Gay je mrtev. Ať žije demisexuální homoromantik!
S jedním slovem si nevystačíme
Když američtí výzkumníci dali mladým LGBT+ lidem v dotazníku prostor, aby místo zaškrtávání předem daných možností sami slovně popsali svou sexuální orientaci, vrátila se jim víc než stovka různých odpovědí. Kategorie gay, lesba, bisexuál prostě přestaly stačit. Jednalo se o výzkum The Trevor Project, který poskytuje mladým LGBT+ lidem v USA psychologickou pomoc v krizových situacích. Takže se výzkumníci odpovědí typu biromantický demisexuál nebo asexuální panromantik nezalekli, ale naopak je vzali jako zajímavou generační výpověď.
Vlastní popis své sexuální orientace zvolil každý pátý respondent nebo respondentka. A obvykle přitom rozlišovali mezi tím, ke komu jsou přitahováni sexuálně a do koho se zamilovávají. Tělesná přitažlivost a cit bývají většinou zaměřeny na tu stejnou osobu, ale rozhodně tomu tak není vždycky. Například asexuální panromantická orientace znamená, že daný člověk nemá touhu navazovat sexuální styky a přitom u něj může vzniknout romantický cit ke komukoli – k muži, ženě i nebinární osobě. Demisexuální biromantická orientace zase znamená, že tato osoba začne pociťovat sexuální přitažlivost až ve chvíli, kdy si k partnerovi či partnerce vybuduje silnou citovou vazbu. A romantický vztah navazuje s muži, nebo ženami. Jednoduše řečeno, tahle holka na jednu noc do postele nepůjde. Když o sobě nějaký muž řekne, že je heterosexuální aromantik, v překladu pro starší generace to vlastně může znamenat, že je děvkař (nezamilovává se a sex má pouze se ženami).
Jak je vidět, nové názvy většinou neoznačují nic, co by tady už dříve nebylo. Mládež však při popisu své identity chce vystihnout drobné nuance, a ne se hodit do jednoho obřího pytle s milionem dalších nespecifikovaných gayů a leseb.
I heterosexuální kategorie začíná být příliš těsná
I mladým heterosexuálům přestává jejich stará zavedená kategorie vyhovovat. Zahraniční výzkumy ukázaly, že třetina mladých lidí odmítá nálepku heterosexuál, přestože jsou přitahováni k opačnému pohlaví a mohli by se jí označovat. Vadí jim medicínský i politický kontext – lidé z heterosexuální většiny diktují celé společnosti pravidla, která s ničím jiným než heterosexualitou nepočítají.
J. Walter Thompson’s Innovation Group, která se zabývá předpovídáním trendů, už v roce 2016 zjistila, že jen 48 % lidí z Generace Z se identifikuje striktně jako heterosexuální – oproti 65 % mileniálů. Stejně tak ve Velké Británii v loňském výzkumu agentury YouGov vyšlo, že ve srovnání s rokem 2015 se osmkrát zvýšil počet mladých identifikujících se jako bisexuálové. Naopak poklesl počet heterosexuálů.
Co všechno ovlivňuje sexuální orientaci
Sexuální orientace je velmi osobní záležitost, kterou nejde tak snadno rozškatulkovat do pár kategorií. Pro spokojenost s vlastním životem si každý musí upřímně a bez přetvářky najít své vlastní nastavení, které mu vyhovuje. Sexuální orientaci navíc utváří mix několika faktorů: genderová identita, sexuální chování a pociťovaná přitažlivost.
Přitažlivost pak může být nejen fyzická, ale i citová. Anebo naopak nemusí existovat vůbec, jako u asexuálů nebo u graysexuálů, kteří jsou schopni zažít sexuální vzrušení jen zřídka a v nižší intenzitě. No copak by se všechny tyto drobné, ale podstatné rozdíly mohly rozpustit v jedné velké obecné kategorii?
Způsob, jímž mladí lidé začínají označovat svou sexuální orientaci, jim dovoluje vyjádřit, jací sami jsou, koho hledají, jaká je jejich ideální představa vztahu. Grayromantický polyamorní homosexuální člověk o sobě říká, že se zamilovává jen občasně, je přitahován k osobám stejného pohlaví a vyhledává vztahy více než dvou lidí. Takto detailní představu o životě by pouhé slovo gay nedokázalo sdělit.
Proč na slovech tolik záleží?
Určitě padnou námitky, že je to jen hra se slovy, aby se mladá generace udělala zajímavější. Ale pro člověka z menšiny je důležité najít si pro sebe označení. Poznat, že není nezařaditelná anomálie, ale identita, kterou společnost rozeznává a se kterou počítá. „Najít slova, která dokážou popsat moji sexuální identitu, může být okamžikem osvobození. To je právě ten rozdíl mezi pocitem odcizení a naopak porozuměním a přijetím sebe sama,“ vysvětluje Rory Gory z The Trevor Project.
Zapomeňte na zavedené pořádky, popusťte uzdu fantazii a zkuste si popsat svou sexuální orientaci s použitím slovníčku níže. Nebojte se vytvářet i nová slova, která popíšou právě vás. Například autorka tohoto textu je monogamní heteroromantická heterosexuální žena.
ROVINA SEXUÁLNÍ TOUHY
Demisexuál – sexuální přitažlivost pociťuje, až když má k partnerovi silný citový vztah
Asexuál – nepociťuje sexuální přitažlivost
Pansexuál – přitahován ke všem bez rozdílu
Bisexuál – přitahován jak k mužům, tak k ženám
Graysexuál – sexuální touhu pociťuje pouze občas a jen v určité míře
Sapiosexuál – vzrušuje ho inteligence partnera (sexy mozek)
Androsexuál – přitahován k osobám s typickými znaky, které přiřazujeme mužům. Na genderu dané osoby nezáleží (může to být i žena s dominantním chováním, svalnatým tělem apod.)
Gynesexuál – přitahován k osobám s typickými znaky, které přiřazujeme ženám. Na genderu dané osoby nezáleží.
Abrosexuál – jeho sexuální orientace se neustále mění
Quoisexuál – koncept sexuální touhy a sexuální orientace je mu zcela cizí, nerozumí mu (čti kua-sexuál, z francouzštiny quois = co)
Ceterosexuál – přitahován k nebinárním lidem, kteří se necítí ani jako muž, ani jako žena
ROVINA CITOVÝCH VZTAHŮ
Heteroromantik – zamilovává se do osob opačného pohlaví
Homoromantik – zamilovává se do osob stejného pohlaví
Biromantik – zamilovává se do osob mužského i ženského genderu
Panromantik – zamilovává se do osob všech genderů
Demiromantik – zamiluje se, až s partnerem naváže silný mezilidský vztah
Aromantik – nezamilovává se