Tradwives: Nové ženské hnutí odmítá feminismus, jeho členky usilují o návrat k plotnám a péči o muže a děti
Poslední desetiletí se nesla ve znamení (nejen) ženské emancipace, ženy se z domácností snažily uniknout do práce, začaly se věnovat budování kariéry a mnohé také usoudily, že vlastně muže doma ke štěstí a spokojenosti nepotřebují. S rokem 2020 je tu však zbrusu nový směr, k němuž se přidává stále více žen. Antifeministický proud, jehož členky se označují jako „tradwives“ (což je zkratka pro „traditional wives“, tedy „tradiční manželky“). Jejich společným cílem je oživit model ženství, který byl běžný v 50. letech, chtějí tedy opečovávat své manžely, oprašovat prádelníky a svůj čas trávit péčí o rodinu…
Možná se to někomu může zdát neuvěřitelné, ale mnoho žen, a to včetně těch z Británie, kde má trend své kořeny (rozšířil se již ale i do USA a dalších koutů světa), se skutečně touží vrátit do let dávno minulých a být doslova ženami v domácnosti (a to se vším všudy, co toto slovní spojení obnáší). Vaření, pečení, úklid a dokonce i určitá míra adorace manžela jako hlavy rodiny, to vše považují ženy, které se pod označením „tradwives“ sdružují, za samozřejmé. Podle Aleny Kate Pettit, které je jednou z vůdčích osobností britského hnutí, pak ale nejde přímo o anti-feminismus, protože i on je volbou. A pro tradwives je volbou, kterou kladou na první místo, rodina. Nutno říci, že návrat do minulosti je to ryze tradiční, a tak se některé ženy dokonce do 50. a 60. let vrací i prostřednictvím vintage módy a také skrze různé staré recepty.
Postarej se o svého muže!
Sama Pettit pak v rozhovoru pro britskou BBC poznamenala, že na svém blogu učí ostatní ženy pravidla etikety, to, jaký je ženský způsob života, jak by měl vypadat chod domácnosti a kdo je vůbec tradiční žena v domácnosti. „Neočekávám, že když se manžel vrátí po celém dni z práce, připraví mi večeři. Od toho jsem tu já, moje práce je prostě být hospodyní,“ tvrdí. A někomu tak může vytanout na mysli jistá česká příručka pro domácí štěstí z poloviny minulého století, v němž bylo ženám doporučováno, aby mužům po návratu z práce sundaly boty a namasírovaly nohy…Přesto se ale v návratu k tradicím mnohé ženy skutečně našly.
„Většina mých přátel chtěla mít všechno, kariéru, partnera, rodinu, ale já jsem asi vždycky ve skrytu duše toužila po tom být v domácnosti. Moderní svět mě neoslovoval, život mi ale změnila až příručka z 60. let s pokyny pro ženy, jak si najít manžela, jak se starat o domácnost a jak být prostě ženou,“ popisuje tak v rozhovoru pro britský portál Stylist třiatřicetiletá Jenny, jak se před deseti lety rozhodla změnit svůj život.
Nástup trendu Tradwives, který již kromě Británie a USA pronikl také do Brazílie, Japonska nebo Německa je o to více překvapivý, že v podstatě vybízí ženy k tomu, aby opět zaujaly podřízenou pozici (což je v době boje za rovnost poměrně kontroverzní myšlenka). Na sociálních sítích se již dokonce v dané oblasti etablovaly také mnohé vlivné influencerky, které se mohou pyšnit tisícovkami následovnic bažících po radách, jak upéct dort jak vyšitý z 50. let, ale i jak použít ženskost k dosažení svého (sic!). A pozor, některé dámy berou svůj návrat do minulosti natolik vážně, že se dokonce zbavují moderních domácích spotřebičů a technologií, jako jsou televize či mikrovlnky. Prostě autenticita nade vše. (Je pak otázkou, jestli pán tvorstva bude mít díky své nadřízené roli sledování Netflixu povoleno…)
Aby absurdity nebylo málo, na podkladě trendu Tradwives vzniklo dokonce nespočet kurzů po celém světě, kde se ženy učí sebeprezentaci (a dokonce i jak se oblékat – a teď pozor – aby nevypadaly jako lesby…), ale také jak se chovat, aby „ulovily“ a také si udržely muže. Podle Dixie Andelin Forsyth, jejíž matka je autorkou zmiňované příručky pro ženušky ze 60. let, pak mají ženy údajně celého feminismu dost. „Řekněme feministkám: díky za kalhoty, ale vidíme život jinak,“ tvrdí přímo.
Tím, co je možné považovat za hlavní poselství celého hnutí, je pak myšlenka, že feminismus se svým zpochybňování tradiční genderových rolí (tedy rolí, které by měli zastávat muži a které zase ženy) zašel až moc daleko. „Řekněte mužům, aby nebyli muži, a ženám, aby nebyly ženami, a máte tu rozpad rodiny,“ říká tak další zastánkyně tohoto směřování, které ovšem některé dámy začínají brát tak vážně, že nakupují např. podle toho, jaké byly v dané době dostupné potravinové lístky…
Iluzorní skvělá minulost jako řešení dnešních problémů
Kde se ale vůbec bere potřeba žen zase se vrátit za zavřené dveře domácností a pečovat a všechny a všechno? Podle sociální psycholožky Sandry Wheatley se vlastně jedná o reakci na dnešní poměrně turbulentní dobu. „Pamatujeme si z minulosti jen to dobré, domácí kuchyni, mazlení u babičky a její – nezřídka na oko – harmonický vztah s dědečkem. Obrat k tradicím minulosti je velmi snadným řešením, kdy jako by návrat k babiččině zástěře byl univerzálním lékem na všechny naše problémy,“ říká. Což do jisté míry potvrzuje i vyjádření další ženy, která se k hnutí Tradwives hlásí. „Miluju vaření pro svého manžela a dceru a péči o srdce našeho domova. A můj manžel miluje mou péči. A tak máme oba pocit, že tradiční genderové role jsou tím správným způsobem života,“ upřesňuje s tím, že se jí líbí i morální pravidla, která byla v minulosti platná. „Uvědomila jsem si, že je vlastně správné nejprve se vzít a až pak mít děti a také pracovat na svém manželství tak, aby bylo na celý život,“ dodává.
Ovšem je rozhodně otázkou, zda se za tímto voláním po návratu k tradicím neskrývá spíše něco jiného – přeci jen, která žena si v dnešní době skutečně může dovolit opustit zaměstnání a začít pečovat o rodinu? A která tradiční pečující žena má mraky času na to, aby o tom, jak se vrátila do minulého století, všechny informovala prostřednictvím blogu, YouTube a sociálních sítí? Jako byznys se ale každopádně návrat do minulosti osvědčil – to dokládá i fakt, že za absolvování kurzů „Jak být ženou“ (britská sloupkařka a feministka Caitlyn Moran se nyní jistě křižuje hrůzou) se platí horentní sumy a mnohé ženy se i přesto mohou přetrhnout, aby se staly puťkami z padesátek…
