Znamená život bez Grindru sexuální abstinenci? Asi ano, člověk si ale sám sebe více váží

Možná jste se taky někdy sami sebe ptali na to, jak je vůbec v dnešním světě možný najít stálýho partnera. Ve světě, kterej pro nás jako normu nastavuje seznamování v digitálním světě. Ve světě plnym líbivých obrázků, který jako by maskovaly realitu všedních dní. A možná jste taky někdy vedli debatu sami se sebou, jestli se tomu dá nějak vzepřít…

„Vážně to chceš smazat?“

„Jo jo. Dyť sám dobře víš, že je to úplně k hovnu. Jediný, co Grindr podporuje, je moje ego. Zejména tehdy, když nahraju nový fotky. To se pak objeví smršť nových zpráv a plamenů, ze kterých ale stejně nic není. Prostě to jen polechtá moje ego. Za pár dní po mně pak neštěkne pes.“

„Pár tvých známých se ale díky týhle appce seznámilo a jsou teď v dlouhodobym vztahu.“

„To je sice pravda, ale když uvážim, že jde o jednotky případů v tom obrovskym moři tvořenym desítkama tisíc lidí, ztrácim naději. Beztak si myslim, že je nejlepší potkat někoho v reálnym životě. Jedině tak mám přece šanci zjistit, jestli se mi ten člověk doopravdy líbí. Na Grindru vidim jenom fotky, který o tom člověku vůbec nic neříkaj. Slouží jenom k tomu, abych si o tom, na jehož fotky koukám, vytvořil falešnou (a často vysoce idealizovanou) představu. Která se ale nikdy neshoduje s realitou. To, co je v případě seznamování nejpodstatnější, jsou úplně jiný věci než fotky. Člověk se mi musí líbit jako celek. Jeho body language, jeho vůně, tón i barva hlasu, vyjadřování, humor, pohledy do očí a tak podobně. Prostě vzájemná chemie. Tu mi fotka nikdy nebude schopná odhalit předem.

Krom toho se mi už několikrát stalo, že se mi na fotce někdo extrémně líbil, ale v reálu to byl fakt blbec non-plus-ultra. Tudíž je fakt asi totální hovadina řídit se v případě snahy o seznámení jenom vzhledem. Plochou, nicneříkající fotkou.“

„A jak teď budeš řešit sex, když nikoho nemáš? Sám víš, že se nestává úplně často, že bys někoho potkal někde na ulici nebo v baru a bylo to tam hned.“

„Jo no, to je bohužel smutná pravda. Popravdě budu ale radši sám, než abych spal s lidma jenom proto, abych s nima spal a cejtil se pak prázdnej. Nejlepší sex jsem stejně měl s těma, který se mi líbili se vším všudy. Ne jen tělesně. A jak to budu teď řešit? Holt nijak no, budu prostě čekat, jestli na někoho nenarazim v běžnym životě. Už mě nebaví opakovat ten stejnej cyklus používání a následnýho mazání Grindru pořád dokola. 

Nejhorší pak bejvá, když se to jednou náhodou povede, potkáš se s někym fajn a i sex je dobrej. Což se bohužel stává skutečně v minimu případů. A když se náhodou zadaří, už se pak neozve. Nebo jde o cizince, kterej se vrací zpátky do svý rodný země. Prostě začarovanej kruh.“

„Říkal si mi, že lidi si dneska sami sebe nevážej…“

„Jo jo, pomalu k tomu docházim. Sám jsem si sebe totiž taky nevážil. Myslel jsem si, že mít hromadu sexu s co nejvíce lidma je dneska normální. Jevilo se mi to tak. Hodně mých kamarádů to tak dělalo; na seznamovacích appkách lidi hledaj jen sex, proto jsem si říkal, že přece i já musim pořád lovit a zvyšovat si skóre. Až dneska vidim, že to tak opravdu bejt nemusí. Že je to spíš falešnej dojem, kterej jako uživatelé těchhle platforem získáváme. A myslim si, že je mezi náma hodně lidí, který si sami sebe nevážej. Proto jsou ochotný přijít k někomu úplně cizímu a mít s nim hned sex. Možná už v celym tom sexuálním víru ztratili citlivost. Protože prostě nevidí svojí hodnotu, vnímaj sami sebe spíš jako kus masa než jako plnohodnotnýho člověka a podle toho pak sami k sobě přistupujou. Myslim, že člověk, kterej si sám sebe váží, rozhodně nejde hned do postele s někym, koho nezná.“

Péče o penis aneb Jak dosáhnout toho, aby váš penis byl zdravý a funkční co nejdéle4. 5. 2020

„Tedy ono známé rčení, které říká, že svět nás vidí tak, jak my vidíme sami sebe?“

„Přesně tak to je. Pokud se podceňujeme, pokud až příliš posloucháme to, co si o nás společnost myslí, snadno můžeme získat dojem, že jsme prostě totální ‚trash‘. Stačí si někdy jen přečíst komentáře pod článkama, který se věnujou LGBT agendě, a člověk hned nabyde dojmu, že stojí za hovno. Jak by to mohlo bejt jinak, když je u nás tolik lidí, který v sobě chovaj pořád tak obrovský množství nenávisti vůči ostatním lidem? Samozřejmě nejde jen o internetový diskuze pod článkama. Ve hře je něco mnohem hlubšího než jen to. Dokud bude naše společnost nastavená tak, aby mezi sebou lidi viděli rozdíly a nejlépe se pro ně ještě nenáviděli a zabíjeli, což se bohužel stále děje, bude mezi námi pořád spousta těch, kteří budou mít sami se sebou problém.“

„A ty už víš, jak si sám sebe víc vážit?“

„Myslim, že jo. Chce to určitě změnit myšlení a neposlouchat tolik toho našeho vnitřního kritika, kterej nám pořád říká, že nejsme dost dobří. Nebo se začít ptát, kde se tenhle kritik vzal. Odkud přišel? Často pak docházíme k tomu, že jde o hlas, kterej nám do hlavy někdo dal, potažmo nám ho tam pořád dává. A my ho posloucháme, aniž bychom si to – bohužel – uvědomovali. Hlas, kterej nám říká, že nemáme existovat, že nejsme dost dobrý, pěkný, mladý, štíhlý, vysvalený, přitažlivý… že prostě nejsme dokonalý. Jenže my jsme se nenarodili proto, abysme byli dokonalý. Nic na tomhle světě není dokonalý. Kvůli neustále plynoucímu času nemůže bejt dokonalý nic. Smrtelnej člověk jakbysmet. Narodili jsme se proto, abysme byli skutečný.“

„No a jak si teda sebe sama víc vážit? Jak se mít víc rád?“

„Podle mě to začíná tehdy, kdy si uvědomíš, že seš úplně stejnej člověk jako všichni ostatní na týhle planetě. Kdy si uvědomíš, že to nebude trvat dlouho, kdy už tu prostě nebudeš. A že máš před sebou ne úplně nepočitatelnej počet dní, který budou takový, jaký si je uděláš. Že máš moc ovlivnit náladu, se kterou budeš tyhle dny zažívat. Pak by sis měl taky říct, že seš nejdokonalejší formou života, kterou tenhle svět zná. Že obýváš extrémně sofistikovaný tělo, který poslouchá pokaždý, když k němu máš nějaký výhrady. Prostě si říct, že máš stejnou hodnotu jako kdokoliv jinej na tomhle světě. Pak ti snad dojde, že by sis sám sebe měl víc vážit. Protože jinou šanci na tenhle život už nedostaneš.

Co taky pomáhá, je uvědomění, že veškerá kritika, která se na tebe ze strany jiných lidí snáší, jsou jen slova nebo myšlenkový konstrukty, se kterejma se ale vůbec nemusíš ztotožňovat. Pravda je taková, že se tě tahle kritika může dotknout jenom tehdy, pokud jí necháš, aby se tě dotkla. Pokud si ale naopak řekneš, že jde jen o něčí názor – názor někoho, kdo prostě věci vidí jinak než ty; názor, kterej poletuje kdesi ve vzduchu, a ty ho nemusíš přijímat, budeš připravenější tyhle hejty odrážet pomyslnym nepropustnym štítem, kterej si vytvoříš. Myslim, že sebeláska a sebeúcta začínaj tehdy, kdy si uvědomíš, že máš možnost si tenhle štít postavit a začneš na tom makat. Protože si uvědomuješ, že před tim štítem stojí něco, co je potřeba ochránit. Něco cennýho = sebehodnota.“

„Grindr teda zapínat už nebudeš?“

„Jsem teď fakt pevně rozhodnutej kompletně se na to vysrat. Jednak proto, že si myslim, že jde fakt jen o appku na zabití času a jednak proto, že i kvůli jejímu používání člověk ztrácí sebeúctu. Však se na to podívej sám – bere tě někdo na týhle appce jako člověka? Ani náhodou! Pro každýho seš jen kus masa, na který se všichni chtěj jen do detailu podívat na svých mobilech. Prostě jen fotky, nic víc. Nikoho nezajímá, kdo seš, co děláš a tak podobně. Jak si máš pak sám sebe vážit, když k tobě každej přistupuje jen jako k objektu, kterej má navíc velmi brzkou expiraci? Seru na to! Sem člověk, ne jen nějaká prázdná nádoba. 

Samozřejmě nevim, jestli se opět nedostaví rezignace nad mym aktuálním rozhodnutím, protože už to tu bylo několikrát. Nechci se k ničemu zavazovat, abych se pak necejtil trapně. Každopádně myslim, že už je fakt načase, aby se o tom minimálně začalo mluvit. Jsem si jistej, že je mezi náma dost lidí, který to cejtěj podobně, jen tomu nevěnujou moc energie ani času, protože si myslej, že je to normální. Jenže ono to normální není.“  

Randění na dálku během pandemie koronaviru má své kouzlo. Přinášíme několik tipů, jak na to21. 4. 2020

„A co je teda normální?“

„To já nevim, to si musí každej najít sám. Tu svojí normu. Určitě je tady spousta týpků, sexuálních predátorů, kterejm tenhle styl života vyhovuje. Oni možná nastavujou tu hranici ‚normálu‘. Já si ale fakt nemyslim, že je to ‚normál‘ vhodnej pro všechny. Proto píšu tenhle text. Abych ukázal, že normální může bejt i úplně jinej přístup.“

„Proč myslíš, že není normální chovat se tak jako některý týpci na Grindru“?

„Protože jsme lidi, ne stroje. Chápu, že se tak hodně lidí chová, neb žijeme v době, kdy jsme si zvykli mít všechno hned. A všechno je taky hned dostupný. Nabídka je obrovská. Proto chtěj lidi zkoušet, co to jde. Pak na týhle cestě ale zapomenou na to, co je skutečně důležitý – navázání hlubšího kontaktu s dalším člověkem. 

Dost lidí se taky nemá rádo. Bojí se citů, závazků, zklamání, proto radši zažívaj sex na jednu noc, než aby se otevřeli a riskovali tím něco, co by je mohlo bolet. Je to prostě duch dnešní doby no.“