Pastoral Brothers: „Můžeme se převlíct za ženskou, i když jsme křesťani. Prča byla, když se Zeman objevil na Zmrtvýchvstání Páně“

Dnes je vaše duo Pastoral Brothers stále známějším. Pokud však vím, vy dva jste ve víře vychováváni nebyli. Jak jste se k ní vlastně dostali?

Karel: U mě to začalo někdy v pubertě, kdy jsem měl zájem o duchovní věci. V tu dobu jsem věřil v ledasco, ale postupem času jsem přecházel k něčemu vážnějšímu. Obyčejné vysvětlení toho, že existujeme v nějakém vesmíru, mi totiž nestačilo. Potřeboval jsem něco víc. Chodil jsem na katolické gymnázium a samozřejmě jsem se v rámci víry setkal i s různými nepříjemnými věcmi, které mi moc neseděly, jako například neustálé moralizování – koho mám mít rád, jak zacházet se svým tělem apod. Hledal jsem církev, kde by tohle škatulkování nebylo a shodou okolností jsem zavítal do jednoho kostela, kde mě přivítala farářka. Říkal jsem si: „Hustý, tady mají farářky.“ (smích) Začal jsem se o to zajímat víc a skončil jsem na teologické fakultě, nakonec se ze mě stal evangelík. Rodina nemohla uvěřit svým očím, dokonce i babička mě do třeťáku přesvědčovala, ať jdu studovat něco jiného.

Je pravda, že většinou je to naopak a věřící rodiče se k víře snaží přesvědčit a vychovat své děti… Jak to bylo u vás Jakube?

Jakub: U mě to bylo úplně jiné. Nebyl jsem tak hloubavý jako Karel. Někdy ve druháku na gymnáziu jsem dostal za úkol přečíst určitou část Bible a napsat, co si o tom myslím. Samozřejmě jsem to stáhnul z internetu a dostal jsem pětku. V tu chvíli mě to naštvalo, hecnul jsem se a přečetl jsem Bibli celou.

Už během čtení mě kniha dost proměňovala a oslovovala. Hodně mě to bavilo a měl jsem pocit, že jsem součástí toho příběhu. Na konci jsem určitým způsobem zhodnotil, že chci být praktikující křesťan, i když jsem zprvu nechápal až 90 procent toho, co jsem četl. Ptal jsem se v rodině, zda máme nějaký křesťanský původ a babička mi řekla, že její maminka byla evangelička, tak jsem to hledal na internetu a našel jsem sbor, který byl pět kilometrů ode mě. Napsal jsem farářovi, že chci být pokřtěný, že jsem si přečetl Bibli a chci být křesťan. Ten byl z toho úplně mimo, nic podobného se mu nikdy předtím nestalo. (smích)

Došel jsem do kostela, kterým mě farář provedl. Chodil jsem na bohoslužby, vzdělával se a z gymnázia jsem pak zamířil na teologii. Hodně k tomu přispěl náš farář, protože vše vysvětloval lidsky a nechyběla tomu ani špetka vtipu. Díky jeho výkladům jsem mnoha textům Bible rozuměl.

Je pravda, že o podobný výklad Bible se snažíte i vy?

Karel: Ano. Dle nás je potřeba mluvit „lidsky“. Chceme, aby nám lidé rozuměli. Uchopili jsme to však ještě trochu jinak a začali tvořit videa stravitelná pro všechny. Hodně nám sedí přidávat do našich sdělení humor. Používáme jej jako formu, ale rozhodně tím nechceme zastínit obsah.

Měl jsem možnost si několik vašich videí prohlédnout a musím říct, že často otevíráte témata, která mohou být pro věřící dosti citlivá a na hraně. Často se navážíte i do politiků…

Karel: Politici se nabízejí sami. (smích) Často nám zasahují do našeho světa, proto se ozýváme nazpět.

Jakub: Dost nás pobavilo, když například Zeman zahajoval svou inauguraci modlitbou. Na začátku prohlásil: „Ač tolerantní ateista, dovolte mi modlitbu.“ Ke komu se tedy modlil, když je ateista?

Karel: Stejně tak se Babiš modlil v Poslanecké sněmovně. Vůbec jsme nevěděli, že je křesťan a že má co dočinění s Bohem... Ale Babiše používáme i jinak. (smích) Některá jeho prohlášení používáme jako prostřihy v našich videích, třeba jako to, když řekl, že svými nařízeními zachránil spoustu mrtvých. (smích)

Jakub: Pak nás moc pobavilo, když mluvčí Ovčáček oznámil, že na svátek Zmrtvýchvstání Páně vystoupí pan prezident. To je taková absurdita, že to prostě nevymyslíte. Často proto reagujeme na to, co se děje.

Už jste se setkali s tím, že by vás za vaši tvorbu někdo proklel?

Karel: To už se několikrát stalo. Hlavně ze začátku, kdy jsme špatně cílili reklamu. (smích) Nastavili jsme tak široký okruh, že reklama cílila i mimo Prahu až do severních Čech.

Dycky Most!

Jakub: Někdo z tamních lidí si nás všiml a řekl, že urážíme Ježíše a Pannu Marii a že budeme chudí. Odpověděli jsme, že už chudí jsme, takže pozdě. (smích)

Když zůstaneme u témat, která řešíte ve svých videích, zahlédl jsem váš komentář k LGBT+ komunitě, ke které jste otevřeni. Jak moc je tohle téma v rámci církve na hraně? Nedávno jsem totiž dělal rozhovor s paní Svatavou Havlíčkovou (více zde), což je maminka Filipa, který před šesti lety kvůli své orientaci spáchal sebevraždu a důvodem byl právě postoj církve a společnosti k homosexuálům…

Karel: Na začátek musím říct, že bychom se jako církev za tohle jednání měli omluvit. Myslím si, že v tomto křesťané dost často selhávají. Existuje mnoho cest, jak se tato témata dají i dle veršů z Bible interpretovat. Svým působením se snažíme lidem z LGBT+ komunity říkat, že s nimi není nic v nepořádku. Že v církvi mají své místo a že Bůh má rád všechny lidi.

Jakub: Zastáváme názor, že v Bibli se o homosexualitě, jakožto vrozené sexuální orientaci, vlastně nepíše. Proč? Protože na to, že je homosexualita vrozená, lidstvo přišlo až ve 20. století. Biblický autor, když napsal něco jako „nebudeš ležet s mužem jako s ženou“, „Pro Boha, je to ohavnost“, tak nevěděl a vůbec ho nenapadlo, že mohou existovat dva chlapi a dvě ženy, kteří se mají rádi.

Jakub: Verše, které jsou v Bibli, jsou psány pro heterosexuály. Že heterosexuál nebude znásilňovat muže apod. Proto se snažíme z Bible čerpat hlavně to, co je věčné. Verše s odmítavým postojem k homosexualitě jsou pro mě interpretačně nedůležité.

Dá se říct, že existuje více směrů, jak lze Bibli interpretovat? Někdo totiž verše bere slovo od slova a vůbec nepřemýšlí nad tím, jak je adaptovat na aktuální dobu?

Karel: Je to spíše otázka kultury a vztahu k druhým lidem a jinakosti. Pro některé lidi je kdokoliv jiný ihned nebezpečný. V Bibli se najde spousta pasáží, kde máte zabít kohokoliv, kdo vypadá jinak a pak přijde Ježíš a prohlásí: „Miluj bližního svého jako sám sebe a miluj své nepřátele.“ A to je pro nás klíč, jak číst a chápat ostatní texty a taky jak žít.

Karel: Od té doby, co jsem začal vystupovat jako LGBT+ friendly, se kolem mě objevilo mnoho členů této komunity, o kterých jsem to dříve nevěděl. Jsou v církvi, normálně fungují a vše je v pohodě.

Takže se v církvi místo pro tyto lidi najde? Záleží tedy jen na tom, jaký na to mají jednotliví věřící a faráři názor?

Jakub: Názorů v církvi, jak říkáte, existuje mnoho. Jde o to, zda biblické verše, které hovoří o homosexualitě, jsou pro mě vrcholem a budu je interpretovat tak, že jsou psány proti homosexuálům, nebo ne. Pokud jde o první případ, tak ani to mě však neopravňuje k tomu, abych se k homosexuálům choval jako hovado, dehonestoval je, soudil apod. Ať si konzervativní lidé svůj názor nechají. Já ho zcela respektuji, ale ať neútočí na lidi, kteří jsou jiní.

Karel: V naší církvi jsou faráři, kteří by posvětili třeba i registrované partnerství a jsou i faráři, kteří by to odmítli. U nás jsou faráři svobodní v tom, jakému páru chtějí zvěstovat Boží požehnání.

Vždy zkrátka záleží na tom, jak si daný člověk Bibli vyloží?

Karel: Tak je to v církvi obecně ve všem. Vezměte si, že máte studnici textu, která se tvořila přes tisíc let. Je tam spousta důležitých a klíčových pasáží a záleží, co z toho vztáhneme pro svůj život a čím nikomu nebudete ubližovat. Já mám víru spojenou s něčím pozitivním a nadějným, ne s bojem, nepřátelstvím a odsuzováním…

Je pravda, že něco podobného se dá aplikovat i ve vztahu k jiným věcem… Mě teď napadla zrovna sebevražda Filipa, ale samozřejmě jsou i další palčivá témata, která se s církví pojí…

Karel: Ano, nicméně to s Filipem mě opravdu mrzí, jelikož ten klučina se zabil kvůli tomu, jak si církev vykládá homosexualitu a já se za to jako křesťan opravdu stydím… Vždy, když tento příběh slyším, tak jsem naštvaný a dělám vše pro to, aby takových případů už víc nebylo.

Můžete takto ovlivnit i lidi na bohoslužbách? Aby Bibli vnímali podobným způsobem jako vy?

Jakub: Myslím, že dost. Ale samozřejmě, když tam máme pár devadesátiletých lidí, tak ti už v kostele slyšeli vše a nic nového jim zřejmě nepřinesu, ale na mladou generaci nějaký vliv farář rozhodně má. Já jdu na kazatelnu a kážu to, co jsem si z Bible vytáhl. Pak je to o tom, zda Bibli chápu se vším všudy – s jejím kontextem, vývojem a s tím, že ji psali lidé o tom, jakou zkušenost s Bohem měli a jak mu věřili. My teď žijeme úplně v jiné době. Bible je psaná v patriarchální době, tzn., že chlap vládne a ženská je jeho majetkem a je na něm existenčně závislá. I tohle je dnes přeci úplně jinak.

Jakub: Je důležité si vše vztáhnout k dnešní době a hledat v Bibli věčné hodnoty a neřídit se jen černobílým tiskem.

Karel: Církev už dlouhou dobu přemýšlí nad tím, jak Bibli aktualizovat pro dnešní dobu. Za nás jsou věčná témata lásky, naděje a víry. Od toho odvíjíme další chápání Bible.

A to se snažíte předávat dál?

Jakub: Určitě, jinak bychom to nedělali. Ani si nemyslíme, že lidi úplně změníme, ale naše kázání je mohou v něčem posunout a obohatit. Nechceme, aby byl za církev na veřejnosti vidět třeba jen Petr Piťha, který tíhne spíše k opačným hodnotám a vše vidí negativně.

„Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány, bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí k tomu křivé obvinění. Určení pohlaví vašich novorozenců podle pohledu do jejich klína bude zrušeno. O svém pohlaví rozhodne dítě samo, a proto budete povinni je vychovávat bezpohlavně a potažmo mu nebudete moci dát ani jméno. Homosexuálové budou prohlášení za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat. Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby a ani hmyz zaváděné zákony neplatí,“ promlouval na jedné z bohoslužeb k věřícím právě Petr Piťha.

Karel: Důležité je však zmínit, že my předkládáme své chápání Bible, ale neříkáme, že všichni, kdo to mají jinak, to dělají špatně a půjdou do pekla. To je většinou argumentace těch druhých. (smích) Snažíme se nabízet svůj pohled. Zpracováváme témata, která jsou 2000 let stará a snažíme se je předkládat v současném jazyce.

Co by tedy dle vašeho názoru církvi prospělo k tomu, aby byla více otevřenější a porozumělo jí více lidí? Pokud vím, počet věřících v Česku totiž neustále klesá…

Karel: Odcházejí většinou papíroví členové, kteří tak nějak víru „zdědili“ po předcích. Ale návštěvnost na bohoslužbách se moc nemění. Takže aktivních lidí, kteří pravidelně chodí do kostela, je pořád stejně. Což tedy není nijak mnoho, proto by se církve měly komunikací svých témat přiblížit dnešní době.

Karel: Moc nás překvapilo, že když jsme začali používat sociální sítě a další platformy, což se mimochodem mělo začít dělat již před pěti lety, tak i v ateistickém Česku se našli lidé, kteří se o naše témata zajímají. Církvi by proto neměla chybět ani fantazie a kreativita, protože když se spokojíte s tím, co tady bylo mnoho let předtím, lidi to nebude oslovovat. Měli bychom být zkrátka více kreativní.

Nějaký konkrétní příklad a nápad?

Karel: Třeba inovovat formu bohoslužeb, naše farářské působení, online projekty apod.

Jakub: Církve by si obecně měly zhodnotit své místo ve společnosti, protože díky bohu už je pryč doba, kdy církve byly státní a křesťané museli být všichni. Máme zde pluralitní společnost, ale zároveň, i když se říká, že je Česká republika ateistická, je náš národ hodně pověrčivý – mnozí lidé věří v reinkarnaci, horoskopy, znamení, kartářky, léčitele apod.

Karel: My jsme součástí tohoto tržiště a měly bychom mít něco, díky čemu budeme v rámci tohoto trhu vidět. Zní to možná pitomě, ale jsme jedna z mnoha náboženských nabídek.

Jakub: Donedávna jsme byli zavřeni v kostele a najednou jsme v mobilu každého člověka, který si nás pustí. To je obrovský posun. Naše videa mají tisíce zhlédnutí, ale na bohoslužbu obvykle chodí jen stovka lidí. Poslední video o modlitbě na Facebooku má dokonce 21 tisíc zhlédnutí.

To už je docela velký kostel… (smích)

Jakub: Je to skoro jednou tolik, co chodí evangelíků do kostela každou neděli.

Přemýšleli jste o tom, že byste vaše působení posunuli ještě někam dál? Jako ostatní lidé na sociálních sítích? Dejme tomu nějaký festival, pořad, merch...

Karel: Zase tak velcí influenceři nejsme. Nějaké plány a nápady máme, ale je to zatím ve fázi představ. Určitě to chceme posunout, ale zatím nebudeme prozrazovat detaily, vše je v přípravě.

Jakub: Jakože si uděláme ponožky, trička, voňavky. (smích) Něco plánujeme, ale nechceme si peníze, které tím případně vyděláme, nechat pro nás. Budeme je věnovat na naší evangelickou charitu. Viral Brothers z nás sice nebudou, ale nám postačí, když zůstaneme Pastoral Brothers.

Můžete říct, že se vaše působení setkalo s úspěchem?

Jakub: Na církevní poměry určitě. Vzhledem k tomu tématu je to dobré. Církevní vedení nám řeklo, že to děláme dobře a ať to děláme dál. Řekli, že kdyby byli v našem věku, tak to dělají také. (smích)

Karel: Snažíme se trochu změnit obraz církve v naší společnosti. Nechceme, aby si lidé mysleli, že když jsi křesťan, tak jsi upaloval čarodějnice, vraždil neviňátka a znásilňoval děti. My říkáme, že i když jsi křesťan, můžeš se smát, můžeš dělat vtipy, můžeš se převléct za ženskou, mít tetování apod.

Daří se vám vnášet trochu vtipu i do klasických bohoslužeb?

Karel: Snažíme se. Já osobně se snažím, aby se lidé během kázání alespoň jednou nebo dvakrát zasmáli. Je to sice důležité téma, ale lze jej i trochu odlehčit. Nejsme úplně Adéla Elbel, ale občas se z toho stane dobrá „one man show“.

Jakub: Při bohoslužbách samozřejmě máme vážné roviny. Při modlitbě určitě nebudu neustále říkat fóry apod., ale hezky to vnímají i starší lidé. To byste se někdy divil, jak jsou ty babičky vděčné, že se mohou zasmát.