Rudy Tauscher (25): „V mládí jsem přemýšlela, že se nechám předělat na kluka. Později mi došlo, že nejsem ani žena, ani muž – jsem totiž nebinární

Rudy pochází z Prahy a profesně působí hlavně jako grafička, ilustrátorka a make-up artistka. Kromě toho se však věnuje i dragu (označení pro lidi, kteří svým chováním, oblečením a make-upem představují určité alter ego, většinou tak dělají především pro zábavní účely a pod svým uměleckým jménem vystupují, tančí, zpívají, fotí či dělají modeling). Dle svých slov je Rudy tak trochu drag king (ženy převlékající se za muže), ale i drag queen (zpravidla muži převlékající se za ženy). Kdy a jak si uvědomila, že se stoprocentně nevidí v roli muže ani ženy?

Sama o sobě tvrdíš, že jsi tak trochu drag king, ale i drag queen, můžeš mi k tomu říct něco víc?

Nedělám jen jedno z toho, ale spíše jakýsi mix obojího. Někdy jsem více maskulinní, někdy víc feminní. Sama bych to nazvala tak, že jsem spíše jakýsi drag démon. (smích) Baví mě umění jako celek, nechci se vymezovat pouze jedním směrem.

Začalo to už někdy ve 12 až 13 letech. V tu dobu jsem trochu uvažovala nad tím, zda nejsem kluk, tedy trans. Oblékala jsem se do klučičího oblečení, dokonce jsem si dělala i „klučičí make-up“ v podobě knírků. Různě jsem experimentovala se svým gendrem. Bohužel jsem se skrze to dostala i k anorexii.

Z jakého důvodu?

Měla jsem v hlavě svůj mužský ideál, což byli hubení rockeři. Chtěla jsem vypadat jako oni a nemít žádné křivky, žádná prsa, což mě dovedlo k anorexii, kterou jsem nějakou dobu trpěla. Po všem tom experimentování a zjišťování dalších informací jsem však došla k tomu, že nemusím být ani kluk ani holka.

Současně s tím jsem začala používat stále více extravagantnější make-up a sama sebe jsem vyjadřovala spíše svým vzhledem. Takže jsem nemluvila o tom, jak se cítím, ale spíše jsem to dávala najevo svou vizáží. A v tom spočívá i princip mého přístupu k dragu, ve kterém se mohu obléknout za někoho jiného a vybrat si, co zrovna budu předvádět. Zároveň se v dragu spojuje i má láska k make-upu a k hudbě. Vše můžu spojit do jednoho vystoupení.

Když se ale vrátím k tobě samotné. Jak bys sama sebe definovala jako člověka?

Jsem genderqueer, tedy nebinární (zastřešující kategorie pro genderové identity, které nejsou výlučně mužské nebo ženské, pozn. red.).

Je v pohodě, když tě budu oslovovat jako ženu? Sama jsi říkala, že jsi se svým genderem trochu experimentovala. Kdy sis uvědomila, že jsi nebinární?

Určitě nevadí, někdy používám rod mužský, někdy ženský. Jinak bylo to až někdy v 17 letech, kdy jsem si tuto otázku vyřešila. V tu dobu jsem se také hodně začala věnovat studiu teorie genderu apod. Chtěla jsem to, co cítím, poznat více do hloubky.

Řešila jsi to pouze sama se sebou, nebo i s někým blízkým?

S kamarády a s mámou. Ale moc pochopení se mi nedostalo. Máma říkala věci jako: „Porodila jsem přece holčičku.“

Je možné, že to byl důvod, proč ses pro tranzici nerozhodla?

To si úplně nemyslím. Postupem času jsem si uvědomovala, že v sobě cítím „něco mužského“, ale i „něco ženského“. Zjistila jsem, že mohu být kým chci, že se nemusím stavět výlučně jen do jedné role. Ale na rovinu, i když jsem nebinární, reálně to nijak moc neřeším.

10 specialit vylepšeného Lexusu LC Coupe18. 9. 2020

Ty to možná neřešíš, ale najde se určitě mnoho lidí, co něco podobného nechápou. Jak bys to popsala například staršímu člověku, který celý život žije někde na vesnici a nic podobného zkrátka nedokáže pochopit?

Začala bych asi tím, že to není nějaký momentální trend, jak to mnozí lidé nazývají. Lidé, kteří se cítí být na pomezí genderů, se objevovali již před mnoha lety. Jsou známy různé klany a subkultury například v Jižní Americe, Africe či v Indii. Takoví lidé například byli považováni za šamany a vůdce kmenů. To jsou historická fakta.

Machi weye – indiánští šamani v ženských šatech, kteří se „vdávali“ za duchy. Španělská kronika z roku 1673 popisuje kmen Mapučů, v němž hrály důležitou roli šamanky machi udobřující si duchy. Kromě nich zde působili ještě mužští machi weye, kteří se též nabízeli jako nevěsty duchům.

Také bych jim vysvětlila, že člověk se zkrátka nemusí cítit jako ženská, nebo muž. Jsou to zažité věci, ale proto to tak nemusí být. Vše se vyvíjí. Před x lety bylo například normální, když chlapi nosili podpatky, dnes je to většinovou společností odmítáno. Je nutné myslet na to, že se svět postupem času mění.

A když budu argumentovat slovy některých lidí: „Narodila ses jako holka, tak seš holka. Proč si tedy vymýšlíš takové nesmyly?“

Po pravdě nevím, jak bych to přesně definovala. Je to zkrátka můj hluboký vnitřní pocit a přesvědčení. Cítím, že je to tak správně a plně se s tím ztotožňuji. Nedělám to proto, abych byla zajímavá pro okolí. Prostě to tak cítím a jiné vysvětlení k tomu nemám.

Od toho se tedy odvíjí i tvůj přístup k dragu?

Přesně tak. Ze začátku jsem sice byla spíše víc drag queen, protože jsem byla hodně maskulinní, měla jsem oholenou hlavu a v reálném životě jsem byla víc klukem. Proto jsem se stylizovala do role ženy. Nebylo a není to tak běžné, aby žena byla drag queen. Hodně lidí si totiž drag spojuje pouze s gay muži, a to hlavně díky RuPaul‘s Drag Race. Je super, že se drag díky této show dostává do světa, ale ukazuje to pouze omezenou část dragu. Drag můžou dělat i heterosexuální lidé, ženské, chlapi, trans lidé...

Kdybychom to mohli upřesnit, co přesně znamená drag pro tebe?

Možnost určitého vyjádření sama sebe a zároveň i určitá transformace. Díky make-upu vypadám každý den jinak. Miluji takové změny, protože nemám ráda stereotyp. Mám určité etapy, kdy vypadám podobně, ale snažím se to spíše hodně měnit. Mám ráda vizuální, ale i charakterové proměny.

Moment. Charakterové proměny? Co si pod tím mohu představit?

Jsem docela často „nový“ člověk. Záleží na tom, v jakém kruhu lidí se pohybuji. Tak to má ale většina lidí. Neustále si zjišťuji nové věci a chci se vyvíjet. Snažím se být co nejlepším člověkem. Takže proměny charakteru a chování ve smyslu k lepšímu.

Myslíš, že se člověk vždy může z vlastní vůle změnit k lepšímu?

Žádný člověk není na nějaké konstantní rovině. Nikdo není neustále úžasný a skvělý. Měla jsem teď rok, který byl hrozný. Potkala jsem špatné lidi a žila s jednou spolubydlící, se kterou to nebylo úplně dobré, nicméně bych to nechtěla víc rozebírat. Já se však řídím tím, že všechno zlé je pro něco dobré. I když já raději říkám, že co tě nezabije, to zanechá jizvu. Takže i ten poslední hrozný rok mě posunul dál a jsem více extrovertní a rázná. Dokážu se třeba i víc bavit s lidmi. Před rokem bych například žádný podobný rozhovor nebyla schopná poskytnout. Občas se zkrátka potřebuješ dostat na dno, abys byl lepším člověkem, i když každý to má pochopitelně jinak. Někoho to dno ještě víc semele.

Přemýšlíš nad budoucností? Odvíjím se od historie tvého života, kdy jsi v mládí netušila, zda podstoupíš tranzici, různě jsi experimentovala… Přemýšlíš třeba nad založením rodiny, zda si najdeš partnera či partnerku?

Za prvé – žiju ze dne na den, takže o budoucnosti nepřemýšlím vůbec. Za druhé – nemůžu mít děti a za třetí – rodinu už mám. Je to má drag rodina – spousta skvělých lidí. Mám nejlepší kamarádku a mám taky přítele.

Nerada plánuji kvůli tomu, že jsem hrozný „katastrofik“. Mám tendence k pesimismu, takže bych se bála, že se plány pokazí, a to by mě paralyzovalo. Pro mě je stejně nejlepší čekat na to, co se stane a podle toho v životě pokračovat dál. Ale musím říct, že ke mně přicházejí většinou samé dobré věci, takže jsem spokojená.

Po tom všem, cos mi řekla, setkáváš se často s předsudky?

V tomto směru jsem hrozně šťastný člověk. Zatím jsem neměla žádný větší konflikt, nebo je možná přecházím bez povšimnutí. Je mi to totiž docela jedno, co si o mně lidé myslí, takže si nějaké poznámky neberu k srdci a ignoruji je.

Vzpomínám si jen, že jednou v práci si jeden z kolegů našel mou starou fotku, kde jsem měla oholenou hlavu a začal o mně říkat, že jsem trans, ale udělali ze mě trans ženu, takže to vzali úplně opačně. V tu chvíli mě začali oslovovat mužským rodem. Kdybych byla trans, tak by mi to přišlo hrozně urážlivé, ale ve finále jsem se dostala ke dvěma queer lidem z firmy, a nakonec jsem byla dosazena na diskuzní panel firmy pro celou střední Evropu na téma LGBT+, kde jsem mluvila o intersex a non-binary lidech. Což je pro naši firmu dosti pokrokové. Běžně se ve firmách mluví o gayích a lesbách, případně trans lidech, ale ostatní nikdo neřeší. Takže je super, že se firma stará o všechny.

Je hezké, že máš podobnou podporu i v práci, ale dosud jsme nezmínili, jak to všechno vnímá tvá nejbližší rodina?

Stýkám se hlavně s mou mámou. Táta mi umřel, když jsem měla jeden rok. Ale moje máma je „řízek“. (smích) Ona byla podobná „extravagantní figurka“, když byla mladá. Takže si akorát užívá, když u mě může vidět to, co ona dělat nemohla. V té době totiž nebyl svět tak otevřený a nebylo tolik možností.

Nyní je všemu hrozně otevřená, a navíc třeba i u sebe v práci dělá mezi kolegy osvětu a snaží se své kolegy v různých ohledech vzdělávat. Nedávno jim třeba vysvětlovala, jak funguje bisexualita, protože ji kolegové říkali, že nic takového neexistuje. Jsem ráda, že mám tak skvělou mámu, která mě ve všem podporuje.

Výlety za tajemnem – kde v Česku najdete duchy, kde se ukrývá nacistický poklad a kde možná přistane UFO?31. 7. 2020

Ale tvé uvažování o tranzici moc nechápala?

Zpočátku to tak otevřeně nebrala, ale spíše ji to šokovalo. Každý potřebuje čas, a navíc jsem její dcera, takže měla spíše strach, než aby to brala negativně. Když ale u někoho tu podporu a pochopení nevidím, tak s nimi vztah ukončím. Když se zpět nevrací žádná energie, tak proč bych to měla udržovat? Nedává to smysl…

Co bys tedy na konec rozhovoru vzkázala všem lidem, kteří tvůj pocit nedokážou pochopit?

Máme internet, tak se vzdělávejte. Prvně si o tom něco přečtěte, než budete odsuzovat. Nebo si prvně promluvte s těmi lidmi a snažte se pochopit jejich příběh. Hlavně neodsuzujte na první pohled a nekoukejte na to, jak člověk vypadá.

Zdroj: Jan Witek