Pavel (16) se narodil v ženském těle, ale cítí se jako kluk. Jeho velkou zálibou je vystupovat jako drag queen
Kdyby ses měl na začátek pár slovy popsat, jak by to vypadalo?
Jsem obyčejný trans kluk, který se snaží prosadit a přežít v dnešní společnosti. Snaží se být přátelský, mít kamarády, užívat si každý čas a studovat.
Kdy jsi přišel na to, že jsi kluk?
Zhruba ve třinácti až čtrnácti letech.
Neměl jsi pochybnosti, že je to třeba jen něco chvilkového?
Vzhledem k tomu, že už přes rok žiju zcela otevřeně jako kluk a nebojím se o tom hovořit, tak určitě ne. Vůbec si nedovedu představit, že bych byl holka. Prostě to tak cítím. I lidé kolem mě vidí, že jsem v klučičí roli mnohem šťastnější a že si to užívám mnohem více. Nikdy jsem pochybnosti neměl, ale chápu, že se to může někomu stát.
Takže momentálně procházíš tranzicí?
Právě, že ne. Zatím jsem nezačal. Ale jednoho dne bych to rád podstoupil a chtěl bych být kompletním klukem. Nejraději ihned, ale zatím nemůžu.
Z jakého důvodu?
Můj táta s tím má problém a nerespektuje to. Potřebuji souhlas rodičů, který mi táta nedá a z toho důvodu mi jej nedá ani máma. Nechce jít proti němu, ačkoliv je s tím sama v pohodě. Budu bohužel muset čekat ještě dva roky. Bude mi 18 a pak si tranzici odsouhlasím sám. Teď jen musím vydržet to čekání.
Tudíž tě čekají následují dva roky života v cizím těle?
Ano, pokud se tedy nestane zázrak, že by tátu někdo přesvědčil. Ale to se asi nestane. Táta si silně stojí za svým názorem. Už jsem to zkoušel stokrát.
I když ví, že jsi rozhodnutý, že stejně do změny za dva roky půjdeš?
Jasně. Ví přesně, co udělám. Že si změním jméno, začnu brát hormony a podstoupím operace.
Maminka s tím problém nemá?
Ne. Vše pochopila. Jsem za to vděčný. Stejně tak i sestra je naprosto v pohodě, vždycky říká, že je to přece jedno. Ať jsem tím, kým chci být. Já zastávám stejný názor. Ať je každý takový, jaký chce být, pokud tím nikomu neubližuje.
Je pravda, že ne vždy mají podobní lidé situaci lehkou… Jak to zvládáš ve škole?
Možná je to překvapující, ale kromě jednoho profesora mě všichni respektují jako kluka.
Dá se tedy říct, že jako kluk už vystupuješ úplně všude?
Ano. Všichni to vědí a ve škole to až na jednoho učitele respektují všichni. Ten zmíněný učitel mě dokonce přirovnal k jednomu klukovi, který si o sobě myslel, že je robot. Což mě trochu pobavilo. Ale je to občas složité. Nepřiznal jsem se například ani rodině z tátovy strany, jelikož mi to táta výslovně zakázal. Před nimi bohužel nic říkat nesmím.
Tátova strana rodiny tedy nic netuší?
Možná ano, ale mám zakázáno o tom mluvit. Musím pořád vystupovat jako holka, ale naštěstí se vídáme jen jednou za cca pět měsíců, takže je to v pohodě. Snažím se to překousnout a přežít.
Nicméně to určitě není příjemné…
Někdy je to vážně hrozné.
Je však dobré, že máš podporu alespoň části rodiny. Mnozí lidé se nedočkají ani toho…
Mám za sebou zastánce, kteří mě podporují. Moc bych si přál, aby mě respektoval i táta, abych mohl začít tranzici co nejdřív. Ale chápu ho, i pro něj je to asi těžké, veškeré diskuze vždy končí brekem.
Co ti vlastně pomohlo dojít do stádia, žes téměř všem řekl, že se cítíš jako kluk?
Odmalička mi hrozně vadilo, když mě někdo oslovoval v ženském rodě. Já vždy říkám, ať mi raději nadávají v mužském rodě, než aby mě chválili v ženském. Postupem času jsem ani nereagoval, když mě někdo oslovoval v ženském rodě. Proto jsem chtěl, aby to mé okolí vědělo a proto mi ani nedělalo problém říct, že se cítím jako kluk.
Kde o tranzici sháníš všechny informace? Jak tě tak poslouchám, jsi opravdu dost znalý…
Většinou na internetu. Pak mám trans kamarády a hodně se dozvídám i díky organizaci Transparent. Jejich stránky mi hodně pomáhají a několikrát jsem byl i na jejich podpůrných skupinách. Tam se toho člověk dozví mnoho.
Měl jsi někdy opravdu krizi a třeba i přemýšlel nad tím, že si ublížíš?
Samozřejmě, že ano. Občas se u mě objevuje disforie (pokles nálady, opak euforie, pozn. red.). Je to naprosto hrozná věc, která občas člověka dohání až k šílenství. Jsou dny, kdy je mi hrozně špatně a ležím v posteli a hodně přemýšlím. To jsou asi ty nejhorší časy. Ale je pravda, že mi pomáhá spánek. Stačí se pořádně vyspat a je to pryč.
Jsi ještě hodně mladý, ale můžeš mi říct, kdo tě jako kluka přitahuje? S kým si jednou představuješ život?
Řekl bych, že více kluci. Nemám to však úplně vyhraněné. A hlavně myslím, že nemá smysl to nějak rozlišovat. Líbí se mi, kdo se mi líbí. Tak to je.
Tuhle otázku ti položí ještě mnoho lidí. Nicméně trans kluk, který se staví do role drag queen...Nepřijde ti to zvláštní?
Já to vnímám tak. Můj drag není úplně holčičí. Je to spíše takový divadelní styl. Je to zkrátka forma umění, kterou může dělat kdokoliv. To, že jsem trans kluk, s tím nemá nic společného. Zaujalo mě to, baví mě to a snažím se v tom být dobrý. Zatím drag dělám dva roky. Uvidíme, kam až to dojde.
Jak jsi se k dragu dostal?
Když mi bylo 14 let, četl jsem na to téma nějaký článek na internetu a rozhodl jsem se, že to vyzkouším. Začalo mě to bavit a od té doby to dělám. Žádná věda.
Opět se musím zeptat, co na to říkali doma? Našel jsi podporu?
První půl rok to vůbec nevěděli. Zkoušel jsem to, když doma nikdo nebyl. Když jsem byl sám doma, převlékl jsem se do šatů, nalíčil a udělal pár fotek. Postupně jsem tak začal chodit i ven, na různá vystoupení, focení atd. Myslím teď vystoupení ostatních drag queens. V tu dobu, co jsem chtěl jako drag queen chodit i ven, jsem to samozřejmě musel říct i doma.
Jak reagovali?
Musel jsem vše rodičům vysvětlit. Došlo k tomu ještě dříve, než jsem se svěřil s tím, že se cítím jako kluk. Musel jsem jim říct, o čem drag je, o čem pojednává, a hlavně, co znamená pro mě. Musím říct, že máma je s tím naprosto v pohodě a podařilo se mi vysvětlit jí, že je to něco jako divadlo a umění. Jako když malíř maluje obrazy. Je ráda, že mám nějaký koníček. Akorát můj táta to dodnes nechápe, takže před ním se moc neukazuji. Ale samozřejmě to vnímá.
Takže takové poloskryté tajemství?
Táta ví o tom, že se občas maluji, ale musím mu dlouze vysvětlovat, že je to něco jako kostým, protože jinak by to nepochopil. Tomu stylu zkrátka nerozumí.
Vy ale žijete spolu v jedné domácnosti...
To ano. Takže to vidí a vždy reaguje otázkou, co to mám zase na sobě a proč se tedy maluji, když jsem kluk…
Myslíš, že to časem překousne?
Nevím a musím říct, že je mi vcelku jedno, co si o tom myslí. Výslovně mi drag nezakazuje, ale prostě to nechápe.
Ale přeci jen ti podpora táty musí trochu chybět…
Nemyslím si. Mám obrovskou podporu od sestry a od mámy a od ostatních českých drag queens.
A co starší generace rodiny? U nich je asi problematičtější něco podobného pochopit…
Ti vůbec nevědí, že něco takového dělám. Nemám zatím potřebu se s tím svěřovat.
Jsi zatím na začátku, ale co bys chtěl v rámci dragu jednou dokázat?
Moc rád bych pravidelně vystupoval a bavil lidi. Pár vystoupení už bylo, ale ještě to nebylo úplně ono. Musím se více připravovat a dál rozvíjet. Asi bych to nechtěl dělat na full-time, protože v Česku se tím zatím uživit nedá. Ale to by byl můj sen.
No, možná do budoucna, než dospěješ, tak už to možné bude. Ostatně už dnes je tady několik drag queens, které si tímto uměním vydělávají slušné peníze...
To uvidíme. Nicméně pro jistotu vsadím i na studium. Rád bych studoval humanitní vědy, nebo nějaký obor spojený s historií. Určitě zamířím na vysokou školu, to je v rodině taková tradice, a hlavně bych chtěl mít tu jistotu.
Jak bys popsal svůj způsob dragu?
Myslím, že stačí jedno slovo. Klaun. (smích) Divadelní vystoupení s přehnanými emocemi, pohyby apod. Trochu to však stylizuji i do rockového stylu. Něco jako písně a klipy od My Chemical Romance – Welcome To The Black Parade apod. Ale mám rád i muzikály. Směřuji spíše k jakési divadelní formě.
Kde bereš inspiraci?
Bude to možná znít překvapivě, ale dost mých nápadů se mi zdá. A potom právě i z klaunských vystoupení, ale i z divadelních představení. Často chodíme na činohru, tak i odtud. Sleduji třeba i RuPaul‘s Drag Race, ale není to úplně můj styl. Nejblíž mám k drag queen Crystal Methyd z aktuální řady RPDR. Nicméně v této soutěži jsou většinou jen cis-gay muži, ale drag může dělat každý a dle mého už je na čase, aby se i v této soutěži poukázalo na větší diverzitu. Je tam vlastně ukázaná jen malá část dragu.
Jak bys tedy svými slovy drag popsal?
Je to forma umění a vyjádření určitých názorů. Každý má svůj subjektivní názor, co pro něj drag znamená. Ale říkat, že ty děláš a ty neděláš drag a musíš a nemusíš nosit paruku, to je absolutní blbost. Já většinou lidem říkám, že když vy říkáte, že je to drag, tak je to drag. Samozřejmě by neměl nikomu ubližovat, být nenávistný apod.
Inspiruješ se třeba i na živých vystoupeních českých drag queens?
Ano, chodím na ta, která jsou přístupná i lidem pod 18 let. Pár se jich v Praze koná i mimo noční kluby. Většinou sedím v první řadě. (smích)
Vystoupení ale bývají většinou pozdě v noci...
Většinou do 23:00. Není to tak pozdě. Spousta mých vrstevníků chodí tajně do klubů, kde se opíjejí. My se sestrou vlastně chodíme do divadla. Pak nás samozřejmě kvůli bezpečnosti vyzvedne máma a odveze domů.
Kostýmy, make-up, paruky, musí to být i finančně dost náročný koníček…
Je pravda, že většina peněz, které dostanu, jde do dragu. Zatím z toho samozřejmě nic nemám, takže je to náročnější. Musím umět šetřit, pokud si chci pořídit něco dražšího. Občas i něco se sestrou vytvoříme. Ale to jsou většinou věci na jedno použití. Člověk se v tom jednou vyfotí, a pak se to rozpadne. (smích)
Budeme v redakci držet palce, aby se ti v budoucnu splnil tvůj sen a třeba jednou budeš drag queen na plný úvazek!
Moc děkuji!
