„Nikdo nevěřil, že teplej Čecháček má šanci uspět, ani já ne,“ říká starosta obce na Hané. „Společnost se radikalizuje, musíme být otevření,“ dodává

Jiří Šindler pochází z Čech, práce ho ale zavedla až na Hanou. Po čase se z Olomouce odstěhoval do nedalekého Štěpánova, kde se rozhodl kandidovat do obecního zastupitelstva. Navzdory tomu, že je otevřený gay a navíc „naplavenina“, přišlo vítězství. Na pozici starosty působí již druhé volební období a zdá se, že většina obyvatel je s jeho vedením obce spokojena. Přesto však i kvůli své orientaci několikrát narazil. „Gayové a lesby jsou velmi snadný terč,“ říká také v rozhovoru o tom, jak jej v poměrně konzervativní moravské obci na jednu stranu přijali, a na stranu druhou, jak se jeho osobní život stal předmětem pomlouvačné kampaně.

Jirko, pracoval jsi u policie, v bankovnictví, proč ses vůbec rozhodnul pustit se do politiky? A nebál ses, že když vstoupíš do veřejného života, mohlo by se to proti tobě obrátit?

Ačkoliv ze Štěpánova nepocházím, ta ´zabržděná´ situace v obci mě delší dobu mrzela. Nakonec jsem si řekl, že dokážu na kandidátku shromáždit dost osobností, které budou pro obec přínosem. Takových, které přinesou nové nápady, styl, myšlenky. Vlastně jsem se mimo jiné spojil s dalšími lidmi, kteří se do Štěpánova přistěhovali – jejich problémy totiž starousedlíci nezřídka nevidí. Sestavili jsme kandidátku, ale rozhodně jsme nepočítali s tím, že bychom měli následně ze svých řad vybírat starostu. Chtěli jsme mít slovo v zastupitelstvu. O mně se ví, že jsem gay, takže jsem taky všem říkal, že se mnou jako s teplým a ´naplaveným´ Čecháčkem bude těžké jakkoliv uspět. (smích) Skončili jsme ale s největším ziskem procentních hlasů v ČR…

Marek Matoušek (21) je přes den chemikem. V noci vystupuje s make-upem a na podpatcích jako Laylla Riel22. 5. 2020

Čemu takový úspěch přikládáš?

Myslím, že jedním z faktorů by mohlo být to, že nerad dělám věci napůl. Naše kampaň byla odlišná, tvrdá, argumentační. Kandidovali jsme za ANO – což v té době byl politický partner, který byl na vrcholu. Aktuálně si o ANO samozřejmě každý může myslet své, ale tehdy pro mě bylo důležité i to, že se na gaye dívali normálníma očima. Dnes už jsem vůči ANO vystřízlivěl, ale stále jde o hnutí, které mi zůstává blízké i přes mnohé rozdílné názory. To sice k politice patří, odlišnost názorů by ale měla být předmětem diskuze nikoli demagogie.

Naznačil jsi, že obvykle jdeš do všeho ´naplno´ – není to do jisté míry také specifikum leseb a gayů, kteří svou prací nezřídka žijí?

Nevím, jestli to jde takhle paušalizovat, ale myslím, že svým způsobem to tak bude. V mém případě určitě, v prvním funkčním období jsem sice měl ještě dlouholetého partnera, rozešli jsme se ale i proto, že jsem byl v práci víc než doma. Stát se to v klasickém manželství, byl by to jistě větší problém, my ale nemáme děti, tak tu seberealizaci hledáme jinde. Takže i já jsem vlastně workoholik, ale ta práce pro obec mě baví.

Svůj post jsi obhájil i podruhé, takže podporu mezi občany máš. Přesto ale vím, že během druhé předvolební kampaně se objevily určité problémy, které souvisely právě s tím, že jsi gay…

Ano, obhájili jsme, dokonce s větším procentuálním ziskem než v minulých volbách. Přesto se obcí před volbami začal šířit opravdu velice zlý a nenávistný pamflet. Naprosto přízemně tematizoval nejen můj soukromý život, dokonce se v něm objevovaly informace o tom, kdo a kdy u mě před domem parkuje… Jako by něco takového někoho zajímalo, kdybych byl heterosexuál. Osobně by mi nevadilo, kdyby se vůči mně někdo vymezil názorově, vytýkal mi, co se nám na obci nepovedlo – a vlastně bych se uměl smířit i s argumentem, že Štěpánov je tradiční moravská obec, a tak se lidem nelíbí, že v jejím čele je gay. Ale tohle byl anonym, jehož jediným cílem bylo šířit vůči mně a mému tehdejšímu asistentovi nenávist. O to víc to bolelo, když jsem z kamerového systému zjistil, že ten „hnus“ šířila má někdejší kamarádka. Asi jsem jí něčím ublížil a to byla její reakce a pomsta…

Jak se s tím vypořádáváš, když víš, že v obci jsou lidé, kterým to, že jsi gay, leží v žaludku?

Pokud se s takovým postojem setkám, říkám, že to není můj problém, ale problém druhé strany. Přenést se přes to je ale mnohdy opravdu těžké, a to nejen přes ten pomlouvačný pamflet, ale třeba i přes různé příspěvky na sociálních sítích. Mám kamarádku psycholožku, takže přiznávám, že mi občas radí, jak si ty věci nepouštět víc k tělu. Mám takové motto: nauč se rozlišovat, kdo si zaslouží vysvětlení, kdo odpověď a kdo vůbec nic. Protože diskutovat s někým na sociálních sítích je nesmysl. Mám pocit, že tam poslední dobou debatují jen ti, co jsou zlí, negativní, a třeba v případě obecního Facebooku také bez skutečného zájmu o obec.

A co spolupráce v rámci obce – přeci jen musíš vyjednávat i s opozicí, neovlivňuje tvoje orientace postoje jejích zástupců? Neodmítnul s tebou třeba někdo v počátku spolupracovat?

Musím říct, že s tím jsem se nesetkal. A to přitom nejsem otevřený gay na obecním úřadě sám, měl jsem gaye i asistenta, který je nyní tajemníkem. Jistě, původní zaměstnanci z nás měli strach, po dvanácti letech přišel někdo úplně nový, kdo se prezentoval docela tvrdou kampaní, ale to by bylo s kýmkoliv. Věřím, že jsme ale tým na úřadě přesvědčili, že jsme přišli pracovat a chceme, aby obec šla dopředu. Naše zastupitelstvo funguje opravdu dobře, i když v něm jsou někteří z těch radikálnějších stran, třeba z SPD, nemáme s tím problémy. Ale ono je to asi i tím, že přeci jen na menší obci se všichni známe i lidsky, nejsme anonymní osoby, proto spolu vycházíme. Ono totiž přímo o politiku na obci de facto nejde, byť je to mnohými takto hloupě prezentováno.

V české politice zrovna velké množství otevřených LGBT lidí nepůsobí, proč myslíš, že to tak je?

Je pravda, že LGBT lidi jsou velice jednoduchý terč, podobně jako další minoritní skupiny. V určitých chvílích totiž nezáleží na tom, co dokážeme, nebo co jsme naopak třeba nezvládli, ale prostě se vytáhne obligátní ´on je teplej´. Společnost čím dál více naslouchá jen těm jednoduchým heslům. Pak nezáleží na tom, jaká je za člověkem odvedená práce, ale na tom, s kým spí. To může velkou spoustu LGBT lidí od působení v politice odradit – nechtějí svůj život vystavit té štvanici. 

Ta jednoduchá hesla se ale objevují i v politice, někteří na nich staví přímo svůj politický program, není to nebezpečné?

To bohužel ano. Ve všech oblastech společenského života jsou takoví, co se chtějí jednoduše zviditelnit. Jsou tu některé politické strany, které prezentují skutečně koncentrovanou nenávist. Velice zklamaný jsem třeba z Trikolóry, byť v začátcích mě zajímala. Názory jejích představitelů – ač je respektuji – poslední dobou hrají na ten nejnižší pud člověka, nemluvě o jejich postoji k LGBT komunitě. To i Okamura je proti nim ještě lidumil. Ovšem nejen politické strany, ale i některá média toho sakra využívají, cítí, že se postupně názory začínají radikalizovat, a tak si říkají – pojďme si nahnat body a ještě přilít olej do ohně. Bohužel takový dojem mám poslední dobou i u ANO, které jako by se nejen bálo oslovit své starosty, ale nedej bože prezentovat jednoho ze svých řad jako gaye. Řekl bych, že to je i tím, jak se naše společnost mění a roste v ní ta negace.

Tomáš (32): „Nechci být tlustý, proto si vždy strčím prsty do krku a všechno vyzvracím. Dělám to i několikrát za večer“3. 7. 2020

Zmínil jsi, že právě díky lidskosti ve Štěpánově i se zástupci radikálnějších stran vycházíš. Dalo by se říct, že když ostatním ukážeš, že jsi úplně ´normální´ a pracovitý chlap, vyrazíš jim ´zbraně´ z rukou?

O tom jsem přesvědčen, alespoň u těch, co mají oči otevřené, naslouchají a chtějí diskutovat. Já jsem se tím, kým jsem, nikdy netajil, ani když jsem pracoval v bance a ani u policie. Pokud měl někdo nějaký dotaz, vždycky jsem byl otevřený a snažil se všechno vyjasnit. Bohužel nerozumím tomu, proč se dnes stále více ukazuje snaha stavět lidi proti sobě. Řekl bych, že se postupně začíná vracet i takový zvláštní strach. Ale když se člověk začne bát žít svůj vlastní život, pak je otázka, jestli ten život vůbec žije. Osobně se tomu nechci podvolit, i když mi třeba občas v rámci politiky dá někdo jasně najevo, co si o mně myslí kvůli tomu, že jsem gay. Ale na to má právo a já to beru. Věřím, že se s celým týmem z úřadu i s kolegy z Rady obce nemáme za co stydět. A možná je to skutečně ta cesta, jak ukázat, že bez ohledu na to, kým jsem, jsou za mnou – za námi – výsledky.

Zdroj: JŠ