Kateřina Koki9 Mlejnková: „Dlouho jsem byla ve stresu a byla na sebe přísná, ale pak jsem si uvědomila, že je život úplně o něčem jiném.“
Už při příchodu na dnešní rozhovor jsem viděl váš úsměv od ucha k uchu. To je něco, co vás docela charakterizuje – pozitivní nálada a pozitivní přístup k životu. Je to tak?
Ano. Mám to po babičce. Umím tedy být i vážná, ale většinou i v rámci vážných situacích najdu něco vtipného.
To je docela umění, to dnes moc lidí neumí. Nebo se mýlím?
Je pravda, že v Česku někdy narážím na lidi, pro které jsem až moc energická – s příliš velkým přívalem pozitivní energie. Někteří lidé to zkrátka nedokážou vstřebat.
Jak tedy zní váš recept na pozitivismus?
Myslím si, že se to v člověku pěstuje tak nějak odmalička. Mě k tomu vedla má maminka, která to má zase od babičky. Čím jsem starší, tak jsem stále více jako ony. Tak nějak se to u nás přenáší z generace na generaci. Snažíme se vždy na všem najít to pozitivní a ukazovat to i dalším generacím.
Je pravda, že i kamarádi mi vždy říkali, že mám strašně otevřenou mámu. Že vůbec nehrotí mé stylové vyjádření a experimenty. A to jsem si dříve třeba holila obočí apod. Vždy řekla, že to doroste, ať si to užiju…
Tudíž brala vše na pohodu? I tetování a piercingy, které na vás vidím?
Byly jsme domluvené, že tetování podstoupím až od osmnácti. Ale to bylo hlavně kvůli tomu, abych to dělala s nějakým rozmyslem a je pravda, že to udělala dobře, protože to, co mě tenkrát napadalo, bych dnes asi na těle nosit nechtěla. (smích) To byly takové teenagarské nápady.
Nicméně, když se tak na vás dívám, všude máte barvy – tetování, make-up, vlasy. I to vyjadřuje váš pozitivní přístup k životu?
Ano. V tetování se dokonce hodně prolínají různé motivy, které představují mé zážitky, mou motivaci, vize atd. Jedno z tetování je třeba kobra objímající citrón. Ačkoliv kobra samotná může působit trochu temně, objímá citrón, což je jeden z mých životních symbolů. Symbolizuje pro mě určitou živost a šťavnatost. Což právě ta kobra chrání. Na první pohled to může působit temně, ale má to své kouzlo.
Zmínila jste slovo “temno”. Najdou se ve vašem pozitivním životě i temné okamžiky?
Určitě. To, jak mě vidíte veselou, stejně tak dokážu být i smutná. Děje se to asi jednou měsíčně, kdy mám svůj tzv. „down stav“. Je to dost spojeno s ženským hormonálním cyklem. Hodně to na sobě vnímám. Není to deprese, ale v tomto období si vždy říkám, zda má smysl to, co dělám, že jsem nahraditelná. Rojí se mi v hlavě spousta podobných myšlenek. Ale vždy se mě to drží třeba jen dva dny.
Takže během těch dnů jste raději zavřená doma?
To úplně ne, ale třeba probrečím celý večer. V ten čas mě dokonce dojme i kdejaká reklama na YouTube. (smích) Tento stav však vždy sám odezní. Protože jinak k životu přistupuji opravdu pozitivně.
To se ostatně projevuje i na vaší práci? I proto jste tak žádaná?
Asi ano. Často mi lidé říkají, že s mou prací je vždy spojena báječná energie. Hrozně ráda tou energií nabíjím i ostatní.
Je tohle váš recept na úspěch?
Můj recept na úspěch se skládá ze slušnosti a lásky pro věc. Když je člověk vychovaný, sám sebou a k tomu cítí lásku pro danou věc, nejde nebýt úspěšný. Když do toho dáváte vše, zajímáte se o trendy a technologie a chcete věci posouvat dál, úspěch se zaručeně dostaví. S tím se samozřejmě spojuje i pozitivní myšlení. Pozitivní přístup většinou vždy přináší pozitivní feedback, to přeci nemůže být jinak. Nedokážu si představit, že by někdo dělal něco negativně a měl z toho pozitivní feedback. To se děje jen výjimečně a dokážou to jen manipulátoři.
Věnujete se docela hodně věcem – make-up artistka, fotografka, kreativní duše, tak trochu stylistka apod. Není to někdy už trochu moc?
Zatím to zvládám a snažím se to tak udržet. Díky tomu, že je má práce různorodá, nemohu říct, že bych nějakým způsobem vyhořela. K tomu se navíc snažím hodně relaxovat, abych vyvážila svůj profesní a soukromý život. Občas totiž přijde období, kdy člověk cítí velký nátlak. Já v takovém případě začnu dělat víc věcí pro sebe a relaxuji, abych dostala nové nápady.
Během roku musíte z hlavy vyrojit spoustu nápadů, kde sbíráte inspiraci?
Jsem hodně intuitivní, ale inspirace ke mně chodí různě zvenčí. Mám ráda testování nových věcí, které se ke mně dostanou. Různých balíčků mi chodí spousty, takže se v tom mohu prohrabovat. S tím přichází i dávka inspirace.
Když chce poté zpěvák či jiná osobnost vyjádřit něco na přebal desky apod., tak do sebe ladím různé komponenty, které vyjadřují různé věci. Ty pak do sebe postupně začínají zapadat. Je to takový komplex všeho, včetně například psychologie projektu apod.
Hodně se věnujete sociálním sítím. I zde hledáte inspiraci?
Sleduji různé světové make-up artisty a trendy, které se neustále mění. To mě baví. Vždy si je různě přetvářím a tvořím podle sebe. Mimo to miluji Pinterest, kde si tvořím různé nástěnky. Kdyby to někdo viděl, tak si asi řekne, že jsem psychopat a že nad tím musím trávit hodiny. Ale já tím relaxuji, tvořím si tam galerie apod. Vše dohromady mě to ovlivňuje i ve vlastním stylu. Ten je samozřejmě trochu extravagantní a je pak vidět, že na mě lidé dost koukají. (smích)
Když už jsme u toho „koukání se na někoho“, co říkáte na make-up u mužů? To je taky jedna z věcí, kterou mnoho lidí nedokáže překousnout…
Já jsem všemu tak otevřená, že to neřeším. Jestli jsou šťastní, když se nalíčí, tak ať se líčí a občas se mi to i docela líbí. Se spousty muži, kteří se líčí, jsem pracovala. Někomu to hrozně sedne, a i kdyby mu to nesedlo, tak ať se líčí, když to má rád. Ale je pravda, že u širší veřejnosti se pochopení nedostaví. A pod podobným obsahem se pak může strhnout zajímavá diskuze…
Máte s něčím podobným vlastní zkušenost?
Ano, je to takové peklo internetu. (smích) Z lidí se pak na internetu stanou doslova démoni. Je to tím, že jsou schovaní za obrazovkami svých počítačů a mobilů a nemají s tím člověkem osobní kontakt. Někteří lidé vás pak na internetu konfrontují až tak, že vám doslova vlezou do nitra a najdou si nějakou věc, do které neustále ryjí. Jsou to psychopati. Je to vrchol a často velmi neslušné.
Také se mi občas na internetu něco nelíbí, ale v životě by mě nenapadlo napsat, že je to odporné. Proč bych měla svou energii přetvářet do něčeho podobného? Občas si lidé neuvědomují, co vlastně dělají. Někteří lidé jsou z takových internetových útoků opravdu nešťastní. Já se tomu naštěstí dokážu ubránit.
Setkáváte se s hejtery často?
Již dlouhodobě. I před tím, než mě někdo poznal. Můj styl byl odjakživa extravagantní, takže jsem se s tím setkávala zhruba od 13 let. Už jsem si na to zvykla a vytvořila jsem si určitou bariéru, díky které jsem v pohodě a neřeším to. Několikrát mě však napadlo, že bych těm lidem otevírala profily a také jim začala komentovat fotky, ale pak jsem si uvědomila, že je to hrozná myšlenka. Nicméně co občas někteří lidé dokážou vyplodit, to je fakt nehorázné.
Je pravda, že když je člověk lidem více na očích, tak s tím musí trochu počítat…
Ano, proto musím být nad věcí a nehrotit se z hlášky cizího člověka. Někteří lidé se na internetu občas nudí a jediné, co je napadne, je napsat ošklivý komentář.
Co pro vás bylo v rámci kariéry zatím nejlepší? Jaké práce si vážíte nejvíc?
To je velmi těžká otázka. Je toho strašně moc. Ale obecně bych mohla říct, že mě velmi baví pracovat s lidmi, kteří mají osobnost. Mají svou představu, zasahují do mé práce a tím posouvají i mě samotnou. Volnost je sice nádherná, ale důležitá je interakce. Díky tomu poznávám, jak to má v hlavě někdo jiný, což je skvělé. Konkrétně mě však hrozně baví třeba tvorba klipů.
Kdybyste tedy měla zmínit nějaké konkrétní osobnosti?
Teď mě napadá třeba Barbora Poláková, pak mám hrozně ráda mou kamarádku a zpěvačku Giudi, která má zajímavou vlastní estetiku. Tam je ta kooperace hrozně výrazná. Pak určitě Dara Rolins, která je také otevřena různým extravagantním věcem. Hodně kreativních věcí jsme dělaly i s Emmou Smetanou. Pak mě napadá ještě Sharlotta či Jeffree Star. Ale je toho hrozně moc.
Nyní budu spolupracovat například s Dagmar Havlovou, na to se moc těším. Když začnou přicházet takové osobnosti, je to fakt hustý. Budu pro ni tvořit kalendář, pro který budu zajišťovat téměř vše. Bude to ztvárnění jejích nejvýraznějších rolí.
Hlavním působištěm je pro vás Česko, ale přemýšlela jste někdy nad tím, že byste vycestovala za hranice?
Milionkrát. Začalo to Londýnem, do kterého jsem nevycestovala kvůli mému klukovi, po kterém by se mi stýskalo. Tak trochu přemýšlím nad Los Angeles, protože tam přítel částečně pracuje, ale nechtěla bych tam žít dlouhodobě. Vydala bych se tam jen na pár let kvůli byznysu. Je tam spousta zajímavých osobností a vize tamních lidí jsou mnohem odlišnější a extravagantnější. Velmi mě baví i Itálie, protože je centrem opravdové módy, návrhářů apod. To jsou místa, nad kterými tak trochu sním. Do Itálie bychom se dokonce chtěli odstěhovat. Ale to až v horizontu 10–20 let. Nikam nespěchám. Věřím, že všechny věci přijdou v tu pravou chvíli samy.
Nemáte občas tíživý pocit z toho, že to všechno nestihnete?
Neřeším to. Nechci být vystresovaná z života a už vůbec ne z kariéry. Může se stát, že otěhotním a budu žít pro děti, jako to udělala moje máma. Ta měla celý život vizi, že bude tvořit módu a pak zjistila, že chce mít děti a že její největší hodnotou je rodina.
Mám sny, velké vize a stále se rozvíjím, ale nehrotím to. Nechci být vystresovaná. Chci žít. Dlouho jsem byla ve stresu a byla jsem na sebe přísná, ale pak jsem si uvědomila, že je život úplně o něčem jiném.
O čem tedy?
O životě. O prožitku obecně. Dle mého nic víc není. Ale samozřejmě to každý může mít jinak. Pro někoho je to uznání a kariéra. Pro mě je to prožitek, což se týká i mé práce. V tomto je mi velkým vzorem má babička, kterou v životě potkalo hodně těžkých věcí a vždy v nich našla to pozitivní. Dvakrát ji umřel partner, což je velká věc, po které by se mnoho lidí zhroutilo. Ona zůstala sama s třemi dětmi, ale i tak našla způsoby, jak být šťastná. Začala cvičit jógu, začala se učit připravovat zdravá jídla, jezdí po výletech a svůj život zkrátka nestopla. Vždy se dá najít smysl života. Je potřeba jen věřit a teď nemyslím víru v nějaké náboženství, ale víru obecně. V boha nevěřím, ale věřím v energii, sílu a hluboké věci.
Tohle považujete za recept na úspěšný život?
Snažím se tím řídit a vypadá, že to funguje. Když v sobě člověk podporuje negativní myšlení, tak se negativismus rozroste. Když člověk podporuje pozitivní myšlení, tak se také rozroste. Je to jako kytička, kterou hnojíte a zaléváte. Takže si doslova hnojím život. (smích)
Doslova jste si pohnojila život? (smích)
Přesně tak. V dobrém slova smyslu. A musím říct, že lidé by se neměli bát dělat chyby. Existuje k tomu i mnoho rčení, která platí. Chybami se člověk učí. Já jsem tedy dost nepoučitelná, ale nikdo není perfektní, tak si to pamatujte.
