Objevte v sobě superhrdin(k)u! Díky alter egu budete úspěšnější a sebevědomější. Beyoncé a Adele dokazují, že to funguje

Dosahovat svých cílů, mít skvělé (nejen) pracovní výsledky a nenechat se přitom „semlít“ vlastními obavami a strachy – to je klasický recept na úspěch. Ovšem zatímco rada je to velmi prostá, její uvedení do praxe je o mnoho obtížnější. Vyprávět by mohly i takové hvězdy jako Beyoncé nebo Adele. Obě zpěvačky ale přirozeně zvolily metodu dosažení úspěchu a zbavení se vlastních nejistot, kterou odborníci nazývají Batman effect. A pokud bychom jej velmi stručně shrnuli, jedná se o postup, kdy člověk začne při veřejném vystupování jednoduše využívat své alter ego…

Když se o tzv. Batman effectu začalo hovořit poprvé, bylo to v kontextu práce s dětmi. Podle výzkumu z roku 2016 totiž děti, které předstírají, že jsou nějakou silnou, mocnou nebo pracovitou pohádkovou postavou (Batmanem, ale také Bořkem stavitelem nebo Dorou průzkumnicí), vykazují vyšší míru pracovní a výkonností motivace než děti, které „vystupují samy za sebe“. Právě převzetí charakteristik konkrétní smyšlené postavy ale může pomoci prakticky každému, a to i dospělým.

Elis Mraz: „Po účasti v Hlasu Československa jsem měla sebevědomí na nule. Lidé si myslí, že známé osobnosti mají snový život. Opak je pravdou“24. 6. 2020

Alter ego pro každého

Pro konkrétní příklady přitom rozhodně není nutné chodit daleko. Dnes světoznámá zpěvačka Beyoncé v počátcích své kariéry nebyla tak sebevědomá, jako je dnes, a tak – aby byla vůbec schopná vystoupit na podium před své fanoušky – si vytvořila alter ego, Sashu Fierce. „Obvykle, když uslyším první tóny písně, nasadím si jehlové podpatky a ještě než stihne přijít nervozita, objeví se Sasha Fierce. Moje držení těla i způsob, jakým mluvím a vystupuji, to vše je rázem úplně jiné,“ uvedla tak Beyoncé v interview s Oprah Winfrey v roce 2008. Tuto strategii pak využívala ještě následující dva roky, než získala dostatek sebevědomí a také pocit, že tuto psychologickou berličku může konečně odložit. Svým postupem ale inspirovala dokonce i svou kolegyni Adele, která pro změnu v roce 2011 redaktorům časopisu Rolling Stone přiznala, že si vytvořila alter ego Sashu Carter, která byla kombinací fiktivní Sashy Pierce a reálné country hvězdy June Carter. Adele pak prohlásila, že právě vystupování á la Sasha Carter jí pomohlo při koncertech během těžkého roku, kdy se rozešla s partnerem. Ovšem nejen ve světě hudby se lidé uchylují k vystupování pod svými alter egy, seznam autorů, kteří své knihy píší pod pseudonymy, by nepochybně vydal na několik obsáhlých článků. Nutno ale dodat, že utvoření vlastního alter ega rozhodně není jen trikem pro popové hvězdy a spisovatele…

Velmi specifickou branží, kde na alter egu vše doslova stojí a padá, je také drag (travesti show), tedy představení, v jehož rámci muži vystupují jako ženy, které napodobují a parodují. Nejenže tak narušují určitý koncept genderové binarity (tedy že existují pouze dvě pohlaví, která jsou daná a neměnná), ale zároveň se pro ně právě kostým stává možností, jak být v podstatě někým úplně jiným. „V civilu jsem hodně nenápadnej, vlastně se i docela stydím. Ale ve chvíli, kdy se nalíčím, vezmu paruku, šaty a boty na podpatcích, jsem sebejistá sexy baba, čímž najednou získávám taky na tom sebevědomí. Navíc si můžu dovolit říkat věci, který bych jinak z pusy nevypustil. Přitom ta žena, kterou ztvárňuju, je ode mě samotného úplně oddělená. Když se pak zas převleču do civilu, jako by nebyla,“ popisuje velmi ojedinělou perspektivu přijetí alter ega český travesti performer. A vlastně tak také poukazuje na další aspekt, který se k tématu pojí – tedy možnost distancování se od situace…

Hoďte zpátečku a neberte si věci osobně

Podle psychologů je přijetí alter ega velmi silnou formou distancování se od aktuálního dění, což člověku umožňuje oprostit se také od bezprostředních pocitů, které nezřídka velmi komplikují vnímání nastalé situace. „Samo distancování se nám poskytuje více prostoru k racionálnímu hodnocení toho, co se zrovna děje,“ tvrdí přímo Rachel White, odborná asistentka v oboru psychologie. Dle jejích slov pak právě určité odosobnění pomáhá potlačovat nespočet nežádoucích pocitů, ale také zvyšuje sebekontrolu i vytrvalost při plnění náročných úkolů. To dokládají dokonce i objektivně měřitelná data – když byli totiž účastníci experimentu zaměřeného na psychologický distanc podrobeni lékařským měřením, ukázalo se, že v případě, že pracovali s konceptem určitého odosobnění, snížila se jejich srdeční tepová frekvence i krevní tlak, jejichž hodnoty jinak ve stresových momentech naopak rostou.

Ve chvíli, kdy se tedy lidem podaří nahlížet na dění z širší perspektivy, v podstatě se neponoří do svých bezprostředních pocitů a dojde k navýšení jejich sebekontroly. V konkrétní rovině tak ten, kdo si v zaměstnání vybuduje své vlastní výkonné alter ego a např. bude vystaven konfrontaci s kolegy či vedením, dokáže reagovat v mnohem větším klidu a bez zbytečných projevů emocí.

Role sem, role tam

Na koncept utvoření si alter ega by však bylo možné nahlížet i z dnes již klasické perspektivy tzv. dramaturgické sociologie, která vznikla ve druhé polovině minulého století na základě díla Ervinga Goffmana – Všichni hrajeme divadlo. Autor v něm analyzuje společenský život za užití analogie s divadelním prostředím a ukazuje, jak člověk i během jediného dne dokáže vystupovat jako několik různých osob v souladu s tím, v jakém prostředí se zrovna pohybuje a jaké nároky a očekávání jsou na něj kladeny. Kdybychom tedy měli být konkrétní, ráno např. muž vstává jako manžel a otec, vyjadřuje lásku, péči a chová se adekvátně k této situaci. Po příchodu do zaměstnání se mění v managera, kdy logicky roli manžela a otce odkládá a přijímá post rozhodného šéfa. Zcela jinou roli pak zastává např. odpoledne při setkání s přáteli a opět zase večer po návratu domů.

Pěstování kvásku, domácí chleba i těstoviny – koronavirus nás donutil změnit stravování a omezit plýtvání. Jak vytrvat?8. 9. 2020

Člověk pak zcela podvědomě řídí také dojmy, které na okolí vytváří, přičemž při hraní rolí Goffman rozlišuje mezi těmi, kdo hrají „upřímně“, a těmi, kdo jsou dle jeho terminologie „cyniky“. Ti sice svou roli hrají dle očekávání, ale sami se s ní neztotožňují. Ačkoliv právě myšlenka, že by někteří lidé mohli být jen cynickými manipulátory přizpůsobujícími se dle vlastních potřeb a zájmů situaci, vzbudila největší kritiku, pravdou je, zrovna celá koncepce utvoření alter ega, tzv. Batman effect a snaha o „odosobnění“ tuto teorii do jisté míry znovu křísí k životu. Přeci jen být upřímný a odosobněný zároveň jednoduše nejde. Ale jak naznačuje aktuální praxe, alter ego může být člověku skutečně velmi nápomocné. Ať už se tedy rozhodnete „být Batmanem“ nebo zvolíte jinou (potřebě odpovídající) postavu, zjevně to bude jen ku prospěchu věci. Ideálně ale buďte trošku „herci-cyniky“, protože v případě prohánění se městem v kostýmu netopýra byste spíše než postup v kariérním žebříku mohli očekávat pobyt v zařízení specializované psychiatrické péče…