David Brodecký (32): „Do Česka už bych se nevrátil. Jako číšník jsem si v Dánsku vydělával stejně jako manažer velké mezinárodní firmy v Česku“
Tvůj sen vystudovat vysokou školu se v Česku rozplynul. Co k tomu vedlo?
Studoval jsem bakaláře na vysoké škole v Olomouci a asi tři měsíce před státnicemi jsem neudělal zkoušku z ruské konverzace. Z mého pohledu to bylo hlavně kvůli problémům s profesorkou, trochu jsme se totiž nepohodli a doslova si na mě zasedla. Takže mě vyhodili. Bylo to pro mě docela silné kafe. V tu dobu jsem si dokonce říkal „konec školy, konec života“.
Čím byla způsobena tvá neshoda s profesorkou?
Jsem trochu tvrdohlavý a nic si nenechám líbit. Vše, co si myslím, řeknu narovinu. Ze všeho nejdřív musím říct, že jsem neudělal zkoušku z ruské konverzace, ze které jsem měl dříve jedničky. Dokonce jsem vždy o prázdninách pracoval v Řecku, kde jsem dělal animátora pro ruské klienty, takže jsem s nimi komunikoval na denní bázi. Studoval jsem ruštinu v ekonomice, k čemuž mě tak trochu motivovala rodina. Bylo mi řečeno, že v tomto oboru se uplatním, že se tímto směrem moc lidí nevydává. Nicméně po tom, co jsme dostali novou profesorku, se situace trochu změnila.
A to konkrétně jak?
Nová profesorka nám například zadávala úkoly v podobě deseti článků, které jsme museli do rána dalšího dne přeložit slovo od slova. Snažili jsme se jí se spolužáky říct, zda by nám zadání nemohla dávat alespoň týden předem a ona nesouhlasila. Ve třídě jsme se pak všichni dohodli, že zajdeme za rektorkou a já byl ten, který naši skupinu reprezentoval, takže jsem byl samozřejmě nejhorší.
Takže si na tebe profesorka zasedla?
Nejen na mě. Samozřejmě se jí náš přístup nelíbil a začala nám dávat třeba i písemné testy, které ohodnotila tak, že půlka vyletěla. Musím znovu připomenout, že se jednalo o předmět „ruská konverzace“, který měl být hlavně o mluvení. Takže jsem si i nadále stěžoval a paní profesorka se snažila za každou cenu docílit toho, abych neprošel. Podařilo se… Když mi dali potvrzení, že mě vyrazili, brečel jsem asi týden. Naštěstí se krátce poté stala věc, která mi změnila život.
Povídej…
Ze školy mě vyhodili v únoru 2013. Týden poté jsem skrze profil mé kamarádky na Facebooku zahlédl inzerát, ve kterém se prezentovala agentura, přes kterou je možné odcestovat na školu do Dánska. Říkal jsem si, že to vyzkouším. Můj sen se v Česku stejně rozplynul. Následně jsem se dostal na Copenhagen Business School, což je jedna z nejprestižnějších ekonomických škol v Evropě, na které se mi před nedávnem podařilo dodělat Master Degree (obdoba magisterského titulu, pozn. red.) z oboru Marketing and International Sales (marketing a mezinárodní obchod, pozn. red.).
Jak ses na školu dostal? Musel jsi projít nějakým přijímacím řízením?
Musel jsem vytvořit motivační dopis a přeložit všechna vysvědčení. Absolvoval jsem i test z angličtiny. To vše se událo během jednoho týdne a po dalších dvou měsících, někdy v květnu, mi napsali, že jsem přijat a v červnu už jsem se stěhoval do Kodaně. Bylo to těžké, navíc jsem utratil všechny své úspory.
Dokážu si představit, že přestěhovat se do Kodaně asi nebylo nejlevnější…
Původně jsem šetřil peníze na byt v Praze, ale vše nakonec padlo na přestěhování a měsíc života v Dánsku. Ale jsem rád, že jsem si to vybojoval sám. Když jsem rodičům řekl, že jedu do Dánska, řekli, že mě dosud sponzorovali během školy a jediné, co od nich uvidím, budou peníze na letenku zpět, kdyby to nevyšlo. Víceméně jsem si všechno zajistil sám a dal si podmínku, že si v Kodani co nejdříve najdu nějakou práci na částečný úvazek, abych tam mohl zůstat. Pracoval jsem v hotelu a v jedné filmové společnosti. Od doby, co jsem odešel z Česka, jsem od našich nedostal ani korunu. To mě naučilo samostatnosti.
Asi to však nebylo jednoduché?
Vůbec ne. Totálně jsem změnil život, bydlení, město a opustil rodinu a kamarády. Musel jsem sice začít od nuly, ale beru to jako nejlepší věc, která se mi dosud v životě stala.
O jakém roku života se bavíme?
Bylo mi 25, když jsem odjížděl z Česka. V Dánsku jsem poté bydlel a studoval sedm let. Studoval jsem tam totiž celého bakaláře od začátku, protože mi škola neumožnila započítat žádné předměty z Česka. Kredity z Česka se vůbec nedaly srovnat s těmi v Dánsku. Je pravda, že nesouhlasil ani obsah studia.
Troufám si říct, že v Dánsku ke studiu přistupují trochu jinak?
V Dánsku jsem zažil úplně jiný přístup. Není to o šprtání nazpaměť, jako tomu bylo v Česku. V Dánsku se řídí dle úplně jiných osnov, kdy především propojují teorii s praxí a zkoušky většinou probíhají formou zajímavých projektů – musíte ukázat, co ve vás je. Ne, co jste schopni se přes noc nabiflovat.
Myslíš tedy, že v Česku na školách chybí podpora jakési kreativity a vlastního myšlení?
Alespoň na těch veřejných určitě. V Česku se jede podle zastaralých osnov. Když jsme na Palackého univerzitě měli ekonomiku, neustále jsme probírali teorii, kterou jsme ale ve výsledku neuměli aplikovat do reálného života. I v Dánsku se vyučuje teorie, ale informace jsou předávány formou praxe a případových studií. Během studia jsem se tak dostal k mnoha zajímavým projektům.
Například?
Škola nám umožnila například práci pro Lego, což je známá dánská firma. Řešili jsme způsoby, jak tuto společnost dostat na čínský trh. Dělali jsme reálné průzkumy apod. Bylo to skvělé. Poté si vzpomínám třeba i na to, jak jsme na měsíc vycestovali do Jižní Koreje, kde jsme zase zjišťovali, jaká je poptávka po vysavačích jiné dánské firmy. Tohle mi v Česku chybělo – propojení praxe a studia. Tedy alespoň u nás na Palackého, kde se vědomosti určovaly na základě toho, zda se našprtáš nebo nenašprtáš, případně na základě toho, zda celý test opíšeš pod lavicí. Kvůli tomu si ze školy nepamatuji prakticky nic. Díky projektům v Dánsku jsem si toho zapamatoval daleko víc a jsou to znalosti, které nezapomenu. To mi pomohlo strašně moc.
Myslíš tedy, že v tomto české školství zaostává?
Určitě ano. Ono se to pak odráží i celkově na společnosti. I to je jeden z důvodů, proč jsou Dánové velmi otevření a nikoho nehodnotí třeba podle toho, jak se obléká. Důležité je pro ně hlavně to, co je uvnitř osobnosti a jak se člověk chová. V Česku mi naopak přijde, že mnoho lidí rádo škatulkuje.
Můžeš život v Česku a v Dánsku nějakým způsobem porovnat?
V Dánsku je určitě daleko kvalitnější život. Největší roli v tom hrají peníze. Výplaty jsou tam daleko větší, ale na druhou stranu je samozřejmě všechno dražší, nicméně pořád je úroveň života v Dánsku daleko vyšší. Trochu s nadsázkou mohu říct, že když jsem pracoval na částečný úvazek v hotelu, vydělával jsem stejně, jako mí rodiče v Česku na full time, a to jejich výplaty počítám dohromady.
To je docela zajímavé srovnání…
Mám ještě jeden vtipný zážitek. Nechci se nějak chlubit, ale jen chci poukázat na rozdíly mezi našemi zeměmi. V hotelu, kde jsem pracoval v lobby baru, jsem potkal i jednoho českého manažera, který v Česku pracoval pro dánskou firmu vyrábějící inzulín. Jedná se o velkou dánskou farmaceutickou společnost, která u nás v hotelu měla výroční event. Nějakým způsobem jsme při konverzaci došli k platům. Trochu jej překvapilo, že na lobby baru v hotelu v Dánsku vydělávám stejné peníze jako on coby manažer velké dánské farmaceutické firmy v Česku, což na české poměry rozhodně nebyla malá částka.
Takže finanční stabilita na úplně jiné úrovni?
Já opravdu nechci, aby to vyznělo nějak blbě, nebo že se chlubím, nicméně v Dánsku jsem si za výplatu mohl koupit iPhone a ještě vycestovat na týden za kamarádkou do Thajska. Do toho jsem samozřejmě zaplatil všechny povinné výdaje. V Česku jsou mnozí lidé rádi, že zaplatí nájem. Je to nefér, ale tak to je.
Kvalita života se tedy úplně porovnávat nedá?
V tomto jsou Dánové napřed. Když jsem byl v Dánsku, cestoval jsem, kolik jsem mohl. V Česku jsem rok šetřil peníze, ze kterých jsem během měsíce a půl zaplatil za nájem a život v Kodani. Ale zajímavé jsou i jiné odlišnosti mezi našimi národy. V Dánsku například téměř nikdo nepřejde přechod na červenou. Všichni čekají na zelenou. Stejné je to s nočním klidem, který jako u nás také nastává v deset hodin večer. Nikdo se neodváží jej porušovat. A musím zmínit i přístup k placení daní. V Česku si na ně všichni stěžují, ale v Dánsku to berou jako samozřejmost. Dánové totiž vědí, že se jim to vrátí. Školy jsou zdarma, zdravotnictví je zdarma a dálnice jsou zdarma. Ty se s našimi navíc vůbec nedají srovnat. To samozřejmě závisí hlavně na hospodaření s penězi, což mají na starosti naši politici.
Myslíš tedy, že Čechům chybí podobné nastavení mysli a určitá zodpovědnost? Proč na tom dle tebe nejsme stejně jako Dánsko?
Mnohdy nám chybí kolektivita. Nedávno jsem v CNN zahlédl rozhovor s paní Dagmar Havlovou, která povídala o tom, jak se během krize dokážou Češi semknout. Nicméně bez krize si téměř každý hrabe na svém písečku. Dánové jsou hrdí, že jsou Dánové, jsou hrdí na svou královnu a všeho si víc váží. A díky tomu jsou tam, kde jsou. Rád bych zmínil ještě jednu věc. V Dánsku lidé běžně nosí kvalitní a známé značky oblečení. Pokud si něco takového na sebe vezmete v Česku, ihned se najdou jedinci, kteří vás zaškatulkují a budou se tvářit negativně. Budou pídit po tom, kde jsi na tak drahé oblečení vzal apod. V Dánsku se spíše soustředí na to, co je v tobě. Hadry vůbec neřeší. To je ten odlišný přístup k životu.
Popisuješ pohádkový život v Kodani, ale zažil jsi i nějakou krizi?
Nejtěžší byly asi začátky. Nebylo tak jednoduché najít si v Kodani práci. Chtěl jsem dělat recepčního, protože jsem tuhle práci dělal v Česku, ale neuměl jsem Dánsky, takže to nešlo. Nakonec jsem skončil jako číšník, což byla ta poslední práce, nad kterou jsem kdy přemýšlel. Nakonec jsem ji vykonával čtyři roky a byla to ta nejlepší práce a zkušenost. Poznal jsem skvělé lidi a hodně se toho naučil.
Podle tvých informací už ale v Dánsku nežiješ?
Před třemi měsíci jsem se odstěhoval do Londýna, abych nabral další zkušenosti. Přestěhoval jsem se krátce před vypuknutím pandemie koronaviru. Jediné, co mi v Dánsku trochu vadí, je totiž podmínka umět plynule Dánsky, pokud chce člověk pracovat v marketingu. Já se bohužel plynule mluvit nenaučil. Nicméně i Londýn byl jedním z mých vysněných měst. Takže jsem vyzkoušel další cestu. Nicméně teď jsme tady kvůli koronaviru zavření, takže žádná výhra.
Ale práci už sis našel?
Do Londýna jsem se opět vydal na slepo, ale práci jsem našel během 14 dnů. Působím nyní na pozici marketingového specialisty festivalu Impact, který měl být na konci května, ale je odložený. Festival se věnuje tomu, jak zdokonalit život lidí, používat méně plastů apod. Mělo se jednat o první ročník, tak teď řešíme možnosti, jak by festival mohl proběhnout alespoň online. Čeká mě další výzva.
Uvažuješ někdy o návratu do Česka?
Dá se říct, že vůbec. Ještě když jsem byl na střední, tak jsem vždy přemýšlel nad životem v Praze. Když jsem byl malý, Praha pro mě byla něco nepředstavitelného a když jsme tam s rodinou jeli, vždy se jednalo o výlet roku. Vrátit se však zatím nechci. Ne, že by Praha nebyla hezká a že bych Česko neměl rád. Mám tam rodinu a spoustu přátel, ale zatím je mi lépe v zahraničí.
Takže plány do budoucna zní?
Samozřejmě bych si chtěl najít drahou polovičku a někdy v budoucnu založit rodinu. Nicméně teď se soustředím hlavně na kariéru. Rád bych se vrátil k filmovému průmyslu a pracoval například pro Netflix či Disney. Určitě tak budu směřovat tímto směrem a dál se učit dánsky.
Moment, proč dánsky?
Za dva roky bych se tam chtěl vrátit. Když Dánsko opustíš, máš dva roky na to se vrátit, aby ti zůstalo třeba i důchodové pojištění za odpracované roky apod. Když opět vzpomenu rodinu, své děti bych chtěl pravděpodobně vychovávat v Dánsku. Chtěl bych, aby měly dánskou výchovu. Nejdříve je však potřeba nakopnout kariéru, tak snad se vše vydaří. A kdo ví, na stáří se třeba vrátím do Česka, přeci jen je to má domovina.
Tak good luck!
Moc díky!
