„Narcistické buzní ego“ skutečně existuje. Tito muži jsou posedlí sami sebou a také vlastním vzhledem, žít s nimi je utrpení
Narcisové mají určité „fluidum“ – právě díky vlastními nezměrnému sebevědomí jsou obvykle velice okouzlující a atraktivní. Ti, kteří se pohybují v jejich blízkosti, se pak v této záři do jisté míry vyhřívají a nezřídka se cítí být přímo vyvolenými a jsou pyšní na to, že si je narcis vybral jako svou společnost. Ovšem i když jistě nelze popřít, že narcisové dokážou udělat fantastický první dojem, minimálně jako partneři rozhodně žádné terno nejsou. Jejich základním problémem je totiž nedostatek empatie a pochopení pro pocity druhých (potažmo svého protějšku), a tak jsou jejich partneři obvykle velice osamělí a nedocenění. Jak přímo uvádí odborníci z amerického Gay Therapy Center, „partneři narcisů jsou jimi obvykle dlouhodobě zraňováni, protože k jejich vlastním potřebám narcis vůbec nepřihlíží a ani je nerespektuje. Ve výsledku je tak velmi náročně a bolestivé na jednu stranu dávat lásku a na oplátku se nedočkat prakticky ničeho.“ Partneři-narcisové totiž žijí sami pro sebe. A tak jejich protějšky tráví spoustu času tím, že přemýšlí nad tím, proč se jim nedostává nezřídka zcela základní pozornost – narcis zapomíná na narozeniny, svátky, výročí, ale třeba i reakce na sms zprávy či volání (o obecném zájmu ani nemluvě).
Důvod tohoto stavu ale podle psychologů není ten, že by narcis byl a priori tak sebestředný – ba naopak. Ačkoliv narcisové vypadají a chovají se velmi sebejistě, vnitřně trpí velmi nízkou sebeúctou. Právě proto, aby se tomuto pocitu vyhnuli, vydávají obrovské množství energie na hledání stále nových zdrojů obdivu (který pro některé narcisy funguje přímo na principu užití drogy). A protože toto hledání bývá v dlouhodobé perspektivě docela náročné, logicky má tak narcis velmi málo prostoru k tomu, aby se mohl blíže zaměřit na kteroukoliv jinou osobu, a to včetně vlastního partnera.
Narcismus a homosexualita jako stigma
Ačkoliv v psychologické rovině přímo neexistuje teorie, která by říkala, že gay narcis se něčím speciálním liší od narcise heterosexuálního, podle ortodoxní psychoanalytické teorie jsou narcismus a homosexualita silně propojeny. Právě toto tvrzení pak hrálo hlavní roli také v patologizaci homosexuality, kdy již v roce 1898 sexuolog Havelock Ellis spojil narcismus se sexuální zvráceností. Podobně navázal i Sigmund Freud, když právě narcismus společně s fixací na matku, strachem z kastrace apod. označoval za psychické mechanismy, které rozhodují o sexuální orientaci. Ačkoliv v dnešní perspektivě je samozřejmě jasné, že homosexualita není „psychosociálním nedostatkem“ (jako narcismus), minimálně jeden aspekt narcismu se sexuální orientací souvisí.
Podle Sama Vaknina, který se na odborné rovině věnuje narcistické poruše osobnosti, je pro gaye zcela jedinečná skutečnost, že jejich sebeurčení se odvíjí od jejich sexuální identity. To přitom dle jeho názoru nelze říci o heterosexuálech, protože nikdo z nich nevyužívá své sexuální preference k tomu, aby se skrze ně jakkoliv definoval. A jelikož homosexualita byla historicky vytlačena do roviny jisté subkultury, nutně se s ní pojí také specifické psychologické mechanismy, které jsou vlastní i dalším různě persekvovaným minoritám a promítají se logicky i v rovině individuální.
Právě zaměření se na tělo, vizualitu a sex tak de facto činí z většiny homosexuálních narcisů tzv. narcisy somatické. Ti pak své libido soustředí především na své tělo (na rozdíl od cerebrálních narcisů, kteří jsou zaměření na intelekt), kultivují ho, pečují o něj a věnují nadměrné množství času jeho – ať už reálným či imaginárním – potřebám. A v tomto případě je právě tělo tím hlavním lákadlem, které gay narcisové využívají pro lapení nových obětí (zdrojů obdivu). V dané rovině pak ale neschází ani rovina sexuální, kdy je konkrétně sex stvrzením zdatnosti, přitažlivosti či mládí narcise.
„Můj ex se všem zdál jako muž snů, byl vždycky všude středem pozornosti a hodně si to užíval. Já jsem si to užíval – alespoň ze začátku – taky. To, že po každé akci, kde on byl v centru zájmu, jsem byl tím, kdo s ním šel domů. Jenže jak jsem následně pochopil, o mě vůbec nešlo. Vždycky se totiž všechno točilo kolem něj, kolem toho, co chce on. Náš program se řídil tím, co – a s kým – chtěl on dělat. Ze mě se tak stal vlastně libovolně zaměnitelný módní doplněk. Najednou jsem se začal bát, že mě přítel brzo vymění jako onošené tričko, přestával jsem být zajímavý a taky jsem do něj čím dál víc začínal vidět. Když jsem se mu ale snažil naznačit, kde by mohl být problém, akorát jsme se pohádali. Nakonec jsem to musel ukončit, protože jsem měl dojem, že všichni v jeho životě jsou důležitější, než já,“ vzpomíná na svůj vztah s narcisem Jirka.
Zdroj: Giphy
U narcise na orientaci nezáleží
Bez ohledu na sexuální orientaci je ale základní princip narcismu vždy stejný – vždy jde o hledání nových „obětí“, které se stanou zdrojem uctívání, obdivu a pozornosti. Jakmile jeden zdroj vyhasne, je nutné jej nahradit novým. Přitom pro ty, kdo skutečně narcistickou poruchou trpí, je velmi důležitý samotný proces „dobývání“, který je utvrzuje v jejich nadřazenosti. Každá nová „oběť je tedy pro narcise i svého druhu trofejí.
Nutno ale říci, že kousek narcisa je v každém z nás, spektrum narcismu je totiž velmi široké. A narcismus je – v přiměřené dávce – i zdravý, poskytuje totiž člověku motivaci k tomu, aby se dostal, kam chce. Na druhou stanu v patologické rovině se jedná spíše o faktor, který člověka izoluje od ostatních tím, že blokuje jeho schopnost vcítit se a naplňovat potřeby druhých. Ovšem pokud člověk přímo inklinuje k vyhledávání partnerů – narcisů, podle psychologů to svědčí o tom, že má sám jistý problém – přehlíží tedy vlastní potřeby, když prakticky „posluhuje“ jiným. V psychologii se pak pro takovou situaci používá termín „spoluzávislost“.
Jak zjistit, jestli je váš partner narcis? Vy sami si pamatujete data narozenin, svátků, výročí a plánujete i jejich oslavy, nikdy to ale nefunguje obousměrně. Pravidelně se ptáte protějšku, jaký měl den – on se vás ale nezeptá nikdy – veškerou svou pozornost totiž soustředí na jiné (obvykle stále nové) známe, ne ale na vás. A když ho s danou situací konfrontujete, dočkáte se velmi přehnané a obranné reakce. A pokud vy sami máte tendenci k tomu být spoluzávislí, jistě vás napadá, co byste správně měli dělat, abyste partnerovi, který je narcis, pomohli. Bohužel ale v tomto případě je odpověď docela neradostná, dělat toho totiž reálně moc nelze, minimálně z pozice „toho druhého“. A tak raději zkuste vzít nohy na ramena a utéct, s narcisem vás totiž nic hezkého nečeká.
