Režisér Vít Klusák: „V rámci dokumentu V síti jsme natočili ohromné nechutnosti, se kterými se děti mohou setkat na internetu“

Co říkáte na úspěch, který zaznamenal dokument V síti?

Vybavuji si moment, kdy jsme s výkonnou producentkou Pavlou Klimešovou asi čtrnáct dní před premiérou seděli a ladili, jak přesně bude uvedení do kin vypadat. V tu dobu jsme se dokonce začali sázet, zda s dokumentem překonáme hranici 100 tisíc diváků. Zda je vůbec možné, aby to dokument tohoto typu dokázal.

Ačkoliv uvádění do kin není olympiáda a nejde o to bořit podobné rekordy, protože důležité je, aby byli filmem či dokumentem diváci zasaženi a měli potřebu o něm diskutovat. I přes to všechno nás zajímalo, zda těch pomyslných 100 tisíc přeskočíme. Říkali jsme si, že by bylo krásné, kdyby se to do půl roku povedlo. Pak jsme si sedli na zadek. Po prvním víkendu jsme měli 115 tisíc diváků. Měli jsme z toho obrovskou radost.

Více v Galerii

Zdroje: Archiv Vít Klusák

Za tvrdou práci přišla odměna?

To máte pravdu. Je to běh na dlouhou trať. Celovečernímu dokumentu se člověk k momentu premiéry věnuje dva až dva a půl roku a celou dobu nevíte, zda to zarezonuje. Takže když dostanete takhle silnou pozitivní zpětnou vazbu, tak je to velká radost.

Zároveň určitě můžete říct, že jste naplnili i to, aby byli diváci dokumentem zasaženi…

To je pro nás ještě důležitější. Podařilo se nám proniknout tam, kam se běžný dokumentární film normálně nedostane. Řešil to kde kdo. Vzhledem k tomu, že se s kolegyní Chalupovou ve filmu objevuji, tak jsem dostával feedback i přímo na ulici. Jsem také rád, že se dokument dostal i k lidem, kteří dokumenty normálně nesledují.

Je pravda, že odezva by byla ještě větší, nebýt koronaviru?

Ten to v jednu chvíli úplně přizabil. V době, kdy vláda zavřela vše (včetně kin), jsme měli okolo 30 tisíc diváků denně. Multiplexy nás hrály osmkrát i desetkrát denně. Já jsem si to však pracovně v duchu vyložil jako lekci pokory, protože to byla opravdu jízda. Lidé z naší distribuční společnosti, kteří jsou ve svých názorech hodně střízliví říkali, že kdyby nepřišel koronavirus, tak V síti by byl jeden z mála českých filmů, který mohl atakovat milionovou návštěvnost. K dnešnímu dni máme asi 530 tisíc diváků.

Kde vznikl úplně prvotní nápad vytvořit dokument s takovým obsahem?

Úplně první impuls pochází od lidí z O2 z projektu Chytrá škola, který se zabývá vzděláváním mladých lidí o tom, jak se zodpovědně chovat na internetu. Jeden takový projekt má i Palackého univerzita (E-Bezpečí). V době, kdy nás v O2 oslovili, zrovna odevzdali výzkum, kterého se zúčastnilo 27 000 dětí. Z tohoto výzkumu vyplynula znepokojivá data o tom, že narůstá počet zneužitých dětí na internetu. V O2 si přáli, aby z toho vzniklo nějaké kontroverzní a virální video.

Pan ředitel, který to dostal za úkol, byl na dovolené a byl ubytován v jedné horské boudě, kde jsem shodou okolností se Zdeňkem Pohlreichem dříve natáčel jeden z dílů pořadu Ano, šéfe. Majitelka té horské boudy, se po debatě s dotyčným ředitelem odkázala na mě, že se mnou má strašně dobrou zkušenost. Na to konto se mi z O2 ozvali. Teprve poté jsem začal přemýšlet o celkovém konceptu tehdy ještě virálního videa.

Jak jste došel k finální podobě?

Věděl jsem, že musím jít určitou krystalickou cestou. Že to nesmí být moc překombinované. Tak jsem si řekl, že si to ohrožené dítě vyrobíme. Jak jinak lidem nejautentičtěji ukázat, co se dětem v pokojíčku může stát?

To už jste spolupracoval s Bárou Chalupovou?

Oslovil jsem ji, aby tam byl i dívčí element a Bára navíc zpracovávala spoustu témat o darknetu, takže se vyzná v temných zákoutích internetu. Společně jsme vyrazili do O2, kde nám představili všechny statistiky a svůj záměr. My jsme se pak pustili do vlastního výzkumu, kdy jsme si udělali falešný profil na jedné platformě. To, co jsme v následujících dnech zažili, bylo neuvěřitelné. Obrátily se na nás stovky mužů s neuvěřitelnými nabídkami.

Řekli jsme si, že by byla obrovská škoda reflektovat tuto skutečnost jen v nějakém krátkém videu. Rozhodli jsme se proto vytvořit nezávislý film.

Když jsme u těch zpráv, používali jste různé služby. Reagovali na to nějak zástupci těchto služeb, když zjistili, co se děje pod jejich pokličkou?

Zhruba tři měsíce před uvedením filmu v kinech jsme se setkali s vysokým managementem Seznamu, jehož stránku Lidé.cz jsme v rámci našeho projektu ke komunikaci využívali hodně. Celý ten problém jsme jim prezentovali, dokonce jsem během našeho setkání na počítači nechal zapnutý jeden z profilů našich dívek. Během hodinového setkání se tam vyrojilo x desítek vzkazů. Tím, jak to viděli v reálném čase, se nestačili divit.

Řekli nám, že se tím budou zabývat, že to na nich hodně zapůsobilo. Na druhý den mi řekli, že dokonce zvažují, že to buď zavřou, nebo prodají. Nicméně od novinářů ani od veřejnosti nepřišel nějaký větší impuls, takže nakonec neměli důvod s tím něco udělat.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Ačkoliv v dokumentu vystupují jen holky, zneužívání dětí na internetu se týká i kluků, jak moc jste řešili i tuto stránku věci?

Narážíte na jednu z největších slabin našeho filmu. Snažíme se to ve verzi pro děti dohnat. Jsou tam dotočené promluvy holek a na třech v místech v dětské verzi zdůrazňujeme, že se to týká i kluků. Nicméně kluka v dokumentu nemáme ze dvou důvodů. Za prvé se nám nedařilo sehnat kluka s takhle specifickým nehereckým a důvěryhodným projevem, který by byl starší 18 let, přitom by působil jako 12letý. U holek je to totiž jednodušší. Kluci mají jinak posazený hlas, vousy i rysy obličeje, které je prozradí.

Druhá věc je, že do toho ještě vstupuje téma sexuální identity a orientace. Kluci v tomto citlivém věku, kteří mají tu potřebu psát si s nějakým chlápkem, si také ověřují, zda se jim spíše nelíbí kluci. Věděli jsme, že nebudeme mít kapacitu k tomu, řešit tam ještě tohle podtéma.

Hovoříte neustále o mužích, ale co ženy? Myslím tím ženy, které mohou zneužívat mladé kluky na internetu?

Z těch 2 500 kontaktů, které nás v rámci natáčení filmu oslovily, bylo zhruba 30 žen, z čehož si troufám odhadnout, že polovina byla natolik podezřelá, že je jasné, že jsou to chlapi. Ženy tímto způsobem nefungují a experti říkají, že když ano, tak většinou jen za účelem vydírání a nejde jim o nějaké uspokojení. Ale je pravda, že v konečném důsledku se zneužívání na internetu týká kluků úplně stejně, dokonce v tom citlivém věku 11 až 12 let jsou ještě ve větším ohrožení než holky.

Hovoříme o 2 500 kontaktech. Všechny tyto kontakty již prověřuje policie?

To je trochu složitější. Policie se nejdřív zabývala hlavně muži, kteří se dostavili na osobní schůzky, protože to brali jako přípravu trestného činu. Teprve před třemi měsíci nás požádali o dodání dat k dalším několika desítkám mužů, kteří komunikovali pouze online. K dnešnímu dni se policie zabývá asi 55 muži, u kterých vyhodnotili, že komunikace trvala dostatečně dlouho, byla dostatečně brutální, průkazná a nebezpečná.

Je nutno brát v potaz, že holky stihly komunikovat asi “jen” s 500 muži. Těch 2 500 bylo oslovení. Zkrátka chlápci, kteří vyslali signál, že by si chtěli povídat apod. Policie třeba neřeší chlápka, který napsal, že je jedna z našich dívek krásná a že by chtěl vidět, jak si to dělá. Ačkoliv je to hrozné jednání, policie potřebuje, aby kontakt trval déle, aby bylo jasné, že se třeba nespletl a nechtěl psát někomu jinému.

Je pravda, že se na nás kvůli toho obracejí lidé a píšou nám, proč nejsou stíhaní všichni, že je to hrozné. Ale bohužel to není tak jednoduché.

Proto je asi primární dělat osvětu z druhé strany? Začít od rodičů a dětí?

Přesně tak, takhle lze celý problém řešit daleko efektivněji. Nejslabším článkem tohoto fenoménu jsou především rodiče, kteří si myslí, že když dítě sedí u počítače v pokoji, tak je v naprostém bezpečí. 65 procent českých rodičů vůbec neví, jaké stránky jejich dítě navštěvuje. Přitom děti žijí online i tři až čtyři hodiny denně.

Rodiče tak každý den vypouští dítě na jakýsi ostrov, o kterém netuší, kde je, co se tam děje, jací obyvatelé tam jsou, jaké tam platí zákony a pravidla. Nic. Děti se po třech hodinách z tohoto ostrova vrací a nikdo se jich nezeptá, jaké to tam bylo. Tím, že je to jen virtuálně, rodiče si neuvědomují, že by mohlo hrozit nějaké nebezpečí. Ale to je mylná představa. Děti tam vše prožívají velmi intenzivně a silně. Včetně toho, že se zamilovávají apod. Vlastně i sexualita dnešních dětí začíná na internetu. A to u tvrdého porna, což jim zase může zkreslovat představu o tom, jak by se měly chovat během svého prvního sexu. Takže internet je opravdu velmi silný zdroj informací, a to si rodiče neuvědomují.

Proto se vracím k tomu, že ten problém není až tak řešitelný na straně mužů, ale na straně dětí, rodičů a třeba i učitelů, kteří musí šířit osvětu a upozornit ty, kteří by se mohli stát obětí. Internet je opravdu nebezpečný. A to ve filmu není vše. Natočili jsme opravdu daleko horší nechutnosti, se kterými se tam děti mohou setkat.

Je ve vašem zájmu natočit nějaké pokračování dokumentu?

Tento dotaz dostávám celkem často, ale osobně se nechci uzamknout v jednom šupleti a dalších deset let točit o nešvarech internetu. A to těch témat existuje skutečně mnoho.