
Ačkoliv jej od toho všichni odrazovali, začal Patrik Fuska (21) podnikat už ve 14 letech. Dnes prodává nejdražší jogurty v Česku
Kde se v tobě vzal duch podnikatele? Vedli tě k tomu rodiče?
Bylo to spíše naopak. Rodiče mi říkali, že jsem mladý a že bych měl prvně dostudovat. Vybrat si vysokou školu apod. Myslím, že podnikatelského ducha má v sobě člověk daného spíše geneticky. Pro mě je to vyloženě i koníček, stejně jako pro někoho například fotbal.
Hrála v tom roli třeba i vidina velkých peněz?
Ve věku, kdy jsem s podnikáním začínal, jsem moc peněz nepotřeboval, takže ani motivace z pohledu peněz to nebyla. Nějaká vidina do budoucna tam byla, ale určitě nebyla rozhodující.
Můžeme tedy říct, že zhruba od 14 let už jenom podnikáš? Nebo jsi někdy chodil i do práce a na brigády?
Samozřejmě jsem ještě studoval školu. (smích) Ale co se týče „pracovní sféry“, tak ano. Nikdy jsem nepracoval v nějakém zaměstnání, nikdy jsem nešel na žádnou brigádu. Byl jsem vždy samostatný.
Nemáš pocit, že jsi kvůli tak brzkému začátku s podnikáním trochu ztratil dětství a ta takzvaně nejlepší studentská léta?
Samozřejmě i takto se na to dá dívat. Já to tak ale nevnímám, protože jsem nikdy nebyl ten typ člověka, kterého by lákaly párty a večírky. Každý má preference trochu jiné.
První větší business, kterému jsi se začal věnovat, byl prodej hodinek?
Ano, to byl vyloženě první vlastní projekt, který funguje dodnes. Na českém trhu jsem už nějakých pět let. Od té doby samozřejmě narostla i konkurence a já jsem nyní v takovém přechodném období a přemýšlím, co přesně s tímto projektem dále dělat a zda se s ním například nevydat do světa. Nicméně vše běží, a to dnes již takovým způsobem, že celkovému chodu ani nemusím věnovat tolik času. Vše je automatizované. To byl mimochodem také impuls k tomu, proč jsem se začal věnovat něčemu novému, tahle firma totiž již nezabírala tolik času.
Jak se ti od hodinek podařilo dostat k jogurtům?
V podstatě k tomu nebyl žádný specifický důvod, ani jsem nikdy nebyl přehnaný milovník jogurtů, ale tím, že jsem měl více času a už i nastřádaný kapitál, přemýšlel jsem o nějakém vlastním větším projektu. Dost mě lákala právě gastronomie.
A jak tě napadly zrovna jogurty?
Na Instagramu jsem viděl dost zajímavých fotek různých nazdobených koktejlů, šejků a dezertů. Podle fotky jsem po pravdě mnohdy ani nevěděl, na co přesně se dívám. Nakonec jsem se ale právě v tomto inspiroval a celou myšlenku spojil s jogurty.
Takže se věnuješ výrobě designově vyšperkovaným jogurtům?
Přesně tak. Design tvoří velkou část, ale na nás je pak i za pomocí kvalitních ingrediencí splnit očekávání zákazníků i po chuťové stránce. Když člověk naše jogurty vidí, evokují mu v hlavě luxus, čerstvost apod. Přesně tak musí jogurty i chutnat.
Někde jsem se dočetl, že bys chtěl Čechy naučit jíst jogurty jinak. Co si pod tím představit?
Je to spíše o tom, že jogurty, které děláme my, nejsou Češi zvyklí jíst. Asi hlavně kvůli jejich ceně a velikosti porce. Dá se říct, že máme nejdražší jogurty v Česku, a než se k doslova vyšperkovaným jogurtům Češi dopracují, bude to nějakou dobu trvat.
Kde čerpáš inspiraci a jak vymýšlíš složení svých jogurtů?
Za tu dobu, co jogurty děláme, už víme, co lidem chutná, a jaké kombinace lahodí i lidskému oku. Většinou vše s přítelkyní vymýšlíme sami.
Jsi jeden z mála, který se se mnou na rozhovor domlouval v brzkých ranních hodinách. Jak vypadá tvůj den běžný den?
Většinou vstávám mezi čtvrtou a pátou hodinou. Poté si navařím na celý den a zajdu si zacvičit. Pak už jedu na provozovnu, nebo vyřeším další věci ve městě. Když nikam nemusím, sedím u notebooku a vyřizuji administrativu. Každý den je jiný.
Samotné výrobě jogurtů se nevěnuješ?
To samozřejmě také zvládám. (smích) Myslím, že každý podnikatel by měl detailně vědět, v čem jeho podnikání spočívá. Když je potřeba, tak i fyzicky pomůžu, ale na každodenní bázi se přímo výrobě jogurtů nevěnuji.
Co myslíš, že stojí za tvým úspěchem?
Chceš po mně klíč k úspěchu? (smích) Já si prostě myslím, že stěžejní je „dělat“. Není moc dobré přemýšlet nad tím „co by, kdyby“, ale zkrátka začít. Vždy je lepší, když něco děláte, než když nad něčím stále jen přemýšlíte.
Je pravda, že tuhle radu dává téměř každý podnikatel, ale jak se k tomu namotivovat, respektive donutit? Právě s tím má totiž mnoho lidí problém…
K tomu by se člověk neměl nutit. Já si myslím, že kdo k podnikání není nějak předurčený, tak se to prostě ani nenaučí. Je zkrátka důležité najít si něco, co člověka baví, a pak už je jedno, zda podniká, nebo bude někde zaměstnaný.
A co když má někdo čistě jen strach? Jak se vyvarovat strachu?
Každý má strach, zda jeho podnikání vyjde a zda v něm neutopí mnoho peněz. Ale řekl bych, že většina má strach spíše z toho, co si o jeho byznysu budou myslet druzí. A to je jedna z věcí, kterou je potřeba vypustit. Hodně lidí dělá věci tak, aby vypadaly dobře pro druhé. Je samozřejmě důležité vyslechnout si názor a kritiku druhých, ale určitě bych se tím stoprocentně neřídil.
Jaká pro tebe byla největší překážka, kterou jsi musel překonat?
Řekl bych, že zpočátku to byli rodiče, kteří však pro mě chtěli paradoxně to nejlepší – abych dostudoval. Přesvědčit je byl trochu problém. Brzdila mě i administrativa. V 15 letech si totiž jen tak nemůžete založit firmu. Ze začátku podnikání s jogurty mi dělala problém i neznalost oboru, gastronomie je totiž hodně specifická a objevuje se v ní mnoho problémů, které se musí řešit.
Udělal bys na své cestě něco jinak? Respektive pouštěl by ses vůbec do něčeho podobného, kdybys věděl, co všechno to obnáší? (smích)
Někdy si upřímně říkám, proč jsem do toho šel. (smích) Ale asi bych nic jinak neudělal. Nerad bych měnil věci, které už nezměním. Myslím, že všechno mělo nějaký svůj důvod.
Kam s podnikáním směřuješ dál? Máš vytyčenou nějakou další metu?
V hlavě mám určitě velkou spoustu nápadů, které se nyní točí hlavně kolem jogurtů. Přemýšlím o pobočce někde blíže centru Prahy. Ideálně třeba Karlín, který je pro tento typ podnikání o dost atraktivnější. Tady ve Vršovicích moc lidí přímo z ulice nechodí, většinou k nám cíleně dojíždí. Přemýšlím i nad něčím větším, kde by si lidé mohli sednout, dát si kávu apod. To je momentální vize.