Luis MongeOraa alias drag queen Gizela Kova: „Jak můžeme jako LGBT+ komunita získat respekt od ostatních, když se často nerespektujeme ani navzájem?“
Aktuálně jsme ve víru desátého ročníku festivalu Prague Pride. Ty jsi však zažil i pride festival v Miami. Jak moc je americký duhový festival odlišný od toho českého?
Řekl bych, že Prague Pride je více “rodinný” a jde víc do hloubky. Miami Beach Pride je spíše o večírcích. Lidé tam především paří a neexistuje moc doprovodného programu okolo v podobě přednášek, výstav, workshopů apod. Jestli ano, tak jsem o nich alespoň neslyšel. V Praze je spousta doprovodného programu, zatímco v Miami je to jen party, party, party a pak průvod.
Pojďme se však vrátit na začátek. Jak dlouho už jsi v Praze a co bylo důvodem, že ses přestěhoval zrovna do Česka?
Už jsou to čtyři roky. Přestěhoval jsem se zde za partnerem, se kterým teď už sice nejsem, ale potkali jsme se v Miami. Na začátku našeho vztahu jsem do Česka cestoval jednou až dvakrát do měsíce a po roce jsem si řekl, že bude lepší se do Česka přestěhovat.
Bylo pro tebe těžké opustit USA a přestěhovat se z Miami do Prahy?
Nebylo. Praha je krásné město a jsou tady velmi milí lidé. Mám rád zdejší životní styl, protože v Miami je život úplně odlišný. Miami je obrovské město, ale třeba gay komunita tam překvapivě tak velká není. Život v Miami je jen o večírcích. Sedm dní v týdnu. Toho už jsem měl dost. Navíc mi přestěhování umožňovala i má práce v aerolince, kde působím jako stevard, takže to žádný problém nebyl.
Takže lidé v Česku jsou milí?
Jak už jsem zmínil, jsou velmi milí. Nikdy jsem neměl nějakou špatnou zkušenost. Přijde mi, že jsou zdejší lidé i dost tolerantní. Myslím, že stačí být jen opatrný v tom, kde se pohybujete a do jakých situací se jako LGBT+ osoba dostáváte. Lidé by samozřejmě měli být tolerantní bez rozdílu, ale každý by měl být opatrný. Kdo jiný by měl být opatrný než vy sami? Já se řídím tímto pravidlem a nikdy jsem žádný problém neměl. A to třeba velmi často jezdím taxíkem jako drag queen.
Když už jsme u toho dragu, kdy jsi vlastně začal?
Poprvé jsem s dragem začal až v Česku. Pracoval jsem v pražském baru Saints. Během jedné party nám řekli, abychom přišli v dragu. Tak jsem zašel do obchodu s party oblečením a koupil jsem si party paruku, nějak se nastrojil a bylo to.
Další měsíc přišla podobná party a poté jsem se potkal s lidmi z baru Friends, kteří mě přemluvili, abych tam udělal vystoupení. Řekl jsem si, proč ne? Poté jsem vystupoval s jednou českou drag queen na její show ve Friends a z toho vyplynula další pravidelná vystoupení. Poté jsme se dali dohromady s dalšími mladými drag queens z Prahy, se kterými občas tvoříme i různé větší projekty. Ale musím říct, že někdy je to skutečně peklo. Drag totiž bere spoustu energie a je mnohdy velmi vyčerpávající.
Ale miluješ to?
Ano? Ne? Možná? Samozřejmě záleží na okolnostech. Někdy je to super, někdy ne. Když mám vystoupení třeba čtyři dny po sobě, jsem pak dost unavený.
Kromě Česka občas vystupuješ i v Americe. Pozoruješ nějaké rozdíly mezi dragem v USA a v Česku?
Víš co, v Americe je strašně jednoduché dělat drag. Zkrátka se jen několik minut předvádíš na nějakou píseň, vystoupíš na pódiu a každý skanduje tvé jméno. V Česku je potřeba se trochu více snažit a dát lidem něco víc. Ale na druhou stranu zde není drag tak progresivní jako v USA.
V USA můžeš bez problémů udělat pomalou píseň či něco, co je hodně alternativní a není to až tak mainstreamové. Pokud bys něco podobného udělal v Česku, většina lidí by si klepala na čelo, co to má jakože znamenat.
V Česku je tedy důležité věnovat se hlavně mainstreamu, abys byl úspěšný?
Ano. Musíte se zkrátka více přizpůsobit tomu, co lidé chtějí. Jinak se na vás budou koukat divně, protože nebudou mít ponětí, co se to na tom pódiu sakra snažíte provádět.
Nicméně drag je strašně široký pojem a ukrývá pod sebou mnoho různých podskupin. Existují komediální drag queens, modelky, komičky, drag kings apod. V Česku zatím taková různorodá šíře drag umělců není tak známá. Lidé si totiž myslí, že drag je pouze to, co vidí v Ru Paul’s Drag Race, ale to je jen velmi malá část toho, co všechno drag zahrnuje.
Je pravda, že tento styl umění máme v Česku hodně spojen s pojmem travesti. Což jsou umělkyně předvádějící většinou známé české a zahraniční zpěvačky…
Ano, ale ve skutečnosti není mezi travesti a drag queens žádný rozdíl. I v Americe najdete drag queens, které se specializují jen na jednu zpěvačku. Třeba jen na Beyoncé, kterou následně imitují. Takže v tom žádný rozdíl nevidím. Všichni jsme zkrátka muži s parukami, to je celé.
V souvislosti s tím musím zmínit, že se mi nelíbí, že v Praze existují určité boje mezi různými skupinami drag queens. Je to stupidní. Každý děláme to, co děláme. Ale pokud někdo neustále napadá klub, nebo vystupující v daném klubu, tak se prostě neudržíte a pošlete je někam. Takové boje totiž vůbec nejsou potřeba a jsou zbytečné.
Přijde mi, že občas vznikají zbytečné boje i uvnitř komunity a sami se navzájem posíláme ke dnu, místo abychom společně bojovali za naše práva. Naše komunita usiluje o lásku a přijetí, ale často bojujeme mezi sebou a diskriminujeme se navzájem, což musí skončit. Jak můžeme získat respekt od ostatních, když se nerespektujeme navzájem.
Zdroj: Giphy
Jak bys porovnal úroveň českých a amerických drag queens?
Ani na jednu stranu nemohu říct, že jsou špatné nebo dobré. Každá má svůj unikátní styl. Některé drag queens jsou více tanečnice, některé modelky, některé výborné zpěvačky či komediantky. Je to čistě jen o chuti každého z nás, co se nám víc líbí apod.
Tak kdybys měl alespoň jmenovat, které české travesti umělkyně či drag queens tě zaujaly?
Velmi rád pozoruji vystoupení Vlasty Wild, Chi Chi Tornado a Tifanny Biggest. Mám rád komedii a když je vidím vystupovat, hrozně mě to baví. Všechny dělají spoustu komediálních scének, což je super. Chi Chi Tornado jsem zatím neviděl vystupovat živě, ale po večerech sjíždím její Facebook a sleduji její videa.
K tomu mě napadá, zda existují nějaké rozdíly v českém a americkém publiku?
Například v USA dostávají drag queens od diváků tzv. “tipy”, protože to je jediný způsob, jak si v nějakém baru můžou vydělat peníze, pokud nejsou slavné hvězdy. Bar, kde vystupují, jich totiž odmění například jen deseti dolary. Zbytek si zkrátka vydělají na tipech. V Česku to funguje trochu jinak.
Slyšel jsem názor, že je to i kvůli tomu, že v Americe je nejmenší papírovou bankovkou jednodolarovka, zatímco v Česku se nedostaneš pod sto korun… Těžko tak budeš každé vystupující několikrát za večer házet stokorunu, to by se prodražilo…
Klidně si vezmu mince. Klidně si na to pořídím i pokladničku. (smích) Nicméně mnoho lidí, kteří v Česku chodí na má vystoupení, jsou hodně mladí. Mají své první práce a svá první vlastní bydlení a nemají tolik peněz na utrácení. Jsou rádi, že si koupí drinky a pobaví se. Občas to dokonce dopadá tak, že je na drink pozvu já. Když vystupuji v baru, můj účet je často vyšší než výdělek. (smích) Ale je to i určitá forma poděkování lidem za to, že přišli.
Říkal jsi, že stále pracuješ jako stevard v letadle, ale přemýšlel jsi někdy nad tím, že by ses věnoval dragu na full time?
To úplně ne. Dělám to pro zábavu, ne pro peníze. Peníze, které tím vydělám, stejně skončí ve vybavení, kostýmech, parukách apod. Všechno stojí obrovské peníze. Dá se říct, že svůj koníček spíše dotuji.
Ani nevím, zda bych to jako hlavní činnost zvládl. Minulý rok jsem během festivalu Prague Pride vystupoval čtyři dny po sobě a děkuji, již nikdy více. Pro mě je to moc. Já to dělám opravdu jen pro zábavu.
Jak bys sám sebe jako drag queen definoval? Která vystoupení děláš nejraději?
Velmi rád moderuji a provádím programem. Mám během toho větší interakci s publikem. Ale v rámci vystoupení mám rád energické a sexy songy. Jednou jsem vyzkoušel vystupovat na seriózní písničku a nikdo to nechápal. Lidé mě zkrátka znají jako bláznivou drag queen plnou energie.
Které umělkyně tedy předvádíš nejraději?
Určitě Britney Spears, Jennifer Lopez a Janet Jackson, kterou však nedělám tak často, protože její tvorbu lidé moc neznají.
Čtyři roky již žiješ v Česku, plánuješ se někdy v budoucnu vrátit do USA?
To úplně nevím. Mám to tady moc rád a jak už jsem zmínil, moc mi nevyhovuje životní styl v USA. Když jsem dorazil do Evropy, ihned mi došlo, že tohle jsem opravdu já. Pravděpodobně zůstanu v Evropě. Nevím, zda to bude Praha, ale Evropa určitě.
Avšak díky mé práci často pobývám v Americe, protože jako stevard létám jen delší linky, takže jsem s USA neustále ve spojení.
Co bys na závěr rozhovoru, třeba i v souvislosti s desátým ročníkem festivalu Prague Pride, vzkázal všem čtenářům?
Buďte hrdí na to, kým jste, protože jiní zkrátka nebudete.
