#MŮJPŘÍBĚH / Dominik: „Nesnášel jsem na sobě všechno. Od svého chování po svůj vzhled. Styděl jsem se za sebe. Bohužel to tak mám dodnes“
Samozřejmě jsem v tomto věku moc nevěděl, co to přídavné jméno znamená (kromě hřejícího významu), natož když se vztahuje na člověka. Očividně mi to ani můj otec nedokázal vysvětlit. Od toho momentu jsem se začal hlídat – každý pohyb nebo slovo jsem předem promýšlel, nechtěl jsem takový být. Původně jsem chtěl chodit na sborový zpěv, ale rodiče na to měli jiný názor. Sdělili mi, že je to spíš pro holky a že stejně neumím zpívat.
Řešením bylo přihlášení do fotbalového družstva. Už od začátku jsem tam nechtěl být. Můj otec, známý a velice zapálený fotbalista, asi vycítil, že musíme pokračovat ve fotbalové rodinné tradici. V družstvu jsem nezapadal. Trápila mě odlišnost od ostatních kluků a přál jsem si být jako oni. Přál jsem si s nimi povídat o fotbale a o holkách, ale nešlo to. Celou dobu se mi smáli za zády, jak mojí povaze, tak mému stylu hry ve fotbale. Byl jsem nešikovný a styděl jsem se za sebe. Každý trénink nebo zápas pro mě byly představením, kde jsem hrál nějakou roli, jenže ta role byla úplně odlišná od toho, kým jsem byl doopravdy.
Po pěti letech jsem se odhodlal a přestal s fotbalem. Pamatuji si, že táta se mnou na čas nemluvil. Mně to ale nevadilo, protože vztahy mezi námi byly už tak přetrhané, neměl jsem k němu ani špetku důvěry. Jemu ale nikdy nedošlo, že těch pět let, co jsem hrál, jsem hrál pro něj. Vidět ho šťastného na každém mém zápase a tréninku mi dodávalo pocit, že jsem ho nezklamal i přes moji odlišnost. Bohužel on neviděl můj nešťastný obličej a beznaděj na hřištích. Viděl sebe.
Čas vše zahojí, a tak i život se po nějakém tom uplynulém čase vrátil do starých kolejí. Můj problém se sebedůvěrou ale nezmizel. Mnoho lidí mi říkalo, že jsem hezký a takové ty věci, jenže já jsem si tak nepřipadal. V hlavě mi vyskakovala stále ta jedna a tatáž otázka, jestli je lepší člověk, který je ošklivý a má rád sebe takového, jaký je, anebo člověk hezký, který se nesnáší a má nízké sebevědomí. Nesnášel jsem na sobě všechno. Od svého chování po svůj vzhled. Styděl jsem se za sebe. S tímto problémem se potýkám až do teď.
Zdroj: Giphy
Nedávno jsem na sobě ale udělal změnu, kterou jsem plánoval už dlouho a která mi o trochu zlepšila můj pohled na sebe samého. Už se ani tak moc nezajímám o to, co si lidé myslí o mém stylu oblékání, anebo o mém jednání. Může jim to totiž být úplně jedno. Ať si na mě křičí svoje nadávky i nadále, já vydržím, protože musím. Odvaha je v dnešní době unikát a my nesmíme nechat nikoho, aby nás potopil pod hladinu ledové vody.
Konečně jsem pochopil, že poslouchat ostatní, zvláště rodiče a výše postavené osoby, je správná povinnost, avšak v tématu, kde my hrajeme tu hlavní roli, bychom si měli naopak rozhodnout každý sám, co vlastně chceme a co je pro nás dobré. Izolovat se od ostatních názorů, protože život je jen jeden. A je náš.
Dominik
