Pavel (33): „Žijeme partnerství ve třech a je nám úplně jedno, co si o nás lidé myslí. Takový vztah má jenom samá pozitiva, a to i v posteli“

Může se stát, že vztah ve dvou někomu nedostačuje, a proto se někteří lidé rozhodnou pro život ve třech. Stejně to má i muž, kterému budeme říkat třeba Pavel (svou pravou identitu v tak důvěrném rozhovoru zveřejňovat nechtěl), který je již čtvrtým rokem součástí tříčlenného vážného vztahu. Jak to ve vícečetném vztahu chodí a jaké jsou jeho výhody či nevýhody?

Vztah ve třech není úplně typický, jak jste k němu došli?

V současné době spolu žijeme tři muži – já (33), Martin (35) a Radek (40). S Martinem jsme spolu byli již dříve, a to celých osm let. Až poté jsme se setkali s Radkem. Seznámili nás naši společní kamarádi. Hned od první chvíle jsme si sedli na výbornou a začali jsme společně trávit stále více času. Trvalo to jen pár dní, po kterých jsme si uvědomili, že jsme spolu v podstatě denně a je nám spolu hezky. Bylo pro nás tedy jednodušší dát to dohromady se vším všudy (smích).

To vše proběhlo takhle jednoduše?

Vesměs ano. Jako kamarádi jsme spolu trávili čas téměř neustále a moc jsme si rozuměli. Řekli jsme si, že to zkrátka spojíme, že to tak bude lepší. Jednoho dne jsme si sedli a s přítelem Martinem to probrali. Došli jsme ke stejnému závěru a oznámili to našemu kamarádovi, nynějšímu partnerovi Radkovi.

Jak na to „ten třetí” reagoval?

V podstatě to bral jako hotovou věc. To, jak jsme spolu fungovali dříve, k něčemu hlubšímu stejně směřovalo, tak jsme si to jen potvrdili.

Jak takový vztah funguje?

Úplně normálně jako všechny ostatní vztahy. Důležitá je láska, tolerance a komunikace.

Úplně normálně? Přeci jen se u vašeho vztahu najde pár odlišností… Nebylo to zvláštní, když jste předtím s původním přítelem byli již osm let spolu?

To sice ano, ale vedli jsme o tom dosti dlouhou debatu, po které jsme se rozhodli pro vztah ve třech. Samozřejmě jsme si uvědomovali, že si ve vztahu musíme být naprosto rovni a museli jsme k tomu časem dojít. Nicméně tuto otázku už máme dávno vyřešenou. Nikdo nesmí nikomu nadržovat a někoho podceňovat. Řekl bych, že to u nás funguje tak nějak přirozeně.

Takže pro vás nic jako tzv. „třetí kolo u vozu“ neexistuje?

Určitě ne. V tomto jsme zásadoví. V takovém případě by se jednalo jen o jakýsi volný vztah, což jsme nechtěli. Šli jsme do toho na sto procent. Se vším všudy. Chtěli jsme vážný vztah, v rámci kterého si budeme všichni tři doslova rovnocennými partnery.

Všichni tři tedy bydlíte pod jednou střechou?

Ano. Bydlíme spolu v rodinném domě kousek za Prahou. Dokonce společně podnikáme, takže jsme spolu doslova každý den, 24 hodin denně.

„Rouškoslepost“ – naše mozky mají problém, s rouškami na tváři evoluce nepočítala9. 9. 2020

Jakým způsobem to zvládáte? Nelezete si občas na nervy? Některé páry totiž mají problém spolu vyjít ve dvou, nedokážu si představit, že to takto v pohodě může klapat i ve třech…

Vše je to jen o komunikaci. Asi jsme trochu divní, ale téměř vůbec se nehádáme. (smích) To, že jsme tři, je navíc velká výhoda. Když už výjimečně dojde k nějaké výměně názorů, vždy je tu třetí člověk, který má na situaci úplně jiný pohled a hned to vyřeší jinak a dokáže situaci uklidnit. Je důležité vybudovat si s partnery důvěru, což se nám za ty roky podařilo. Pak jde všechno hladce.

A co žárlivost?

Ani té u nás moc neholdujeme. Ani jeden z nás příliš žárlivý není. Jak už jsem zmiňoval, ve vztahu jsme si rovni a nikdo se nad nikoho nepovyšuje. Když jsou mí partneři spolu, tak vím, že jsou spolu a naopak. Nemám proč žárlit a stejně to mají i kluci.

Říkal jsi, že žijete v jednom domě. To máte i společnou ložnici?

Ano. Naštěstí máme obrovskou postel, do které se vlezeme všichni tři. Občas však dojde k tomu, že někdo nemá náladu, nebo chce být prostě sám a odejde si do jiného pokoje. Naštěstí máme velký dům, takže máme možnost si každý zalézt do vlastního pokoje, když je potřeba. (smích) Je to jakýsi záložní plán, aby měl každý z nás možnost si na chvíli odpočinout a vyřešit své věci.

Takže když se zeptám, zda si dokážeš představit vztah ve třech i v bytě 2+kk, jaká bude odpověď?

To by bylo podstatně horší, ale ne nereálné. Mám občas rád svůj klid, tudíž mi to vyhovuje tak, jak to máme nastaveno nyní. Asi bych neměnil.

Musím zabrousit i do dalšího tématu, kterým je sexuální život. Jak to probíhá ve vícečetném vztahu?

Úplně stejně jako ve dvojici. (smích) Jediný rozdíl je to, že když jeden chuť nemá, tak druhý většinou ano, pak se ale i ten první nechá strhnout „davem“. (smích) To bych určitě zařadil mezi výhody vícečetného vztahu. Samozřejmě se nabízí i větší možnosti k experimentování, ale do detailů zabíhat nebudu, to je na celý další rozhovor. (smích)

A co když spolu mají sex jen dva z vaší trojice?

Tak nic. Tak si prostě užijí a ten třetí má klid pro sebe anebo je v pozici voyera (diváka, pozn. red.). (smích) Opravdu to nevnímám jako něco, co by mi mělo vadit. Naopak v tom opět vidím výhodu. Oba jsou to mí partneři a mají právo na to mít spolu sex. Každý z nás tří to tak vnímá. Ale opět se vrátím k tomu, že se většinou i ten „třetí“ nakonec přidá.

Umělec Lukáš Houdek: Své sexuální zneužití z dětství už mám vyřešené. Teď je jeho obětí moje máma18. 8. 2020

Chápu… Asi si to dokážu představit. (smích) Vypadá to všechno moc růžově. Má vztah ve třech i nějaké nevýhody?

No, když se nad tím zamyslím, nic mě vlastně nenapadá. U nás je výhoda v tom, že jsme každý trochu jiný typ. Jeden více technický, druhý byznysově založený a třetí je spíše humanitního směru s bohémskou duší. Takže se navzájem doplňujeme. I když to může znít zvláštně, za 4 roky, které jsme spolu, jsme vlastně neměli žádný opravdu vážný konflikt. Ale možná je to i tím, že já jsem absolutně bezkonfliktní a vždycky to u nás podchytím včas, případně kluky usměrním (smích).

Takže v tom vidíš jen pozitiva?

Dá se říct, že ano. Některými z nich jsou například vyšší příjem domácnosti a větší zábava. Když jeden odjede někam na cestu, ten druhý není sám. Jsme schopni si mezi více lidí rozdělit domácí práce. Jeden rád uklízí a já třeba miluji vaření. Jeden má rád nakupování, druhý ne, takže mohu jít nakupovat s tím, kdo to má rád, zatímco ten třetí má klid a může se věnovat něčemu jinému. Super věc je také rozhodování – třetí hlas vždycky rozhodne. Když jste ve vztahu pouze ve dvou, musíte se buď prosadit, ustoupit anebo udělat kompromis. U nás je to jednodušší – rozhodne většina. Ale může se stát, že přijde i třetí návrh a jsme v háji (smích).

A co taková procházka po ulici za ručičku? Lidé by na vás asi koukali udiveně…

To ne. Nejsme ty typy lidí, kteří mají potřebu se ukazovat a řekněme, že by to vypadalo docela zvláštně. Náš vztah je naše soukromá věc a nemáme potřebu to dávat najevo někde na ulici. Jediné, na co si dáváme pozor je, abychom nechodili jako Wi-Fi.

Cože?

Jeden přítel si vždy dělá legraci, abychom nechodili od největšího po nejmenšího, protože pak vypadáme jako symbol pro Wi-Fi. Shodou okolností je to ten nejmenší. (smích)

Jak řešíte například dovolené nebo rezervaci stolu v restauraci?

Úplně stejně, jako kdybyste tyto věci řešili s partou kamarádů. Nikdo přece nemusí vědět, že jsme ve vztahu. Nedělá mi problém o tom mluvit, když se někdo přímo zeptá, ale neříkáme to na potkání.

Jak to vnímají vaše rodiny?

Je pravda, že naše rodiny o tom, že máme opravdu vážný vztah, nic neví, tedy až na Martina. Zatím ani nemáme potřebu to říkat. Myslí si, že jsme hodně dobří kamarádi, kteří spolu žijí a podnikají. Jen Martinovo příbuzní to vědí a nemají s tím problém. Radkova rodina o tom neví, ale staví se ke všemu tak, že pokud je on šťastný, tak oni jsou také. No a moje rodina o tom neví. Možná tuší, ale řeč na to nepřišla a myslím si, že problém by to pro ně nebyl.

A co vaše okolí?

Pár nejbližších známých, kteří nás třeba i častěji navštěvují, to ví a jsou s tím naprosto v pohodě. Nikdy jsme nenarazili na žádné negativní poznámky apod. Berou nás zkrátka takové, jací jsme. Ačkoliv je to ojedinělé, nejsme úplně jediní. Podobné vztahy existují všude po světě a buď se jedná o tři ženy, o tři muže, nebo je to různě promíchané. Jsou však známy i vztahy o vícero lidech.

Uvažovali jste někdy o tom, že byste k sobě přizvali ještě někoho dalšího?

To ne, je nám dobře ve třech. (smích) Ono to není o tom někoho „přibrat“. Náš vztah se nějakým způsobem formoval, než došel do tohoto stádia. Nerozhodli jsme se úplně ze dne na den, tudíž se to nedá brát tak jednoduše. Ale na druhou stranu, „nikdy neříkej nikdy“. (smích)

Jak myslíš, že by to vypadalo, kdyby – nedejbože – došlo k rozchodu?

Myslím si, že k tomu nedojde, protože už jsme překonali tolik let a zažili opravdu všechno. Muselo by se jednat o nějaký nečekaný a překvapivý zvrat. Nicméně kdybychom si řekli, že v tom již pokračovat nebudeme, já bych stále zůstal s partnerem, se kterým jsem byl v původním monogamním vztahu (Martin). Mezi námi je to až do smrti.

Zmínili jsme se sice o rozchodu, ale uvažovali jste někdy o tom, že byste váš vztah rádi nějakým způsobem stvrdili, pokud by to bylo do budoucna možné?

Už od začátku našeho vztahu s Martinem jsme měli jasno v tom, že nepotřebujeme stvrzení našeho vztahu. Nikdy jsme to nechtěli. Víme, že se máme rádi a nepotřebujeme žádný papír, který by nám to měl připomínat. Ani jsme nikdy nenarazili na problém například v nemocnici či v dalších institucích. Když měl někdo z nás úraz, tak nám vždy sdělili všechny důležité informace o stavu zdraví, jelikož jsme všude uvedli, že jsme osoby blízké/rodinní příslušníci/partneři.

Důležitá je především láska a důvěra, kterou mezi sebou máme, a to je to nejpevnější pouto, které nás drží při sobě. A kdyby nám náhodou jednou přeskočilo, tak ani nevím, jestli bychom našli někoho, kdo nám to posvětí. (smích)

Zdroj: JW