Kdo je „mamka“ a kdo „taťka“? Hloupé gay klišé, které v hetero vztazích může získat úplně nový rozměr

Pokud bychom měli jmenovat všechny stereotypní představy, které většinová populace má o párech stejného pohlaví, vznikl by mnohakilometrový seznam. Tou naprosto klasickou představou je, že ačkoliv pár tvoří dva muži, nebo dvě ženy, vždy jeden/jedna ze dvojice musí mít roli muže a druhý/druhá naopak roli ženy. Jak to je ale ve skutečnosti? A co když i v hetero vztahu jsou tyto očekávané genderové role (tedy ty, které jsou spojované s pohlavím) úplně naruby?

Máma mele maso. Asi proto, že ženy obvykle vévodí kuchyni. Proč má v klasické slabikářové ukázce rozdělení rolí v rodině zrovna Ema mísu sice nevíme (asi na to maso?), jisté ale je, že táta má radost. Má doma totiž šikovné hospodyňky (mužský ekvivalent tohoto slova ve stejném významu neexistuje, takže je jasné, jak se věci mají). Ne vždy tomu tak ale skutečně je.

Užijte si ekologický sex. Známý výrobce kondomů proměnil všechny produkty na veganské a šetrné k přírodě23. 4. 2020

„Já jsem na všechny ty věci, jak je dělá třeba hodinovej manžel, úplně nemožnej. Miluju pořádek a jdou mi ruční práce – když byl syn miminko, háčkoval a pletl jsem mu dupačky, svetříky, to mě baví a jde mi to,“ popisuje Jarda. Zatímco on plete, háčkuje a věnuje se udržování pohodlí domova, jeho partnerka se naopak nezdráhá vzít do ruky nářadí a opravovat – domácí spotřebiče, nábytek… „Jaruška je fantastická ženská, kape voda – vezme hasák, opraví to. Celý nábytek v obýváku smontovala sama, akorát švagr jí pomáhal, když třeba něco neunesla.“ Člověka pak napadá, jak asi na podobnou praxi reaguje okolí a zda třeba Jarda nemá pocit, že by ho jeho partnerka připravila o jeho „chlapskou úlohu“. „Já jsem neskutečně šťastnej chlap, můžu dělat, co mě baví, ona Jaruška se tím, co umím, všem chlubí – třeba všem jejím kamarádkám jsem taky na děti pletl. Holky byly nadšený. Je teda fakt, že moc bouchnout do stolu neumím, ale kamarádi, co mě znají, mě takhle berou. A někteří mi dokonce Jarušku závidí – normálně ženská chlapa pořád uhání s tím, co má kde doma udělat. To u nás nehrozí,“ směje se Jarda. A dodává, že někteří jsou opravdu z fungování jeho domácnosti nejprve v šoku, ale když nakonec zjistí, že oběma stranám situace vyhovuje, prostě to akceptují. „Jasně, že si ze mě chlapi taky občas dělají srandu, ale je to vlídnej humor, už se mi i stalo, že mi kámoš v žertu říkal, že mě vymění za svou ženu,“ uzavírá.

Určovat ve výše popsaném případě, kdo je „mamka“ a kdo „taťka“, se pak jeví podobně absurdní jako v případě párů tvořených gayi nebo lesbami (pomineme-li tedy rozdělení podle rolí sexuálních, což je sice také stereotyp, ale nezřídka může být platný). „S partnerem se třeba o domácí práce spravedlivě dělíme. Snažíme se, abychom se v tom, co děláme neradi, střídali. A když narazíme na něco, co neumíme, necháme si poradit nebo pozveme odborníka. Nevidím problém v tom, že třeba nedokážeme přivrtat světlo do kachliček v koupelně. Vždyť to neumí ani množství heteráků. Ale ve srovnání s nima – protože nemáme doma tu ženskou, která má v hodně manželstvích spíš roli služky (smích) – se o sebe umíme postarat. Vaříme, pečeme, jen teda žehlení oba nesnášíme, takže to děláme tu služku z mámy (smích),“ popisuje David své soužití s partnerem Pavlem.

Přestože v praktické rovině je množství stereotypů spojovaných s tím, co je „mužské“ a co „ženské“, již překonáno, především v případě gay a lesbických vztahů většinová společnost stále zastává názor, že dvojice si role musí rozdělit. Podle studie Americké sociologické asociace si navíc hetero populace myslí, že stejnopohlavní dvojice by si měly role dělit podle toho, kdo je „mužnější“ či „ženštější“. A jak to poznat? Podle výsledků této studie prý k rozlišení lidé (nutno dodat, že průzkum byl realizován pouze mezi heterosexuály, situace uvnitř gay/les komunity tak může být odlišná) užívají jak hodnocení vzhledu, tak i posuzování podle zájmů. Lesba, která miluje akční filmy a libí se jí rychlá auta, je tak touto optikou „jasný chlap“…

Určování rolí tímto způsobem je ale samozřejmě nesmysl. Jak dokonce naznačují průběžné výzkumy napříč gay/les komunitou, právě stejnopohlavní páry se mohou pochlubit vyrovnanějšími a rovnocennějšími vztahy, ale také vyváženější péčí o děti (mají-li nějaké). To vše jednoduše proto, že neexistuje žádný univerzální klíč, který by jednoho/jednu či druhého/druhou přímo „předurčoval“ k jinak genderově podmíněné práci. I gayové musí jíst, prát či uklízet a lesby naopak nebudou žít na staveništi jen proto, že vrtačka do ženské ruky nepatří.

Do jisté míry ale přeci jen model rolí funguje. „Některý lesby jsou fakt víc ženský, myslím tím, že dost vybočujou z té představy maskulinní lesby – traktoristky v bagančatech (smích). Sama tenhle typ nejsem, ale třeba v podpatcích by mě člověk taky nepotkal. Takže když jsem měla přítelkyni, která byla fakt žena s velkým ´ž´, tak nějak přirozeně jsem dospěla do ochranitelskýho módu. Držela jsem jí dveře, nosila těžkej nákup – se kterým ona by se přelomila vejpůl,“ vzpomíná Irena. Na druhou stranu ale dodává, že měla také partnerku podobného ražení, jako je ona sama, a tehdy spíše došlo na vyjednávání. „To člověka i napadne, že když teda bude víc ta ženská, že se třeba nějakejm těm úkolům vyhne,“ směje se. Mnohé role ve vztazích, a to nejen těch stejnopohlavních, ale jistě i heterosexuálních, tak mohou být spíše výsledkem působení konkrétních osobností jednotlivců, než aby vycházely přímo z určitého stereotypu.

„Sebepartnerství“: ke štěstí a spokojenosti není třeba protějšek. Vztahem se sebou se lidé vyrovnávají s tlakem společnosti23. 5. 2020

Bez ohledu na konkrétní případy a popsané situace snad ale všem musí být jasné, že to, s jakým pohlavím se člověk narodí, jej ještě nutně k ničemu nepředznamenává. Ano, ženy se mohou více zkrášlovat, ale i muži o sebe mohou pečovat. Stejně tak muži mohou pracovat na svém „chlapáctví“, ovšem neměli by se nechat ochudit ani o stránku emoční, jak se to nezřídka děje. Totéž pak platí i pro konkrétní role ve vztazích a rodině. Především ale ve vztazích by pak všichni měli zvažovat, zda jsou s protějškem rádi a zda si dovedou vyjít vstříc. Nutně to neznamená, že žena bude pokládat podlahy a muž ladit interiér tón v tónu, na druhou stranu ale nikdo neříká, že by to tak být nemohlo. Manželství Jardy s Jaruškou je toho důkazem. Stejně tak David s Pavlem jsou prostě dva kluci a ne David a „Pavlína“. A to ani tehdy, kdyby Pavla jednoho krásného dne začalo bavit nenáviděné žehlení. Zapomeňme tedy na to, kdo je muž či žena a kdo „mamka“ a „taťka“. Přeci jen i táta může mlít maso a nutně mu u toho nemusí asistovat Ema, ale třeba Petr…

Zdroj: Redakce