Pražský primátor Zdeněk Hřib: „Manželství pro všechny se snažím prosadit všude, kudy chodím. Pokud neprojde, máme připravený plán B“

Od listopadu roku 2018 zastává MUDr. Zdeněk Hřib funkci primátora Prahy. Od té doby se stalo mnoho událostí a jak říká i v rozsáhlém rozhovoru pro magazín LUI, nikdy netušil, že kromě českých politiků a médií bude i v hledáčku zahraničních tajných služeb. My jsme pražského primátora navštívili přímo v jeho kanceláři v Nové radnici ve Starém Městě a kromě politiky jsme se ho zeptali i na pár osobních otázek.

Hezký den, pane primátore. Moc děkujeme, že jste si na nás udělal čas. I když se teď ve vaší kanceláři nacházíme sami, policejní ochrana vaší osoby stále trvá?

Policejní ochrana skončila v pondělí 8. června (v době kdy rozhovor probíhal ji ještě pan primátor měl, pozn. red.).

Policejní ochranu jste dostal především v souvislosti s aktuálními kauzami (socha Koněva a problémy s partnerskou smlouvou s Pekingem), pociťujete z toho nějaký vnitřní strach?

O mých pocitech to až tak není. Soustředím se hlavně na to, že pokud se máme jako demokratická země brát vážně, je nutné, aby naše svoboda projevu nebyla jen na papíře, ale abychom ji mohli reálně uplatnit. Což také znamená, že stát musí pro realizaci těchto práv zajistit bezpečnost občanů.

Právo na svobodu projevu a samosprávu bohužel v některých východních diktaturách nechápou. U nás tato práva garantuje Ústava České republiky. Ve zmíněných diktaturách je to řízeno centralisticky ze shora. Nechápou princip samostatně volené samosprávy, která se u nás stará nejen o majetek města. Chtěl bych tedy říct, že strach nemám a ani ve strachu žít nehodlám.

Je o vás známo, že do práce jezdíte rád metrem. To však nyní možné není?

Policejní ochrana mi už skončila, ale nesmím ji nijak blíže komentovat. Cestovat MHD už můžu. Nedávno zasedal Bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny, který se shodl na tom, že kroky policie a BIS (Bezpečnostní informační služba) byly odpovídající situaci. Tím se potvrdilo, že to není jen zbytečnost. Řídím se tedy doporučeními a věřím, že se to brzo vyřeší.

Kdybyste věděl, co všechno se bude dít a jak vás budou popichovat nejen politici, ale i média a dokonce i zahraniční tajné služby, rozhodl byste se pro pozici primátora znovu?

Určitým způsobem jsem očekával, že budu pod drobnohledem. I když jsem myslel, že to bude spíše drobnohled médií, ne cizích tajných služeb. Ale určitě bych do toho šel znovu. To proto, že je potřeba nás posunout do současného tisíciletí a nevidím tady jinou možnost než tomu sám přispět.

A uvažoval jste někdy i nad vyšším postem? Co třeba takové křeslo prezidenta?

S tím souvisí zajímavá úvaha o tom, co je výš. V první řadě musím říct, že ne. V tuto chvíli se nechystám vstupovat do celostátní politiky, protože tohle město potřebuje především stabilitu. Neustálá proměna týmu by Praze neprospěla.

Jistou stabilitu by si zasloužilo i celé Česko. Tím mám na mysli, že za necelé tři roky se vyměnila snad už polovina vlády. Někteří ministři to zvládli dokonce dvakrát. My tady jedeme stále ve stejné sestavě. I když na něco v koalici samozřejmě máme odlišný názor a občas zde probíhá bouřlivější diskuze, v zásadě vždy dokážeme problémy vyřešit. Proto se nikam dál nechystám.

Co přesně jste myslel úvahou o tom, kdo je výš? Primátor Prahy je nad prezidentem?

Protokolárně to tak není, ale když se nad tím zamyslíte a podíváte optikou zahraničí, skutečnost je taková, že Českou republiku nezná tolik lidí jako Prahu. Ve skutečnosti má Praha v tomto směru lepší značku. Dost to souvisí s tím, že Česká republika existuje od roku 1993. Dříve se hranice dost dynamicky měnily, zatímco Praha tady byla pořád. Nepřestala existovat, což se naší republice v průběhu dějin nepovedlo. Obecně jsou města mnohem trvalejší, a to všude ve světě. Vliv měst byl historicky velmi významný a nepochybně bude pořád narůstat. Má odpověď tak byla myšlena hlavně ve spojení se značkou a známostí Prahy ve světě. I proto se Praha objevuje třeba v názvech známých kulturních uskupení.

Kdo všechno se skrývá pod zkratkou LGBTQQIAA+ a proč jsou tam některá písmenka dvakrát3. 9. 2020

Třeba v názvech orchestrů, které díky tomu nemohly zavítat do Číny?

Přesně tak. Například orchestry, které poté šikanovala Čínská lidová republika. Třeba Symfonický orchestr Českého rozhlasu v českém jménu Prahu nemá, ale v anglickém ji má. A to čistě z toho důvodu, že je Praha vnímaná jako určitá značka.

Jak moc silný vztah k Praze máte? Nenarodil jste se tady…

Věřte, že velmi silný. V Praze žiju už více než polovinu svého života. Narodil jsem se ve Slavičíně a menší polovinu života jsem žil ve Zlíně.

Kde v Praze jste našel útočiště?

Nyní bydlím s rodinou na sídlišti na Jižním Městě. Pro děti je to oproti centru velmi příznivé prostředí. V pěším dosahu máme například devět dětských hřišť, parky, mini ZOO, Hostivařskou přehradu, jezírka a mnoho dalšího. Nedokážu si představit, že bych malé děti vychovával v centru. Navíc i dopravní spojení je skvělé, jezdí k nám metro, jehož trasa je zároveň již pokrytá internetem.

Takže trocha protekce? (smích)

Ne, že by to bylo kvůli mně (smích). Tato trasa byla zkrátka vybrána jako pilotní projekt.

Jak vzpomínáte na svůj původ? Mířím tedy hlavně na výrok paní Alexandry Udženije, která o vás mimo jiné prohlásila, že jste „vidlák ze Slavičína“…

Do Slavičína jsem byl dříve zván na oslavy různých významných událostí. Nikdy mi to moc časově nevycházelo, ale v souvislosti s kauzou „vidlák ze Slavičína“ jsem si tam cestu udělal a dostal jsem od trubače osadního výboru zlaté vidle, které mi nyní visí v kanceláři. (smích)

Když se rozhlédnu po vaší kanceláři, máte zde spoustu zajímavých předmětů…

Ano, nechybí zde například obrovská mapa metropolitního plánu Prahy, která tady zůstala ještě po bývalé primátorce Adrianě Krnáčové. Vedle stolu mám například dva obrazy znázorňující kmeny obyvatel Vietnamu, kde jsem byl na výletě. Když nás jednoho dne zastihla bouře, stáli jsme zrovna vedle galerie, do které jsme se šli schovat. Ačkoliv se jedná o nějakého významného umělce, který vystavuje i v tamní národní galerii, byl to dobrý kauf. Dokonce i rámy, které jsem si později nechal vyrobit zde v Praze, byly dražší. (smích)

Vidím zde spoustu dalších asijských prvků a suvenýrů. Jste tedy milovníkem Asie?

Ano! Pár asijských zemí jsem už procestoval a například na Tchaj-wanu jsem absolvoval i stáž. V kanceláři mi visí dokonce i čestné občanství Tchaj-peje.

Je pravda, že partnerství s Tchaj-pejí se v poslední době také hodně probírá…

Praha povýšila partnerství s Tchaj-pejí, které trvá již od roku 2001. Nyní jsme sesterská města. Usoudili jsme, že se jedná o skvělého partnera pro inovace a dnešní měnící se svět technologií. Navíc jsou poměrně podobně velcí. Jsou asi dvakrát větší než Česko (Tchaj-wan má cca 24 milionů obyvatel a Tchaj-pej necelých 2,7 milionů). Nejedná se tedy o žádnou brutální megapoli, u které by přenositelnost řešení na Prahu mohla být problematická.

Vymyté zelené mozky aneb Zachrání ekologická móda svět?3. 8. 2020

Narážíte tím trochu na partnerskou smlouvu s Pekingem?

Co se úpravy partnerské smlouvy s Pekingem týče, ve skutečnosti nebyl záměr úpravy nějakým mým plezírem. Shodly se na tom všechny tři politické kluby a všechny tyto kluby, které nyní tvoří koalici, dříve kritizovaly uzavření této smlouvy s článkem číslo 3 (v tomto článku měla Praha uznávat celistvost jednotné Číny. Tedy i to, že poloostrov Tchaj-wan je její součástí, pozn. red.). Nikoho tak nemůže překvapit, že to takhle dopadlo. Lidé neustále upozorňují na skutečnost, že jsem byl na Tchaj-wanu na stáži a že je to tudíž nějaký můj osobní boj. Není.

Na polici vidím i dřevěnou plaketu s luskounem. Ta je pravděpodobně také z Tchaj-wanu?

Přesně tak, jedná se o jakýsi příslib toho, že se luskouni dostanou do pražské ZOO.

Na konci obrovské knihovny jsou kladívka. Ta jsou pro vaši bezpečnost? (smích)

To mě ani nenapadlo. (smích) Nicméně jedná se o kladívka z investičních akcí, které jsme zahájili. Jedno kladívko je z Václaváku, což je nejaktuálnější věc, pak je tam malé kladívko z hasičárny na Argentinské, a ještě je tam kladívko z metra D, pro které jsme zahajovali geologický průzkum. Pod kladívky je ještě fotka mého pradědy, který sice nebyl politicky angažovaný, ale pocházel ze stejného města, ze kterého pochází rodina Jana Amose Komenského – Komňa. Jako mlynář byl velice společensky angažovaný, takže se o něm říkalo, že byl členem všech tamních spolků, mimo spolku žen.

Dá se říct, že je tedy pro vás jakýmsi vzorem vzhledem k vaší aktuální pozici?

Nikdo z rodiny nebyl politicky angažovaný. Za minulého režimu už vůbec ne. Jediný, kdo byl nějakým způsobem aktivní, byl právě praděda. Proto mám jeho fotku v kanceláři. Je pro mě určitým vzorem.

Když máte tak rád Asii, což je ostatně na vaší kanceláři hodně znát, navštěvujete často třeba i pražskou Sapu?

V Sapě jsem určitě byl. Jednou jsem si zde udělal i takovou soukromou prohlídku. Šel jsem podle itineráře, který připravil Martin Kuciel, známý jako pan Cuketka. Je to shodou okolností můj bývalý spolužák.

Designér díky umělé inteligenci a grafice „oživil“ desítky římských císařů. Krutovládce Caligula ani zvrhlík Nero nebyli zrovna fešáci26. 8. 2020

V souvislosti se Sapou, jak moc jako primátor řešíte integraci cizinců v Praze? Žádné jiné české město jich tolik nemá…

Integrace cizinců je jedna z věcí, kterou jsem musel nastudovat velice brzo po volbách, protože jsme měli menší konflikt s paní Alexandrou Udženijou. Už zase. (smích) Paní Udženija vypustila hoax, že Praha platí neziskovce učitele arabštiny. Realita je taková, že Praha má tzv. Integrační centrum, což je ze zákona povinnost. Je to městská instituce, v rámci níž probíhají projekty, které získávají od města dotace.

V Integračním centru jsou zaměstnáni tzv. interkulturní zaměstnanci, kteří mají za úkol zajišťovat kontakt minority s většinovou společností kvůli začlenění. Paní Udženija kritizovala, že na tyto projekty přispíváme moc peněz. Náklady na jednoho cizince jsou ale díky profesionálnímu přístupu až o polovinu menší, než co psala paní Udženija. Je to velice zajímavé, protože dotace Integračnímu centru se uděluje každý rok, což musela dobře vědět i paní Udženija. Jednu dobu totiž byla radní. Chci tím však říct, že Praha takto realizuje několik projektů, které mají za cíl lépe začlenit cizince.

Jak moc řešíte i další minority? Například LGBT komunitu, pro kterou je v Česku Praha jakousi Mekkou. Když to nyní vztáhnu například k turismu, ve Vídni mají pro tento „segment“ turistů, který často do rozpočtu přináší nemalé peníze, speciální tým lidí…

Dosud Praha fungovala jako tzv. „selfseller“, tzn., že se prodávala sama. Proto jsme se primárně soustředili hlavně na kongresový turismus. Kongresy se plánují na několik let dopředu a jsou to akce pro tisíce lidí, kteří většinou nepřijedou sami a nezůstanou krátce. Když to řeknu lidově, nemají tito lidé zároveň hluboko do kapsy. Na ně jsme se soustředili doteď i kvůli tomu, že město vlastní část Kongresového centra, které je potřeba naplnit.

Nyní se budeme zaměřovat na turisty z České republiky. Spíše se věnujeme tomu, abychom turismus rozprostřeli v čase a v prostoru. Tzn., že jsme se zaměřili i na akce, které jsou mimo centrum, a nejen v hlavní sezóně. Centrum je totiž přetížené.

Posledních pár týdnů byla Praha bez lidí kouzelná…

Někomu se to líbilo, někomu méně. (smích) Cena za to, že jsme mohli Prahu vidět trochu jinak, byla dost vysoká. Ale dalo nám to nějaký čas na to se nadechnout a máme v přípravě nějaké záležitosti, které by nám pomohly Prahu zase pevně postavit na nohy.

Pastoral Brothers: „Můžeme se převlíct za ženskou, i když jsme křesťani. Prča byla, když se Zeman objevil na Zmrtvýchvstání Páně“1. 7. 2020

Pokud vám stát nebude šlapat na rozpočet, což se teď děje…

Ano, to je velice negativní. Kompenzace obcím za výpadek daňových příjmů vyvolaný řešením dopadů epidemie koronaviru jsou lepší než nic, ale hluboké ztráty města to nevykompenzuje. Vítáme to, že ubyde byrokracie a obce peníze dostanou automaticky. V původním záměru byli starostové jednou nohou v kriminálu. Vláda jedná nepromyšleně, působí to na mě jako jízda na horské dráze.

V souvislosti s Maďarskem a Polskem se vrátím zpět k LGBT komunitě. Zvlášť k této komunitě nejsou tyto země úplně přívětivé. Co může například Praha udělat pro větší bezpečnost těchto lidí na ulicích města, aby nedopadla podobně?

K tomu bych ještě dodal, že v rámci Polska, Maďarska, ale i Slovenska máme skupinu starostů V4 Capitals, do které patří primátoři Varšavy, Bratislavy, Budapešti a Prahy. Za zmínku určitě stojí, že starosta Varšavy Rafal Trzaskowski nyní kandiduje na prezidenta Polska. Jedná se o velmi liberálního kandidáta s reálnou šancí na úspěch (prosazuje otevřenost a toleranci třeba i pro LGBT komunitu, pozn. red.). I prostřednictvím tohoto uskupení se určitou měrou snažíme hledat řešení a postupovat společně.

A jaké konkrétní kroky můžete podniknout vy jako primátor Prahy?

Již před volbami jsem zmiňoval, že by bylo prima, kdyby bylo manželství pro všechny. Kudy chodím, tam se snažím jej prosadit. Byl jsem na několika akcích pořádaných iniciativou Jsme Fér, v kanceláři mám i certifikát férovosti, ale situace je zatím nejasná. Otázkou je, zda se to podaří protlačit do jednání ještě do voleb. Když ne, počkáme na volby do sněmovny. Uvidíme, jak se rozdají karty a zda to bude reálnější a pokud pořád nic, máme plán „B“.

Ten spočívá ve zrovnoprávnění LGBT obyvatel. Došlo by k úpravě zákona tak, abychom postavili na roveň manželství a registrované partnerství a srovnali všechny kapitoly, u kterých jsou práva v tomto pohledu rozdílná. Nebráním se tomu, abychom v Praze udělali jakýsi pilot třeba u zaměstnanců města. Myšleno tím způsobem, že město poskytne volno v případě, že bude potřeba pečovat o druha či družku, o děti apod. Stejně jako to funguje například v manželství. Bude to sice administrativně náročné a daleko lepší by bylo využít triviálního plánu v podobě uzákonění manželství pro všechny, ale na národní úrovni se to pořád nehýbe, takže mám takovou záložní variantu. Ale byl bych moc rád, kdyby se povedl plán „A“.

Znečištění planety: Od mořského dna až do vesmíru. Tady jsou přesná data a informace, které vás možná překvapí28. 8. 2020

Pane primátore, kde vidíte Prahu za 10 let?

Představoval bych si, že budeme vzorem pro zahraničí v takové míře, že se od nás budou učit, jak se mají řešit problémy a nástrahy moderního města. Před pár dny jsem zahajoval akci s názvem Covid Mobility Race, což je hackathon soustředící se na výzvy moderní mobility, v rámci kterého se kromě aktuálních záležitostí jako social distancing a biohazard, řešily i otázky sdílené a městské mobility, tedy i to, jak zvýšit kvalitu a snížit cenu.

Rádi bychom byli i mezinárodně vnímaným vzorem v rámci zeleně ve městě, kde tlačíme na ekologické zemědělství a sázení stromů, kde se nám daří dodržet plán milionu zasazených stromů. Chceme být pochopitelně i na špičce v oblasti IT. Na přelomu roku budeme například představovat nový Portál Pražana, což bude jakási digitální přepážka ve virtuálním světě, na kterou se budete moci obrátit se všemi záležitostmi spojenými s městem – například placení za psy, parkování a zkrátka vše, co chcete vyřídit. Vše za pár kliknutí.

A co řešení krize bydlení?

V rovině bydlení je otázkou, jak se nyní změnila pravidla hry. Protože teď se velmi změnila například situace pro AirBnb.

Koukal jsem na portály s byty, kde přibyla spousta nádherně nafocených bytů za pár tisíc v centru Prahy…

Máme to změřeno. Využíváme datovou platformu, kterou pro město opečovává OICT (Operátor ICT, původně Operátor Opencard, což je akciová společnost hlavního města Prahy, pozn. red.). Díky ní určitým způsobem měříme záležitosti, které se ve městě dějí. Víme, že v centru za dobu pandemie koronaviru klesly nájmy o 20 procent.

Přivítali jsme i novelu zákona, která nám umožňuje od AirBnb získávat informace, kde se jejich kapacity nacházejí, protože dle toho budeme moci uplatnit určité kontrolní pravomoci, kterých není úplně málo. Musíte být zaregistrovaní v registru provozoven, dodržovat hygienické a další předpisy, takže to ve finále nebude tak ekonomicky výhodné. Poté usilujeme o to, aby města a obce měly více pravomocí, aby si tento business mohla na svém území regulovat.

Zdá se, že AirBnb je věčným problémem. Má opravdu tak zásadní vliv na krizi bydlení?

AirBnb už se dávno vzdálilo od původní myšlenky sdílené ekonomiky, kdy to není jen o tom, že doma máte volný pokoj a ubytujete v něm turistu, uděláte mu snídani a řeknete něco o městě. Dnes se jedná o byty, které byly koupeny, nebo dokonce postaveny přímo s cílem provozovat v nich AirBnb. Díky tomu se tento „kolosální hotel“ rozlézá do bytových domů a my nemáme žádnou možnost jej kontrolovat. Nejsme schopni kontrolovat maximum turistů, které město pojme a kvůli tomu se přetěžuje městské centrum.

Existuje zde i souvislost s městskými službami – doprava, která je výrazně dotována, úklid, bezpečnost. Za další se to nelíbí starousedlíkům a mladým to zvyšuje ceny bydlení. Přitom je to všechno jen otázka míry, kterou AirBnb v Praze trochu překročilo. Dnes už tady máte celé bytové domy, které slouží jako hotely načerno. V takovém případě by se měly rekolaudovat. Zde nastává otázka, zda jim bude činnost povolena. Územní plánování totiž určuje, kde hotel může být a kde ne, aby byla ubytovací kapacita ve městě nějakým způsobem přiměřená.

Proč se tak bojíme třetího pohlaví, když spousta kultur ho má už dávno?29. 9. 2020

Kdyby nebylo AirBnb tímto způsobem zneužíváno a neměnily by se bytové jednotky v hotely, tak by se více naplnily hotely i na okraji města. Díky tomu by se tolik nepřetěžovalo centrum. Ekonomika by se navíc roztáhla i do okrajů města, což by mělo pozitivní důsledky.

A co výstavba nových domů? Opět se odkážu na Vídeň, kde nájemné v mnoha bytových domech regulují a udržují na jakési „únosné úrovni“, a to i ve vztahu k developerům. Může něco podobného řešit také Praha?

Problém je v tom, že k tomu nemáme žádné nástroje, díky kterým bychom to mohli zařídit. Souvisí to s určitým historickým vývojem. Také proto se říká, že Vídeň je městem pro lidi, zatímco Praha spíše městem pro investory. Já osobně bych raději řekl spekulanty. Bohužel je to dáno celonárodní legislativou. Zákony dávají městu pouze omezené pravomoci a možnosti to řešit. Nemáme páky jako kolegové ve Vídni a například i v mnoha německých městech. Navíc velká část našich pravomocí je vykonávána tzv. v přenesené působnosti, což v praxi znamená, že odvolacím orgánem je ministerstvo, které může mít velice svérázný výklad každé situace.

Hezky je to vidět například v rámci řešení vizuálního smogu, kdy v podstatě nelegální reklamy např. thajských masáží (polepené trabanty apod.), které lidé z Prahy určitě znají, začne postihovat živnostenský obor, který rozhodne o tom, že se jedná o nepovolenou reklamu, která zároveň hyzdí atmosféru centra. Nicméně majitelé podniků se odvolají, případ dojde k ministerstvu, které to zahodí s tím, že na trabantu či jiných poutačích není žádný popis, které nemovitosti daná reklama patří, tudíž se údajně nejedná o žádnou nepovolenou reklamu. Přitom ten vůz stojí přímo před provozovnou a každému je to jasné.

Takže uvažování dle papírů, ne dle rozumu?

Přesně tak! Jako když kočku zaregistrujete jako psa, tím pádem je to pes. Takže asi podobná logika. Je to velice neblahé a pro nás na radnici bohužel až frustrující. Problémem je zkrátka nedostatek pravomocí přímo v rukou města. Logické by bylo dát městům větší pravomoci. Ale logika uvažování státu je přesně opačná.

Nyní nám například hrozí, že nebudeme mít možnost rozhodovat v oblasti městského plánování. Kdo jiný než město by měl vědět, jak se dál rozvíjet? Je absurdní, že vám to bude říkat nějaký státní úředník. Je to naprosto nepřípustné i pro lidi, kteří si nás zvolí jako své zástupce. Přeci jen máme k lidem ve městě daleko blíže než stát. I my vždy důrazně přihlížíme k tomu, co chce daná městská část, přikládáme jim velkou váhu, protože jsou ke svým lidem ještě trochu blíž. Často nám však k dobré práci brání nedostatek pravomocí.

Elis Mraz: „Po účasti v Hlasu Československa jsem měla sebevědomí na nule. Lidé si myslí, že známé osobnosti mají snový život. Opak je pravdou“24. 6. 2020

Jak lze docílit toho, aby město získalo více pravomocí?

Důležité je správně rozdat karty během voleb a dosadit ty správné lidi na odpovídající pozice. Nedávno se měl ve sněmovně projednávat například návrh k vyřešení problémů s koloběžkami, které v Praze překáží na chodníku. Návrh se setkal s naprosto negativními reakcemi. Zaznělo tam, ať je házíme do kontejneru a neotravujeme tím poslance.

Jejich přístup je strašný. Na to, že je Praha motorem národní ekonomiky, kde se tvoří více než čtvrtina národního HDP, což je samozřejmě dáno i tím, že jsou tady státní instituce a zhruba 300 tisíc lidí sem dojíždí za prací z jiných krajů, přijde mi to jako šílený způsob, jak zabít slepici snášející zlatá vejce.

Jen během hodinky, co spolu hovoříme, jsme se opřeli o tolik témat, která by dohromady vydala na celou knihu. Jak to všechno stíháte řešit? Jak vypadá takový klasický den primátora?

Vstávám v 6 hodin a vytáhnu děti z postele, potom do nich doslova narvu snídani a uvařím manželce kávu.

Jste tedy typ pozorného muže, který manželce vaří ranní kávu?

Máme doma poloprofesionální kávovar, jsem totiž kávový fanda. Takže mi to problém nedělá.

Co následuje?

Pak se seberu a v normálním případě jdu na metro. Teď mě však z důvodu policejní ochrany vozil řidič. Poté začíná maraton schůzek, který je normálně veřejně viditelný v mém otevřeném kalendáři. Z tohoto kolotoče vypadávám někdy kolem šesté až sedmé a někdy až kolem deváté večer.

Takhle pozdě?

Věc se má tak, že politika se mnohdy dělá i po večerech, a to z toho důvodu, že se potřebujete setkávat například s členskou základnou nebo s politickým klubem zastupitelů, a ne všichni to mají jako práci na plný úvazek. Máme například krajské schůze a schůze klubu, které jsou večer, aby se jich mohli zúčastnit všichni. Poté dorazím domů, a to už jsou děti v posteli. Ráno zase nanovo.

Máte vůbec čas na něco jiného? Jak trávíte volný čas?

Dá se říct, že nemám skoro žádný volný čas, ale když už, tak jej trávím s rodinou. Není jiná priorita nebo hobby, kterému bych se stíhal věnovat. S rodinou vyrážíme do ZOO, nebo do parku. Když to jde, užívám si rodinu co nejvíc.

Kdybyste se měl na chvíli přeci jen odsunout od Prahy, z čeho má Zdeněk Hřib v životě největší radost?

Nejde se odsunout. Nejde to pro mě oddělit. Nemám volný čas, ve kterém bych něco dělal. Takže mi radost dělá hlavně to, že nám tady koalice funguje, že všichni dělají to, co umí a že se nám daří posouvat velké infrastrukturní projekty. Nějakým takovým způsobem jsem rád, že nám to tady funguje a vše se hýbe. Snad se to bude hýbat i dál.

Zdroj: JW