„Prošla jsem coming outem a všichni čekali, že žít budu s partnerkou. Dnes mám muže, děti a jsem šťastná.“ Jak se během života mění sexualita?
Změna sexuální orientace je samozřejmě téma velmi kontroverzní. Není to tak dávno, kdy se lékaři a psychiatři pokoušeli o „přeorientování“ gayů tak radikálně, že jim prováděli např. lobotomii (chirurgické odstranění části mozku). Samozřejmě bez kýženého úspěchu. V některých zemích pak ani dnes není ničím neobvyklým tzv. konverzní terapie – tedy různé postupy, které mají člověka z jeho homosexuality „uzdravit“ a učinit z něj heterosexuála. Což je opět úplný nesmysl. Ovšem na druhou stranu skutečně existují příběhy lidí, kteří se v určité životní fázi rozhodli, že stejnopohlavní vztah ukončí a začnou žít s partnerem/kou pohlaví opačného. Důvody mohou být různé, nutno však říci, že je nelze považovat za důkaz, že by sexuální orientaci bylo možné libovolně měnit.
„Měla jsem přítelkyni, vlastně jsme se poznaly už na škole. Obě jsme si prošly coming outem a naše rodiny se s tím, že jsme spolu, s různou mírou úspěšnosti vyrovnaly,“ začíná vyprávět Gábina. S partnerkou spolu žily, plánovaly budoucnost i sňatek, resp. registraci. „Vůbec nemůžu říct, že bych narážela na nějaké problémy, byly jsme spolu opravdu dlouho, nakonec si i rodiny zvykly, vlastně bylo všechno doslova a do písmene růžové. Těsně před tím, než jsme se vzaly, jsem se ale dozvěděla, že mě přítelkyně podvedla. Byla to pro mě totální rána. Najednou jako bych prostě začala vidět jasně. To bude znít možná hloupě, jako že jsem si naivně myslela, že holky se nepodvádí, a tak prostě budu lesba (smích). Ale v tu chvíli jako by se mi zatmělo před očima a rozhodla jsem se to zkusit s klukem,“ popisuje dnes spokojená a vdaná matka dvou dětí. „Ten obrat nikdo nechápal, přiznávám, že rodina teda jásala, že konečně budu ta normální – především když jsem přítele přivedla domů ´ukázat´. Ale já jsem najednou zjistila, že i chlap může být citlivej, milej, pozornej – teda, možná jsem měla štěstí zrovna na kvalitní ´kus´,“ směje se Gábina. A dodává, že nakonec to pro ni bylo vlastně úlevné zjištění.
„Najednou to ze mě všechno spadlo, všechny ty možné boje o to, že by přítelkyně nebyla vlastně moje žena, jak bychom to řešily s dětma, co by případně musely naopak kvůli nám řešit ty děti,“ popisuje s tím, že by ji klidně někdo mohl nařknout i z toho, že radši utekla z pomyslné „bitvy“ a zvolila si pohodlnější cestu. „Ono to není o tom, že by si člověk něco mohl přikázat, teda – může si to přikázat, ale pak myslím, že to bude prostě všechno hrozně na sílu. Nemůžeš přece žít a mít rodinu s někým, koho nemiluješ. Teda, můžeš, ale nebude to stát za nic. Kdybych si nebyla jistá, že s manželem budu šťastná a spokojená, nebrala bych si ho – třeba bych si našla i jinou holku. Ale to možná bude znít hloupě, ale fakt mám pocit, že jsem našla sama sebe – to přitom normálně říkají ti, co se vyoutoujou, že?“ uzavírá Gábina se smíchem.
A Gábina rozhodně není jediná, kdo podobnou změnou prošel – jak dokonce naznačují zahraniční výzkumy, v případě žen je takovýto „obrat“ mnohem častější než v případě mužů. Údajně pak vše souvisí s tzv. sexuální fluidností, tedy proměnlivostí v sexualitě. A právě ta se výrazněji projevuje u žen, než u mužů, a to během celého života. „Sexuální fluidnost není nový koncept, ale v poslední době si získává stále více pozornosti i s tím, jak třeba známé osobnosti veřejně oznamují změny ve svém sexuálním statusu. Ano, je to móda. Ale rozhodně to neznamená, že by běžné ženy jakkoliv chtěly nebo uměly cíleně měnit svou sexuální orientaci – pro to existují různé objektivní důvody, které obvykle souvisí s různými fázemi života žen. Ačkoliv k takovéto změně orientace nezřídka dochází až ve vyšším věku, ničím neobvyklým není podobná změna ani několikrát za život,“ shrnuje problematiku jeden z výzkumů sexuality a sexuální fluidnosti z roku 2017.
Zdroj: Giphy
Samozřejmě nijak nepřehlížíme ani koncept bisexuality, který z podstaty věci stojí na tom, že člověk může cítit přitažlivost jak k ženám, tak i mužům. Definice bisexuality je však poměrně nejasná. Zatímco někteří tvrdí, že bisexuál by měl být rovnoměrně přitahován jak muži, tak i ženami, jiní zastávají názor, že rovnoměrnost neexistuje a člověk je vždy k jednomu z pohlaví přitahován více. A samozřejmě se lze setkat i s teoriemi, že bisexualita je jen zástěrka pro skrytou homosexualitu či v krajním případě módní trend. I proto, že v bisexualitě má jasno málokdo (s největší pravděpodobností včetně bisexuálů samotných), zůstaneme raději u jednoduššího výkladu, na němž se shodují i odborníci. Podle nich drtivá většina gayů a leseb někdy vyzkoušela sex s osobou opačného pohlaví, stejně jako mnozí heterosexuálové někdy měli sex stejnopohlavní – právě tito lidé bývají obvykle označovaní jako bisexuálové. Jak ale přímo v textu s názvem „Existuje bisexualita?“ uvádí trojice českých sexuologů, „nejedná se tedy o lidi s bisexuálním cítěním, které podle našeho názoru neexistuje, nebo je zcela výjimečné, nýbrž o lidi, kteří se bisexuálně chovají.“ Jednoduše řešeno, bisexuální chování nesporně existuje, o bisexuální orientaci by se však dalo rozsáhle diskutovat. Užití bisexuality jako „odůvodnění“ toho, proč se konkrétně Gábina rozhodla opustit partnerku a najít si manžela, je tak v této perspektivě neopodstatněné.
O změně, kdy se gayové poté, co žili s partnerem, rozhodli najít ženu, pak např. pojednává poměrně kontroverzní studie amerického psychiatra Roberta Spitzera. Dle ní gayové, kteří podstoupili speciální terapii, po čase začali částečně skutečně preferovat ženy. Kritici ale oponují, že výzkumný vzorek byl nereprezentativní a respondenti se jednoduše pokoušeli – lidově řečeno – lhát si do kapsy. „Lidé se pokoušejí změnit svou sexuální orientaci nikoliv proto, že s jejich orientací je něco špatně, ale kvůli sociálním faktorům, kvůli náboženským dogmatům nebo kvůli tlaku rodiny,“ tvrdí pak jeden z odpůrců Spitzerova výzkumu. A je samozřejmě pravda, že cílené změny sexuální orientace možné nejsou. Na druhou stranu pokud člověk k podobné změně dospěje sám a je spokojen, není možné cokoliv namítat – a to bez ohledu na fakt, že pro podobný stav doposud nemáme adekvátní „škatulku.“
„Možná je to o nějakém pocitovém vnímání, možná taky o zklamání z té gay komunity. V mládí jsem opravdu preferoval muže, nakonec ale musím říct, že to, po čem jsem toužil, jsem našel až u manželky. Myslím po té citové stránce. A vlastně i po té sexuální, prostě si dokážeme vyhovět, takže s chlapama už nespím, ale žiju jako běžnej heterák,“ shrnuje Olda. A vlastně by se dalo říct, že přesně o nalezení toho pravého to celé je – ať už je to on, či ona, pověstný „hlas srdce“ se umí ozvat. A člověk by mu měl naslouchat.
