Vojta (25): „Občas se rád cítím jako pes. V naší české komunitě jsou nás stovky a jsou mezi námi i běžní lidé, kteří mají doma rodinu a denně chodí do práce“

Vojtovi je 25 let, ale už nějakou dobu si rád v soukromí hraje na psa. Jeho psí jméno zní Dark. Podařilo se mu dokonce získat titul Mr. Puppy Česká republika 2020, což je stejnojmenná soutěž, ve které se proti sobě utkávají lidé, kteří se staví do role psů. Podobných lidí jsou v Česku stovky. Jak k něčemu podobnému došel a co pro něj hra na psa znamená?

Hned na začátku se musím zeptat, jak jsi k této zálibě došel?

Vždy jsem trávil hodně času ve škole a v práci. Před dvěma roky jsem se připravoval na státnice a byl jsem ze všeho docela unavený. I kvůli tomu, že jsem se nikam moc nedostal, neměl jsem moc koníčků a všechen svůj čas věnoval škole a práci. Pak jsem se rozhodl více věnovat něčemu, co by mě mohlo bavit. A to byla právě hra na pejska. Už delší dobu jsem pokukoval po různých fetiš akcích a po podobných, ne úplně běžných věcech.

Chtěl sis zkrátka trochu zpestřit život?

Ano, hledal jsem v životě něco nového, nějaké ozvláštnění. Začal jsem si proto psát s pár lidmi, kteří se tomu věnovali. Byli hodně přátelští a nabídli mi, že se s nimi mohu podívat na nějakou akci. Tak jsem do toho šel.

Kde jsi ty lidi našel?

Většinou na klasických seznamkách. Na jedné z nich jsem se setkal s jedním z nynějších nejstarších kamarádů psů, který mě pozval na stránky Jsem pes a tam jsem se poznal s dalšími.

Jaké pro tebe bylo navštívit první akci?

Poprvé jsem se trochu styděl. Nicméně bylo by mi divné přijít tam úplně bez výbavy, která se může skládat například ze psí masky, harnessů (speciální svrchní doplněk na horní část těla, tvořený většinou z kůže či látky, pozn. red.) a třeba i z latexového obleku. Takže hned na první akci už jsem si lehkou výbavu pořídil. Investoval jsem pár tisíc, protože jsem se do toho chtěl opravdu položit. Najednou jsem do toho skočil a bylo. Je pravda, že na první akci mi dokonce nechtěli věřit, že jsem nováček.

Takže rozený profesionál?

Ono to šlo docela přirozeně. A hlavně – když se do něčeho pustím, tak do toho jdu jak se říká po hlavě. Objednal jsem si harnessy, postroj, latexový oblek a takto jsem vyrazil na akci. Bylo to krásný. Bylo tam posezení, hudba a potkal jsem zajímavé lidi.

Jak to na podobné akci vypadá? Můžeš nám to trochu přiblížit?

Je několik druhů akcí. Některé jsou přátelštější, tzn. posezení a události jsou více civilní. Některé jsou víc zaměřené na samotný fetiš a puppy play, tedy různé hry s míčkem, psí kusy apod. Pocházím z Brna a i u nás pořádám občasná posezení a pokec. Sejdeme se vždy v nějaké obyčejné hospodě, kde si dáme pivko a povídáme si nejen o pejscích, ale i o běžném životě. Většinou jsme tam v civilním oblečení. Po ostatních vyžaduji, aby měli maximálně jen decentní obojky, abychom moc nestresovali obsluhu a ostatní, kteří na to nejsou zvyklí. Podobné akce jsou vhodné i pro nováčky, protože mohou více do hloubky zjistit, o čem tento fetiš je.

A co ostatní druhy akcí?

Konají se různé hudební tematické akce v barech, kde i tančíme a lidé zde většinou dodržují určitý dress code, který je buď povinný nebo nepovinný – latex, psí maska, kožené oblečení a doplňky. Někdo je i nahý či polonahý. Každý podle chuti. Je to otevřeno pro všechny, nejsou tam pouze muži. Jsou tam heteráci, homosexuálové a všichni tomuto světu otevření lidé. Takových podniků, kde se podobná setkání odehrávají, je v republice několik. Občas ale chodíme třeba i na laser games. Jednou jsme si dráhu pronajali a hráli v maskách.

Muž, který byl jako druhý na světě vyléčen z HIV, odhalil identitu: „Chci dát ostatním naději na uzdravení,“ říká22. 5. 2020

Takže je z čeho vybírat?

Určitě ano. Já teď dokonce na léto plánuji zorganizovat i stanování, kdy bychom s ostatními psy a fetišisty vyrazili do přírody na nějaké procházky a výlety.

Vraťme se však k tomu, co tě k něčemu podobnému táhlo?

To se popisuje těžko. Řeknu to tak: někdo vnímá fetiš vyloženě jako životní styl, někdo to má jako zpestření sexu a někdo to má půl na půl. Do poslední skupiny bych zařadil i sebe. U někoho se jedná jen o ozvláštnění života a podrobení se někomu, ale nemusí to vždy vést k sexu. Zkrátka podle chuti. Pravidlo je, aby tím nikdo nikoho nepohoršoval. Proto se konají různé akce, které mají svá pravidla.

Vím, že se pravidelně skupina pejsků účastní i průvodu Prague Pride. Jak na to reaguje veřejnost?

Já jsem se loni účastnil také. Měl jsem pouze čumák a harnessy. Ne, že bych šel v jocksech (speciální spodní prádlo, které pouze obepíná hýždě, ale nezakrývá je, pozn. red.). To není můj styl. Ale chápu, že někomu to může dělat dobře. Někteří lidé cítí v rámci exhibicionismu větší vzrušení. S tím se však objevují i negativní reakce lidí.

Ty se však na veřejnosti moc ukazovat nechceš?

Já osobně maximálně s čumákem. Zajdu si například na procházku a udělám nějaké hezké fotky. Případně, když si chci více pohrát, jdu stranou, abych nepohoršoval lidi, protože chápu, že to nemusí být všem příjemné.

Jak to ve „světě psů“ funguje? Jsem tím docela nepolíbený…

Jakýmsi základem je rozdělení rolí – jeden je dominantní (pán), ten druhý je v submisivní roli (pes). Dominant má nad subem do určité míry moc a ovládá jej.

Jak to máš konkrétně ty?

Já jsem switch. Takže mohu přepínat mezi rolí submisiva a dominanta. Ale jsem spíše submisiv. Nicméně jako pes mám nad sebou pána a když jdeme na nějakou akci, tak mi dá obojek a já ho poslouchám a dělám, co mi přikáže. Takto funguje jakési nepsané pravidlo, že se poslouchá ten, kdo pejskovi připne obojek (samozřejmě se souhlasem pejska)

Takže uděláš cokoliv ti řekne?

Samozřejmě jsou vždy dohodnuté hranice. Existují základní pravidla, která není možné překročit. Musí existovat nějaké meze. Nicméně já pána poslouchám, můžeme si spolu hrát, on mi hází míčky a dává psí povely.

Trápí vás odlišná velikost očí nebo varlat? Asymetrií se nemusíte obávat22. 5. 2020

A co když se přepneš do dominantní role?

Tím pádem můžu mít svého vlastního pejska a být mu pánem. On zase poslouchá mě. Existuje zde i jakási hierarchie, kdy můj pán si skrze mě může půjčit dalšího pejska. Ale opět – vždy, když řeknu, že něco nechci, platí to. Těch rolí existuje několik. Pokaždé je důležitá domluva a porozumění. A hlavně si ti dva musí sednout.

Jak se pán se psem většinou dají dohromady?

Je dobré se spolu několikrát vidět, vše ústně probrat – představy a myšlenky. Vyzkoušet jednotlivé role a trochu si pohrát.

Když tedy nějakého psa nebo pána přijmeš, patří pak už pouze tobě?

Když si to s ním domluvíš, tak ano. Ale vždy je tam možnost, že psa v rámci hraní někomu půjčíš. A pozor: v mém případě nemyslím sex. Jedná se pouze o hraní, tzv. puppy play.

Říkáš, že to není jen o sexu, ale sám mi asi potvrdíš, že právě se sexem má spousta lidí něco podobného spojeno.

Jak jsem říkal. Každý to má nastaveno jinak. Hodně neznalých lidí si to se sexem spojuje. Když třeba vidí plnou akci lidí v latexu, tak si myslí, že spolu všichni budou mít sex, což vůbec není pravda. Podívejme se třeba na soutěž Mr. Puppy, kde lidé také chodí v latexu, v psích maskách, v kůži a třeba i bez trička. Nicméně soutěž Mr. Puppy je vyloženě jen o tom, že se sedí, povídá se, pije a soutěží. Do toho se odehraje i několik představení. Loni se třeba představili i naši koníci.

Moment, koníci?

To jsou zase lidé, kteří rádi chodí v koňském. Musím říct, že ti mají nádherné kostýmy. Postroje, kůži, koňské hlavy. Už to ani nevypadá jako fetiš, i když je to hlavně o tom. Spíše mi připomínají divadelní představení. Třeba na Mr. Puppy měli koníci vystoupení, v rámci kterého vyběhli na pódium a dělali scénku. Opět se vracím k tomu, že zde nehraje roli jen sex. Naopak se to zcela může obejít bez něj.

Když už jsme u té soutěže. Ty jsi byl zvolen Mr. Puppy pro rok 2020, v čem soutěž spočívala?

Soutěž je o tom, že se přihlásí několik pejsků. Loni nás bylo pět. Poté se odehraje několik disciplín. Každý musí splnit určité podmínky, kterými jsou věk, česká národnost, musí poslat nějaký svůj popis, fotku a připravit se na disciplíny. Základem je i určitá psí výbava. Nicméně jde hlavně o přesvědčení a o zábavu.

Foto ze soutěže Mr. Puppy a Vojta (Dark) ve starém čumáku

Co konkrétně je obsahem disciplín?

Začíná se rozhovorem s porotou, která se skládá z různých jiných evropských mistrů a z loňského mistra Puppy z Česka. Během rozhovoru se tě ptají na určité věci, jako například proč tě to baví, proč bys chtěl vyhrát, co bys udělal, kdybys vyhrál apod. K tomu se nacvičuje i nějaká scénka.

Něco jako volná disciplína?

Dalo by se tak nazvat. Každý jsme měli nějaké vystoupení. Nějakou vtipnou hravou scénku, kterou zažíváte se psem. Ale může se jednat i o něco hlubšího. Je ale mnohdy těžké něco vymyslet, protože některé nápady zní fajn, ale pak to lidé nepochopí a člověk se také nechce opakovat po někom jiném. Občas někdo využije čas i k jakési sebeprezentaci, kdy v pozadí běží hudba a pejsek představuje čistě sám sebe.

Toť vše?

Ještě je tam karaoke štěkání.

Cože?

Velmi náročná disciplína, kdy se štěká do písničky a někdy je fakt problém ji uštěkat. Protože najít nějakou písničku, kde se dá štěkat, je dost komplikované.

Who let the dogs out!! (smích)

Pozor! Tento song mi vyfouknul jeden soutěžící. (smích) Přihlásil jsem ho pozdě. Ale vloni jsem měl znělku Pirátů z Karibiku, a ještě dříve song z filmu Avengers. Na soutěži jsem totiž byl už dvakrát. Jak říkám, soutěž je hlavně o zábavě. Takže jsme tam i v průběhu akce dělali různé psí vylomeniny, které ostatní pobavily.

Vymyté zelené mozky aneb Zachrání ekologická móda svět?3. 8. 2020

Jak něco podobného funguje v rámci vztahu? Je podmínka, aby se tomu věnovali oba?

Opět záleží na každém. Pro někoho je to čistě fetiš, pro někoho sexuální hra a někdo to kombinuje. Někdo má pána na sex, někdo ho má jako přítele a někdo jen pro puppy play bez návaznosti na sex. Je to jako v klasickém životě. Někdo má přítele, někdo milence. V tomto světě existují i polygamní vztahy, kdy lidé žijí třeba ve třech. Jeden pejsek je alfa, druhý beta a třetí gama. Nicméně podmínka to není.

A ty něco podobného vyžaduješ?

Pro mě je asi důležité, aby se o to zajímala i má polovička. Ale důležitý je kompromis a domluva. Nicméně asi bych nechtěl mít někoho, který na to není vůbec.

Ještě mám takovou možná potrefenou otázku, ale musí mít pejskové domácího mazlíčka? Aby se od nich třeba učili?

Určitě ne, není to podmínka. (smích)

Svěřil ses s touto zálibou i své rodině?

Po pravdě ne. Jediný, kdo to o mně ví, je bratranec. Vyrůstali jsme spolu a jsme skoro stejně staří. Pak taky pár kamarádů a kolegové z práce, které občas poučuji, jak si mohou některé věci zpestřit. (smích)

Jak na to reagují?

Většinou úplně v pohodě. A dokonce většinou zjistím, že také mají určitý fetiš a úchylku. Jednou jsem se svěřil kamarádovi a ten zase prozradil, že by ho hrozně bavilo být omezován na svobodě.

To mu vláda v posledních měsících udělala docela dobře. (smích) Ale teď vážně, bavíš se o tom tedy jen s lidmi, kteří mají podobné zájmy?

Většinou ano. Zajdeme spolu na akci nebo na procházku. Ale třeba kamarád má ženu, která s ním chodí na procházky, když je v koňském oblečení. Občas takhle jdeme i spolu, já v psím, on v koňském.

To musí být zajímavé pohledy od lidí…

Lidé samozřejmě koukají, ale spíše si asi myslí, že se jedná o nějaké maškarní oblečení. Ale chápu, že to některým může připadat zvláštní a divné. Tím ale nechci říct, že bych se skrýval, ale nebudu tak vyzývavě chodit třeba po Václaváku.

Mají to podobně všichni z komunity?

Je pravda, že hodně členů naší komunity zastává názor, a to se jich teď v žádném případě nechci dotknout, že pokud tím nikomu neubližují, tak můžou v maskách a latexu chodit kdekoliv. Já jim to neberu, ale mé přesvědčení je, že to nemusím všem vnucovat. Chápu, že to lidi na ulici nezajímá. Také mě některé věci nezajímají, nejsou mi příjemné apod. Je potřeba najít určitý kompromis. Naše společnost na něco podobného zatím není úplně zvyklá. Jak já s oblibou říkám, všeho s mírou.

Určitě ses ale setkal s názorem, že musíte být padlí na hlavu, pokud vás něco podobného zajímá? Že jste úchyláci apod. Můžeš to nějak vyvrátit?

Naše komunita je opravdu pestrá. Jak říkám – jsou mezi námi i tací, kteří s obojkem chodí třeba i do práce. Ale vesměs jsou mezi námi normálně pracující lidé, někdo má i rodinu a děti.

Takže všehochuť?

Jednoznačně. Můžu však říct, že je mezi námi hodně technicky zaměřených lidí. Já jsem také technik. Takže například lidé z IT, elektra, ale máme tam i farmáře a podnikatele. Mohu říct, že na tom nezáleží. Já tento svět od běžného života odděluji. Je to má intimnější část života, díky které vypustím a mohu odpočívat. Tak jsem k tomu došel i já a většina ostatních. Když člověk dělá náročnou profesi, tak je rád, že nad ním někdo převezme kontrolu a naopak. Dominant za něj rozhoduje, určuje věci a on nemusí přemýšlet a může v podstatě relaxovat. Těžko se to vysvětluje, člověk to musí zažít.

Kolik lidí s podobným zájmem v Česku žije?

Řekl bych, že na počet obyvatel máme dle informací lidí z ostatních států asi největší komunitu. Na to, jak jsme malý stát, je nás opravdu hodně. Pokud bych to měl vyčíslit, je nás několik set.

Zdroj: JW