlavně jsem nechtěl být za páprdu před ostatními.

S jakými drogami ses dostal do kontaktu?

Ze začátku to byla jen párkrát extáze, pak pervitin, ale i kokain.

Kde jsi na to bral peníze?

Měl jsem to štěstí, nebo možná tu smůlu, že pocházím z dosti zámožné rodiny. Měl jsem pravidelně tučné kapesné a kdykoliv bylo potřeba, řekl jsem rodičům o další peníze. Později jsem si vydělal dost peněz i prodáváním drog ostatním.

Kdy přišel ten zlom, kdy ses z občasného uživatele stal na drogách závislý?

Bylo to asi rok poté, co jsem se s tvrdými drogami setkal poprvé. V tu dobu už jsem žil v Brně, kde jsem jel “jakože” na vysokou školu.

Jakože?

Mí rodiče si mysleli, že do Brna jedu studovat vysokou školu, ale já jsem se chtěl hlavně osamostatnit od našich a být poblíž známých z party. Většina kluků z naší party z Karviné se totiž přestěhovala do Brna.

To se tví rodiče nezajímali o to, co budeš studovat, kde budeš bydlet apod.?

Zajímali a já jsem jim také celý příběh řekl, byl ale vymyšlený. Byl jsem dost přesvědčivý a díky tomu, že se naši starali o firmu, byli neustále v zápřahu a neměli čas řešit můj život tolik do detailu. Dokonce jsem je přesvědčil, aby mi v Brně platili byt, abych nemusel bydlet na vysokoškolských kolejích. Na všechno mi skočili.

I sexuální hrátky mají vlastní pravidla. Ovládáte etiketu orálního sexu?25. 9. 2020

Takže byt, kapesné a mohl sis dělat, co jsi chtěl?

Přesně tak. Rodiče mi platili byt a nadále jsem dostával tučné kapesné, abych se mohl co nejvíc soustředit na vysokou školu. Jediné, o co jsem se však zajímal, byly drogy, večírky a kluci z party.

Takhle to ale přeci nemohlo být celý život? Nebyl to trochu krátkozraký plán?

Kámo, budoucnost jsem vůbec neřešil. Žil jsem v přítomnosti. V ten moment jsem si chtěl zkrátka užívat. Tak se také dělo. Celé dny jsem se flákal, chlastal a fetoval. Neustále jsme spolu s kluky chodili po večírcích a sjížděli kokain či pervitin. Kluci v tu dobu již drogy prodávali, nakonec jsem se k tomu dostal i já. Kapesné od rodičů nestačilo, a tak jsem si začal přivydělávat prodejem drog. Nakonec jsme se s kluky domluvili, že u mě v bytě v centru Brna budeme vařit pervitin.

Rozjelo se to ve velkém a já jsem se dostal do kolotoče, ze kterého již nebylo cesty ven. Šlapali jsme po tenkém ledě, protože kdyby to na nás prásklo, určitě bychom šli na několik let do vězení. Ale nevnímal jsem to tak. V tu dobu už jsem byl opravdu závislý a začalo se to na mně projevovat.

V té době už rodině muselo být jasné, že je pravděpodobně něco v nepořádku?

Domů jsem jezdil jen občas, takže naši nic nepoznali, ale samozřejmě jim začalo být podezřelé, proč jsem tak strhaný a hubený. Neustále jsem se vymlouval na školu, že je toho hodně. Nicméně začal jsem si všímat, že mi to už tolik nevěří.

Poprvé po třech letech, co jsem žil v Brně, mě chtěli navštívit. Abychom si spolu udělali hezký víkend. V tu dobu však můj brněnský byt vypadal hrozně. Vařil se u mě pervitin a k tomu v mém bytě bydleli dva kamarádi z naší party. Neustále jsem se vymlouval, že toho mám hodně a téměř každý víkend, který naši navrhli, jsem odmítnul s tím, že něco mám a že to nezvládnu.

Po pár měsících se na mě vše provalilo. Během jedné z dalších návštěv v Karviné už na mě rodiče čekali a začal výslech. Zpětně jsem zjistil, že jedna rodinná známá byla blízkou kamarádkou jednoho člena naší „karvinskobrněnské“ party. Tato známá se náhodou dozvěděla, co náš společný kamarád dělá a jaký je jeho život. V ten moment zjistila, že to mám podobně. Ve snaze zachránit mě, to řekla i mým rodičům. V tu dobu jsem ji nenáviděl, dnes ji za to děkuji. Rodiče si ihned začali vše prověřovat a mimo jiné přišli i na to, že nechodím na vysokou školu, o které jsem neustále mluvil. Dlouhý a velmi ostrý rozhovor nakonec vyústil v mé fyzické napadení otce. To byla tečka. Konec.

Konec kontaktu s rodinou?

Definitivní. Naprosto jsem se odřízl. A oni se mnou samozřejmě také nechtěli mít nic společného. Měl jsem pak ještě několik telefonátů od prarodičů, ale s nikým jsem nechtěl mluvit, nikomu jsem telefony nezvedal. O byt v Brně jsem přišel a samozřejmě i o tučné kapesné. Nakonec jsem začal bydlet u jednoho z kamarádů a během několika let se ze mě stala opravdu troska. Drogy mi tehdy už nic nepřinášely a byly jen pouhou úlevou od fyzické a psychické bolesti. Bylo to to jediné, co mě dokázalo udržet při životě. Vyvrcholením celé situace bylo to, že jsem se na jedné party předávkoval a dle lékařů jsem neměl daleko k tomu, abych se už neprobudil. Je to zhruba rok a půl zpět. V tu dobu jsem si poprvé uvědomil, že je něco špatně. Že bych takhle přece skončit neměl.

Trans muž Petr: „Neměli bychom společnost popuzovat menstruujícími a těhotnými muži. Dnešní doba mi připadá už za vlasy přitažená“24. 6. 2020

Na druhou stranu jsem však věděl, že to sám nezvládnu. Neustále jsem přemýšlel nad tím, kdy se opět sjedu a bude mi dobře. Naštěstí jsem někde vespod mé hlavy plné špatných myšlenek našel odvahu a obrátil jsem se na psychiatrickou léčebnu v Brně a zahájil léčbu. Vzhledem k tomu, že mé tělo bylo téměř popoháněno pouze drogami, musel jsem podstoupit jak farmakologickou (detoxikace organismu, pozn. red.), tak i psychologickou léčbu. Naštěstí se vše po pár měsících podařilo a nyní jsem již celkem v pohodě. Stále však docházím na pravidelná sezení.

Jak jde život nyní?

Konečně jsem se postavil na vlastní nohy. Našel jsem si práci a zhruba před měsícem i novou přítelkyni, takže doufám, že teď už to bude jen lepší. Určitě už nikdy nechci zažít nic podobného.

Co tě v rámci toho, co jsi zažil, mrzí ze všeho nejvíc?

Těch věcí je hodně. Ztratil jsem téměř deset let života a dal jsem svému tělu pořádně zabrat. Ztratil jsem kontakt s rodinou, který se teprve nyní velmi těžce a pomalu obnovuje. Přitom jsem mohl mít doslova vše, co jsem chtěl. Naši by mě podpořili opravdu ve všem. Peníze pro nás nebyly problém…

Zpětně mě mrzí také to, že jsme drogy prodávali a tím vlastně podporovali podobné životní situace, jakou jsem zažil já. A to je něco, co mě pravděpodobně bude sžírat do konce života. Ačkoliv mi drogy zničily část života a hodně věcí lituji, teď začínám od začátku a věřím, že to dopadne dobře.

Zdroj: Jan Witek