„Gayové se na ulicích moc neprojevují, ale srbský noční život je bohatší než v Česku,“ říká Srb žijící v Praze
V současné době studuje obor Molekulární biologie a genetika na Karlově univerzitě, konkrétně tedy doktorandský obor, v rámci kterého provádí výzkum na Akademii věd České republiky. V něm se zabývá otázkami plodnosti a neplodnosti a snaží se zjistit, které geny způsobují neplodnost. Právě nabídka tohoto oboru byla jedním z důvodů, proč se Srdjan v roce 2016 rozhodl pro studium v Praze.
Žiješ v Praze již více než tři roky, co se ti na Česku líbí ze všeho nejvíc?
Určitě příležitosti kariérního postupu, stabilní prostředí, co se ekonomiky týče a mně osobně vyhovuje i mezinárodní prostředí v Praze a vřelá státní podpora vědeckého výzkumu. Češi jsou dobří lidé a všichni, se kterými jsem se dosud setkal, na mě byli milí. Praha je navíc velmi pěkné město, ve kterém se krásně žije. Jsem rád, že zde můžu být opravdu otevřený. Lidé jsou tu více tolerantní a skvělá je také zdejší právní ochrana gayů a leseb. Stále vzpomínám na můj první pochod hrdosti, který jsem zažil právě v Praze. Byl to pro mne nezapomenutelný zážitek. V Srbsku jsem vždy viděl, jak kolem toho probíhají nepokoje, ale až tady jsem poznal, jak příjemně strávený festival plný lásky to může být.
V Srbsku jsi tak krásný život neměl?
To bych neřekl. I v Srbsku je krásně. V porovnání s Prahou jsem však určitě nemohl být tak otevřený. Mnoho gayů v Srbsku není otevřených a nežije svůj život naplno. V poslední době se to však hodně mění, a to hlavně s příchodem nové generace.
Starší Srbové jsou tedy více konzervativnější?
Přesně tak, a to hlavně z důvodu náboženství. Mnoho obyvatel jsou ortodoxní křesťané. Ale jak už jsem zmínil, v posledních letech se situace mění, i v Srbsku se již pořádají duhové průvody, a to nejen v Bělehradu, ale třeba i v mém rodném městě Novém Sadu. V roce 2022 by dokonce v Bělehradu měla proběhnout EuroPride.
Jak na tvou orientaci reagovali tví rodiče?
Rodičům jsem řekl, že jsem gay, až poté, co jsem se přestěhoval do Prahy. Akceptovali to. Máme spolu stále stejný vztah a nic se mezi námi nezměnilo.
Pojďme se ještě vrátit k otevřenosti gayů v Srbsku. Jak to vypadá v praxi?
Gayové se na ulici moc neprojevují. Držení za ruce nebo líbání párů stejného pohlaví pravděpodobně moc neuvidíte a myslím, že by to pro dotyčné mohlo být i nebezpečné. Avšak nemám moc vlastních zkušeností. Když jsem ještě žil v Srbsku, také o mně nikdo nevěděl, že jsem gay, a proto jsem se nikdy nesetkal s nějakým problémem. Nicméně i po těch více než třech letech, co jsem se přestěhoval do Česka, mohu vidět, že se situace v Srbsku vyvíjí k lepšímu. Kdysi i duhové průvody byly spíše velkou bitvou mezi příznivci a odpůrci, poslední roky však místní lidé už tolik neprotestují a nebyl zaznamenán ani žádný větší útok. Praha je však v tomto stále napřed. Člověk se zde bez ostychu může projevovat takový, jaký je. V Bělehradu by tím docela riskoval.
Je pravda, že v Srbsku zatím ani není nijak právně definován vztah stejnopohlavních párů…
Ano. Jediné, co v Srbsku existuje, je zákon zakazující diskriminaci homosexuálů, ale to vás mnohdy neuchrání. Právní definice vztahu stejnopohlavních párů zatím není, ale pomalu se na tom pracuje.
Srbsko je jednou z mála zemí, které mají ve vrcholné politice otevřeného zástupce LGBT komunity (řeč je o premiérce Srbska – Aně Brnabić, která žije se svou přítelkyní a v červnu roku 2017 se stala nejen první ženou v úřadě premiéra, ale i první otevřeně homosexuální osobou činnou v srbské politice, pozn. red.). Je to hlavně ona, kdo se snaží změnit poměry v zemi?
Neřekl bych. Zatím neudělala víceméně nic, čím by LGBT komunitě v Srbsku pomohla. Navštívila sice tamní pochod hrdosti sexuálních menšin, ale nikdy se nijak nevyjádřila a ani do hloubky nevěnovala právům LGBT komunity.
Jak Srbové reagovali na zvolení Brnabićové premiérkou?
Lidé s tím byli docela v pohodě. Myslím, že lesby to mají trochu jednodušší v tom, že jsou oproti gayům ve společnosti více akceptované. Srbsko by však brzo mělo vstoupit do Evropské unie, i to by mohlo místní LGBT komunitě pomoct prosadit svá práva. V Srbsku je však hodně velmi nacionálně smýšlejících lidí, a to hlavně kvůli nedávné válce v devadesátých letech. Mladá generace se však zasazuje o změnu a ta se v posledních letech projevuje čím dál tím více.
Můžeme tedy říci, že vývoj životních podmínek LGBT komunity v Srbsku se zlepšuje, ale na veřejnosti je bezpečnější, když se páry stejného pohlaví neprojevují?
Určitě ano. V Srbsku žije velká komunita gayů a leseb a je zde také mnoho klubů a velkých gay akcí, tedy hlavně v Bělehradu, ale pořád je to tak trochu „undergroundový styl života“. Řekl bych, že mladá komunita gayů a leseb drží pospolu, ale stejně jako ve všech ostatních zemích, existují i v Srbsku boje uvnitř komunity, které se nejvíce projevují například v diskriminaci zženštilých gayů. Tím, jak má většina Srbů v sobě zakořeněnou hrdost a sílu z dob nedávné války, je vytvářen i určitý tlak na muže, aby se chovali jako „alfa samci“ a ne jako „dámičky“.
Zmiňoval jsi kluby a akce pro gaye. Doporučil bys Bělehrad jako gay destinaci?
Jednoznačně! Bělehrad je obrovské párty město. Nejvíce liberální ze všech srbských měst. Koná se zde hodně velkých speciálních gay parties. A řekl bych, že noční život pro gaye je tam dokonce lepší než v Praze. Mnozí dokonce Bělehrad nazývají novým Berlínem. Ale i Praha se v tomto směru za tu dobu, co zde žiju, hodně posunula. Vznikají tu stále nové a nové koncepty pravidelných klubových akcí. Jsem velkým fanouškem nočního života, takže to dokážu posoudit. Kromě bujarého nočního života je v Bělehradu i možnost skvělých nákupů, zboží je tam daleko levnější, a v okolí města se dají podniknout nádherné výlety do přírody. V mém rodném městě Novém Sadu se dokonce koná i jeden z největších hudebních festivalů na světě – Exit Festival.
Pokud by se někdo z našich čtenářů rozhodl do Srbska vyrazit, který klub by měl jednoznačně navštívit?
Určitě doporučím klub Musk, každý měsíc se zde koná i oblíbená gay party WB.
Jaké jsou největší rozdíly mezi Českem a Srbskem, co se LGBT klubové scény týče?
V Srbsku do klubů většinou chodí mix gayů a leseb. Velkým rozdílem také je, že v některých gay klubech v Srbsku hraje srbská muzika, která je velkou součástí naší kultury, což se o Česku říct nedá. Neslyším tu hrát českou hudbu skoro nikde, mladí lidé většinou poslouchají mezinárodní muziku.
A co kluci? Můžeme v Srbsku pozorovat třeba i nějaké vizuální rozdíly mezi heteráky a gayi?
Srbové se obecně oblékají hodně „fancy“, takže na první pohled ani nepoznáš, kdo je gay a kdo ne. (smích) V Praze je ten rozdíl často patrný. Také bych zmínil, že na Grindru mají čeští chlapci skoro všichni i svůj obličej, zatímco v Srbsku spíše jen fotku těla bez obličeje. V tom jde taky cítit ta potřeba „schovávat se“. Většina mužů v Srbsku je maskulinních, což je další ze znaků toho, že se někteří z nich nechtějí ukazovat v tom pravém světle. Takže tetování, velké svaly a vousy nejsou výjimkou. U některých lidí se mi to ale zdá být spíše jen maska, kterou kvůli svému okolí nechtějí sundat. Společné pak máme to, že rádi pijeme. (smích)
