Ulovila jsem zajíčka a dělám mu matku: starší žena (34) s mladým partnerem (19) budí údiv, proč to tak není i naopak?

Mnohé představy o tom, co je ve vztazích špatně a co správně, již v moderní společnosti 21. století padly. Jedno stigma, které stále vyvolává minimálně pozdvižené obočí či nesouhlasné kroucení hlavou, ale i dnes „žije“. Vztahy mladých mužů se staršími ženami. Jaké ale mohou být skutečné důvody? Jsou takto věkově nerovné vztahy v něčem opravdu jiné? Čemu musí starší ženy, které mají po boku (výrazně) mladší muže, čelit? A jsou tito muži ostatním opravdu „k smíchu“?

Bez ohledu na to, co říkají sociologové či psychologové, bez ohledu na jakékoliv vědecké studie, stačí jediný letmý pohled do světa známých osobností a způsobu, jak média zachycují jejich život, a každému musí být nad slunce jasné, že se tu měří dvojím metrem. Věkový rozdíl mezi americkým prezidentem Trumpem a jeho ženou: 23 let. Přitom nikoho ani nenapadne jejich vztah jakkoliv zpochybňovat. Věkový rozdíl mezi francouzským prezidentem a jeho ženou: 25 let. Jenže tou starší je v tomto případě žena. Způsob, jakým o tomto vztahu média pojednávala, přitom především v počátku Macronova funkčního období rozhodně nebyl nijak lichotivý.

Podobných příkladů by samozřejmě bylo možné vysypat stovky, pravdou ale je, že muži jakoby nikdy nestárli a mohli si dovolit partnerky ve věku svých dcer i vnuček, zatímco na ženy, jež žijí po boku mladších mužů, se společnost dívá jako na ty, co si potřebují „něco dokazovat“, trpí mateřským komplexem nebo jsou jednoduše „divné“.

„Rouškoslepost“ – naše mozky mají problém, s rouškami na tváři evoluce nepočítala9. 9. 2020

Frajerství vs. hon na zajíčka

„Moji spolužáci, vrstevníci, ti se nad věkovým rozdílem mezi mnou a partnerkou nijak nepozastavovali, možná je to ale dáno spíš tím, že když si kluk v devatenácti letech najde o 15 let starší přítelkyni, je to spíše určité frajerství,“ popisuje dnes se smíchem jednadvacetiletý Ondřej. To, že ve společnosti funguje určitý „vztahový dvojí standard“ pak naznačuje i fakt, že Ondřejova přítelkyně Eva se ve svém okolí setkávala s ryze negativními reakcemi zejména od mužů, kteří nezřídka trousili poznámky o tom, jakého si vydržuje zajíčka. Dle Eviných slov ale ženy reagovaly úplně opačně. „Velice mě překvapilo, že třeba kolegyně a kamarádky mi ten vztah naopak moc přály a říkaly, ať si užiju,“ dodává Eva s tím, že ani Ondřejova rodina nebyla její osobou, resp. věkem, zpočátku nijak nadšená, nakonec si k ní ale cestu našla. I sám Ondřej tvrdí, že po dvou letech je situace úplně jiná. „Máma je teď vlastně ráda, že mám doma to zázemí, že se o mě někdo postará,“ uzavírá.

Nabízí se tak otázka, nakolik si je své role vědoma Ondřejova přítelkyně Eva. „On podvědomě určitě hledal matku, ta jeho ho měla docela pozdě, pak se o něj určitou dobu ani nestarala. Často pozoruju, že má tendence se mnou jako s matkou jednat. Sice se snaží být hrozně dospělý, jak začal chodit do práce, získává zodpovědnost, ale úplně se mu ji stejně převzít nechce, takže většinu důležitých rozhodnutí přehazuje na mě. Na druhou stranu zcela na rovinu říkám, že ten vztah mě osobně asi obohacuje víc než jeho,“ popisuje s tím, že právě díky Ondřejovi zažívá spoustu věcí, do kterých by se nejen sama, ale ani např. se starším přítelem jistě nepouštěla. Ondra pak jednoduše konstatuje, že u Evy našel to, co předtím nikdy neměl – zájem o jeho osobu, názory, našel člověka, kterému na něm záleží.

A intimita? „Pokud by si někdo myslel, jaká to je výhra mít doma kluka, kterému je 19 let, tak by se hodně pletl. V prvé řadě – myslím, že ke kvalitnímu sexu člověk jednoduše musí dospět. V řadě druhé si zkuste vzpomenout, jak vypadal váš sexuální život v devatenácti. Určitě jste neseděli doma a se sklenkou vína se nekoukali na televizi. A věrnost taky určitě nebyla vaše životní motto. Především začátky toho vztahu tak byly hodně bouřlivé a ze strany Ondry taky plné nevěry. S tím jsem se ale smířila, nemohla jsem po klukovi, který měl přede mnou jen jeden delší vztah, chtít, aby se mnou najednou začal žít monogamní rodinný život,“ dodává Eva. Tedy i v případě velkých věkových rozdílů mezi partnery velmi záleží na „konkrétních číslech“. Přeci jen 19 a 34 je jistě jiná situace než 29 a 44…

Matka, nebo babička?

Do jisté míry pak popisovaný vztah připomíná nyní opět velmi mediálně sledované manželství Venduly Pizingerové. Podobně jako v jejím případě je nasnadě také téma rodičovství, v němž jsou ženy samozřejmě mnohem více limitovány. Najdou-li si tedy výrazně mladšího partnera, vyvstává „problém“ týkající se vhodného času pro založení rodiny.

„Je pravda, že je mi 36, takže na dítě už myslím docela často. Ondra zatím neprotestuje, říkala jsem mu, že nejpozději do dvou let bych chtěla otěhotnět, takže je s tím smířený. Dokonce mi řekl, že i když je mladý, je rád, že se usadil,“ tvrdí Eva. Na druhou stranu ale přiznává, že spíš počítá s tím, že bude mít doma ´dvě děti´. „Ten vztah rozhodně nebyl a není růžový – ale to je možné říct o jakémkoliv vztahu. Ondra je mladý, nevybouřený, několikrát mě podvedl a je legrační, že když je teď delší dobu pracovně pryč, pro změnu na mě velmi žárlí. A někdy se chová jako dítě, neumí řešit problémy, utíká před nimi. Jestli se to někdy zlepší, to nevím,“ dodává Eva s tím, že se ale snaží žít spíš přítomným okamžikem. „Celý život jsem byla zvyklá se o sebe sama postarat, takže v nejhorším se postarám sama i o dítě, aktuálně jsem ale spokojená s tím, jak to je a že mám doma Ondru,“ uzavírá.  A Ondra jen krčí rameny a dodává, že minimálně s plánováním budoucnosti problém nemá. „Sám ze zrovna ukázkové rodiny nepocházím, vlastně jsem část puberty ani doma nevyrůstal, to zázemí tam nebylo. Takže chci mít vlastní rodinu, která bude lepší. Věřím, že s Evou nám to vydrží, rád bych, kdybychom si postavili domek a klidně měli brzo i ty děti. Možná jsem o dost mladší, ale myslím, že o svou rodinu se postarat dokážu.“

Z nejluxusnějšího hotelu na světě zpět do rodného Ostravska aneb Příběh známého kuchaře Davida Valíčka3. 9. 2020

Přehlížená realita

I když podobné vztahy, kdy je žena výrazně starší než muž, nejsou běžnou normou, jejich počet postupně narůstá. Podle statistických údajů z USA tvoří manželství starších žen a mladších mužů přibližně 12 % všech sňatků. A přesně jak naznačil příklad Ondřeje a Evy, i ze statistik plyne, že ženy si u svých mladších partnerů cení především humoru, síly, otevřenosti, ale i vášně. A co za to „dostanou“ mladší muži od svých starších partnerek? Domov, zázemí, stabilitu. I to se může zdát jako stereotypní klišé. Ale vztahy a partnerství vždy stály a padaly na tom, že se lidé vzájemně doplňují. A tak by nemělo nijak záležet nejen na věku, ale ani na tom, kdo z partnerů je tím/tou starší.

Bohužel ale i dnešní společnost spojuje vyšší věk se zralostí a stabilitou v případě mužů a naopak mládí s plodností a krásou žen. Ačkoliv dnes mnohá klasická pravidla patriarchátu již vzala za své, ve vztazích a lásce tyto tradiční představy v našem myšlení stále přetrvávají. Některé ženy si tak po čase stráveném po boku mladšího muže mohou připadat nedostatečně hezké a „málo mladé“ – což potvrdila po svém rozchodu s mladším manželem třeba i zpěvačka Bára Basiková. A tak stereotypy a sociální stigma, které se ke vztahům starších žen a mladších mužů pojí, jsou nezřídka důvodem toho, proč se dvojice nakonec rozejde. Jednoduše tlak okolí (ale i vlastní mysli) nevydrží, i když má třeba pro zdravý a dlouhodobý vztah jasné předpoklady. Není to škoda?