Lidé prostřednictvím unikátního projektu adoptovali například hrob Karla Jaromíra Erbena či Elišky Krásnohorské. „Vybrat si můžete z dalších tisíců významných osobností“, říká Oldřiška Dvořáčková ze Správy pražských hřbitovů

Oldřiška Dvořáčková je tiskovou mluvčí Správy pražských hřbitovů, ale na starosti má i projekt, který se zabývá adopcí opuštěných hrobů. To jsou hroby, o které se nemá kdo postarat a často chátrají a hrozí jim zánik. Mezi takovými hroby byl třeba i ten od Karla Jaromíra Erbena či Elišky Krásnohorské. Nejen, že takto dopadá mnoho hrobů významných českých a zahraničních osobností, ale součástí těchto hrobů jsou často velmi cenné a umělecky významné náhrobky, které by v případě zániku hrobu také upadly v zapomnění. Jak tento projekt funguje a najdou se vůbec lidé, kteří mají tak velké srdce a jsou schopni si adoptovat hrob cizího člověka a postarat se o jeho památku?

Jak jste k vytvoření tohoto projektu dospěli?

Původní myšlenka na zapojení veřejnosti do záchrany významných hrobů se zrodila někdy v roce 2013 v hlavě Martina Červeného, tehdejšího ředitele Správy pražských hřbitovů. Významné hroby nejsou totiž z pohledu zákona de facto nijak chráněny, respektive hrobová místa s ostatky významných osobností nemají z pohledu zákona jiný status než jakékoliv jiné hrobové místo, stejně tak i náhrobky.

Podle zákona si opuštěné hrobové místo bez platné nájemní smlouvy může kdokoliv pronajmout a na něm pak zřídit jakýkoliv náhrobek. Naše organizace je navíc „s péčí řádného hospodáře“ jako správce majetku hlavního města Prahy a jeho příspěvková organizace logicky vedena k tomu, aby pronajímala opuštěná hrobová místa a odprodávala hrobová zařízení umístěná na těchto volných hrobech. Hledali jsme tedy zákonnou cestu, jak ochránit ty hroby, které jsou podle nás významné a měly by být zachovány.

Primárním cílem je tedy ochrana významných hrobů před zánikem?

Přesně tak. Nicméně je potřeba hroby nejen ochránit před jejich zánikem formou nového pronájmu, ale myslet i na to, že je nutné zajistit opravy a zachování náhrobků. I když se může zdát, že kámen je nezničitelný materiál, pravda je taková, že i kámen stárne. Kdysi pevné základy náhrobků se propadají, písmo se smývá. Oprava jednoho náhrobku pak vychází asi na 30 tisíc korun. A to je skutečně jen průměrné číslo.

Pro představu, o jakém počtu hrobů se bavíme?

Spravujeme zhruba 250 000 hrobových míst na 32 hřbitovech z celkem 70 pražských hřbitovů. Opuštěných je několik desítek tisíc hrobů. Těch, které je podle nás potřeba zachránit, bude rozhodně více než tisíc.

V počtu tisíců hrobů se tak jen za opravy dostáváme k astronomickým částkám…

Ano, navíc je to opravdu jen průměrná cena. Někdy to nejsou jen kamenické práce, ale i restaurátorské práce, a to v částkách vysoko nad 150 tisíc korun. I kdyby se náš zřizovatel, tedy hlavní město Praha, jehož majetkem všechny náhrobky na nezaplacených hrobech jsou, snažil zachránit oněch odhadovaných tisíc náhrobků, průměrná jednorázová částka na opravy všech náhrobků významných hrobů by činila 30 milionů. Navíc by se musela pravidelně za deset až patnáct let investovat znovu. Nic takového se v rozpočtu nenajde. To už je citelná částka v rozpočtu, která se jen tak nenajde. Už tak je velké množství oprav cenných děl na našich hřbitovech financováno z peněz hlavního města, a to zejména ty hroby a stavby, kde se jedná o opravdu náročné opravy.

Jak na projekt adopce hrobů reagují lidé? Naplnily se vaše představy?

Od spuštění Projektu adopce významných hrobů v červenci roku 2013 se dodnes povedlo do něj zařadit více jak 400 hrobů. Zhruba 220 z nich se povedlo adoptovat a opravit. To číslo se ale mění každý měsíc, stále uzavíráme nové adopce. V přípravě pro zařazení do Projektu mám několik desítek dalších hrobů, u několika z nich už pak i žádost o adopci.

Myslím, že z toho je vidět, že naše víra v to, že lidem nebude stav hrobů našich významných předchůdců lhostejný, byla více než oprávněná.

Jak vy osobně vnímáte to, že se najde někdo, kdo je schopný vzít si pod patronaci „cizí“ hrob a starat se o něj?

Vnímám to především jako nesmírně pozitivní zprávu o nás – o lidech. Stále jsou mezi námi jedinci, kteří jsou schopní investovat peníze do něčeho, co nikdy nebudou mít v majetku, co jim nepřinese žádný momentální a hmatatelný prospěch, kromě jména na ceduli a internetové stránce se životopisem oné osobnosti – a ani to si někteří adopční nájemci nepřejí. Ona totiž největší část těch více jak dvou set adopčních nájemců nejsou firmy nebo společnosti, ale obyčejní lidé jako vy nebo já. A z toho mám nesmírnou radost, obzvlášť v těchto zvláštních časech, kdy se na odiv dávají a za vzor v nejvyšších kruzích reprezentace této republiky považují zcela jiné hodnoty, než je čest, tradice a úcta k dílu předků. Každé osobní setkání s adopčními nájemci je proto pro mě už několik let malým darem víry v lidi.

Povedený městský auťák, se kterým vystoupíte z davu. Testoval jsem novou Toyotu CH-R22. 4. 2020

Setkáváte se s každým adopčním nájemcem osobně?

Z 80 procent je to tak, že se se zájemcem o adopci několikrát osobně setkám ještě před podpisem smlouvy. Vše ohledně fungování adopce se musí podrobně vysvětlit a probrat. Zdaleka ne všichni nájemci ale bydlí v Praze, v tom případě je možné vyřešit vše i korespondenčně. Když potom mají adopční nájemci cestu do Prahy, obvykle se za mnou zastaví i ti mimopražští. Navíc podpisem smlouvy to zdaleka nekončí, je zapotřebí řešit i plánované opravy a renovace, vše podléhá schválení, není možné opravovat náhrobky bez dozoru. S adopčními nájemci se tak vídám nebo si korespondujeme či voláme i opakovaně a vždy je to milé setkání.

Nejedná se tedy pouze o adopční nájemce z Prahy?

V žádném případě. Naopak. Pražanů je tak 30 procent. Zbytek jsou lidé z celého Česka, ale i odjinud. Nedávno podepsala adopční smlouvu jedna paní z Austrálie, další dvě adopční nájemkyně žijí v Německu, ale Česko pravidelně navštěvují.

Když se vrátím úplně na začátek. Jak dojde k tomu, že se hroby těchto osobností stanou „opuštěnými“? Potomci o ně nemají zájem?

To je asi nejčastější otázka. Víte, Praha je v kontextu české kotliny všeobecně specifické místo nejen pro život, ale i pro smrt. Po staletí byla centrem vzdělanosti, vědy, kultury a umění. Lidé, kteří zde tvořili a umírali, pocházeli mnohdy ze vzdálených míst. To, co je na menších městech nemyslitelné, totiž aby se někdo přestal starat o rodinný hrob, se ve chvíli, kdy je místo posledního odpočinku vzdálené stovky kilometrů, může po desítkách let snadno stát. Většina hrobů v adopcích je opuštěná už desítky let a je to zapříčiněno spíše než vzdáleností faktem, že vlastně už několik generací je běžné uzavřít více než jedno manželství a tím se často přetrhají rodinné vazby.

Bohužel nejsme detektivní kancelář. S tisícovkami vygenerovaných upomínek měsíčně obesíláme poslední známé adresy nájemců. Když se někdo přestěhuje a zapomene změnu nahlásit, nemáme šanci nájemce vypátrat. U hrobů starých více jak 70 let byla řada z nich pronajata na 50 let a za tu dobu se skutečně stane v životě rodin řada událostí, které se nedají předvídat. Včetně těch, že zůstanou naživu jen velmi vzdálení příbuzní, kteří o hrobu svých prastrýců a pratet nemají ani tušení. Nezájem není tím správným slovem. Spíš sled často nešťastných událostí v životech lidí.

Sice jste říkala, že nejste detektivní kancelář, ale zkoušeli jste původně třeba vyhledat potomky či rodinné příslušníky osobností a oslovit je s informací, že hrob chátrá?

Občas se o to pokusím, ale spíše jen tam, kde mi jsou alespoň nějaké kontakty známé. Když jsme začínali s adopcemi, věnovala jsem se asi rok jen jim. Dnes mám na starosti veškerou kulturu na hřbitovech, tedy kromě přípravy a veškeré administrativy adopcí také provoz infocentra, vztahy s veřejností, přípravu letáků významných osobností a jsem tisková mluvčí. Už několik let každodenně zvažuji, která záležitost se musí bez odkladu vyřešit, která počká den, dva, nebo dokonce týden. Projekt adopce významných hrobů totiž není záležitost týmu lidí, administruji ho už od jeho vzniku sama. Jinak to ani nejde, jsme příspěvková organizace s tabulkově stanovenými počty zaměstnanců.

Kdybychom měli hovořit konkrétně, o hroby jakých osobností se většinou jedná?

Do adopcí zařazuji hroby všech osobností širokého spektra lidské činnosti. Na adopčním webu se dají dohledat nejen podle hřbitovů, na nichž spočívají, ale i podle profesí. Jsou to archeologové, historici, architekti a stavitelé, duchovní osobnosti, filosofové, psychologové, herci, dramaturgové a režiséři, hudebníci a skladatelé, policisté či politici. Oblastí lidské činnosti je opravdu mnoho. Je to zkrátka každý, kdo byl nejen pro naši společnost přínosem.

Herec Štěpán Tuček (21): „Kvůli obezitě jsem zažíval šikanu. Během hodin tělocviku jsem se tajně převlékal na záchodech. Styděl jsem se za sebe“8. 6. 2020

Mají lidé, kteří hroby adoptují, k těmto osobnostem nějaký vztah nebo spojitost?

Ve většině případů tomu tak je, je to obvykle niterný vztah. Spisovatele nebo hudebníka si obvykle adoptuje někdo, kdo má rád jeho tvorbu. Když se jedná o malíře, jsou to například lidé, kteří mají doma několik jeho děl. A jsem moc ráda, že k lidem, kteří mají vazby k osobnostem nebo jejich dílu, přibývají také rodné obce a instituce. Například muzea, spolky a sdružení.

Takže kromě obyčejných lidí se najdou třeba i firmy?

Ano, ale ve většině případů jsou za firemním jménem skryti zase jen konkrétní jednotlivci. Jména adopčních nájemců naleznete ostatně i na našem webu jak u medailonků v sekci adoptovaných hrobů, tak i v souhrnném seznamu dole. Mezi nájemci však nechybí třeba i velvyslanectví a různé zájmové nebo profesní spolky.

Máte k pohřbeným osobnostem nějaké informace a materiály, do kterých by zájemci o adopci mohli nahlédnout?

Při přípravě adopčních medailonů vycházím z časových důvodů ze zdrojů dohledatelných na internetu, ale nikdy nepracuji pouze s jedním. Prolinky vždy uvádím pod medailonem. V našich záznamech obvykle disponujeme pouze datem pohřbu. Navíc ve starých záznamech nebylo uváděno ani datum úmrtí, mnohdy ani narození. Takže i když zájemci o nahlédnutí do záznamů jsou, mohu jim většinou pouze sdělit, kdo všechno je v hrobovém místě pohřben a kdy k tomu došlo. Jména nájemců hrobových míst, byť i bývalých, ze zákona sdělovat nesmíme.

Zkoušeli jste do projektu zapojit i hroby „obyčejných“ lidí? Je něco takového reálné?

Ano, to je už od začátku jedna z možností. Do adopce mohu zařadit jakýkoli hrob, ovšem za splnění dvou podmínek. Tou první je, že musí jít o hrob bez platné nájemní smlouvy, u něhož se náhrobek stal ze zákona majetkem hlavního města Prahy. Ta platí pro všechny hroby v adopci bez výjimky. Tou druhou pak je, že pokud se jedná o hrob, kde nejsem schopná dohledat relevantní data o významu zemřelého, nebo jeho náhrobek není uměleckým či autorským dílem, dojde k zařazení do adopce na základě žádosti o adoptování dotčeného hrobu. Už se tak i v několika případech stalo a hroby jsou adoptované a mnohdy už i opravené. Stále jich však mnoho zůstává bez povšimnutí.

Takže se najde i hodně hrobů „obyčejných“ lidí, které jsou po čase opuštěny? 

Ano. Jak jsem se už zmiňovala, na našich hřbitovech je odhadem na 70 000 z téměř 250 000 hrobových míst bez platných nájemních smluv.

Lze tomu nějak zabránit, aby se nic podobného nedělo?

To není na nás, ale na lidech. To, že se hroby stávaly opuštěnými, se však děje už od nepaměti. Podle starých hřbitovních knih často v jednom hrobu najdeme několik zcela nepříbuzných jmen. Zejména na hřbitově, který funguje 150 a více let je běžné, že se dají dohledat záznamy o třech až čtyřech nových pronájmech.

Co všechno si pod adopcí můžeme představit? Zmiňovala jste pronájem místa a případnou renovaci náhrobků. To je vše?

Jedná se především o desetiletý závazek adopčního nájemce na své náklady zajistit údržbu a opravy hrobového místa. V první řadě jde o kamenické opravy, potom o běžné zahradnické práce. Adopční nájemce ovšem musí také uhradit adopční nájem, který se od běžného nájmu liší v řádech procent, protože se zde mění sazba DPH. Vždy se vypočítává z výměry hrobového místa a u běžného hrobu obvykle činí něco kolem 6 500 korun na deset let. U malého urnového hrobu zhruba polovinu.

 

Renato Salerno: „Fungující gay páry se o děti dokáží postarat lépe než lidé, kteří potomky dostali jakoby omylem“10. 6. 2020

Adopcí ale v žádném případě nevzniká právo k uložení ostatků. Ozval se nám kdysi například pán, který chtěl adoptovat hrob Karla Jaromíra Erbena, protože tam chtěl poté uložit babičku. Jenže ve chvíli, kdy si pronajímáte hrobové místo, můžete nejen do hrobu pohřbívat, ale za určitých podmínek provést i exhumaci. A tomu právě adopce brání tím, že si nepronajímáte hrobové místo, ale výhradně náhrobek. Objevil se i požadavek rodné obce, že by chtěla přesunout ostatky svého rodáka na jejich hřbitov. Kdyby k tomu začalo docházet ve větší míře, mohlo by to změnit například i charakter hřbitova. Řada z nich je dnes památkově chráněná, některé jsou i prohlášené nemovitou kulturní památkou. Nehledě na to, že řada těch osobností chtěla být pohřbena tam, kde dnes spočívá.

Hovořila jste o opravách náhrobků, které mohou být často velmi nákladné, je možné si náklady nějak rozdělit?

Adopce hrobu není jednorázová záležitost a je obvykle nákladná. Opravy se mohou pohybovat od deseti až do osmdesáti tisíc korun. Je to zcela individuální a záleží na typu náhrobku a jeho stavu. Protože však přibývalo lidí, kteří by se na adopci rádi podíleli, ale není v jejich silách zafinancovat opravu náhrobku, spustili jsme před několika lety také veřejnou sbírku pro záchranu významných pražských hrobů, kam je možné přispět jakoukoli částkou, ať už prostřednictvím DMS, nebo převodem na účet. O tom, na který konkrétní náhrobek v adopci takto vybrané prostředky půjdou, vždy rozhoduje odborná komise v čele s památkáři Národního památkového ústavu. Kritériem je to, že náhrobek je bez adopčního nájemce déle než dva roky a pak i závažnost jeho stavu.

Prostředků bohužel není moc, ale přesto z nich byly doposud opraveny dva ohrožené pískovcové náhrobky. Jeden patří Josefu Wenzigovi, libretistovi Smetanových oper, druhým je pískovcový anděl na hrobu rodiny Graulichovy, krásné umělecké dílo Františka Hnátka. Více o realizovaných opravách je pak uvedeno na našem webu

Jak hledáte zájemce o adopci a kam se lidé mohou obrátit, pokud by měli zájem?

Víte, pátrat a oslovovat zájemce o adopci je v dnešní době už skutečně nad moje síly. A oslovovat je jakoukoli reklamní kampaní ve chvíli, kdy se nerozhodujete o tom, kam pošlete stokorunu, ale kam investujete částku, za kterou byste mohli jet například na zahraniční dovolenou, se podle mě nemá šanci setkat s úspěchem.

Má zkušenost je za ty roky taková, že nejvíc adopčních nájemců nás kontaktovalo na základě osobního kontaktu a rozhovoru s někým, kdo o adopci slyšel, nebo si o ní přečetl článek, popřípadě viděl reportáž. Případně hledal informace o jím oblíbené osobnosti na internetu a narazil na náš adopční web www.hrbitovy-adopce.cz, kde jsou zveřejněny medailony osobností zařazených do projektu adopcí. A v neposlední řadě to byli vzdálení příbuzní a prapotomci, kteří pátrali po rodinných kořenech.

Jsou zkrátka rozhodnutí, která činíme na základě osobní zkušenosti, prožitku anebo přesvědčení. Adopce hrobu je jedním z těchto případů. Pokud kohokoli ze čtenářů adopce hrobů zajímá, budu moc ráda, když se na mě obrátí prostřednictvím mailu na adrese adopce@hrbitovy.cz.

Zdroj: JW