Teplý Polák Patryk (26): „Vláda u nás dotuje církev, která pak lidem v kostelích říká, jak je tahle vláda skvělá. Proto u nás vítězí nenávist“

Patryk Wałęska (26) pochází z Polska, konkrétně z tamního třetího největšího města Lodž. Před necelými dvěma roky se však rozhodl přestěhovat se do Česka. I za tak krátkou dobu se již naučil mluvit plynule Česky a v budoucnu by zde rád získal i trvalé bydliště. Patryk je gay a dost nevěřícně často kroutí hlavou nad tím, co se v Polsku v souvislosti s LGBT+ komunitou řeší a děje. Rád by viděl změnu k lepšímu a doufá, že současné prezidentské volby dopadnou pro Polsko dobře a země se stane tolerantnější.

Kdy ses rozhodl přestěhovat se do Česka?

V roce 2018 jsem přijel na třídenní výlet do Ostravy, kde jsem měl pár známých. Po těch třech dnech mě to tady tak uchvátilo, že jsem byl rozhodnutý se do Česka přestěhovat. Když jsem přijel do Polska, akorát jsem si opět sbalil věci a po týdnu jsem se stěhoval.

V Polsku jsem nebyl nijak vázaný, akorát jsem ukončil práci barmana ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Práci v Česku už jsem měl dohodnutou, dozvěděl jsem se totiž o jednom místě během těch tří dní, co jsem tady byl na výletě. Pak už jsem si pouze našel bydlení a šel do toho s tím, že se kdykoliv mohu vrátit do Polska.

Mě však zajímá, co bylo primárním důvodem k tomu, aby ses přestěhoval? Bylo jedním z důvodů tvého přesunu do Česka i to, že jsi gay? Je pravda, že v Polsku zrovna k LGBT+ komunitě moc přívětiví nejsou…

Česko mě lákalo již od dětství. Nějakou dobu jsem během studií bydlel blízko českých hranic, asi 20 kilometrů od Ostravy. Často jsme do Česka jezdili s rodiči na výlety. Vždy se mi tady moc líbilo a hezky jsem vnímal i přístup zdejších obyvatel. A to tak nějak ke všemu.

K tomu, že jsem gay… Upřímně, to, že naše komunita je v Česku vnímána mnohem lépe, jsem si začal uvědomovat až poté, co jsem v Česku už nějakou dobu žil. Dříve jsem to moc neřešil a určitě to nebyl hlavní důvod, proč jsem se do Česka přestěhoval. Bydlel jsem v třetím největším městě Polska – Lodži. Navíc to bylo asi 120 kilometrů od Varšavy, kde je přístup k lidem jiné orientace naprosto v pohodě.

Problémem jsou tedy především malá polská města?

Přesně tak. Horší je to v menších městech, kde není tolik lidí s vyšším vzděláním, tudíž to nechápou. Takoví lidé jsou málo informovaní, navíc v nich další nenávist k LGBT+ komunitě podněcuje i současná vláda. Například současný prezident Andrzej Duda prohlásil, že LGBT+ komunita nejsou lidé, ale ideologie. Doufejme, že za týden už nebudeme poslouchat tyto na hlavu padlé názory (za týden totiž Polsko čeká druhé kolo prezidentských voleb, kde proti současnému prezidentovi Andrzeji Dudovi soupeří primátor Varšavy Rafał Trzaskowski, který má k LGBT+ komunitě velmi otevřený přístup, naopak současný prezident Andrzej Duda například navrhuje, aby parlament změnil ústavu tak, že homosexuálním partnerům zakáže třeba adopci dětí. pozn. red.).

Je asi zbytečné ptát se tě, komu v prezidentských volbách v Polsku fandíš?

Doufejme, že vyhraje právě Rafał Trzaskowski. Určitě ho budu volit, a to přímo na polském konzulátu v Ostravě. Vzhledem k tomu, jak dopadlo první kolo voleb, je zřejmé, že takto budou volit i Poláci v celé západní Evropě a dalších státech světa. Rafal Trzaskowski totiž u těchto lidí zvítězil na celé čáře. Horší je to u Poláků žijících v Polsku.

Jak myslíš, že budou volit Poláci žijící v Polsku?

U těch je to trochu komplikovanější. Současný prezident si je tak trochu koupil. Mnoho lidí dostává celkem velké peníze od státu. Například za každé narozené dítě apod. Kromě toho však často i za úplné hlouposti. Lidé však nejsou schopni si uvědomit, že prezident tyto peníze nedává ze své kapsy, ale že je bere z rozpočtu, ve kterém pak chybí třeba peníze na zdravotnictví, které v současné době dostává kvůli koronaviru pořádně zabrat a peníze v něm samozřejmě chybí.

Současný prezident je tak trochu jako Robin Hood – bohatým bere a chudým dává. I proto ho hodně lidí bude volit. Budou mít strach, že by jinak o veškeré, často i velmi nesmyslné, příspěvky přišli. Chtěl bych být optimista a doufám, že se něco změní, ale znám polskou realitu, takže nebudu moc překvapen, pokud prezidentem zůstane Andrzej Duda.

Polsko je silně věřící země. I proto je zde přístup k LGBT+ komunitě takový. Jak tě vnímala tvá rodina? Je také věřící?

Má rodina je sice částečně věřící, ale ne úplně praktikující. Nechodili jsme každou neděli do kostela. Já jsem si už na škole na víru vytvořil svůj vlastní, ne tak pozitivní názor. Byl to jeden z mých povinných předmětů, což mi přijde jako totální blbost, ale bylo to tak. Já tedy v žádnou víru nevěřím a jsem rád, že stále více lidí to má podobně.

„Zatímco ještě v nedávné minulosti se Poláci modlili k Bohu ve velké míře a nezávisle na věku, nyní se denně ke Všemohoucímu obrací už jen 14 procent mladých. Ze starších, tedy lidí po čtyřicítce, se podle průzkumu denně modlí 39 procent. Tak obrovský, 25procentní rozdíl mezi generacemi jako v Polsku nezaznamenal nikdo na světě,“ upozornila Gazeta Wyborcza – celopolské noviny a druhý nejprodávanější deník v Polsku.

Stále však existuje velká část Poláků, pro kterou jsou názory církve a místního kostela víc než názory vlastní. Většina z hluboce věřících lidí si ani neobhájí vlastní názor a zkrátka jen převezmou názor církve za svůj vlastní. Líbí se mi, že v Česku to tak není. Navíc zde církev není tak úzce propojena s vládou, jako je tomu v Polsku.

Jak to myslíš?

Existují jisté důkazy o obrovských peněžních tocích mezi vládou a církví. Vláda dotuje církev, která pak lidem v kostelích říká, jak skvělou vládu nyní máme. To se následně projeví u voleb. Pak peníze chybí jinde a nyní v souvislosti s koronavirem se to „krásně“ ukazuje. Od toho se také odvíjí boj proti sexuálním menšinám. Církev je neuznává, vláda tedy také ne.

Dvě kamarádky představují stejné kusy oblečení na rozdílných postavách. Slaví obrovský úspěch12. 5. 2020

Co říkáš na zóny bez LGBT+, které se objevily v některých polských městech a okresech?

To je pro mě naprosto nepochopitelné a totálně padlé na hlavu. Přitom je to často jen názor představitelů toho města a pár pomatenců. Moc se mi líbilo, že když některá polská města vyhlásila „zónu bez LGBT+“, začaly jim chodit výpovědi partnerství od jejich partnerských měst z Evropy a celého světa. Zastupitelé těchto měst mimo Polsko nechápali, že se něco takového ve 21. století v Polsku děje.

Usnesení „zóny bez LGBT+“ přijalo například polské městečko Tuchów, které dostalo výpověď partnerské smlouvy od francouzského města Saint-Jean-de-Braye. Colette Martinová-Chabbertová, která je v radě Saint-Jean-de-Braye odpovědná za mezinárodní vztahy, řekla, že rozhodnutí polských radních jejich francouzské kolegy šokovalo. Francouzské město totiž leží v departamentu Loiret, kde za druhé světové války byly tři internační tábory, přičemž v jednom z nich byli vězněni Romové a homosexuálové. „Hned jsme si uvědomili, jak závažné je to rozhodnutí (radních v Tuchowě), a konstatovali jsme, že se historie opakuje. Nemůžeme se smířit s tím, že jsou přijímána taková rozhodnutí porušující lidská práva,“ řekla Martinová-Chabbertová.

Jak jsi to měl ty osobně? Setkal ses v Polsku s nějakým útokem kvůli tomu, že jsi gay?

Párkrát jsem si několik průpovídek vyslechl, ale nijak zvlášť jsem to nevnímal. Vždy jsem se nad tím povznesl. Pokud se někomu lidé z LGBT+ komunity nelíbí, tak je to jejich věc, ale přeji jim, aby měli někoho takového v rodině, aby poznali, že jsme zcela normální lidé. Já jsem se naštěstí s žádným útokem nesetkal, ale vím, že se to v Polsku děje.

David Brodecký (32): „Do Česka už bych se nevrátil. Jako číšník jsem si v Dánsku vydělával stejně jako manažer velké mezinárodní firmy v Česku“27. 5. 2020

Hovořili jsme i o tvé rodině… I ta to vzala v pohodě?

O mé orientaci ví celá rodina. Malá část rodiny s tím má problém a nekomunikují se mnou, ale mí rodiče jsou tomu naprosto otevření. Možná je to i tím, že žijí v Německu. Má sestra zase žije ve Španělsku, takže pro ni je to naprosto běžné. Z té starší generace to ví třeba babička i děda. Babička ví tak nějak všechno a dlouho doufala, že se to ještě změní. Nakonec to přijala. Děda je jeden z mála rodinných příslušníků, který je každou neděli v kostele. Moc jsme o tom spolu nemluvili, takže ani nevím, co přesně ví, ale babička mu asi něco říká.

Nikdy v životě jsem s tím však u blízké rodiny neměl problém. Když se slavily například Vánoce či Velikonoce, které se u Poláků hodně prožívají, nebyl u nás doma problém, abych přišel se svým partnerem. Naopak, když jsem přišel sám, tak se ptali, co se děje, proč s sebou nikoho nemám.

Jak to vidíš do budoucna? Chtěl by ses někdy vrátit do Polska? Třeba někdy v budoucnu, až bude více tolerantnější zemí?

Prozatím mám v Česku přechodný pobyt, ale budu určitě usilovat i o trvalém. Dělám vše pro to, abych tady mohl zůstat na stálo. Nemusí to být pouze Ostrava, ale klidně i jiné město. Do Polska už se de facto nemám proč vracet a vlastně ani nemám kam, nejbližší rodina je v zahraničí.

Zdroj: Jan Witek