Lukáš Kohutek (18): „Nechápu, kde se vzalo přesvědčení, že je make-up určený jen pro ženy. Muži si jej mohou užívat také“
Věnuješ se make-upu a sám jej také často používáš, což u mužů není tak běžné. Jak ses k tomu dostal?
Make-up je součástí mého života již dlouhou dobu. Začal jsem s tím zhruba v deseti letech. Bylo to tak, že jsem seděl doma a cucal víčko od PET lahve. To mi obarvilo rty na fialovo. Říkal jsem si, že takhle přeci nemohu jít do školy, tak mi máma dala korektor a natolik mě to zaujalo, že jsem jej používal každý den a zůstalo mi to až dodnes.
Takže tě k tomu de facto přivedla máma? (smích)
Ano. Ale hlavně to víčko, které jsem cucal. (smích)
V tu dobu ti bylo teprve deset let, což je velmi nízký věk. Jak na to tehdy reagovalo tvé okolí?
Abych řekl pravdu, samotný korektor nebyl tak výrazný, takže vesměs nijak. Později, když jsem si toho začal dávat víc a začal jsem mámě brát make-up, tak to bylo jinak. Máma má totiž asi o tři odstíny tmavší kůži než já, tudíž používá i tmavší make-up. Proto to vždy dopadlo tak, že jsem měl tmavý obličej a světlý krk. (smích)
Samozřejmě jsem se setkal s několika komentáři a narážkami. Žiju totiž ve Znojmě a studuji v Moravských Budějovicích. Jsou to dva zapadákovy, takže s tím lidé občas měli problém. Proto jsem si prošel několika neradostnými zážitky.
Můžeš být konkrétnější?
Ještě na základní škole to bylo o každodenním posmívání a na střední škole byl nejhorší prvák. To se mi spolužáci také posmívali a pořvávali na mě na ulicích, a dokonce mi i vyhrožovali zabitím. Jeden týpek do mě najížděl autem. Nyní je to už docela v klidu. Čím jsem starší, tím se okolo mě točí rozumnější lidé a hlavně si kolem sebe držím lidi, kteří mě berou takového, jaký jsem a mají mě rádi.
Musel jsi ty problémy a výhrůžky nějakým způsobem řešit?
Většinou jsem to nechal být. Maximálně jsem těm lidem něco řekl. Ale je zbytečné se s těmito lidmi pouštět do řeči a nějak na ně reagovat. Právě toho oni chtějí docílit, tak jim to přeci nebudu dávat a nechám to být. Většinou pak reagují mé kamarádky, které se do těch lidí pustí. (smích)
Velkou roli v tom, že se ti lidé posmívali, hrál pravděpodobně make-up… Mnoho lidí si make-up primárně spojuje s holkami, jaký je na to tvůj názor?
To určitě hrálo velkou roli. Co se týče make-upu, nechápu, kde se vzalo to, že je určen jen pro ženy. Je to na ně sice primárně mířené, ale nikde není psáno, že jej musí používat pouze ženy.
Kdy se u tebe obliba make-upu rozrostla do té míry, že jsi začal sdílet videa a tutoriály na Instagramu?
Chtěl jsem to dělat už dlouho, vždy jsem sledoval ostatní kluky na Instagramu a YouTube, kteří se make-upu věnovali, ale nikdy jsem nebyl odhodlaný koupit si vlastní paletky a štětce. Na sedmnácté narozeniny mi však má nejlepší kamarádka dala první paletky a od té doby jsem začal zkoušet všechno možné a věnoval jsem se tomu víc.
A co tutoriály na Instagramu, které vydáváš dnes?
Na sociálních sítích funguji už od patnácti let. Začal jsem se sociální sítí Musica.ly, kde se mi povedlo nějak více dostat mezi lidi a pak jsem přešel na Instagram a jelikož jsem měl rád make-up, začal jsem se tomu věnovat víc a natáčel k tomu první videa, což dělám dodnes.
Dnes máš na Instagramu již přes 20 tisíc fanoušků, takže to má docela velký ohlas. Reagují na tebe kladně?
Naštěstí ano. Setkávám se se samými dobrými ohlasy.
Chodíš s make-upem i ven? Myslím teď s něčím podobným a výrazným, co lze vidět na tvých sociálních sítích…
Já jsem takhle ještě nikdy v životě venku nebyl. Ale doufám, že se jednou dostanu na takovou úroveň, že se nebudu bát takto vyjít i na ulici. Základní make-up si klidně udělám, to mi problém nedělá, ale oči a rtěnka, na to se zatím necítím a mám strach z reakcí mého okolí. Ale doufám, že se k tomu brzo odhodlám.
Je pravda, že i muži z řad známých osobností make-up používají. Většina z nich sice jen základ, ale je tvým cílem obecné vnímání make-upu změnit a ukázat světu, že i muži mohou make-up používat?
Samozřejmě. To je jeden z hlavních důvodů, proč se tomu věnuji. Chci lidem ukázat, že je v pořádku, když muž nosí make-up. Ale hlavně chci lidem dokázat, že když máme koníček, který nás baví a naplňuje a neubližuje někomu dalšímu, tak je to v pořádku. I když je to něco netradičního. To je hlavní poselství, které bych chtěl lidem přinést.
Chtěl by ses tedy make-upu věnovat i do budoucna? Třeba i profesně?
Asi nejvíc bych chtěl s make-upem fungovat na sociálních sítích. Dál natáčet videa a tutoriály. Ale uvidíme, jak to půjde. Poté, co dodělám střední a možná i vysokou, chtěl bych si dodělat nějaké kosmetické kurzy, abych případně mohl dělat i kosmetiku. Zároveň bych rád měl i zadní vrátka ve formě veřejné správy, kterou budu mít vystudovanou.
A co třeba nějaká vlastní značka make-upu apod.?
Víš, úplně nevím, zda bych si na to troufnul. Je okolo toho mnoho starostí a zatím je mi teprve 18, takže jsem ještě dítě. (smích) Zatím dělám to, co mě baví a uvidím, co to přinese. Třeba to do budoucna bude velké.
V úvodu jsi říkal, že tě k tomu tak trochu dostala máma, ale co na to říkali doma, když jsi s make-upem začal vystupovat pravidelně?
Ne vždy to bylo úplně v pohodě. Hlavně v dřívějších letech jsem se chtěl malovat neustále a máma mi pořád říkala, že ne. Je pravda, že v té době jsem si toho na obličej dával opravdu hodně. Táta se k tomu nikdy moc nevyjadřoval. Ale teď už jsou s tím oba v pohodě. Máma hlavně využívá toho, že když ji dojdou nějaké produkty, tak se s ní podělím. (smích) Už mi vzala některé rtěnky, řasenky… No hrůza. (smích)
Můžeš říct, že teď své mámě s make-upem pomáháš?
Ne, to ne. Já ji nechávám, ať si dělá svoje a já si dělám zase to své. Máme trochu odlišný styl. (smích)
A dělá to dobře? (smích)
Musím říct, že ano. (smích) I když je pravda, že jsem ji přivedl třeba na rozjasňovače a u pár výrobků se mě zeptala, zda je používá správně a jak je správně používat.
Takže ti asi netrvalo dlouho, abys rodiče přesvědčil v tom, že se opravdu jedná o tvůj koníček a chceš se make-upu věnovat?
Vůbec ne. Vlastně jsem je nikdy nepřesvědčoval. Ačkoliv první paletku jsem dostal od kamarádky v 17 letech, první make-up jsem si koupil už někdy ve 12 letech. Byl to jeden z nejlevnějších. Ten den mi máma koukala do batohu, ačkoliv to nikdy předtím nedělala a našla ho. Ptala se mě, co to je, tak jsem říkal, že jsem to našel. To mi samozřejmě neprošlo. Tak se ptala: „To sis koupil?“ A já říkám, že ano. A ona: „Seš blbej? To jsi mi měl říct, koupila bych ti lepší!“ (smích)
Co starší generace rodiny? Ví to o tobě?
Prarodiče na vše reagují dost v pohodě. Víš, když má člověk nějaký koníček, neměl by se moc ohlížet na druhé. Pokud to někdo odsuzuje a vysmívá se ti, tak to spíše vypovídá více o něm – takoví lidé mají nějaké své problémy, které si potřebují vylívat na někoho druhého. Proto je nejlepší tyto lidi neřešit a nechat je na pokoji.
Takže jsi nikdy nebyl na pochybách a neuvažoval o tom, že by ses toho vzdal a přestal se make-upu věnovat?
To mě nikdy nenapadlo. Vždy jsem si šel za svým. Nikomu tím neubližuji a nedělám nic špatného, tak proč bych se toho měl vzdávat? To, že má někdo nějaké své osobní problémy a řeší si je tím, že na mě útočí kvůli mé zálibě, mě přestat nedonutí.
Zdroj: Giphy
Kdo vlastně patří mezi tvé sledující na Instagramu?
Převažují holky. Ale často se mi objevují i kluci, kteří se věnují make-upu, ale z 85 procent jsou to holky. Hodně je zajímá, jaký look opět vytvořím, ale občas mi i napíšou, jak používat určité produkty, řeším jejich problémy s pletí a dávám jim různé rady. Takže je občas svou tvorbou tak trochu vzdělávám.
Jak dlouho tvorbu svého looku vymýšlíš?
Každý můj look vzniká spontánně, těsně před natáčením si určím, které produkty použiju, jdu na to a zkouším. Pokud se to nepovede, odlíčím se a nic nezveřejním.
Máš v plánu se do budoucna z menšího města přestěhovat třeba do Prahy, která je v tomto směru jednoznačně otevřenější?
Víc než do Prahy bych se raději přestěhoval do Brna. Je to velké město, ale není tak obrovské jako Praha. Hlavně je to pořád Morava, kde bych chtěl v budoucnu zůstat. Jsem takový moravský patriot. (smích) Zároveň žiju na vesnici, ze které se mi moc nechce, mám rád svůj klid, ale občas potřebuji cítit i ruch velkoměsta, takže se to ve mně docela bije. Uvidíme…
