Milují se, žijí spolu, ale spí sami. Oddělené ložnice mají mnoho výhod, mohou dokonce zachránit vztah
I když se svým protějškem rádi trávíte čas, popíjíte ranní kávu a třeba i sledujete večer filmy, sdílení jedné postele nutně nemusí být zážitkem, který byste chtěli „podstupovat“ denně. Důvodů může být samozřejmě mnoho – od chrápání, přes touhu po vlastním prostoru až po odlišný denní rytmus. Přesně to jsou také ty nejčastější příčiny, proč se mnoho (jinak spokojených) párů rozhodne k tomu, že spí odděleně. Takovéto rozvržení domácnosti má nespočet výhod, velkým problémem však bývá, jak se k tomuto stavu vůbec dopracovat. Přeci jen – ne vždy se totiž jedná o přání obou. A sdělit protějšku, že toužíte po tom, usínat a vstávat sami, to také není nic snadného…
Spát spolu (v jedné posteli) je „normální“
Podle výzkumů, které byly prováděny v USA, ale i Austrálii spí samo až 20 % lidí žijících ve společné domácnosti s partnerem/kou. A dalších 22 % po tom touží, ale má obavy protějšku tuto skutečnost sdělit. Ačkoliv v mnoha případech jsou k vybudování dvou ložnic jasné důvody, samozřejmě je i spousta těch, kteří žádný „pádný argument“ k samostatnému spánku nemají. Tehdy lidem jednoduše spaní bez partnera/ky po boku vyhovuje více než sdílené lůžko. Pokud se tedy obáváte svému protějšku říci, že toužíte po spánku o samotě, měli byste podle terapeutů zkusit postupovat po malých krůčcích, tedy navrhnout oddělené spaní na zkoušku, třeba jen pár dnů v týdnu. Je totiž docela pravděpodobné, že i druhá strana tomuto rozvržení přijde na chuť a na oddělené ložnice nakonec s radostí po čase přistoupí.
Jak se totiž shodují odborníci na partnerské vztahy, oddělené ložnice začínají být stále běžnější praxí, která nutně vůbec nemusí signalizovat, že se vztahem je něco v nepořádku. „Existuje společenské očekávání, že pokud žijete v romantickém vztahu, měli byste spát v jedné posteli. Pro mnoho párů ale přesně toto rozhodně není to pravé,“ konstatuje Alix Mellor, výzkumná pracovnice spánkové laboratoře Monash University. A tak tím, co vztah ve skutečnosti může rozvrátit, je „nežádoucí noční chování“ – ostatně, mnoho lidí, kteří mají obavu protějšku říci, že by raději spali sami, se situaci snaží řešit různými nepříliš komfortními způsoby – např. ušními ucpávkami nebo maskami na oči (pokud má partner/ka jiný denní rytmus).
„Když jsme se s partnerem seznámili a on se ke mně nastěhoval, připadalo mi samozřejmé, že budeme sdílet jednu ložnici. Jenže se záhy ukázalo, že to je absolutně neudržitelné. Sám jsem příšerně háklivý na veškeré rušivé zvuky, obvykle říkám, že mi v ložnici vadí i digitální hodiny (smích). A partner chrápe, ale fakt nelidsky, je to jak když řeže cirkulárka. Navíc ty zvuky jsou nepravidelné, takže chvíli je ticho a pak noc prořízne šílené chroptění (smích). Nejdřív jsme zkoušeli různé babské rady, mlaskal jsem – a to jsem byl úplně umlaskaný k smrti –, partner se snažil spát na boku, strouhali jsme vedle něj mýdlo (smích). Taky jsem zkoušel špunty do uší, ale to bylo naprosto marné. Chrápání dunělo a ráno, když jsem odpadl vyčerpáním, jsem naopak neslyšel budík…Nakonec, když jsem příteli z mobilu pustil, jaké zvuky v noci vydává, jsme se rozhodli udělat z pracovny druhou ložnici. Takže dnes je pro nás největším problémem dovolená. Tam obvykle musím dospávat přes den…,“ popisuje Vašek, jak se s partnerem se situací vypořádali.
Zdroj: Giphy
Nekvalitní společný spánek = problémy ve vztahu
Společné spaní přitom ke kvalitě spánku nepřispívá ani v obecné rovině (tedy ani tehdy, pokud se dvojice nemusí potýkat s konkrétními obtížemi), podle údajů shromážděných prostřednictvím zařízení FitBit má sdílení jedné postele pro páry a na kvalitu jejich spánku jednoduše negativní důsledky. Na vině je mj. i zbytečné narušování spánku kvůli pohybům protějšku, ale třeba i kvůli návštěvám toalety apod. Podle Alix Mellor přitom nekvalitní spánek vede i k poklesu fyzického a duševního zdraví a také partnerské nespokojenosti.
A také partnerští poradci se shodují na tom, že mnohem větší hrozbou než nedostatek nočních sexuálních příležitostí je pro vztah a sexuální život nedostatek energie. Lidé, kteří se kvalitně (sami) vyspí, jsou pak mnohem více odpočatí a zároveň vlastně mohou v noci zažít také pocit touhy po partnerovi/ce – to nejenže vztah osvěží, ale ráno jako by bylo určitým čerstvým startem.
„Manžel je ten klasický skřivan, vstává denně za rozbřesku, a to bez ohledu na to, jestli musí do práce, nebo ne. Pokaždé mě vzbudil a já pak nemohla usnout. Jeho pro změnu štvalo, že chodím spát později než on. Někdo by možná čekal, že po dvou letech společného soužití si oba zvykneme, jenže nám to naopak lezlo na nervy čím dál víc. Začala jsem na to jeho ranní vstávání být fakt alergická. Po několika hádkách jsme se domluvili, že si manžel ustele v obýváku a když nám to bude vyhovovat, pořídíme rozkládací sedačku s kvalitní matrací na pravidelné spaní. Dost přátel se diví, že v našem věku – je nám oběma lehce přes třicet – nemáme společnou ložnici, ale oddělené spaní bylo pro nás opravdu vysvobození. Konečně se oba vyspíme a nemusíme se hádat, kdo koho zase probudil,“ tvrdí Karolína, která a manželem plánuje stavbu domku a oba počítají s tím, že si v něm každý zařídí ložnici jen pro sebe.
Zdroj: Giphy
Jak tedy shrnuje Alix Mellor, „je skutečně nutné normalizovat skutečnost, že někdy je pro páry opravdu lepší spát odděleně a rozhodně to neznamená, že by partneři neměli naplňující vztah.“ Nemluvě o tom, že je třeba zapracovat na narušení tradiční představy, která sexuální naplnění spojuje jen a pouze s postelí…