Polská policie agresivně zatýká na masových protestech za LGBT práva. „Bezprecedentní policejní násilí,“ tvrdí odborníci
Že Polsko není zrovna LGBT-friendly zemí, je všeobecně známo. Zatímco ale v některých státech, kde se LGBT lidem nedostává stejných práv jako heterosexuální majoritě, je tato komunita víceméně přehlížena, Polsko svůj boj za tradice a křesťanské hodnoty vyhrotilo do (v Evropě) zcela obludných rozměrů. Některé části země se tak pyšní označením „LGBT free zones“, kde LGBT lidé nejsou vítáni, prezidentská kampaň Andrzeje Dudy pak stála a padala na veřejném nepříteli – LGBT komunitě. Protože LGBT ideologie je prostě podobná jako komunismus (jak Duda hlásal).
Jak duhová vlajka uráží náboženské pocity…
Není tak divu, že se právě v průběhu agresivní nenávistné prezidentské kampaně začaly ozývat také hlasy LGBT aktivistů/ek. Jednou z nich byla i Malgorzata „Margo“ Szutowicz, která s aktivistickou skupinou Stop Bzdurom poškodila automobil s billboardy vyzývajícími k otevřené nenávisti vůči LGBT lidem. Za tento čin byla před pár týdny za velmi podivných okolností zadržena (byla vyvlečena z cizího bytu, bosá a nikdo v první chvíli nevěděl, kam a proč ji policie odvezla) a následně propuštěna. Před necelým týdnem ji však policie opět zatkla, a to společně s dalšími aktivisty/kami za účast na kampani, v jejímž rámci byly varšavské památky zahaleny do duhových vlajek. Úřady pak proti všem účastníkům vznesly obvinění „z urážky náboženských pocitů a zneuctění varšavských památek“.
Sama Margo byla následně umístěna do předběžné vazby, která je obvykle uplatňována jen v případě těch nejzávažnějších zločinů a měla by trvat následující dva měsíce, tedy do doby, než proběhne soud. Poměrně problematický je i fakt, že Margo se identifikuje jako nebinární osoba, v tradičním diskurzu se však narodila jako žena a víceméně vystupuje jako muž. Polské úřady ji tak zamýšlejí věznit s muži, což je pro Margo v podstatě život ohrožující.
Protesty po celém Polsku i ve světových metropolích
Margo byla údajně nově obviněna z napadení řidiče kamionu, na němž byly umístěny bannery vybízející k nenávisti LGBT lidí. Ačkoliv samozřejmě nelze přímo obhajovat její činy (je však zároveň otázkou, zda k napadení skutečně došlo, protože nejprve se obvinění týkalo pouze poškození samotného vozidla, některé zdroje zase hovoří o tom, že oficiálním důvodem vazby je zničení anti-LGBT bannerů), stíhání Margo a její následné uvězení bylo již odsouzeno napříč LGBT komunitou, ale i mnoha lidmi z celého světa. A tak se již v den, kdy Margo zatkli, ve Varšavě shromáždily stovky lidí, kteří sami riskovali zadržení – k němu také došlo a 48 demonstrantů bylo zatčeno a množství dalších zraněno právě příslušníky policejních složek.
To, co začalo jako mírový protest, ale skončilo nekontrolovatelným násilím – a to proto, že policie začala demonstranty brutálně rozhánět. Jak uvedl polský komisař pro lidská práva, Adam Bodnar, policie se při akci dopustila nespočtu zásadních pochybení, a to včetně bezdůvodných zadržení kolemjdoucích apod. Jak následně vypověděli také někteří zatčení/é účastníci/e protestu, uniformovaní policisté je kopali, násilně tlačili k zemi a následně je častovali homofobními nadávkami. Zatčeným zraněným byla po dlouhou dobu odepřena také lékařská pomoc. Podle odborníků pak byla úroveň policejní agrese proti účastníkům/cím v rámci členského státu EU naprosto bezprecedentní. Bodnar následně uvedl, že zadrženým nebyla záměrně umožněna komunikace s právníky a byli po celou noc vyslýchání bez jídla i vody. Kromě toho bylo i levicovým politikům, kteří požadovali po policejních stanicích zprávu o zadržených, odepřeny veškeré informace…
Není tak divu, že si situace v Polsku začali všímat lidé i v dalších zemích. Zatímco tedy v sobotu se ve Varšavě na podporu Margo, ale celé LGBT komunity sešly již tisíce lidí (a to bez ohledu na šířící se koronavirus), v pondělí se masové demonstrace konaly po celé zemi, ale také v Budapešti, Londýně, New Yorku, Paříži, Berlíně, ale i Praze.
Jak potom pro polský deník poznamenala Julia Maciocha, předsedkyně varšavské organizace LGBTQ Volunteers of Equality Foundation, „podobné radikální akce jsou součástí historie, která se již v mnoha jiných zemích odehrála.“ Odkazovala tak zejména k tzv. Stonewallským nepokojům, kterými v USA v roce 1969 začal boj LGBTQ lidí za jejich práva. Není tak divu, že na sociálních sítích již rezonuje také hashtag #PolishStonewall, který se týká jak víkendových událostí, tak i následných tzv. protestů za solidaritu.
Křesťanské Polsko pod taktovkou homofobního Dudy
Není nijak těžké zjistit, jaké jsou konkrétní kořeny celého problému – Andrzej Duda, který úzce spolupracuje se silně konzervativní stranou Právo a spravedlnost, se svými odmítavými názory vůči homosexualitě netají. Podle zákonodárkyně Hanny-Gill Piatek pak postupné kroky vlády (od označení práv LGBTQ lidí jako ideologie, přes sliby zákazu sňatků a adopcí stejnopohlavních párů až po návrh tzv. Charty rodiny, jež svým obsahem připomíná klasický ruský zákon o zákazu gay propagandy) „připravují půdu pro verbální a fyzické útoky proti LGBT komunitě.“ Ostatně, útoky proti LGBT lidem v Polsku nejsou klasifikovány jako zločiny z nenávisti. Obdobný názor jako Piatek pak sdílí i polský komisař pro lidská práva, Adam Bodnar, podle jehož slov se „polští LGBT lidé ve velké míře stávají oběťmi politického života.“
Co dál?
Polská LGBT komunita se však nevzdává. Ti, kteří byli zadrženi o víkendu, již byli většinou propuštěni a budou souzeni za nezákonné shromažďování, které polské právo definuje jako nepokoje, jejichž účastníci společně páchají násilný útok na osobu či majetek. Podle Bodnara se však obvinění z tohoto trestného činu užívá jen tehdy, když dav volá po násilí, což se během – ze strany LGBT lidí – pokojných protestů nedělo. Přesto ale podle aktivistů/ek všichni čerpají sílu zejména ze zahraniční podpory, ale také z podpory některých polských levicových politiků/ček a právníků/ček, kteří/é se v souvislosti s aktuálními událostmi rozhodli LGBT lidí zastat. Jak také Bodnar uvedl, „polské úřady rozhodně nepředpokládaly, že zadržení Margo by mohlo způsobit tak masové protesty, které by navíc začali podporovat i opoziční politici a pro bono právníci.“
Jaký konkrétní směr aktuální události v Polsku naberou, si nyní nikdo netroufá odhadnout. Ostatně, i od samotného Stonewallu muselo uplynout přes 40 let, než se LGBT lidem podařilo dosáhnout plného uznání a rovných práv (homofobie však samozřejmě ze společnosti kompletně nevymizela). Polská policie tak nyní náhodně dělá prohlídky domů zadržených aktivistů a prakticky nikdo neví, jak se situace bude dál vyvíjet. „Když žijete v Polsku, nemůžete předvídat budoucnost,“ shrnuje pak v rozhovoru pro magazín Time Julia Maciocha. Přesto mají LGBT aktivisté/ky pocit, že síla jejich komunity roste. „Jsme odhodláni chránit naše životy,“ uzavírá jedna z nich…
