Absolvujte svůj pohřeb a napište závěť – zbavíte se deprese a budete chtít znovu žít, tvrdí ti, co navštívili „kavárny smrti“
Straight friendly
Zdroj: iStock

Absolvujte svůj pohřeb a napište závěť – zbavíte se deprese a budete chtít znovu žít, tvrdí ti, co navštívili „kavárny smrti“

Nejen v souvislosti s pandemií koronaviru, která mnohé lidi přivedla na pokraj existenční nouze, ale jednoduše ruku v ruce s moderním světem rapidně roste počet lidí, kteří trpí různými duševními problémy a depresemi. Stejně tak vzrůstají i počty sebevražd. Zatímco ale někteří přistupují k léčbě medikamenty, navštěvují psychologa/psychiatra příp. se v krajním případě nechají hospitalizovat, v Jižní Koreji našli recept na nový (šťastný) start do života. Ještě předtím ale bude nutný dotek smrti – a to ve speciálních kavárnách, kde si lze i poležet v rakvi…
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
3. 9. 2020

I když myšlenka na vlastní pohřeb pravděpodobně nikoho příliš nerozradostní, pravdou je, že zejména lidé, kteří přišli do bezprostředního kontaktu se smrtí, nezřídka přehodnotí vlastní priority a rozhodou se změnit život. A přesně na tomto základu je vystaven i princip „kaváren smrti“, které aktuálně v Jižní Koreji rostou doslova jako houby po dešti. Ačkoliv se tedy některé aktivity, do nichž se návštěvníci zapojují – od oblékání se do smutečního oděvu přes tvorbu vlastní smuteční řeči až po ulehnutí do rakve – může zdát jako poměrně extrémní, hlavním záměrem je v člověku podnítit sebereflexi. „Je to skutečně hodně divoké, ale hlavním cílem je připomenout návštěvníkům hlavní smysl život – to, na čem záleží, aby se mohli soustředit na vše, za co pociťují vděk,“ shrnuje tak dokumentarista Ravi Patel, který se právě na fungování kaváren smrti zaměřil v jednom z dílů svého cestovatelského pořadu.

<Path> Lenka Králová: Trans ženy ve sportu mi nevadí. Povolila bych doping pro všechny a byl by klidZdroj: Jan Witek, Oliver Cuadra

Co je v životě důležité, ukáže až blížící se smrt…

Celá pohřební zkušenost pak účastníky nutí k tomu, aby si uvědomili, jak je život pomíjivý, a čas, který na světě stráví, omezený. K upomenutí si na tyto skutečnosti pak mj. slouží i pořízení fotografií na parte a sestavení vlastních posledních slov, která by si přáli mít na náhrobku… Všichni jsou navíc při posezení u hořících svíček u svých pohřebních fotek vybízeni, aby zvážili, jak by žili svůj život, kdyby jim zbývalo jen půl roku, a odpovídali na otázky, zda je něco, čeho v životě litují.  Před samotným smutečním obřadem jsou pak účastníci povzbuzování k poslednímu smíchu, ten jim však podle Patela doslova zmrzne na rtech ve chvíli, kdy je muž v černém rouchu odvede do místnosti plné dřevěných rakví.

V zavřených rakvích pak všichni pobývají po dobu 15 minut. Po té, co se zase vrátí „do světa živých“, následuje fáze psaní posledních dopisů blízkým – ty jsou následně předčítány i nahlas. „Když člověk píše závěť a dopisy svým blízkým, vyvstává před ním to, co je v životě opravdu nejdůležitější. Uvědomí si, že život je o lidech, které miluje a kteří milují jeho, a také o tom, jak si vzájemně obohacují své bytí,“ popisuje pak Patel svůj zážitek.

Pohřbi stres!

To, proč se podniky, v nichž lidé dobrovolně uléhají v černých šatech do rakví, rozmáhají právě v Jižní Koreji, je nasnadě. V zemi je totiž zaznamenána nejvyšší míra sebevražd mezi všemi vyspělými zeměmi (a v Soulu je dokonce již jeden most označován jako „Most smrti“…) a také je zde nejdelší pracovní týden na světě (trvá neuvěřitelných 52 hodin!). Jihokorejci se pak právě tím, že si na vlastní kůži prožijí svůj pohřeb, snaží mj. přehodnotit své priority a vypořádat se také s epidemií workoholismu. Ostatně – do kaváren smrti své přetížené zaměstnance nezřídka posílá samo vedení firem. Přitom právě jihokorejský workoholismus a do jisté míry bizarní kavárny smrti pak jen dokreslují absurditu toho, jak moc se lidé snaží zvládat svůj stres pramenící jednoduše z moderní doby samotné.

Sociální služba i byznys

Zatímco služby kaváren smrti jsou klasicky placené a fungují na komerčním principu, např. v Soulu od roku 2012 funguje také Hyowon Healing Center, které „falešné pohřby“ i s kompletním servisem nabízí zdarma, a to díky finanční podpoře zdejší pohřební služby. I zde absolvují návštěvníci instruktážní přednášku a následně jsou zavedeni do sálu s květinami a rakvemi, kde mohou psát např. svou poslední vůli a následně ulehnout do rakve.

Nutno ale dodat, že např. služeb tohoto centra nezřídka využívají nejen lidé trpící depresemi nebo ti, kteří zvažují sebevraždu, ale také lidé, kteří trpí nevyléčitelnými – smrtelnými nemocemi a jednoduše se chtějí připravit na to, až přijde konec…(fakt, že sem firmy posílají také své zaměstnance v rámci motivačních programů, pak působí o to šíleněji…). Podle provozovatele centra se ale drtivá většina lidí po absolvování rituálu cítí „osvěženě“ a více naživu. Jen mezi roky 2012 a 2016 pak tuto službu využilo na 15 000 lidí.

<Path> Lidé nechtějí umírat sterilně a sami. „Průvodce umíráním“ již najdete i v Česku, pomohou celé rodiněZdroj: Redakce

Smrt jako tabu

Ačkoliv v Jižní Koreji jsou tedy populární kavárny smrti, kde návštěvníci mohou simulovat vlastní skon, v jiných částech světa fungují podniky podobného názvu, zaměřují se ale jednoduše na téma smrti jako takové. Právě umírání je totiž i dnes velkým společenským tabu a vyrovnávání se se smrtí blízkých nebo i blížícím se vlastním koncem, je tak stále tématem, kterému není věnován dostatek pozornosti.  A tak lidé mohou hledat nejen odbornou pomoc, ale jednoduše i sdílet své prožitky s ostatními v podobné situaci právě v podobných zařízeních. Pokud ale někdo k „prozření“ potřebuje ulehnout do rakve, nemáme nic proti. Zejména pokud si po zážitku, který někteří, kdo jej absolvovali, popisují jako to nejděsivější, co se jim kdy stalo, rozmyslí třeba vlastní sebevraždu…

Zdroj: insider.com, cnbc.com, nytimes.com

Populární
články

E-Shop