Seznamte se se zpěvákem Marcusem (25), ze kterého se dívkám i chlapcům podlamují kolena. Kromě bortění sociálních sítí má také silný vzkaz pro hejtry
Jak ses k hudbě vlastně dostal?
Bylo to na jednom táboře. Jako malý jsem chodil do skautů a jeden kluk tam hrál na kytaru. Všechny holky na něj kvůli tomu letěly. Já byl v tu dobu ještě malý kluk, ale říkal jsem si, že taky musím začít hrát na kytaru a tak to všechno začalo. Chtěl jsem být cool a bavit ostatní. To mě fascinovalo.
Od té doby jsem hrál a tak trochu se v hudbě hledal. Člověk totiž hned ze začátku neví, co a jak přesně dělat.
Ano. Dnes rapuješ a věnuješ se spíše popové hudbě, ale ne vždy jsi to tak měl. Dříve ses věnoval hlavně metalu a rocku. Co to změnilo?
Určitě na mě nějakým způsobem působily vnější vlivy. Během života jsem měl různé hudební vzory, což se promítlo také v mé tvorbě. Začínal jsem v kapelách a hrál na kytaru a na bicí, takže Red Hot Chilli Peppers, Gun‘n‘Roses, od kterých jsem pak přešel k tvrdší hudbě – Slipknot apod. Vše se postupem času vykrystalizovalo do nynější podoby a tvorby, ve které se cítím jako doma.
Hodně velkou roli v tom však hraje i to, jakou má člověk náladu. Ještě minulý rok jsem měl spíše takové temnější období. Až tento rok jsem konečně daleko klidnější a veselejší.
Co přesně si mám představit pod temnějším obdobím?
Zhruba čtyři roky zpět jsem se fyzicky cítil tak nějak divně. Později jsem dokonce začal mít takové stavy, že se mi často motala hlava a vůbec jsem nevěděl, co se se mnou děje. Pak se mi občas stávalo, že jsem neušel ani deset metrů bez toho, aniž by se mi svět netočil úplně na druhou stranu.
Nejdřív jsem si myslel, že je to cukrovka, ale poté jsem se náhodou dostal k doktorovi, který se dříve věnoval sportovcům, a ten mi řekl, že to mám od zad, která jsou trochu pokřivená. Nakonec jsme zjistili, že důvodem je jedna z mých nohou, která je o 8 mm kratší, což mi trochu rozhodilo záda a díky tomu se mi blokovala třeba i krční páteř. Opravdu šílená kombinace, díky které mi do mozku nešlo tolik kyslíku, což způsobovalo točení hlavy. Tento fyzický problém se spolu s dalšími věcmi hodně projevoval na mé psychice.
S dalšími věcmi?
Měl jsem i špatného manažera, kterému jsem hodně věřil, ale nakonec přišlo zklamání. Takže jsme náš vztah rozvázali. Od toho momentu se mi začalo dařit. Do týdne se mi ozvala jiná manažerka a od té doby to šlape a je vše na správné cestě. Díky fyzioterapeutovi, speciálním vložkám do bot a každodennímu cvičení jsem odboural i zdravotní problémy.
Pojďme však k tomu poslednímu a veselejšímu roku. O tom, že je tento rok veselejší, vypovídá i tvé nové album Vítej Doma. V prohlášení k vydání alba jsi říkal: “Vítej Doma znamená nalézt sama sebe, být v něčem doma a také návrat ke správné cestě…” Co přesně si pod tím můžeme představit?
Já zastávám ten názor, že když se člověk věnuje něčemu, co ho nebaví a nejde mu to, tak v tom tzv. “není doma“. Ale když má něco, co ho hodně baví a co mu jde, tak se v tom cítí „jako doma“. V této hudbě se zkrátka cítím jako doma. Tohle jsem já, tohle mě baví.
Nedávno vyšel klip k písni Jsem do tebe s Celeste Buckingham, která se taktéž nachází na novém albu. Jaká to byla spolupráce?
Z této spolupráce jsem byl doslova „hotovej“. Celeste je tak nadaný člověk, co se hudby a textařiny týče, že to není možné. Dovolím si tvrdit, že právě ona je v rámci mé kariéry opravdu velkým milníkem. Díky ní jsem začal o psaní textů přemýšlet trochu jinak. Celeste totiž přišla do studia, kde jsem ji dal nějakou mnou napsanou věc a ona řekla, že takhle to není dobré. I když jsem si chvíli stál za svým, nakonec mi ukázala úplně jiný směr, jak lze text songu uchopit a napsat jej jinak, aby se v tom lidé našli a celý song měl nějaký náboj a poselství. Jde vidět, že Celeste je opravdu umělec na pravém místě.
Kdo z dalších českých a slovenských umělců je pro tebe podobnou inspirací?
Jakýsi český king of pop je pro mě momentálně Ben Cristovao. Doufám, že se mi brzo podaří s ním udělat společný track. Před ním opravdu klobouk dolů. Hodně dobrý je i Majk Spirit, ale i nový Ego.
A co zahraniční umělci?
Číslo jedna je pro mě Post Malone. Doufám, že jeho vliv je na mé hudbě znát. Je to novodobá popstar, která vyšla z rapu. Je pravda, že i na rap jsem stále tak trochu ulítlý, ale vlivů, které na mě působí, je opravdu mnoho.
Je ti teprve 25 let a ačkoliv říkáš, že album Vítej Doma je tím pravým a jedná se o styl, ve kterém ses našel, může dojít ještě k nějaké změně? Že se za rok dočkáme třeba jiného žánru hudby?
To nevím. Třeba za pár let budu dělat plavčíka… (smích)
Kdybys na sociálních sítích sdílel, na kterém místě tomu tak bude, myslím, že by bylo dost plno… (smích) Ostatně, když už jsme u těch sociálních sítí, věnuješ se jim opravdu hodně. Je tohle pro dnešní umělce potřeba?
Stoprocentně! Každého umělce tvoří jakýsi balíček – osobnost jako taková, tvorba a pak působení na různých komunikačních platformách. Všechny sítě spolu nějakým způsobem souvisí. Jsou to média, přes která můžeš šířit tvorbu a získávat nové fanoušky.
Jak vnímáš svůj vliv na sociálních sítích?
Nějak si to neuvědomuji. Samozřejmě beru v potaz, že tam mám nějaké číslo fanoušků, ale úplně do detailu to prostě neřeším a moc se s tím neztotožňuji. Jsem fakt normální kluk a občas žasnu, když někam přijdu, že na mě lidi koukají. (smích) Pro sebe jsem pořád Mára – normální člověk, který žije normální život. Nicméně v poslední době dost přemýšlím, co na sociálních sítích budu sdílet a co ne. Přeci jen je to jakási výloha mého života.
Je pravda, že ruku v ruce jde s vlivem i velká zodpovědnost. Sledují tě lidé, kteří tě mají rádi a často k tobě vzhlíží, tudíž chtějí dělat to co ty… Musí to být obrovská zodpovědnost, abys je nenaváděl třeba k něčemu špatnému apod. Musíš být hodně opatrný?
Hlídám si to a tak trochu mě hlídá i má manažerka, která sleduje vše, co vyjde ven.
Stalo se, že ti řekla, ať něco vymažeš?
Určitě ano. Třeba když jsem vložil nějaký přehnaný příspěvek o svých emocích, kde jsem se moc otevřel. Občas mi vysvětlí, že to může působit blbě. Přece jen je starší a má trochu více rozumu, takže ji beru jako autoritu. Ale tak či onak je finální rozhodnutí o tom, co budu sdílet, samozřejmě na mně. Ale feedback je hrozně důležitý. Víš, ony ty sociální sítě jsou strašně zajímavý svět…
Vezmi si, že je mi sice teprve 25 let, ale existují i mnozí slavnější lidé, kteří mají na sociálních sítích statisíce sledujícíh a je jim třeba jen 15 let. Musí to pro ně být strašně destruktivní. Zvlášť pokud se objeví různé hejty. Já to třeba zvládám vstřebat, ale tito mladí lidé? Nevím, nevím…
Dostáváš taky hodně hejtů?
Každý den. Ale už na to nereaguji. Nemá to cenu. Znáš to, když se někomu snažíš naservírovat svou pravdu a on má tu svou, tak to občas nefunguje. Ale k mé profesi to asi patří.
Jsem však hrozně rád, když některého ze svých hejtrů přesvědčím třeba svou hudbou a on mi pak napíše, že mě dříve nenáviděl, ale že se mu má aktuální tvorba líbí. I takové případy se staly. Z toho mám pak opravdu hezký pocit zadostiučinění. Ale je pravda, že chroničtí hejtři jsou zároveň i obrovští fanoušci, protože tvorbu neustále sledují. Několik takových hejtrů jsem už potkal a ve finále mi jich bylo opravdu líto, protože si uvědomíš, že je v jejich životech něco v nepořádku.
Zdroj: Giphy
Narodil ses v Čáslavi, ale podle příjmení asi nebudeš mít české předky?
Mám předky v Makedonii. Takže Balkán. Jde to poznat i podle vzhledu. A také proto mě asi hodně baví melodické songy. Nicméně jsem Čech, takže nikde moc neříkám, že bych byl z Makedonie a nestavím na tom své jméno. Jednou se tam určitě chci podívat, abych načerpal atmosféru z místa, odkud pochází mí předci, ale nechci na tom stavět svou značku.
Nicméně fanynky na to určitě letí… Máš víc fanynek nebo fanoušků?
Řekl bych, že tak 80 procent tvoří fanynky.
A jak na fanynky reaguje tvá přítelkyně Anežka (známá youtuberka Not So Funny Any)?
Já bych řekl, že v pohodě. Jsme spolu již deset let, takže není o čem.
Pokud se nepletu, hodně věcí děláte v rámci kariéry spolu?
Už dávno ne. Naše značky jsme rozdělili, protože jsme nechtěli, aby nás lidé měli výlučně spojené k sobě. Já dělám něco jiného než Anežka. Dělám hudbu a potřebuji, aby lidé více než obraz řešili uši. Takže se opravdu soustředím hlavně na to.
Co však určitě máte společné je vztah k módě. Jde to na tobě vidět a dle tvých slov chceš prostřednictvím módy docílit nějaké změny. Co si pod tím mám představit?
To bylo spíše dříve. Teď už to beru tak, že když jsem ve studiu, tak je pro mě nejdůležitější nahrávka, ale když s tou hudbou dodáš i nějaký zajímavý vzhled a vizuál, ať už jsou to třeba hadry, tak je to fajn. Je to zase o tom celkovém balíčku umělce. Mě teď strašně baví barevné věci a myslím si, že to tak trochu bourá stigma o tom, že rappeři musí nosit pouze černé věci. Já se třeba nebojím nosit růžovou.
Zkrátka mě to baví a očividně to baví i mé fanoušky. Zájem roste, čísla jsou skvělá, takže jsem spokojený.
Ale stále stojíš nohama pevně na zemi?
Určitě. Je pro mě důležité mít se dobře, protože minulý rok byl opravdu těžký. Teprve poslední rok se cítím být úspěšný. Je to skvělá věc, ale vše přijímám s pokorou.
A co budoucnost? Kde se vidíš třeba za pět let?
To nevím. Ale vím, že budu dělat věci, které mě baví a fungují. Můj pohled na věc je takový, že by měl člověk dělat to, v čem je dobrý a neustále se zlepšovat a vymýšlet nové věci. Dlouhou dobu mi trvalo zjistit, co mě vlastně dělá šťastným, ale přišel jsem na to, že je to dobře odvedená práce. Proto na sobě budu v budoucnu stále makat.
Zdroj: Giphy
Vybudovat si skvěle rozjetou kariéru v takto mladém věku není jednoduché, co na tom bylo nejtěžší?
Určitě já. Jsem strašně tvrdohlavý a proto jsem sám pro sebe tak trochu překážkou. Můj problém bylo dlouhou dobu přehnané ego, nenaslouchal jsem ostatním lidem a kvůli tomu jsem dělal zbytečné chyby, proto mi vše trvalo trochu déle.
Ale jinak to těžké nebylo. Proslavit se? To není těžké. Je to jen o tom vydržet a být v tom dobrý. Když jsi dobrý a makáš na sobě, tak to přijde vždycky. Každý může dokázat, co chce, stačí si jen nastavit priority.
Osmého srpna chystáš velký open air koncert v Letňanech, jak se na něj připravuješ?
Každý týden poctivě zkoušíme a bude to mega! Lidé se mohou těšit třeba i na TikTok zónu, kdy přímo u stage bude menší pódium, kde si fanynky a fanoušci mohou natočit nějaká videa. Teď na TikToku frčí videa, kdy jsou lidé úplně u stage a mají záběr na umělce.
Nejvíc mě baví, že to bude open air. Bude zapadat slunce a všechno bude v podobných barvách, jako mé nové album. Takže pořádně makáme. Chci, aby lidé dostali kvalitu, na kterou se těší.
